Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 11. 07. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
G. Lichtenberg:
Nejlépe poznáme člověka podle vtipu, nad kterým se pohoršil.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2505x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2476x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2468x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2369x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* J. Krišnamurti - Ukončení utrpení


Jan Lošák (vlastní původní překlad) - Sebepoznání - 10. 12. 2006 (9744 přečtení)

Vážení čtenáři Jitřní země, dovolte, abych vám touto ukázkou představil Jiddu Krišnamurtiho, jednoho z největších duchovních učitelů 20. století (pro mne osobně je ve skutečnosti tím největším). Nemám v úmyslu začínat jeho podrobným životopisem a čtenáře, které to zajímá, odkazuji na Google - nakonec věřím, že spoustě z vás jej netřeba ani představovat. Životopis nakonec není důležitý, důležité je to, co se nám Krišnamurti snaží sdělit. Krišnamurti přednášel své proslovy zcela bez přípravy, spontánně, volným jazykem, bez jakékoliv předem připravené osnovy či schématu, jeho řeč je plná odboček, vedlejších a neúplně rozvinutých myšlenek a mnohdy se zdá, že se ztrácí původní myšlenka. Jeho proslovy jsou však plné velmi hlubokých vhledů do podstaty lidského nitra a pro mne jsou neustálým zdrojem perel moudrosti, které v jeho učení nacházím a které mne nepřestává bavit lovit. Následující proslov přednesl Krišnamurti v Saanen (což je menší město kdesi ve Švýcarsku) před shromážděním různých lidí v roce 1963 pod za tímto účelem zbudovaným stanem. Jedná se o šestý veřejný proslov z deseti, které tam v tom čase přednesl.



Ukončení utrpení
 
J. Krišnamurti
 
6. veřejný proslov v Saanen, 18. července 1963
 

    Dnešního rána bych rád promluvil o utrpení. Je to velmi složitý problém. Nebudu se asi schopen ponořit do velkých detailů, a tak se pokusím vystihnout alespoň jeho podstatu.

    Bez pochopení utrpení nemůže existovat moudrost; ukončení utrpení je počátkem moudrosti. Pochopení utrpení a naprosté osvobození se od utrpení vyžaduje nejen pochopení svého vlastních individuálního utrpení, ale také nesmírného utrpení celého lidstva. Dokud se člověk naprosto neosvobodí od utrpení, tak v sobě nemůže objevit moudrost, a jeho mysl se nebude nikdy schopna při svém hledání ponořit do onoho nezměrného čehosi, čemu lze říkat Bůh či jakkoliv jinak. 

    Většina z nás trpí různými způsoby – ve svých vztazích, když nám někdo zemře, když nenacházíme naplnění a postupně se vytrácíme do nicoty, nebo když se snažíme něčeho dosáhnout, někým se stát a setkáváme se jen se selháním. Existuje také celý komplex problémů tělesného utrpení – nemoc, slepota, nemohoucnost, ochrnutí atd. Tato podivuhodná věc zvaná utrpení se objevuje všude – a za rohem na každého z nás nakonec čeká smrt. A my nevíme, jak se s tímto utrpením vyrovnat, a tak jej buď uctíváme, nebo jej racionalizujeme, nebo se před ním snažíme utíkat. Vstupte do jakéhokoliv křesťanského kostela a objevíte, že utrpení je tam uctíváno; je tam považováno za cosi mimořádného, svatého a říkají vám, že jen skrze utrpení, skrze ukřižování Krista, můžete nalézt Boha. V Orientu mají své vlastní způsoby, jak se vyhýbat utrpení; a zdá se mi zvláštní, že jen tak strašně málo lidí je osvobozeno od utrpení, ať už zde nebo na východě.

    Byla by skvělá věc, kdybyste mi dnes ráno dokázali naslouchat, bez emocí, bez sentimentality, a než z tohoto stanu odejdete, tak byste opravdu dokázali pochopit utrpení a zcela se od něj osvobodit; pak by ve vás přestal existovat sebeklam, iluze, úzkost, strach a váš mozek by byl schopen pracovat jasně, ostře, logicky. A pak byste snad poznali, co je to láska.

