Po velkém úsilí, ale i radosti a opojení z práce, vám, milí čtenáři, přináším ve spolupráci s Richardem Čábelkou překlad eseje Davida Deidy s názvem "Sex". Esej se primárně týká americké společnosti, ale myslím, že je z hlediska hlavních principů přenositelná i na české prostředí. Styl, kterým se David Deida dívá na sex a partnerské vztahy vůbec, je mně blízký, velmi inspirativní a v neposlední řadě také provokativní. Přejeme vám pěkné počtení!

Sex představuje pro většinu mužů a žen intenzivní potěšení, ale často také srdceryvnou bolest. Potěšení, protože sex umožňuje naprosté rozpuštění osobních hranic a otevření těla a srdce lásce a energetické rozkoši. Sex ale také způsobuje bolest, poněvadž když se vaše hranice otevírají, vaše srdce se odhaluje, a jen málo lidí ví, jak svou lásku dávat jako zranitelný a bezbranný dar, což je jediný způsob, jak nabízet svou sexuality a současně nevytvářet utrpení.

Řada dnešních Američanů - takzvaných "osvícených" mužů, mužů Nového věku - je ve skutečnosti slabochy a zbabělci. Přerostli machistickou přísnost a nepružnost svých otců, ale stále jim ještě zbývá transformovat svůj strach, postavit se tváří v tvář smrti a objevit smysl svého života. Tito muži jsou váhaví a nerozhodní. Poněvadž jim schází spojení s hlubinami jejich Vědomí a ponětí, kam v životě směřují, nejsou schopni uchvátit svou milovanou ženu sexuálně a ani duchovně. Mnoho ženám proto dnes chybí pocit, že si jejich partner „bere“, že je uchvacuje a prostřednictvím své vytrvalé, energické a současně naprosto citlivé lásky otevírá Bohu.

Na druhou stranu, mnoho amerických „nezávislých“ žen, jež se namísto hledání lásky mimo své nitro naučily milovat samy sebe, se dnes cítí hluboce nenaplněno. Tyto ženy ztratily tělesný půvab ženskosti a svá srdce překypující touhou pohřbívají v honbě za nejrůznějšími cíly. Z mnoha důvodů nedůvěřují mužské lásce. Možná, že je v minulosti nějaký muž zradil, nebo prostě potkaly jen muže, kteří nebyli schopni prostřednictvím hlubokého milování a každodenní, oddané lásky otevřít jejich srdce a těla Bohu.

Mnoho moderních žen se bojí lásce odevzdat, otevřít a nechat ji skrze sebe nespoutaně plynout. A poněvadž se nedokáží plně otevřít, božská láska do nich nemůže vstoupit, uchopit je, odnést jejich srdce k Bohu a pozvednout jejich těla ve zbožné oběti. A tak si zvyknou na krásný domov, dobré jídlo a partnerský vztah, který je zcela nenaplňuje. Navenek předstírají, že jsou nezávislé, ale v jejich nitru zeje prázdnota, propast naplněná hořkými slzami.

Moderní americký muž se proměnil z macha v citlivého muže, americká žena ze submisivní domácí puťky v zapálenou kariéristku. A přestože nikoho ani nenapadne, aby se vrátil ke starým a přežitým sexuálním rolím, ani jeden z nich není bytostně šťastný. Něco jim stále schází. Jejich nejhlubší přání a tužby srdce stále ještě nedošly naplnění. Dnešní vyváženější ženy a muži jsou pořád nespokojení, a proto začínáme být svědky nového vývoje, jenž přesahuje staromódní a jasně definované role zatvrzelého macha a domácí puťky, ale také moderní finanční, sociální a politickou rovnost. 

