Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 05. 07. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Deborah Eisenbergová, americká spisovatelka:
Američané jsou jediný národ na světě, který věří své vlastní propagandě.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2492x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2464x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2455x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2353x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Moudra

* Hra na zelenou propast času


Ukázka z knihy (Karpatské hry) - Moudra - 20. 06. 2007 (6919 přečtení)

Člověk jsi a ne Bůh, tělo jsi a ne anděl.
Kterak bys mohl vždycky v tomtéž stavu ctnosti zůstati,
an s to nebyl ani anděl v nebi ani první člověk v ráji?
Já jsem, jenž smutné blahem potěšuji.
 
(Z třetí knihy rýnského cestovatele Tomáše Kempenského, 1379-1471)


Ten den musí přijít. Nečekaně, jako se objeví osamělá labuť nad severním obzorem. Vzácná a bělostná, pomalu mává křídly, daleko doletí. Den z jiných světů, bez tíhy času. Přijde tím jistěji, čím déle před tím pociťuji váhu času, pot, námahu. Dny plné tíhy času a uplývající síly jsou dny, kdy se pachtím. Davič čas a hřebčí síla mě pohánějí, musím vidět všechno, zlézám skalnaté svahy a brodím se vodami, zkoumám údolí, všechno zapisuji do paměti. Pachtím se po horách. Pociťuji při tom radost, ale není to radost tichá a vědoucí, ale prudká, zvířecí. Cítím, že za takových dravých dnů bych rád vyzkoušel v životě všechno: Okrást vlastního otce. Rozdat všechny peníze cikánům. Milovat se se čtyřmi dívkami najednou. Nechat si vytlouci zuby. Zabíjet velryby v jižních mořích, nohy si nechat umrznout na jezeře Athabasca. Utancovat se k smrti, dát se upálit za spásu všech lidí. Tisíce lákavých věcí. Dokonce, kdyby bylo možno vzkřísit mrtvolu, rád bych si jednou za život i někoho zabil. Zapíchnul. Místo toho - pachtím se po horách, tam utrácím životní sílu. Ale tohle tajemství ať zůstane mezi námi, můj hebkouchý bratříčku, to nejsou pravdy pro kdekterá ušiska!

      Večer po takovém zvířecím dnu páchnu potem, únavou nemohu jíst, ani spánek dlouho nepřichází. Před lety jsem v Karpatech dokonce jednou nemohl udělat únavou ani krok. Hodiny jsem před tím stoupal bez jídla s těžkým batohem do prudkých svahů. Náhle jsem cítil, jak nohy olovnatí, mléčná kyselina zalila svaly, klesl jsem. Smával jsem se příběhům, jejichž hrdinové, ranění nebo vyčerpaní, se divadelně plazí k nedosažitelnému cíli, aby metr před ním navždy klesli. Onoho podvečera jsem se od nich nelišil. Ruksak mne zalehl, nebylo možno se pohnout, ležel jsem tak dlouho. Ale takové dny se nepodobají labutím nad severním obzorem.

      Labutí dny jsou jiné, musím o nich vyprávět. Vzpomínám na jeden z nich ve Východních Karpatech. Byl jsem sám, za sebou jsem měl tři jásavé zvířecí dny plné únavy, při kterých jsem nespatřil ani člověka. Byl konec září a pastýři již sehnali stáda do údolí. Třetího večera jsem za tmy sešel z pastvin a přespal pod stromem. Ráno po třech slunečných dnech mlha a déšť. Otlačená záda, nevlídno, chlad. Štiplavý oheň, únava předchozích dnů, vlhký a lepkavý oděv. Pocit zuboženosti, byl bych nad sebou plakal. Bylo nutno jít dál, zbytek dovolené jsem měl přesně rozpočítán. Náhle na mne padla smrtelná únava, víc duševní než tělesná - další den se vláčet dál pro nicotné a jalové cíle! S rozpolceností ale nelze pokračovat v cestě, nerozhodnost zabíjí. Tupě jsem stál. Bytostně se mi nechtělo odejít, třásl jsem se chladem a nemohoucností. Tehdy jsem spatřil v mlžné pastvině černou chatrč. Večer splynula s tmou. Nebo ji přes noc postavil duch? Jako Mohamed při svých viděních, ani já jsem nevěděl, kdo mne pokouší: dobrý nebo zlý duch? Přišel jsem blíž, seník byl otevřený. Pocítil jsem úlevu, bylo rozhodnuto. Spěch, lstivý druh, zmizel, labuť zakroužila nad horami.