    Aby člověk mohl pochopit utrpení, tak se musí zabývat celým procesem a problémem času. Čas je utrpením, ne pouze utrpením v minulosti, ale také utrpením, které se týká budoucnosti – představa dosažení, představa boje a získávání, naděje, že jednou někým budete, se svým nevyhnutelným stínem frustrace. Celá tato představa dosažení, že se někým v budoucnu stanete, což je čas psychologicky, je dle mého tím největším utrpením – ne skutečnost, že mi zemře syn, nebo že mne opustí manželka či manžel, nebo že nejsem úspěšný. Toto vše se mi zdá trochu triviální, pokud to slovo mohu použít, a doufám že to nepochopíte špatně. Existuje mnohem hlubší utrpení, kterým je čas psychologicky: představa, že se v průběhu let změním, že se vytrhnu od zvyků, že dosáhnu osvobození, naleznu moudrost, objevím Boha. Všechno toto vyžaduje čas – a ten je pro mne tím největším utrpením. Aby mohl člověk do toho problému hluboce proniknout, tak musí objevit, proč má sám v sobě utrpení – tuto vlnu utrpení, ve které je člověk zachycen, a která jej činí svým vězněm. Když dokážeme nejdříve pochopit své vlastní individuální utrpení, tak snad poté dokážeme i pochopit utrpení člověka obecně, utrpení a zoufalství celého lidstva.

    Proč trpíme? A má utrpení nějaký konec? Existuje tolik různých druhů utrpení, tolik způsobů, jak může člověk trpět. Špatné zdraví je jedním druhem utrpení – neschopnost myslet díky poškození mozku, a rozličné druhy fyzických bolestí. Pak je zde celá oblast psychologického utrpení – pocit frustrací, protože člověk nemůže dosáhnout, nebo protože nemá nadání, nemá pochopení, nemá inteligenci; a odehrává se v nás neustálá bitva konfliktních přání, vnitřních rozporů, se svou úzkostí a zoufalstvím. Dále v nás existuje představa, že se změníme skrze čas – že se staneme lepšími, vznešenějšími, že nalezneme moudrost, a v tom se také nachází utrpení bez konce. A nakonec zde máme utrpení ze smrti, utrpení z odloučení, z izolace, utrpení z úplné osamělosti, z naprostého odříznutí od všeho a ze ztráty vztahů s čímkoliv. 

    Všichni dobře známe tyto různé druhy utrpení. Vzdělaní a učení lidé, intelektuálové, světci a nábožní lidé ze všech koutů světa jsou utrpením mučeni úplně stejně jako my, a pokud z něj existuje nějaká cesta ven, tak oni ji nalézt nedokázali. Pokud se chceme velmi hluboce ponořit sami do sebe, tak první věc, kterou musíme vědět, je, že v první řadě toužíme nalézt konec svému utrpení, ale vůbec nevíme, jak s tím začít. Všichni jsme s utrpením důvěrně obeznámeni; vidíme je v druhých a sami v sobě, je v samotném vzduchu, který dýcháme. Běžte kam chcete – schovejte se do kláštera, procházejte se ulicemi – utrpení bude stále s vámi, otevřeně nebo skrytě, bude čekat a hlídat. 

    Jak se má člověk k utrpení postavit? Co by s ním měl člověk dělat? A jak se od něj má člověk osvobodit, nejen povrchně, ale totálně, aby už v sobě neměl vůbec žádné utrpení? Být naprosto osvobozen od utrpení neznamená, že člověk přestane cítit lásku, že přestane mít sympatie, že ztratí laskavost a že přestane chápat druhé. Bude to právě naopak, v naprostém osvobození se od utrpení není žádná lhostejnost. Je to svoboda, která člověku přináší obrovskou vnímavost a otevřenost; jak má však člověk tuto svobodu získat? Vy všichni znáte utrpení, není pro vás něčím cizím. Je stále s vámi. Ale jak se k němu máte postavit? Máte se k němu postavit povrchně, pomocí slov?

    Prosím, dávejte pozor. Postupujme společně krok za krokem až k samotnému konci. Pokuste se dnešního rána naslouchat s úplnou pozorností, uvědomujte si své vlastní reakce, a pojďte se mnou proniknout do tohoto problému utrpení – ne tak, že mne budete následovat, to by bylo příliš absurdní. Pokud bychom však dokázali tuto věc společně pochopit, pokud bychom byli schopni do ní proniknout ze široka a z hluboka, pak snad, až odsud budete odcházet, se budete moci podívat na oblohu a utrpení už se vás nikdy nedotkne. Pak v sobě nebudete mít žádný strach; a až strach zmizí, tak to, co nelze změřit, bude moci kráčet spolu s vámi.

    Takže jak se vyrovnáváte s utrpením? Obávám se, že většina z nás se s ním vyrovnává velmi povrchně. Celý náš systém vzdělávání, celá naše výchova, všechny naše znalosti, všechny vlivy společnosti, kterým jsme vystaveni – všechno to nás činí povrchními. Povrchní mysl je taková mysl, která se utíká k církvi, k nějakému závěru, k nějakému konceptu, k nějaké víře nebo představě. A pokud se vám nedaří nalézt si útočiště, tak si kolem sebe vystavíte zdi a stanete se cynickými, zatvrzelými, lhostejnými, nebo hledáte únik v nějaké povrchní, neurotické reakci. Všechny takové obrany proti utrpení brání dalšímu zkoumání. Doufám, že kráčíte spolu se mnou. Právě toto většina z nás ve skutečnosti dělá.

