Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 07. 07. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Václav Klaus:
Náš úkol byl ne zajistit každému štěstí a bohatství, náš úkol byl změnit politický, ekonomický, sociální systém z komunismu v něco docela jiného a to se stoprocentně podařilo. Kdyby byli všichni se vším spokojeni, tak svět končí, protože by nebyla sebemenší motivace něco dělat.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2497x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2471x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2460x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2359x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Univerzální povaha osvícení


Válek Roman - Sebepoznání - 24. 10. 2006 (3193 přečtení)

Na základě komentářů, za které děkuju, bych chtěl pokračovat v pokusu objasnit roli osvícení v buddhismu.

Pro adepta Buddhovy Cesty je důležité překonat intelektuální chápání věcí a vstoupit do skutečné buddhistické zkušenosti. K tomu je třeba mít kontakt s učitelem, který sám překročil intelektuální chápání buddhismu. Proto první věc, na kterou narazíte, když jedete na ústraní s učitelem buddhismu, je praktický život. Musíte se ubytovat, zjistit, kde je záchod, v kolik hodin se vstává, obědvá, medituje a tak dál. Někdo vám ukáže, kde je vaše místo v meditační místnosti, možná se krátce pozdravíte s učitelem. To všechno jsou každodenní úkony. Od začátku do konce buddhistického ústraní dbáte především na to, abyste ty každodenní úkony zvládli. Pro začátečníka, jako jsem byl já, který hledal na svém první ústraní především osvícení, bylo nesmírně otravné a jaksi nepochopitelně zbytečné muset někde spát, muset brzo ráno, ještě za tmy, vstávat, muset se převléknout, muset se klanět při vstupu do meditační haly. To všechno mi vadilo. Mě zajímaly jenom ty intelektuální věci. Ale mí učitelé se mě pořád ptali: Co děláš teď? Byla to opravdu výchova k probuzení do skutečného života. Někdo v komentářích na minulý článek použil slovo „bdělost“. To je klíčová kategorie v buddhismu. Probudit se. Buddha znamená probuzený. A když se probouzíme, dáváme pozor, nebo lépe řečeno jsme bdělí, to je totéž co probuzení. Nicméně jsou jisté druhy buddhismu, které mluví o různých stavech mysli, ale obávám se, že tyto směry byly nějak ovlivněny tím, že v době, kdy žil Buddha, lidé nemohli pochopit, že by stačilo být prostě probuzený už tím, že jsem bdělý, že tedy pouze jsem. Proto zřejmě Buddha k těmto lidem mluvil v termínech známých v hinduistické tradici. Aby ho někdo vůbec byl ochoten poslouchat, musel se svými žáky mluvit způsobem, který oni mohli brát vážně. A postupně je pomocí všelijakých prostředků a povzbuzení naváděl k jádru věci. A to jádro věci nejlépe vyjádřil Mahakasyapa, který se usmál jen proto, že Buddha na jedné přednášce místo jakýchkoliv řečí pouze v prstech otočil květinou. Mahakasyapa se usmál, protože ten prostý Buddhův akt byl vším, co chtěl Buddha kdy učit. A protože jediný Mahakasyapa tento Buddhův akt pochopil, Buddha řekl, že jeho žák Mahakasyapa je tím, kdo získal Dharmu a bude ji předávat dál. Květina, úsměv, předání Dharmy z jednoho buddhy na druhého.     
 
Nicméně jak se my, malí a bezvýznamní Moravané, Slezané, Slováci a v neposlední řadě Češi, máme vyznat v  té záplavě buddhistické literatury? Jak máme najít našeho Mahakasyapu? Jak máme poznat, který učitel je pravý, kdo nám radí dobře a kdo jen žvaní? A jak máme tady v Horní Lhotě najít někoho osvíceného? Možná je někdo osvícený v Pardubicích, v Plzni nebo Břeclavi, ale u nás na vesnici asi nikdo. Tak hledáme na internetu. Což nemusí být nutně na škodu. Ale internet má svoje meze. Knihy mají svoje meze. Slova mají svoje meze. Myslím, že jediné, co na začátku můžeme udělat, a to jsem taky udělal já, je, že v té záplavě buddhistické literatury musíme zachytit jiskru, která probudí naši intuici. Když budete mít opravdu zájem, narazíte na učení autentického učitele, i když to bude jen kniha. A když budete pátrat po tom, jestli autor té knihy ještě žije nebo má nějaké následovníky v dnešním světě, možná narazíte na živý pramen buddhismu. Ne pramen v tom smyslu historickém, ale v tom smyslu, že z něho budete moci pít skutečnou vodu. Vy. Bude to pramen, který bude propojen s touž vodou, kterou pil Buddha před dvěma a půl tisíci lety.   
 