Americká sexualita prochází přechodovou fází. Muži a ženy, již se nacházejí na dnešní kulturní a společenské špičce, nežijí v souladu se svou skutečnou a pravou podstatou, což v nich vyvolává napětí a nespokojenost. Ženy zradily touhu svého srdce a obrnily svá těla v betonovém bunkru nezávislosti. Muži pozbyli kontaktu s jasností Vědomí, které jako břitva proniká kažičkým okamžikem, a odhaluje tak nejhlubší pravdu, jež se nachází v jejich srdci. Dnešní vztahy jsou bezpečné, plné respektu a velmi často naprosto nudné.

Sex takzvaného „duchovně vyvinutého“ muže a ženy často vypadá jako terapeutické sezení. Partneři civilizovanou formou hovoří o svých potřebách a pocitech a čekají na svolení, aby se tělesně oddali svému nejhlubšímu nutkání, kterým je touha nabídnout se tak plně, že se jejich hranice zcela rozpustí a oni se rozplynou ve svém dávání. A i když náhodou dojde k tomu, že se prostřednictvím sexu dotknou nekonečné lásky, co se stane poté? Jak může žena, která ze zvyku neustále uzavírá své srdce, a muž, jenž má strach svou partnerku silou lásky srovnat ze zemí, udržet blaženost lásky v každodenním normálním životě? 

Další vývojový stupeň sexuálního probuzení překračuje biologický chtíč a emocionální potřebnost. Na tento stupeň jste připraveni, jestliže jste přerostli stín sebestřednosti a narcismu, jenž se soustředí jen na vlastní rozkoš: „Udělam pro tebe cokoli, pokud mě na oplátku budeš milovat.“ „Dobře, udělej mi, co chci, a budu tě milovat.“

Překonali jste také vývojovou fázi, která se místo na „já“ soustředí na „my“ a jež přináší bezpečnost a rovnost: „My dva si spolu vytvoříme nádherný život. Ty mi poskytneš potešení tak, jak to mám rád já, a já tobě, jak to máš ráda ty. Nikdy ale nesmíme porušit naše osobní hranice.“

Dalším – a možná, že tím nejdůležitějším – znakem připravenosti na opravdovou duchovní sexualitu je, pokud jste opustili bezpečné hnízdo dualistického „New Age“ přístupu: „Ty jsi zodpovědný za své štěstí a já jsem zodpovědná za své. Přestože můžeme udělat maximum, abychom si vzájemně pomohli, nakonec jsme každý odpovědný jen sám za sebe.“ 

Vývojový stupeň partnerské lásky, která jde za dysfunkční dynamiku mezi násilným tyranem a jeho obětí, ale také za odpovědnost pouze za sebe sama, vyžaduje srdce plné síly a lásky, které se odevzdává navzdory všem hranicím a strachům. Srdce, jež cítí a rozdává ze svých darů tak otevřeně, že se prožíváte jako vše, co existuje. Když dospějete do stavu takovéto otevřenosti, tak si uvědomíte, že jste odpovědni za celou jednotu božího projevu stejně, jako jste odpovědni za své partnerství, jež se skládá ze dvou individualit. V takovémto vztahu žádné hranice neexistují a ani nejsou povoleny. Otevřenost nevyzpytatelné, srdce uchvacující boží lásky, která se projevuje skrze dvě lidská těla není pro každého. Tato otevřenost vyžaduje hlubší pochopení sexu a připravenost plně zakoušet vše, co se odehrává v přítomném okamžiku uvnitř i navenek.

I teď, když čtete tato slova, je „sex“ vším, žije jako vše, včetně vás. Pokud se ponoříte hlouběji do svého nitra, naleznete „prázdnotu“ – neměnného prázdného svědka všeho projeveného. Svědka, jenž čte tato slova a který je stejný jako svědek, jenž četl slova, když vám bylo deset let. Stejného svědka, jímž jste vždy byli a který se nachazí za všemi myšlenkami, pocity, emocemi a vnímaním. Toto je mužský aspekt boží Skutečnosti – ryzí vědomí. 

