Wolinsky v této knize nabízí řadu praktických způsobů, jak zacházet s obsahy vlastní mysli ve světle prostého pochopení hlavního principu neduality, jednotného pole energie.

Hlavní princip kvantové teorie aplikovaný na psychiku člověka (kvantová psychologie) zní:

Existuje pouze pole energie, v němž dochází k dočasným přeměnám energie v částice (tzv. hmotu). Pozorovatel vstupuje do každého pozorování a účastní se na vytváření částic v podobě obsahů mysli, myšlenek a emocí. Řadou cvičení si lze prakticky zkusit, jak je vytváříme ve vědomí sami coby pozorovatelé a jak ony zase mizí, samy od sebe, je-li jim odňata pozornost – „jejich“ energie se opět změní v energii neomezeného pole. Tím, že po zprázdnění nějaké emoce můžeme dotyčnou emoci zkusmo znovuvytvořit a opět ji zprázdnit, člověk vlastní zkušeností zjistí, že emoce není něco stabilního, s čím by bylo nutné zápasit, co by bylo nutné potlačovat nebo tomu podléhat. Wolinsky nabízí možnost vnímat neduálně prostřednictvím vlastní praxe, kterou umožňují nejrůznější cvičení. Jsou to jeho vlastní přístupy k rozpouštění obsahů mysli, došel k nim intuitivně při své praxi. Výslovně uvádí, že cvičení je celá řada proto, jelikož každý jsme jiný a každý si tak může najít, co mu funguje. Vychází z Maharišiho „Kdo jsem já?“ a vede experimentujícího čtenáře dál tím, co vnímá (nebo co by spíš vnímat mohl při přesnější všímavosti). Při práci s emocemi učí všímat si, jak se cítíme „coby emoce“ – hustí, ohraničení, a jak se cítíme „coby pole“ – zprázdnění.

V podstatě jde o řadu návodů, jak si sebe uvědomit coby prázdnotu. Jako To, o němž je řečeno, že je plností Prázdnoty, ze které všechno vzniká a všechno se v ní opět rozpouští. Ve které nic nechybí a nic nepřebývá.

Kniha je napsaná velmi prakticky, řekla bych až lidsky srozumitelně – ocení ji i ti, kdo nemilují pouze teoretické výklady.