    Pozorujte však povrchní mozek nebo mysl – a prosím, slova „mozek“ a „mysl“ používám zcela zaměnitelně, znamenají pro mne tu samou věc. Minule jsme se bavili od oddělování mysli od mozku, avšak to rozdělení je pouze verbální a nezáleží na něm. Budu používat slovo mysl a snad budete sledovat a pochopíte, o čem budu mluvit.

    Povrchní mysl nemůže nikdy rozřešit problém utrpení, protože ona se snaží utrpení vyhýbat. Před faktem utrpení utíká skrze nějakou snadnou a okamžitou odpověď. Pokud vás hodně bolí zub, tak přirozeně okamžitě zamíříte k zubaři, protože se té bolesti chcete zbavit – což je zcela normální a správná odpověď. Avšak psychologická bolest je mnohem hlubší a mnohem subtilnější, a žádný doktor, žádný psycholog, vůbec nic vás jí nemůže zbavit. A přesto je vaší instinktivní odpovědí útěk před ní. Pustíte si rádio, nebo zapnete televizi, nebo půjdete do kina – sami znáte všechny ty kratochvíle, které moderní civilizace vymyslela. Zábavy všeho druhu – ať už se jedná o církevní bohoslužbu nebo fotbalový zápas – není mezi nimi žádný rozdíl. Všechno jsou to pouhé způsoby, jak utíkat před svou vlastní bolestí, před svou vlastní prázdnotou – a přesně toto děláte vy i lidé po celém světě: používáte různé druhy cirkusů, abyste zapomněli na sebe sama.

    Povrchní mysl je také taková mysl, která se snaží hledat vysvětlení. Říká: „Chci vědět, proč trpím. Proč bych já měla trpět a ty ne?“ Cítí, že v tomto životě neučinila nic mimořádně špatného, a tak přijímá teorii o minulých životech, a představu toho, čemu se v Indii říká karma – představu příčiny a následku. Říká si: „Něco špatného jsem učinila v minulosti, a teď za to platím“ nebo „Nyní činím něco dobrého a v budoucnosti za to budu odměněna“. A tak se povrchní mysl nechá chytit ve vysvětleních.

    Sledujte prosím svou vlastní mysl, sledujte, jak se snažíte utrpení přebít vysvětleními, racionalizovat jej, jak se snažíte ztratit sebe sama v práci, v představách, nebo přilnete k víře v Boha, či v budoucí životy. A pokud vás žádné vysvětlení ani žádná víra nedokázaly uspokojit, tak utíkáte skrze alkohol, skrze sex, nebo se z vás stanou cynikové, zatvrdíte se a zahořknete, stanete se vypočítavými. Přesně toto se v každém z nás ve skutečnosti vědomky či nevědomky odehrává. Rána utrpení je však velmi hluboká. Generaci za generací ji předávali rodiče svým dětem, a povrchní mysl z té rány nikdy nesundá její obvazy a krytí; nikdy se ve skutečnosti s utrpením neseznámí a vzájemně nepozná. O utrpení má pouhé představy. Má obrazy a symboly o utrpení, ale nikdy se s utrpením nesetká – setkává se jen se slovem utrpení. Chápete? Zná slovo utrpení, ale už si nejsem vůbec jistý, jestli zná také utrpení. 

    Znát slovo hlad a být skutečně hladový jsou dvě rozdílné věci, nebo ne? Když máte hlad, tak se také nespokojíte se slovem jídlo. Chcete skutečné jídlo a nejen pouhé slovo. Většina z nás se spokojí se slovy, symboly, představami, a se svou reakcí na ta slova, a nikdy plně nezůstaneme s žádným faktem, se skutečností. Když se znenadání střetneme tváří v tvář s utrpením, tak nám to dá šok, a naší reakcí je útěk před ním. Rád bych věděl, jestli jste si toho sami v sobě všimli. Sledujte prosím stav své vlastní mysli, a nenaslouchejte jen pouhým slovům. My se s utrpením nikdy nestřetáváme, nikdy s ním nežijeme. Žijeme s obrazem, se vzpomínkou na to, co bylo, a ne se skutečností, s faktem. Žijeme s reakcí.