Ale zpátky k osvícení. První kniha o buddhismu, kterou jsem četl, byl Úvod do zenu od profesora Suzukiho.  V této knize se pořád klade důraz na to, že zen je satori a že bez satori není zen. Což dnes nemůžu schválit. Ale tehdy to byla jediná kniha o buddhismu, kterou jsme kdy četl a působila na mě opravdu mocně. Tak jsem byl silně motivován dosáhnout satori. Zdálo se mi, že dosažení satori je teprve pochopení života jako takového. Zdálo se mi, že buddhismus není nic jiného než snaha dosáhnout satori, tím vyřešit všechny problémy své, i když asi ne světa, a pak už si jen užívat veselí, klidu a radostí neobyčejného, protože osvíceného   života. Rozumějte, mého osvíceného života. Dělal jsem tedy všechno možné, abych satori dosáhl. Naštěstí jsem včas, ještě než jsem mohl přijít do blázince, narazil na učení mistra Dógena. Kdo zná moje články, tak se už jistě setkal s Dógenovým učením, že cvičit zazen je totéž co satori a  satori je totéž co cvičit zazen. Z intelektuálního hlediska nám tato věta nepomůže, ale moje intuice mě tehdy trkla. Z hlediska nějakých buddhistických škol, které jsou ovlivněny učením o různých stupních poznání, je toto jednoduché učení barbarství a někteří lidé, kteří se snaží dosáhnout mentální a mravní dokonalosti, v tomto učení vidí ohrožení idealisticky pojatého buddhismu. Ano, toto učení popírá absolutní význam ideálů v buddhismu. Popírá jejich klíčovou roli. Ideály jsou vlastně myšlenky a myšlenky - ať chceme nebo nechceme -  jsou pro studium života v pravdě nutné. Nepopírám význam ideálů. Nejdřív máme ideál, pak ho porovnáváme s materiální, hmatatelnou skutečností a nakonec se přes konání v přítomnosti vracíme k vlastnímu životu. Ale pokud necháme ideály, aby zastínily náš vlastní prožitek skutečnosti, který je slovy nezachytitelný, nikdy nepochopíme, co opravdu Buddha učil. I kdyby před námi Buddha mával celým stromem, na našich rtech to úsměv nevyloudí. Idealistovi takové mávání květinami, stromy nebo indickými slony nic neřekne. On bude pořád dokola, jako kolovrátek, opakovat formulky o různých stupních poznání. Místo toho vám chci navrhnout, abyste se zkusili dotknout desky stolu před vámi. Zkuste se ukazovákem dotknout desky stolu, pak ještě jednou, pak ten ukazováček trochu přimáčkněte a pak pomalu uvolněte. A pak se zeptejte sami sebe: Jak asi cítí desku stolu svým ukazovákem někdo, kdo je osvícený? A pokud vás nic nenapadne, bude to moc dobře. Tak do toho stolu praštěte, abyste se přesvědčili, že nesníte, ale bdíte.
 
Pro většinu zájemců nebo i praktikujících studentů buddhismu je osobní zážitek osvícení mnohem důležitější než skutečnost sama. Bohužel a ještě jednou bohužel. Takoví jsou lidé. Pořád jen  já,  já,  já… Zpívali už o tom i Olympic. Co svět! Jak by svět mohl být osvícen? To musím být osvícen, to pak budu rozhodovat, kdo je a kdo není osvícen. A pak třeba my tři kamarádi budeme druhým radit, my budeme vědět, že my osvícení jsme, kdežto oni, ha, oni ne! Ale takhle pitomý buddhismus opravdu není.  Tak dobře, věříte mi, dejme tomu, že buddhismus je víc než jen honba za osvícením, věříte mi, že jde o mnohem víc, že jde o celý vesmír. Tak si  řeknete, no dobře, ocením skutečnost, ale to se ze mě Buddha nestane. Samozřejmě, oceníte skutečnost jednou. Ale já mluvím o neustálém oceňování skutečnosti, každodenním oceňování skutečnosti, oceňování pravdivé povahy vás samotných i druhých a celého vesmíru. Když oceníte skutečnost jednou, bude to za krátkou chvíli jen nejasná vzpomínka. Opravdu existují lidé, kteří mají nějaký zážitek osvícení, a tak chodí s nosem nahoru. Někteří lidé buddhismus redukují na satori. Ostatní už je nezajímá. To je hloupost. Takhle primitivní a individualistický buddhismus v žádném případě není. Jde o mnohem hlubší věci, než je něčí zážitek satori. A právě proto, že nejde o osvícení nějakého pana nebo paní XY, ale o to, že celý vesmír je jedna zářivá perla, jak řekl jeden velký mistr, právě proto Buddha Gautama v okamžiku svého hlubokého pochopení prohlásil, že spolu s ním dosáhly osvícení všechny bytosti. Jde o osvícenou povahu světa, nikoliv o osvícenou povahu jednoho neznaboha!
 
