Dnes se slaví keltský svátek Samhain.

Samain byl slaven 1. listopadu a byl keltským Novým rokem. Byl to den kdy končilo příznivé období roku, den kdy nadcházela zima, den kdy bylo nutné se rozloučit s přírodou a vrátit se s dobytkem domů a připravit se na zimu.

Tradičně byl ten den spjat i se vzpomínkou na mytické doby ostrovních keltů. O samainu zuřila v Mag Tureku velká bitva božstev, v které se fomorové utkali s tuatha de Danann, lidem bohyně Danu. Irsko bylo totiž podle Knihy invazí - Lebhar na Gabala, původně osídleno fomory - démony a génii (význam tohoto slova najdete v "Průvodci magií")mořského původu. Tuatha de Danann byli čtvrtá kolonizační vlna směřující do Irska. Aby zde kmeny mohly zůstat, bylo nutné porazit fomory. Vpádu se účastnila dobrotivá božstva, včetně Luga. Útok by zahájen o svátku Beltine. Vítězství bylo dosaženo právě po půl roce o svátku Samain.

Samain byl však především svátkem říše mrtvých, celého světa duchů. Jim také bylo v ten den obětováno. Oběť tvořilo vždy první mládě z každého vrhu a nejstarší z každého potomstva.

O Samainu se duše mrtvých mohly vracet z "druhého břehu", aby navštívily svůj bývalý domov. Dnešní zvyk zapalovat dušičkové svíčky je pozůstatkem těch dob, kdy se zapalovaly ohně aby bludné duše našly světlo a teplo a marně nebloudily krajem. Noc Samainu strhávala hranice mezi světy aby se mísili živí a mrtví. Krajinou se potulovaly i mocnosti zla, síly temnot a přízraky. Z magických míst krajiny, kopců, vřesovišť či ostrovů vycházela přízračná vojska dávných bojovníků a mocností z jiných světů.

Živí se snažili obětmi usmířit obyvatele nadpřirozeného světa existujícího mimo lidský čas a prostor...

Když nastal úsvit, mrtví se vrátili do svých příbytků, stejně jako ostatní cizí moci. Začalo zimní období a příroda i lidé se uzavřeli do sebe.