    Pokud má mysl při svém setkání s utrpením nějaký motiv, tedy pokud s tím utrpením chce cokoliv udělat, tak nemůže vzniknout pochopení utrpení o nic více, než může vzniknout láska, která by měla nějaký motiv. Chápete? Většina z nás má nějaký motiv, když se dívá na utrpení; chceme s ním něco udělat. Kupříkladu dejme, že mi někoho vzala smrt; hluboce, psychologicky už nejsem schopen od toho člověka dostávat to, co jsem od něj vyžadoval, a proto trpím. Když ve svém dívání se na své vlastní utrpení nebudu mít žádný motiv, bude to pořád ještě utrpení, nebo už bude to utrpení něčím dočista jiným? Daří se vám to všechno sledovat?

    Dejme tomu, že mi umřel syn a já trpím, protože jsem se octl sám. Vložil jsem do něj všechny své naděje a teď se mi zhroutil celý svět. Toužil jsem si sám pro sebe získat určitou nesmrtelnost, pokračování sebe sama skrze svého syna; nesl by dál mé jméno, zdědil by můj majetek, převzal by mou firmu, a skončení toho všeho mi poskytlo šok. Mohu nyní pochopit toto své utrpení, pokud při svém dívání se na něj mám nějaký motiv? A jestliže se nachází motiv za láskou, je to potom láska? Prosím, nesouhlaste se mnou; pouze pozorujte sami sebe. Pokud toužím pochopit utrpení, tak pro to nesmím dozajista mít žádný motiv; pokud toužím objevit plnou hloubku a význam utrpení – nebo lásky, protože vždy kráčí spolu. Smrt, lásku a utrpení nelze rozdělit; jdou vždy společně a s nimi kráčí také tvoření; to je však něco jiného a na to se podíváme někdy příště. Pokud toužím hluboce a úplně pochopit fakt utrpení, tak nesmím mít žádný motiv, který by mi diktoval mou reakci vůči tomu faktu. Ten fakt mohu pochopit a mohu s ním žít jen tehdy, když nebudu mít žádný motiv. Chápete? Pokud ne, tak mi ohledně toho položte později otázky.

     Pokud tě „miluji“ proto, že mi můžeš něco poskytnout – své tělo, své peníze, své lichotky, svou společnost či cokoliv jiného – pak to určitě není láska, nebo ano? Samozřejmě ode mne také něco dostáváš na oplátku, a tento obchod je pro většinu z nás láskou. Vím, že to všechno zakrýváme pěknými slovy, ale za fasádou slov se nachází nutkání mít, vlastnit.

    Není utrpení sebelítostí? Něco se vám nějakým způsobem nepovedlo; váš vztah s druhým skončil selháním, nepodařilo se vám nalézt naplnění, nestal jste se slavným a obdivovaným člověkem ve jménu politiky, ve jménu umění, ve jménu milionu různých věcí, se všemi těmi hloupými nesmysly, které to zahrnuje – a tak trpíte. Pochopit utrpení znamená žít s ním, podívat se na něj, poznat je tak, jakým opravu je – a nemůžete jej nikdy poznat, pokud se budete dívat s motivem, což znamená s časem. Povrchní mysl, která se neustále zaobírá tím, jak sebe sama vylepšit, která neustále lituje sebe sama, která se neustále mučí v nějakém konkrétním vztahu, která se touží osvobodit od utrpení a nikdy není ochotna čelit skutečnosti – taková mysl bude trpět do nekonečna. Skutečnost je taková, že jste osamocení. Skrze své vzdělání, skrze své činnosti, skrze své myšlenky a pocity, jste se uvnitř sebe hluboce izolovali, a nejste schopni žít s tím mimořádným pocitem samoty; a vy nevíte, co znamená, protože se mu přibližujete se slovem, které vyvolává strach.

    Takže vidíte ty obtíže – ty subtilní způsoby, ve kterých si mysl vybudovala úniky, takže už není schopna žít s tou neobyčejnou věcí, které říkáme utrpení. Abyste se osvobodili od utrpení, tak je třeba celý tento proces pochopit, na jeho vědomé i nevědomé úrovni, a pochopit jej můžete jen tehdy, když budete žít s faktem, se skutečností, když se na něj budete dívat bez motivu. Musíte spatřit triky a kličky své vlastní mysli – všechny úniky, všechny příjemné věcí, kterých se držíte, a všechny bolavé věci, který se snažíte rychle se zbavit. Musíte pozorovat prázdnotu a hloupost mysli, která pořád jen utíká. A je úplně jedno, jestli utíkáte k Bohu, k sexu, nebo k alkoholu, protože všechny útěky jsou ve své podstatě stejné. Chápete?