Nicméně pro myslícího člověka nemá představa, že svět je osvícený nebo že celý vesmír je jedna zářivá perla, žádný tvar. Jak máme my Vršovičtí, v tom začouzeném údolí chápat, že celý vesmír je jedna zářivá perla? To bych snad připustil někde v Grand Canyonu, ale ve Vršovicích? Nicméně svět je prostě takový, jaký je, ať už nám připadá špinavý nebo křišťálově čistý. A jeho takovost, tedy jeho intelektuální neposkvrnitelnost, je to, co naznačuje, jak poznat onu zářivou perlu.  
 
Lidé si buddhismus spojují především s nějakými vzácnými a čistými vlastnostmi moudrých lidí. Klid, laskavost, všeobjímající láska. Můžu tady psát od rána do večera o zářivých perlách, ale můj život může být jako stoka. Co kdybych byl pasák nebo zkorumpovaný politik? Co je mi pak platná květomluva? Buddhismus lze do jisté míry chápat, a přitom se chovat jako zvíře. Takové případy jistě jsou. Nestačí jen říct nebo napsat: Oceňuju skutečnost. To nestačí. Chápat nestačí. Musíme něco realistického dělat. A každý okamžik je nová příležitost se probudit a ocenit pravdivou povahu světa a podle toho žít. Každý by měl znovu a znovu dostávat šanci, i když je to vězeň nebo zkorumpovaný politik. I když nadávám na některé české politiky, pokud za mnou přijde kdokoliv z nich, pokud mě upřímně požádají o instrukce, co se týká cvičení zazenu, nebudu jim dělat naschvály – prostě jim řeknu totéž, co bych řekl své sestře nebo bratrovi nebo komukoliv. V tom nedělám rozdíl. Všeobjímající láska není nic jiného než rozumný, realistický vztah k druhým lidem a bytostem. Nejsem ten typ buddhisty, který se na všechny usmívá. A nedávno jsem se poučil, že lidé, kteří se upřímně a hodně usmívají, ještě než začnou studovat buddhismus, se potom, co hluboce pochopí buddhismus, dál hodně a upřímně usmívají. Naproti tomu lidé, kteří jsou od přírody drsní, jsou drsní i jako velcí a slavní učitelé. Buddhismus a jeho chápání člověka nemění. Ukazuje mu, kdo byl, ještě než se začal ptát: Kdo jsem? Být buddhistou znamená být sám sebou. Někdo je klidný a někdo je impulzivní. Někdo učí pomocí úsměvů, jiný pomocí hole. Nedávno jsem měl možnost osobně poznat tři skvělé učitele buddhismu. A kdybych jim měl dát přezdívky, byly by to tyto: květina, hora a jahodový džus.          
 
Pro člověka, který hluboce chápe buddhismus, není důležité, jestli zažil satori nebo jestli má kolem hlavy svatozář. Pro něho je důležité, že se jaksi vnitřně klaní skutečnosti – pravdivé povaze světa. A neustále tuto pravdivou povahu světa studuje a snaží se z ní něco naučit. Nikdy se nepřestává učit o sobě a druhých a světě. Je pořád otevřený k sobě a druhým – v tom smyslu, že každá zkušenost je pro něho nějak cenná a nějak osvícená. Pro něho je důležité probuzení v tom smyslu, že chce znovu a znovu otvírat oči, uši, nos, jazyk, ruce a srdce. Svět je pro něho otevřená kniha, kterou čte od rána do večera. Osvícení je pro něho podstata světa, která se nikdy nepřestává projevovat u všech věcí, rostlin, zvířat a lidí. On je jenom jednou z nesčetných forem života a jako takový je šťastný, že se může na tom dění ve vesmíru podílet, že ho může sledovat, že ho může pozitivně ovlivňovat.
 