Vše ostatní, vše, co se neustále proměňuje v bláznivém tanci ve vašem nitru i vnějším světě – vaše emoce, světlo, které vidíte, zvuky, jež slyšíte, myšlenky, které přicházejí a odcházejí, střídající se roční období, všechna těla, která se narodí, chvilku jsou na světě a pak se promění v prach, naprosto vše, co můžete zakusit a ochutnat - představuje ženský aspekt boží Skutečnosti – světlo a energii. 

Každičký okamžik v sobě zahrnuje jednotu maskulinní prázdnoty a femininní plnosti a představuje sexuální hru mezi neměným vědomím a neustále roztančeným světlem. To je důvod, proč je tělesný sex tak bolestivý a zároveň plný rozkoše a potěšení – pokud se totiž nedokážete vzdát svých hranic, plně splynout a udržet otevřenost lásky jako rozvinutý květ vědomého světla, jež vychází ze dvou těl a individualit, budete zakoušet občasný závan milosti v podobě nesmírné blaženosti a dlouhou řadu hořkých okamžiků, kdy budete vědět, že toto prostě není ono.

Valnou většinu okamžiků v životě, jak sexuálních tak i jiných, si neuvědomujeme, necítíme a nezakoušíme jako blaženost lásky, jež se projevuje prostřednictvím mnoha těl. Ryzí Vědomí nemůže uchvátit vše milující Lásku. Ona-plnost se nemůže roztančit jako vše oživující světlo lásky a On-prázdnota nemůže beze strachu vstoupit do jejího oslnivého tance, aby láskyplně vedl její kroky. O nějakém uchvácení nemůže být vůbec řeč. On se drží zpět. Ona utlumuje svoji záři. Svou milou nebo milého líbáte na tvář a spokojujete se s občasnými blaženými vrcholy, zatímco čas vám utíká mezi prsty a vy máte neustále pocit, že vám něco schází. Jen zcela, zcela výjimečně dovolíme magickému světlu, aby v přítomnému okamžiku plně zazářilo, a otevřeme se jako láska bez jediného zbytku či pocitu lítosti.

Namísto toho ryzí vědomí zůstává skryto za falešnou vrstvou váhavosti a nerozhodnosti. Dnešní muži se naučili nechat svou partnerku žvanit a žvanit, i když je její řeči k smrti nudí, a mnohem raději by vstoupili do jejího srdce a tuto stejnou hranici zdvořilosti rozsekali mačetou svého vědomí na kusy, pronikli přítomný okamžik, otevřeli jej, naplnili láskou a nechali pominout. A pak znovu a znovu. A ženy po celou dobu čekají na to, že si je muž plně procítí, že je spatří, doopravdy spatří, a uctí jako světlo a lásku, kterou ve skutečnosti jsou.

„Vezmi si mě,“ žadoní ve svém nitru nenaplněná, neuchvácená a rozbolavělá žena, která celým svým srdcem touží po tom, aby se jí zmocnil muž absolutní integrity. „Chci si tě vzít,“ fňuká změkčile v duchu muž a zadupává svou hlubokou vášeň pod hromadu zbytečných činností a falešných masek. 

Další vývojová fáze sexuality má duchovní povahu. On si uvědomuje, kdo skutečně je, a nabízí se jako neměnná a vše prostupující boží přítomnost: „Já jsem Vědomí a ty jsi moje, ty láskou posedlá děvko!“

Její tělo je otevřené a uvolněné. Aktivně se otevírá jeho ryzímu nároku a odhaluje bytostné hlubiny svého srdce naplněné boží láskou a světlem. Současně však nemá strach vykastrovat jakoukoliv falešnou zbabělost a slabošství, které by se snad odhodlalo vstoupit do jejího srdce: „Já jsem světlo. Vem si mě, jestli na to máš odvahu!

Ona je živá, živá jako naprosto vše – vztek, potěšení, radost. V blaženosti se otevírá každé podobě lásky. Tančí v každém odstínu světla. On se do ní hluboce vciťuje, tak hluboce, jak je to jen v danou chvíli možné. Prožívá se jako její tělo a emoce. Cítí, jak moc se její srdce touží odevzdat, a nemá obavy toto pozvání přijmout. Oba se společně otevírají jako to, co je, jako Jedno, jako Bůh, jako monáda, jež v sobě dokonale snoubí mužskou a ženskou polaritu. 