    Co se stane, pokud vám někoho vezme smrt? Bezprostřední reakcí je pocit paralýzy, a když se ze stavu toho šoku dostanete, tak tam bude to, čemu říkáte utrpení. Co však znamená to slovo utrpení? Vzájemnou společnost, šťastná slůvka, společné procházky, všechny ty příjemné věci, které jste společně dělali a ve které jste společně doufali – všechno toto vám někdo během vteřiny vzal, a vy jste zůstali prázdní, nazí a osamocení. A proti tomu namítáte, proti tomu se vaše mysl bouří: že jste byli náhle zanecháni sami sobě, naprosto osamocení, prázdní, bez jakékoliv opory. To, na čem nyní záleží, je žít s tou prázdnotou, pouze s ní žít bez jakékoliv reakce, bez jejího racionalizování, aniž by před ní člověk utíkal k různým spiritistickým médiím, k teorii reinkarnace, a všem těm hloupým nesmyslům – žít s ní celou svou bytostí. A pokud do toho krok za krokem proniknete, tak objevíte, že utrpení došlo svého konce – opravdového konce, ne verbálního konce, ne povrchního konce, jaký vzniká skrze únik, skrze ztotožnění se s nějakým konceptem, skrze odevzdání se nějaké představě. Pak objevíte, že už neexistuje nic, co by bylo třeba bránit, protože mysl je zcela prázdná a přestala reagovat v tom smyslu, že by se tu prázdnotu snažila zaplnit; a když takto veškeré utrpení dospělo ke svému konci, tak jste právě započali novou cestu – cestu, která nemá žádný konec ani žádný počátek. Pak bude existovat nesmírnost mimo jakékoliv rozměry, avšak do toho světa nemůžete vstoupit bez totálního ukončení utrpení.

    Tazatel: Je humor únikem před utrpením?

    Krišnamurti: Než položíte své otázky, zůstaňte prosím chvíli tiše a popřemýšlejte; pokuste se proniknout dál do toho, co bylo právě řečeno. Pokud ihned vystoupíte s otázkou, tak to znamená, že jste do toho ve skutečnosti vůbec nepronikli. To, nad čím jsme se společně zamýšleli, má obrovský význam. Není to nic levného, co byste si mohli koupit, aby to ukončilo vaše utrpení, a pak říct: „Nuž, ukončil jsem své utrpení“. To by bylo příliš dětinské. Když jsme odkryli celé pole lidských zkušeností, které bylo hnojeno skrze staletí lidského utrpení, tak to nemůžete smést pouhým slovem, symbolem, tak, že utečete pryč. Abyste obdrželi správnou odpověď, tak si musíte položit správnou otázku; a tu správnou otázku si položíte až tehdy, až se v tom opravdu budete nacházet, až se tomu problému cele odhalíte.

    Tazatel: Co byste řekl k utrpení, které není vlastním utrpením, ale utrpením kvůli někomu jinému?

    Krišnamurti: Než se dostaneme k této otázce, podívejme se nejdříve na tu předchozí otázku: „Je humor útěkem před utrpením?“ Když se dokážete zasmát svému vlastnímu utrpení, je to útěk? Existuje tady ona mimořádná věc zvaná utrpení, a vidíte, k čemu jste ji zredukoval, když jste položil takovou otázku? Když trpíte, tak to utrpení možná můžete zahnat smíchem, avšak utrpení tu bude dál. Stále tu bude utrpení, ta muka, která se odehrávají po celém světě: utrpení z toho, že lidé nemají co jíst, utrpení strachu ze smrti, z toho, že člověk vidí boháče v drahém autě a závidí, všechna ta brutalita a tyranie, která se odehrává na Východě, a celý zbytek lidského utrpení. Můžete to zahnat smíchem? Bojím se, že si ve skutečnosti neuvědomujete ani své vlastní utrpení.

    Druhá otázka byla: „A co utrpení, které vzniká kvůli někomu jinému?“ Když vidíte, jak trpí někdo jiný, netrpíte také? Když vidíte člověka, který je slepý, chudého člověka, který nemá co jíst, člověka, kterého nikdo nemiluje, který je zapleten v utrpení, zápase, zmatku, netrpíte s ním? Proč by s ním však člověk měl trpět? Vím, že tradičně se to bere tak, že tou správnou věcí, kterou člověk musí říct, je: „trpím s tebou“. Ale proč byste měli trpět? Pokud máte málo, tak z toho mála dáte. Dále svou sympatii, své porozumění, svou lásku. Ale proč byste měli trpět? Prosím sledujte toto. Pokud můj syn dostane dětskou obrnu a bude umírat, proč bych měl trpět? Vím, že vám to zní strašně krutě. Udělali jste všechno možné ve vašich silách, dali jste mu svou lásku, svou sympatii, přivolali jste doktora, koupili léky, a učinili jste oběť – je to však oběť? Je oběť to správné slovo? – když jsem učinil všechno, co bylo v mých silách, proč bych měl trpět? Když trpím pro někoho jiného, je to utrpení? Zamyslete se nad tím, ponořte se do toho; a nepřijímejte pouze to, co říkám já. Víte, když se zajedete podívat do Indie nebo do jiných zemí na Východě, tak spatříte nesmírnou chudobu – chudobu, o které tady na Západě vůbec nic nevíte. Když procházíte ulicemi, tak ramenem zavadíte o člověka, který má lepru a jiné choroby. Učiníte všechno, co můžete, ale k čemu trpět? Cožpak láska trpí? Ach, do toho se budete muset ponořit. Láska jistojistě nikdy netrpí.

