Žák se zeptal mistra Seung Sahna: „Mistře, kdy vy zachráníte všechny bytosti před utrpením?“

 

Seung Sahn mu odpověděl: „Já už jsem všechny bytosti zachránil.“ 

 

To vypadá jako nesmírně drzá, nafoukaná odpověď, že ano? To by si netroufl říct jen tak někdo. Pokud mistr Seung Sahn už zachránil všechny bytosti, proč sám těmto bytostem často připomínal, aby oni zachránili všechny bytosti? To nemá logiku. Buď jeden člověk musí zachránit všechny bytosti před utrpením, a až se mu to povede, pak už nebude muset totéž dělat někdo jiný, nebo je to tak, že už mistr Seung Sahn všechny bytosti zachránil a už není třeba nikoho zachraňovat? Jak tomu lze rozumět?

 

Mistr Seung Sahn byl korejský mistr tradice Rinzai Zen, který působil v USA koncem minulého století a měl tisíce žáků. Byl proslulý svými nelogickými replikami. Ale nemusíme lámat hůl nad nějakým mistrem jen proto, že byl zdánlivě nelogický. Filozofie buddhismu je něco, co logiku používá jako dobrého sluhu - odmítá se jí tedy podřizovat. My tu nejsme pro logiku, logika má sloužit nám. Když ji nepotřebujeme, odhodíme ji, ale to neznamená, že vstoupíme do říše bláznů.

 

Zkusme se tedy podívat na zub té otázce zachránění všech bytostí před utrpením. V běžném smyslu je takový počin něco, co prostě nelze dokázat, kdyby se člověk rozkrájel. Koany často před člověka staví problémy, které nelze řešit v rámci selského rozumu, ale to neznamená, že tyto koany nemají žádný racionální základ.

 

Abychom mohli rozumět koanu, kde se mluví o zachránění všech bytostí před utrpením, musíme nejdříve přehodnotit své chápání pojmů „zachránit“, „všechny bytosti“ a „utrpení“.

Nejtěžší z filozofického hlediska je  chápat pojem „všechny bytosti“. Když se řekne „všechny bytosti“, co to konkrétně znamená? Konkrétně to neznamená nic. Nelze konkrétně postihnout všechny bytosti, nelze si je ani představit, natož je postavit před sebe, spočítat je a pak s nimi něco dělat. Co však můžeme udělat, je zjistit, zda v naší vlastní individuální existenci není obsažen princip „všechny bytosti“. Nemůžeme totiž zcela vyloučit možnost, že tu je rovnítko mezi mnou a všemi bytostmi. Jazyk tuto rovnost nemůže zcela pojmout. Když ale překonáme malý a nedokonalý svět myšlení, není tu nic, co by oddělovalo jednoho člověka od ostatních bytostí. Já a všichni jsou v buddhismu jedno. Současně ale platí, že já se nesmí schovávat za všechny, ale musí být samo aktivní a snažit se něco konkrétního dělat. Platí tedy oboje: Já jsem všechny bytosti a všechny  bytosti jsou já. A také: Já jsem vlastní, nezaměnitelná, konkrétní bytost s konkrétní zodpovědnosti za sebe a druhé. Obojí je důležité.

 

Další pojem, který je třeba vysvětlit, je „zachránit“. Nebo „spasit“. Na první pohled je to něco, co se dělá, když někde hoří. Podle Buddhy je celý svět jedna velká trpící říše, kde všichni naříkají a touží překonat své utrpení. Když to řekneme moderně a aktuálně, ano, celý svět, vidíme to denně ve zprávách, je jedna říše nenávisti, bolesti, slz, zmatků, chaosu, válek, perverze a blábolů. Jinde ale v buddhismu narážíme na to, že  celý svět je jedna nádherná perla. Opět, jako snad ve všech protikladech, na které narážíme v buddhismu, obojí je pravda. Svět je opravdu špinavá stoka, ale je to také nádherná, čistá, nevinná perla. Když se na svět díváme jako na špínu, bolest a utrpení na zemi, pak cítíme potřebu zachránit aspoň sebe, když už ne ostatní. Nebo někdy cítíme potřebu zachránit ostatní, když už ne sebe. Zenoví mistři v tradici Rinzai chtějí po svých žácích, aby se s tím nemazali a zachránili prostě všechny a to co nejdřív. Tradice Rinzai je poněkud prudká, ale budiž. Zenoví žáci ve škole Rinzai si někdy připadají zmatení a bezmocní, a tak se ptají mistrů: A co vy, kdy vy to uděláte? A zenoví mistři říkají: Já už jsem to udělal. Není v tom rozpor, jde jen o to, že zenový mistr dokáže flexibilně měnit úhel pohledu. Pokud zenový mistr vidí, že svět je jedna nádherná perla, kde panuje klid  a mír, může prostě říct: Zachránil jsem celý svět.  Může to říct, protože on nejenže pochopil, že svět je vlastně z jedné strany čistý a nevinný, on tuto čistotu a nevinnost realizoval vlastním tělem a vlastní myslí. Vidíme tedy, že on, protože jsme si vysvětlili, že není zcela odlišný od ostatních, že je vlastně totožný se všemi bytostmi, ve chvíli, kdy aktualizoval vlastní myslí a vlastním tělem, že celý svět je jedna nádherná perla, v tu chvíli toto platí pro všechny bytosti. Všechny bytosti jsou uprostřed říše nevinnosti a čistoty. Je ovšem rozdíl to číst nebo to prohlašovat nebo to intelektuálně chápat, a je rozdíl to aktualizovat ve vlastní mysli a ve vlastním těle. Když Buddha dosáhl osvícení, řekl prý, že spolu s ním dosáhli osvícení všechny bytosti. To je totéž jako říct: V mém osvícení došlo k zachránění všech bytostí před utrpením. Protože Buddhovo poznání pravdy bylo totéž co poznání pravé povahy celého světa a základního stavu všech bytostí. Základní stav všech bytostí je osvobozený. Nicméně když jsme po krk ponoření ve zmatcích a vidíme na světě všechno to utrpení, pak mistrovo povzbuzování, abychom zachránili všechny bytosti před utrpením, můžeme přeložit takto: Snaž se poznat pravdu o světě a všech bytostech.

 

Když studujeme a cvičíme buddhismus, snažíme se žít normální,  každodenní život bez extrémů. I když to vždy nejde, prostě se každé ráno probudíme, buddhisté cvičí zazen, a pak celý den zkoušíme žít a jednat vyrovnaně. Aniž si to uvědomujeme, platí, že když se chováme vyrovnaně, aktualizujeme pravý stav světa, a tak přinášíme na svět spásu. Nejsme vůbec nápadní. Ani za nehet nevypadáme  jako nějaký velký spasitel. Velká spása světa je možná pouze v rámci každodenních detailů. Spasení světa je třeba provádět nesmírně nenápadně, a přece naprosto upřímně.