Žádný velký učitel buddhismu nikdy nepřestal cvičit zazen poté, co něco hlubokého pochopil. Naopak, učitelé jako Wanshi, Tendo Nyojo, Dógen, Ejo nebo Menzan Zuiho a další neustále zdůrazňovali, že zazen sám je zkušenost Buddhy. Toto učení, že zazen je sám probuzením, není tedy zcestná myšlenka nějakého falešného učitele, ale je to autentická tradice buddhismu.  Dokonce i theravádoví mniši cvičí zazen celý život a je jedno, jestli už dosáhli osvícení nebo ne. Zazen, tedy meditace v sedě v pozici Buddhy, je klíčová aktivita každého buddhisty.   
 
Pokud nás už jednou pravda nějak hluboce zasáhla, budeme ji chtít kontaktovat znovu a znovu. V buddhismu tedy neplatí žádné „už se to stalo“. Mnohem spíš jde o to, co zažíváme v tomto okamžiku. To, co se stalo, například příběh Buddhy Gautamy, je něco, co nás může inspirovat a povzbuzovat, ale v žádném případě nemůžeme skončit u nějaké vzpomínky typu „tehdy a tehdy jsem dosáhl osvícení“. Nemůžeme prostě žít z toho, co jsme snědli včera. Dnes je žaludek znovu prázdný a žádá si znovu potravu. A podobně nemůžeme žít z toho, co možná jednou zažijeme. Možná se za pár dnů najím. Zatím si to jídlo budu představovat...
 
Buddhismus není těžké praktikovat v tomto okamžiku. Buddhismus je těžké praktikovat každý den, každé ráno, každé odpoledne, každý večer, každou noc. Protože lidé neradi dělají věci jako něco, co má obrovský význam samo o sobě. Chtějí pořád někam směřovat a když jsou staří, mají pocit, že směřují už jen k rakvi a to je tíží. Přitom je tu určitá možnost pro každého člověka zažít tisíc bdělých okamžiků každý den, i když je nám sto let. I když je mi 39, vůbec nevím, kam se podělo mých 39 let života. Zdá se, že můj život je neustálá přítomnost a nic jiného než přítomnost, i když moje myšlenky mě dokážou zavést do dávné minulosti. A tak mi každý den nezbývá než začínat znovu. Ale jinak to v buddhismu nejde. A řekl bych, že to vlastně nejde nikdy, ať už jsme ateisté, židé nebo kdokoliv. Ať je naše náboženská zkušenost jakákoliv, mraky vědí, kam mají plout, a slunce ví, jak má svítit.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 58 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
24. 06. 2020:

Ekonomka Ilona Švihlíková: "Debata o euru se vede u nás velice povrchně. Jako kdyby jediným výsledkem eura bylo, že nemusíte do směnárny. Nebo nastupuje ‚ideologická úderka‘, kdo je proti euru, je čínský nebo ruský agent. Zcela se přitom ignoruje, jaké makroekonomické nerovnováhy euro vytváří – v EU dneska vlastně máme dvojí periférii, jižní a východní. Nehovoří se o tom, že euro zesiluje rozdíly mezi zeměmi, místo souladu přispívá k nárůstu šovinismu...
Část společnosti obsedantně nenávidí Rusko (a Čínu) a mají to jako svůj, často jediný, politický program. Tato mccarthyovská politika plní mnoho účelů – umožňuje vám útočit na každého, kdo má jiný názor, a pokusit se ho tímto způsobem umlčet, odstranit z politické konkurence...
Stupňování nelze vyloučit, protože je to karta, se kterou rády hrají veřejnoprávní média, takže se daným politikům pak zaručuje dostatečná mediální pozornost. Kromě nenávisti, kterou někteří prostě potřebují k životu, je potřeba vnímat i ekonomické zájmy. Jedním z hlavních cílů je bezesporu vyloučit ruské (a čínské) firmy ze zakázek, Dukovany počínaje, a uvolnit prostor pro jiné zahraniční ekonomické zájmy.
"

Celý článek...


