Každý sen který se nám zdá je možná námi prožitý příběh
v jiném prostoru a čase. Prostě v jiné realitě, však stejně reálné tak jak nám připadá „skutečná“ realita dnešních všedních dní
.
A my nikdy nevíme kam se probudíme. Naše mysl si myslí, že se vždy vzbudí ráno a nic podstatného se nezměnilo.
Avšak skutečně jsme se probudili do stejné „reality“ s jakou jsme včera večer usínali? Není možné, že každý den zažíváme nový příběh?
Novou roli a jen naše myšlenky a „vzpomínky“ nás přesvědčí o dnech minulých. Prožijeme jednu roli tento den,ale při roli v den následující již možná žijeme nový život.
Vím, že se to zdá jaksi absurdní. „Vždyť Já byl včera s Hrabim na Pivu!!!“
Ale není právě tohle ta naprogramovaná mysl?
Co když se zítra vzbudím, a nemusí to být zítra. Vždyť sny končí většinou těsně před koncem.
Tedy se vzbudím a bude rok 1314 u Bannockburnu.
Ten den vstanu a půjdu se být za svobodu svou a dětí svých. Hlavou mi nejprve proběhne, „Co jsem to měl v noci za divný sen. Seděl jsem v Krčmě s nějakým přítelem. No ale to je jedno, dnes mě čeká úplně něco jiného.“
Takže moje mysl a „vzpomínky“ mě přesvědčí o tom, kolik jsem tu již neprožil spokojených let po boku dětí a své ženy
Avšak až,se v bitvě která toho dne čeká na mě a mé přátelé protne meč mého nepřítele mou hruď, možná se probudím jako šlechtic na zámku v Paříži v obětí dam.
A také se budu zamýšlet co to bylo za hrůzostrašný sen.
A MOŽNÁ SE TAKY PROBUDÍM.
Takže je možné, že i takto probíhá reinkarnace (duše cestuje a sbírá nové zkušenosti). Ne od narození do smrti, ale jen ty úseky, které potřebuje naše duše prožít. Buď to, že ještě nemá s těmito situacemi co by měli následovat zkušenosti, nebo prostě proto, že jsme onu situaci neprožili příliš „dobře“, a tak to prožíváme zas a znovu, dokud se nepoučíme.(film – Tři Veteráni) A to co považujeme za naší minulost, je iluze, která nám slouží, jako předloha naší role. Takže osud nejspíš neovlivníme, ale je na nás jak jej prožijeme a jak si to sami dokážeme uspořádat v hlavě.
A ve své podstatě je to tak, ať už je to jakkoli Když žijeme od narození do smrti, tak je to opět jen střípek z toho kolik životů již prožila naše duše. Představte si knihu, která je sbírkou 10povídek. Představte si knihu, která je sbírkou 100 povídek. Teď si představte duši, která prožila 1000 „povídek“ Každá povídka jako jeden život. Čím více jich „pročtete“, tím více se vaše mysl, vaše vědomí obohatí a vy můžete jít na jinou literaturu, kterou váš rozum dříve nedokázal pobrat a tedy jste si nic takového nikdy nepřečetli.
Autor: -Ticháč-
Pouhý sen