    Tazatel: Může se hluboké utrpení obrátit v hlubokou radost?

    Krišnamurti: Položil byste si takovou otázku, kdybyste trpěl? Prosím vás, o čem to mluvíte?

     Tazatel: Myslím, že se utrpení samo o sobě promění v radost.

     Krišnamurti: Jestliže se utrpení změní na radost, kde bude na konci toho všeho? Pane, někteří lidé mi naštěstí nebo naneštěstí naslouchali čtyřicet let a já ty lidi celkem dobře znám. V průběhu let jsme se častokrát setkávali a zase se loučili. Trpím já, protože v sobě nemají pochopení? Pořád dokola se mne ptají na autority, na sebevyjádření, na Boha – vždyť znáte všechny ty dětinské věci, na které se ptají. Trpím já kvůli tomu? Trpěl bych jen tehdy, kdybych od nich něco očekával; byl bych zklamán, kdybych sám sebe postavil do pozice, kdy bych mohl být zklamán pocitem, že jsem někdo, kdo dává něco někomu druhému. Snad pochopíte, o čem mluvím.

     Prosím vás, není důležité, jak proměnit utrpení v radost, nebo zda se utrpení změní v radost, nebo zda byste měl trpět, když vidíte trpět někoho jiného – všechny tyto otázky nejsou vůbec důležité. Důležité je to, abyste pochopili utrpení sami pro sebe, a to utrpení tak ukončili. Jen tak objevíte to, co se nachází za utrpením. Jinak je to jako sedět na této straně hory a spekulovat o tom, co se nachází na její druhé straně. Jinak jenom mluvíte, jenom se dohadujete. Ve skutečnosti se s tím problémem nepoperete, nečelíte mu; neponoříte se hluboce do sebe sama, a nehledáte, nezkoumáte a nesnažíte se pochopit; a neděláte to, protože víte, že by to ve skutečnosti vyžadovalo, že byste museli opustit spoustu věcí – museli byste opustit své malicherné představy nebo své tradiční a úctyhodné reakce.

    Poznámka: Člověk trpí, když někomu nemůže pomoci.

    Krišnamurti: Pokud někomu můžete tělesně nebo ekonomicky pomoci, tak to učiníte, a tím to končí. Proč však trpíte, pokud někomu pomoci nemůžete? Sami jste ten základní problém nevyřešili, takže kdo jste, abyste mohli „pomáhat“ druhému? Knězi po celém světě se snaží někomu „pomoci“ – a to znamená co? Pomáhají podmínit druhé podle svých vlastních vír a dogmat. Nezaujatě nakrmit hladovějící, vybudovat lepší zemi, lepší svět – to je pomoc. Avšak říkat druhému: „Poskytnu ti psychologickou pomoc“ – jaký klam! Kdo jste psychologicky, abyste pomáhal druhému? Přenechte to komunistům, kteří se domnívají, že jsou prozřetelnost sama a že mohou diktovat milionům lidí, co by měli dělat. Proč byste však měl trpět, pokud nemůžete pomoci druhému? Učiníte vše, co můžete, abyste pomohli, což nemusí být mnoho, avšak proč procházet těmito mukami utrpení? Ach, cožpak to nevidíte, do skutečného problému jste se vůbec nedostal!!

    Tazatel: Uvědomuji si, že aby se člověk zcela osvobodil od utrpení, tak musí být neustále naprosto pozorný a bdělý. Mám zřídkavé okamžiky naprosté pozornosti, ale po zbytek času jsem chycen ve stavech nepozornosti. Je to mým údělem po zbytek mého života, a nemohu se tedy vůbec osvobodit od utrpení?

