Na začátku všeho je nezbytné si uvědomit, že nikdo nikomu nepatří. Že každý je svobodný a má právo fungovat podle své vlastní svobodné vůle a že každá potřeba vlastnit nemá ve skutečnosti s láskou nic společného. Je to jen další pokus ega, jak naplnit svoji potřebu ovládat a ukojit tak tuto závislost.

Mnohé manželky ve skutečnosti plní roli matky, kterou si muži vydržují, aby se o ně starala. Z tohoto důvodu nemůže milenka očekávat, že by ji muž opustil a odešel z takto vytvořeného prostředí. Ale proč to vlastně chtít? Chceme se chytit do svých vlastních sítí a stát se tak druhou manželkou a po čase zjistit, že okolo poletují další aspirantky na roli „manželky“? Vždyť toto chtít by přeci ve skutečnosti bylo být sami proti sobě, protože není nad kouzlo vidění se pouze občas, které udržuje ve vztahu nezbytné napětí. Není náhodou takovýto muž a takováto forma vztahu právě tou vysněnou ideální partií?

Pomineme-li skutečnou příčinu vzniku všech vztahů, kterou je potřeba někoho vlastnit a ovládat, naskýtá se nám tak pohled na relativně ideální formu vztahu, která představuje přípravu na vztahy opravdové, které budeme žít v budoucnosti.

Proč tedy raději nezůstat svobodné a užívat si tu již výše uvedenou nádheru napětí, kdy jeden si ve skutečnosti na druhého nemůže dělat nárok, se svým volným časem nakládáte podle vlastního uvážení, vídáte se jenom tehdy, když chcete a máte náladu, bez těch velkých starostí všedního dne... A že to není každý den? Vždyť v tom je přeci ta síla a kouzlo nezevšednění a už vůbec nemluvím o tom, kolik se toho tímto způsobem naučíte. Samostatnosti, soběstačnosti a nezávislosti, svobodě a volnosti, odnaučení touhy ovládat a být ovládán, tudíž nepodmíněné lásce.

Většinou se tito muži objeví v životě ženy v okamžiku, kdy nadešel čas, abysi něco uvědomila. Tito muži totiž učí ženu naslouchat svému srdci a schopnosti jít za ním. Tím mám na mysli, uvědomit si že nadešel čas usednout do dalšího vlaku, který nás odveze do další stanice, kterou bude představovat další muž, čili další životní učitel.