21. 06. 2020:

Akce D.O.S.T.: Dost bylo Bruselu! Před 11 lety stála Akce D.O.S.T. v čele veřejných protestů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Varovali jsme před společenskými důsledky eroze naší státní svrchovanosti a zesíleného útoku na naše tradice a občanské svobody. Nemýlili jsme se.
Dnes se nacházíme na dalším důležitém rozcestí.
Blížící se hospodářská krize, zesílená bezprecedentním „vypnutím“ globální ekonomiky na jaře letošního roku, má sloužit jako záminka k další centralizaci moci na úrovni EU. „Fond obnovy“ a projekt „EU nové generace“ zavádějí společné dluhy a unijní daně. Evropská unie se v případě uskutečnění této vize stane plnokrevným státem a její členské státy pouhými regionálními útvary. Význam voleb do národních parlamentů klesne na úroveň voleb do krajských zastupitelstev a politická svrchovanost České republiky se stane minulostí.
Je alarmující, že se o takto závažné věci nevede důkladná veřejná diskuse. Proto mnoho občanů naší republiky ani neví, co všechno je ve hře. Vyzýváme vládu České republiky a jejího premiéra, aby využili svého práva veta a projekt „EU nové generace“ důrazně odmítli.
V Praze dne 17. června 2020

Celá výzva...


21. 06. 2020:

Petr Žantovský: " Ve čtvrtek jsem se v iDnes dočetl, že tahle dvě veřejnoprávní média (Česká televize a Český rozhlas) společně iniciovala průzkum veřejného mínění, který se měl týkat existence a výše koncesionářských poplatků. A vítězně na nás z titulku křičí, že ‚Češi jsou pro zachování ´koncesionářský´ poplatků, výše je přiměřená‘. Už v titulku je chyba, chybí tam písmeno ch, nu ale dobrá, to se stane při rychlé práci. Nechme však titulek a pojďme na obsah...
Nešlo jen o zvýšení samotné, tedy generálním ředitelem
(ČT) opakovaně vyžadovanou nějakou další valorizaci. „Ale šlo i o rozšíření poplatků na jiné nosiče televizního kanálu, včetně telefonů, tabletů, počítačů a tak dále. Za všechno, čím můžete sledovat Českou televizi, byste měli platit. To by bylo opravdu úžasné. Vznikla by tu Česká televizní republika, velmi by to připomínalo středověkou daň z hlavy... "

Celý článek...


14. 06. 2020:

Zastupitel MČ Praha 8 Martin Cibulka: "V principu podobné věci (jako v USA) , byť s menší intenzitou, se v posledních letech dějí napříč naším bohatým a kulturním světem! Moje babička by řekla, že blbnou z nadbytku. Stačí se podívat do historie, a uvidíme, že podobné chování přichází cyklicky ve vlnách. Salonní levičáci ponoukají lůzu a vedou svůj spravedlivý boj za lepší svět. Kulisy se v čase mění, ale princip zůstává stejný. A vlastně i výsledek...
Následuje ztráta svobod, chudnutí, neúcta k soukromému majetku, neúcta k tomu, co nás předcházelo. Nedělejme si iluze, že podhoubí, které stojí za nepořádky v USA, tady nemáme! Těch dobrodějů je i tady dost, rozdíl je v tom, že jim u nás chybí odvaha. Zatím! Bohužel chybí i odvaha politiků se podobným tendencím dopředu postavit...
Přicházejí budovatelé nového světa a systém, který se evolučně vyvíjel stovky let, rozkopou, protože to udělají lépe a svět bude růžový. Nebude, pouze přibude stínů mezi hořícími požáry...
"

Celý článek...


11. 06. 2020:

Mnislav Zelený-Atapana: "Naivně jsme si mysleli, že Západ sem přichází proto, aby nás osvobodil a aby nám pomáhal. Ale od začátku mi to bylo podezřelé, protože obchodník nikam nepřichází, aby pomohl. Obchodník chce vždy vydělat, za každou cenu, i kdyby to mělo být až za pár let. Naše náruč byla otevřená až příliš. To, že jsme ztratili soběstačnost ve všem, je tragické. A zvláště ve strategických záležitostech, jako je voda, jídlo, léky a podobně...
V devětaosmdesátém jsem se smál, když se u nás říkalo, jaké máme špatné výrobky, potraviny, salámy jak jsou hnusné... Ale jak se otevřely hranice, tak Rakušáci jezdili na jižní Moravu a skupovali je v obrovském množství...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!