    Krišnamurti: Jak říká tazatel: být osvobozen od utrpení znamená být plně pozorný. Pozornost je ctnost sama o sobě. Avšak člověk bohužel není pozorný pořád. Dnes budu pozorný, zítra nebudu, a pozítří zase ano. V mezidobích jsem nepozorný, a odehrávají se rozličné druhy činností, které si plně neuvědomuji. Tazatel říká: „Vidím, že jsem chycen ve stavu nepozornosti, a znamená to, že je mi navždy souzeno, že se nemohu osvobodit od utrpení?“

    Avšak pane, nezahrnuje ta představa „být navždy osvobozen“ čas? Říkáme si: „Nejsem osvobozen teď, ale tím, že se stanu pozorným, se osvobodím, a chci aby to osvobození pokračovalo po zbytek mých dnů“. Takže nám jde o pokračování pozornosti. Říkáme si: „Musím to nějak zařídit, abych byl pozorný pořád; jinak budu trpět“. Toužíme, aby tento stav pozornosti pokračoval den za dnem.

    Co však pokračuje? Co je to, co má kontinuitu? Neodpovídejte mi, prosím; jen dvě minuty poslouchejte, a spatříte něco neobyčejného. Co má kontinuitu? Dozajista, když o nějaké věci přemýšlím, ať už příjemné nebo bolestné, tak má ta věc kontinuitu. Chápete? Když přemýšlím o potěšení nebo o bolesti, tak mé myšlení tomu udílí kontinuitu. Když se mi líbíš, tak o tobě přemýšlím, a mé přemýšlení o tobě dává kontinuitu tomu příjemnému obrazu, který jsem si o tobě vytvořil; a tak skrze kontinuitu myšlení, asociací, vzpomínek, se má reakce na tebe stane mechanickou reakcí, nebo ne? Bude jako reakce počítače, který odpovídá podle své paměti, asociací, na základě nesmírného množství uskladněných informací. 

    A s tou samou mentalitou říkáme: „Musím mít kontinuitu pozornosti“. Sledujete, pane? Pokud však spatříme, co je zahrnuto jak v pozornosti, tak v kontinuitě, tak ty dvě věci nikdy nebudeme dohromady spojovat. Nevím, zda jste pochopil, co jsem se snažil sdělit. Chyba, kterou děláme, je, že se snažíme spojovat kontinuitu s pozorností. Chceme, aby ten stav pozornosti pokračoval, avšak co bude pokračovat, budou jen naše myšlenky o tom stavu, a proto to nebude pozornost. Je to naše myšlení, které udílí kontinuitu tomu, čemu říkáme pozornost, avšak když myšlení udílí kontinuitu pozornosti, tak už to není stav pozornosti. Pokud tomu věnujete celou svou mysl a pochopíte to, tak objevíte, že existuje zvláštní stav pozornosti bez kontinuity, bez času.

    Tazatel: Do jaké míry je utrpení ulehčováno přijímáním?

    Krišnamurti: Proč bych měl přijímat utrpení? Jedná se o pouhou další činnost povrchní mysli. Netoužím utrpení přijmout; ulevit mu, ani před ním utéct. Chci utrpení pochopit, chci spatřit, co znamená; chci spatřit celou krásu, celou ošklivost, celou mimořádnou sílu, kterou v sobě utrpení má. Nechci z něj udělat něco, čím není. Přijmutím utrpení, nebo útěkem před ním, nebo tak, že k němu budeme přistupovat s nějakým konceptem, s nějakým návodem, se s utrpením nevypořádám. Takže mysl, která chce pochopit utrpení, s ním nemůže dělat nic; nemůže utrpení přeměnit, ani jej učinit jemnějším. Abyste se osvobodili od utrpení, tak s ním nesmíte nic dělat. Je to právě proto, že jsme s ním vždycky něco dělali, proč stále trpíme. 

Saanen, 18. července 1963

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 2,67 / Počet hlasů: 6] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 148 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
24. 06. 2020:

Ekonomka Ilona Švihlíková: "Debata o euru se vede u nás velice povrchně. Jako kdyby jediným výsledkem eura bylo, že nemusíte do směnárny. Nebo nastupuje ‚ideologická úderka‘, kdo je proti euru, je čínský nebo ruský agent. Zcela se přitom ignoruje, jaké makroekonomické nerovnováhy euro vytváří – v EU dneska vlastně máme dvojí periférii, jižní a východní. Nehovoří se o tom, že euro zesiluje rozdíly mezi zeměmi, místo souladu přispívá k nárůstu šovinismu...
Část společnosti obsedantně nenávidí Rusko (a Čínu) a mají to jako svůj, často jediný, politický program. Tato mccarthyovská politika plní mnoho účelů – umožňuje vám útočit na každého, kdo má jiný názor, a pokusit se ho tímto způsobem umlčet, odstranit z politické konkurence...
Stupňování nelze vyloučit, protože je to karta, se kterou rády hrají veřejnoprávní média, takže se daným politikům pak zaručuje dostatečná mediální pozornost. Kromě nenávisti, kterou někteří prostě potřebují k životu, je potřeba vnímat i ekonomické zájmy. Jedním z hlavních cílů je bezesporu vyloučit ruské (a čínské) firmy ze zakázek, Dukovany počínaje, a uvolnit prostor pro jiné zahraniční ekonomické zájmy.
"

Celý článek...