A nebo ne. Ona se může výhradně zaobírat svou kariérou. On si může odpočinout na Bahamách se svými kamarádkami. A potom, dříve či později, oba zemřou.

Zemřít, aniž byste splynuli s blaženou otevřeností přítomného okamžiku – nejdříve jen ve výjimečných chvílích, ale s postupem doby a ustavičnou praxí napořád – znamená zamřít s pocitem neúplnosti. Je to stejné jako se špatným sexem. V nitru vás stále něco hlodá, přetrvává ve vás pocit nespokojenosti, což vás nutí, abyste to zkoušeli znovu a znovu. Konečně vám však začne připadat i toto zkoušení příliš bolestné, až ztratí veškerý svůj význam, a vy se odhodláte vydat za hranice bezpečí a jistoty. Nakonec se vzdáte i iluze, že jste zodpovědni jen sami za sebe, a otevřete se žít tak, jak vám velí vaše srdce. Zřeknete se svého osobního života a vložíte jej do rukou Bohu, do náruče lásky. A tato otevřenost se stane základem pro každičký okamžik vašeho života, včetně sexu.

Spojené státy v minulosti často určovaly kurz sexuální revoluce a nových politických možností. Další vývojový krok, pokud jde o sex, představuje duchovní závazek milovat se pro Boha samotného, pro Nejvyšší Skutečnost jako takovou. To vyžaduje, aby se muž ženy plně zmocnil a otevřel ji prostřednictvím svého vědomí a přítomnosti, zatímco ona ho otevírá pomocí své záře a světla lásky. Spojení jejich dvou těl tak dává vzniknout Jedinému Srdci. Přítomný okamžik, toto teď, které právě zakoušíte, nepotřebuje žádnou změnu – je naprosto magický a úchvatný už takový, jaký je. Pokud jej tak nevnímáte, znamená to, že se choulíte za svými osobními hranicemi v zóně bezpečí. 

Buď své vědomí plně nabízíte jako nepolevující přítomnost, která otevírá vše projevené Bohu, nebo zabraňujete svému nejhlubšímu mužskému daru, aby se plně projevil a rozvinul. Buď své tělo zcela odevzdáváte a aktivně vyzýváte lásku, aby se vás chopila – buď nadechujete a vydechujete blaženost lásky, třesete se rozkoší, vlníte se bolestí, běsníte jako hněvivá vášeň a odhalujete své otevřené srdce jako lásku a světlo – nebo ukrýváte svůj nejhlubší ženský dar.

Citliví muži a nezávislé ženy představují nutný krok ve vývoji. Za padesát let se však nad následujícími obrázky jen pousmějeme a s radostí na ně zapomeneme. Na muže, který si není jistý svým nejhlubším posláním, jenž se nechal pohltit pomíjivými projekty a předstírá zájem o duchovno, jen aby se nemusel věnovat skutečnému smyslu svého života a závazku zejména vůči své ženě. Na ženu, která nevěří nerozhodné lásce svého muže, a proto raději zkouší milovat samu sebe, řídit svůj život a raději nemyslet na srdceryvné poznání, že je s každým uplynulým dnem starší a starší a za celou dobu si ji nikdo skutečně a hluboce „nevzal“ a neuchvátil.

Právě teď máte možnost volby – otevíráte se tak mocně a bez hranic, že vnímáte vše projevené? Nabízíte svou zranitelnou a přesto nezničitelnou lásku s každým svým dechem, v každičkém okamžiku, dokonce i když jste zraněni a bolest vás rve na kusy? Nebo ze strachu stále ochraňujete hlubiny svého srdce a vyčkáváte?

Originál naleznete zde.

© 2007, Translation: Michal Müller, Richard Čábelka