      Znovu jsem se převlékl do suchých nočních hadrů a zalezl se spacím pytlem do nejtmavšího kouta. Na střeše šuměl déšť, pradéšť; nejsladší věc je slyšet déšť v suchém seně. První okamžik štěstí a kolik jich toho dne na mne ještě čekalo! Nejprv pocit naprostého, úplného bezpečí, jako když o mne matka pečovala v horečnaté nemoci. Spolužáci byli ve škole, já bez obav ležel v nezvykle světlé ložnici, pohlcen horečkou a bezpečím. Barevné sny, které se jindy nezdály. Nic zlého se nemohlo přihodit.

      I tady: dřevěné stěny, seno, tma, teplo a vůně se o mne mateřsky postaraly. Řeka času sladce plynula, její vody dostávaly nový rozměr. Ležel jsem minuty, hodiny, bez pohnutí, déšť šuměl, klesal jsem do vonné, zelené propasti. Kéž by i smrt byla tak bytostná - přechod do jiného stavu vědomí. Síla zmizela, pociťoval jsem jen nekonečnou touhu ležet. Tělo se poddalo podkladu. Pohnul jsem nohou, slastná únava, za okamžik jsem již nemohl pohnout ani prstem. Svalstvo v obličeji povolilo, zmizel stálý škleb a maska, které lidi stále provázejí, zvolna jsem se propadal do podvědomí. Tanuly v něm krásné obrazy, představy, ale neměl jsem sílu ani vůli je ztvárnit. Zápisník i tužka ležely na dosah, ale chyběla síla se jich dotknout. Nebylo možné zapsat myšlenky, které se kolem mne vznášely, a dát je přečíst ostatním lidem, aby i oni vzdáleně zakusili pravé štěstí a jistotu. Světecká radost nedovolila se pohnout a nicotně a nedokonale jezdit rukou po papíru. Snad později, až se tělu vrátí nechutná jalová čipernost a duši protivná hmyzí čilost, která člověka úporně a pudově pohání většinou od ničeho k ničemu. Hodiny mlčky míjely, sytil jsem jimi prameny duše. Z takového labutího dne je nutno dlouho žít, kdo ví, kdy přiletí příště. Bez něj a bez samoty by duše vyschla, podobala by se Zarathuštrovým prázdným moučným pytlům: do smrti by se z ní sice prášilo, ale k užitku by to nebylo. Cítil jsem jasně v těch chvílích, jak většina věcí, které lidé dělají, které dělám i já za svých hmyzích časů, jsou pouhými hrami, náhražkami. Všechno je hra: zaměstnání, záliby, majetek, umění, moc. A lidé - důležité tvářičky. Jako děti. Napucánkové. Z hmotných věcí je nutné jen jídlo, teplo, sucho, všechno potřebné k životu je snadno dosažitelné.

      Chvílemi jsem i spal, bdění a snění se prolínalo. To nebyla lenost, nečinnost. Byl to život, k němuž patří obojí: dny pachtění i dny spočívání. Tonul jsem v míru a nehybnosti a zároveň jasně vnímal, jak ve stejném okamžiku se ve vesmíru všechno odehrává. Ležím v tichu karpatského seníku a v touž vteřinu střílí kdesi jeden člověk druhého. Zástupy komusi naslouchají. Do oceánu klesá loď. Biliardy spermatozoidů oblévají tělesnou láskou zeměkouli. Tiší sobi táhnou tundrou. Babičky v Malajsku vyprávějí hnědouškům pohádky.

      Nad horami přecházel den, seník byl tichý, i já byl tichý a nehybný, ale v obou vířil život, byli jsme součástí vesmírného dění, lásky, zániku. Slzy štěstí a vědoucnosti. Ležel jsem celý den bez jídla a pití, ve tmě a dešti a přesto - slzy štěstí. Můj starý přítel prý prožil okamžiky největšího štěstí za války v koncentračním táboře. Úplného. Věřil jsem tomu. Čím hlubší údolí, tím vyšší hora, čím větší beznaděj, tím oslnivější chvíle štěstí. Vděčnost za maličkost. Za všechno. Až zmizí ze světa velká bolest, zmizí s ní i velká radost. Zmizí hřích, zmizí odpuštění.