21. 06. 2020:

Akce D.O.S.T.: Dost bylo Bruselu! Před 11 lety stála Akce D.O.S.T. v čele veřejných protestů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Varovali jsme před společenskými důsledky eroze naší státní svrchovanosti a zesíleného útoku na naše tradice a občanské svobody. Nemýlili jsme se.
Dnes se nacházíme na dalším důležitém rozcestí.
Blížící se hospodářská krize, zesílená bezprecedentním „vypnutím“ globální ekonomiky na jaře letošního roku, má sloužit jako záminka k další centralizaci moci na úrovni EU. „Fond obnovy“ a projekt „EU nové generace“ zavádějí společné dluhy a unijní daně. Evropská unie se v případě uskutečnění této vize stane plnokrevným státem a její členské státy pouhými regionálními útvary. Význam voleb do národních parlamentů klesne na úroveň voleb do krajských zastupitelstev a politická svrchovanost České republiky se stane minulostí.
Je alarmující, že se o takto závažné věci nevede důkladná veřejná diskuse. Proto mnoho občanů naší republiky ani neví, co všechno je ve hře. Vyzýváme vládu České republiky a jejího premiéra, aby využili svého práva veta a projekt „EU nové generace“ důrazně odmítli.
V Praze dne 17. června 2020

Celá výzva...


21. 06. 2020:

Petr Žantovský: " Ve čtvrtek jsem se v iDnes dočetl, že tahle dvě veřejnoprávní média (Česká televize a Český rozhlas) společně iniciovala průzkum veřejného mínění, který se měl týkat existence a výše koncesionářských poplatků. A vítězně na nás z titulku křičí, že ‚Češi jsou pro zachování ´koncesionářský´ poplatků, výše je přiměřená‘. Už v titulku je chyba, chybí tam písmeno ch, nu ale dobrá, to se stane při rychlé práci. Nechme však titulek a pojďme na obsah...
Nešlo jen o zvýšení samotné, tedy generálním ředitelem
(ČT) opakovaně vyžadovanou nějakou další valorizaci. „Ale šlo i o rozšíření poplatků na jiné nosiče televizního kanálu, včetně telefonů, tabletů, počítačů a tak dále. Za všechno, čím můžete sledovat Českou televizi, byste měli platit. To by bylo opravdu úžasné. Vznikla by tu Česká televizní republika, velmi by to připomínalo středověkou daň z hlavy... "

Celý článek...


14. 06. 2020:

Zastupitel MČ Praha 8 Martin Cibulka: "V principu podobné věci (jako v USA) , byť s menší intenzitou, se v posledních letech dějí napříč naším bohatým a kulturním světem! Moje babička by řekla, že blbnou z nadbytku. Stačí se podívat do historie, a uvidíme, že podobné chování přichází cyklicky ve vlnách. Salonní levičáci ponoukají lůzu a vedou svůj spravedlivý boj za lepší svět. Kulisy se v čase mění, ale princip zůstává stejný. A vlastně i výsledek...
Následuje ztráta svobod, chudnutí, neúcta k soukromému majetku, neúcta k tomu, co nás předcházelo. Nedělejme si iluze, že podhoubí, které stojí za nepořádky v USA, tady nemáme! Těch dobrodějů je i tady dost, rozdíl je v tom, že jim u nás chybí odvaha. Zatím! Bohužel chybí i odvaha politiků se podobným tendencím dopředu postavit...
Přicházejí budovatelé nového světa a systém, který se evolučně vyvíjel stovky let, rozkopou, protože to udělají lépe a svět bude růžový. Nebude, pouze přibude stínů mezi hořícími požáry...
"

Celý článek...


11. 06. 2020:

Mnislav Zelený-Atapana: "Naivně jsme si mysleli, že Západ sem přichází proto, aby nás osvobodil a aby nám pomáhal. Ale od začátku mi to bylo podezřelé, protože obchodník nikam nepřichází, aby pomohl. Obchodník chce vždy vydělat, za každou cenu, i kdyby to mělo být až za pár let. Naše náruč byla otevřená až příliš. To, že jsme ztratili soběstačnost ve všem, je tragické. A zvláště ve strategických záležitostech, jako je voda, jídlo, léky a podobně...
V devětaosmdesátém jsem se smál, když se u nás říkalo, jaké máme špatné výrobky, potraviny, salámy jak jsou hnusné... Ale jak se otevřely hranice, tak Rakušáci jezdili na jižní Moravu a skupovali je v obrovském množství...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!