      Bylo snad odpoledne, přestalo pršet. Seník se rozjasnil. Přes cíp louky přešla liška, lovila hraboše. Vyskočila všemi čtyřmi do výše, dopadla, zatřepala hlavou, odešla za seník. Vracel jsem se do světa, slunce mě do něj táhlo. Proniklo střechou mezi šindeli, zmizela nehybnost. V paprsku tančilo tisíce prachů, senných zrníček, život vířil a zlátnul. Védy říkají: slunce je duše světa. Z pastvin stoupala vonná pára, slunce probouzelo milostné představy. Kéž se nesplní nejtajnější představy: zahubily by duši i tělo. Byl jsem téměř probuzen. Labutí den končil, hleděl jsem na večerní nebesa. Žlutavá, zelená, červená mračna táhla rychle od západu k východu. Většinou ostrovy. Kréta, Nová Guinea, Island. Také barevné obludy. Letěly oblohou, nahoře vanul vichr. Jak musel být čerstvý a chladný. Letět s ním! Svištět v něm! Jakou rychlostí bych v něm musel letět, aby mně bylo teplo? Vždyť přece, čím rychleji jedu z kopce na lyžích či na kole, tím větší chlad cítím. Přitom povětroň, který se řítí týmž vzduchem, shon. Jaká je rychlost, při níž se chlad i žár setkávají, vyrovnávají a vzduchoplavce oblévá jen čirá vlahost?

                Končila hra na zelené bezčasí. Přišla noc, labuť zmizela pod obzorem, den skončil. Požehnaný den a požehnaná hra. Nutná a očistná. Prameny byly nasyceny, duše omyta, tělo vzkříšeno. Probíralo se z celodenní strnulosti, jako když se indický světec probouzí v podzemní hrobce. Do tmy vpadl střechou měsíční paprsek. Stříbrojas. Náhle jsem v sobě pocítil starou hřebčí sílu. Touhu jít dál. Věděl jsem, že obojí je blaživé a lidské, zvířecí síla i pouhé čiré vědomí. Věděl jsem také, že jitro po takovém dni mne zastihne opět připraveného snášet zimu i vedro, hlad i žízeň, brodit se vodami, rozdat všechno cikánům, milovat se se čtyřmi dívkami, nechat se upálit za lidstvo. Ale tohle tajemství i zelená propast času, která ruší hrůzovládu času a láme marný bič spěchu, ať zůstane mezi námi, můj hebkouchý bratříčku, to nejsou pravdy pro každého!

Miloslav Nevrlý
Karpatské hry

 

vydalo nakladatelství Vestri

 

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 1 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
24. 06. 2020:

Ekonomka Ilona Švihlíková: "Debata o euru se vede u nás velice povrchně. Jako kdyby jediným výsledkem eura bylo, že nemusíte do směnárny. Nebo nastupuje ‚ideologická úderka‘, kdo je proti euru, je čínský nebo ruský agent. Zcela se přitom ignoruje, jaké makroekonomické nerovnováhy euro vytváří – v EU dneska vlastně máme dvojí periférii, jižní a východní. Nehovoří se o tom, že euro zesiluje rozdíly mezi zeměmi, místo souladu přispívá k nárůstu šovinismu...
Část společnosti obsedantně nenávidí Rusko (a Čínu) a mají to jako svůj, často jediný, politický program. Tato mccarthyovská politika plní mnoho účelů – umožňuje vám útočit na každého, kdo má jiný názor, a pokusit se ho tímto způsobem umlčet, odstranit z politické konkurence...
Stupňování nelze vyloučit, protože je to karta, se kterou rády hrají veřejnoprávní média, takže se daným politikům pak zaručuje dostatečná mediální pozornost. Kromě nenávisti, kterou někteří prostě potřebují k životu, je potřeba vnímat i ekonomické zájmy. Jedním z hlavních cílů je bezesporu vyloučit ruské (a čínské) firmy ze zakázek, Dukovany počínaje, a uvolnit prostor pro jiné zahraniční ekonomické zájmy.
"

Celý článek...


21. 06. 2020:

Akce D.O.S.T.: Dost bylo Bruselu! Před 11 lety stála Akce D.O.S.T. v čele veřejných protestů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Varovali jsme před společenskými důsledky eroze naší státní svrchovanosti a zesíleného útoku na naše tradice a občanské svobody. Nemýlili jsme se.
Dnes se nacházíme na dalším důležitém rozcestí.
Blížící se hospodářská krize, zesílená bezprecedentním „vypnutím“ globální ekonomiky na jaře letošního roku, má sloužit jako záminka k další centralizaci moci na úrovni EU. „Fond obnovy“ a projekt „EU nové generace“ zavádějí společné dluhy a unijní daně. Evropská unie se v případě uskutečnění této vize stane plnokrevným státem a její členské státy pouhými regionálními útvary. Význam voleb do národních parlamentů klesne na úroveň voleb do krajských zastupitelstev a politická svrchovanost České republiky se stane minulostí.
Je alarmující, že se o takto závažné věci nevede důkladná veřejná diskuse. Proto mnoho občanů naší republiky ani neví, co všechno je ve hře. Vyzýváme vládu České republiky a jejího premiéra, aby využili svého práva veta a projekt „EU nové generace“ důrazně odmítli.
V Praze dne 17. června 2020

Celá výzva...


21. 06. 2020:

Petr Žantovský: " Ve čtvrtek jsem se v iDnes dočetl, že tahle dvě veřejnoprávní média (Česká televize a Český rozhlas) společně iniciovala průzkum veřejného mínění, který se měl týkat existence a výše koncesionářských poplatků. A vítězně na nás z titulku křičí, že ‚Češi jsou pro zachování ´koncesionářský´ poplatků, výše je přiměřená‘. Už v titulku je chyba, chybí tam písmeno ch, nu ale dobrá, to se stane při rychlé práci. Nechme však titulek a pojďme na obsah...
Nešlo jen o zvýšení samotné, tedy generálním ředitelem
(ČT) opakovaně vyžadovanou nějakou další valorizaci. „Ale šlo i o rozšíření poplatků na jiné nosiče televizního kanálu, včetně telefonů, tabletů, počítačů a tak dále. Za všechno, čím můžete sledovat Českou televizi, byste měli platit. To by bylo opravdu úžasné. Vznikla by tu Česká televizní republika, velmi by to připomínalo středověkou daň z hlavy... "

Celý článek...


14. 06. 2020:

Zastupitel MČ Praha 8 Martin Cibulka: "V principu podobné věci (jako v USA) , byť s menší intenzitou, se v posledních letech dějí napříč naším bohatým a kulturním světem! Moje babička by řekla, že blbnou z nadbytku. Stačí se podívat do historie, a uvidíme, že podobné chování přichází cyklicky ve vlnách. Salonní levičáci ponoukají lůzu a vedou svůj spravedlivý boj za lepší svět. Kulisy se v čase mění, ale princip zůstává stejný. A vlastně i výsledek...
Následuje ztráta svobod, chudnutí, neúcta k soukromému majetku, neúcta k tomu, co nás předcházelo. Nedělejme si iluze, že podhoubí, které stojí za nepořádky v USA, tady nemáme! Těch dobrodějů je i tady dost, rozdíl je v tom, že jim u nás chybí odvaha. Zatím! Bohužel chybí i odvaha politiků se podobným tendencím dopředu postavit...
Přicházejí budovatelé nového světa a systém, který se evolučně vyvíjel stovky let, rozkopou, protože to udělají lépe a svět bude růžový. Nebude, pouze přibude stínů mezi hořícími požáry...
"

Celý článek...


11. 06. 2020:

Mnislav Zelený-Atapana: "Naivně jsme si mysleli, že Západ sem přichází proto, aby nás osvobodil a aby nám pomáhal. Ale od začátku mi to bylo podezřelé, protože obchodník nikam nepřichází, aby pomohl. Obchodník chce vždy vydělat, za každou cenu, i kdyby to mělo být až za pár let. Naše náruč byla otevřená až příliš. To, že jsme ztratili soběstačnost ve všem, je tragické. A zvláště ve strategických záležitostech, jako je voda, jídlo, léky a podobně...
V devětaosmdesátém jsem se smál, když se u nás říkalo, jaké máme špatné výrobky, potraviny, salámy jak jsou hnusné... Ale jak se otevřely hranice, tak Rakušáci jezdili na jižní Moravu a skupovali je v obrovském množství...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!