Můj kocour je můj velký učitel.

Zastávám názor, že vývoj jednotlivých lidských bytostí, vztahů ve dvojici i vztahů ve skupinách má tři stupně. Prvním stupněm je vzájemná závislost, druhým stupněm je vzájemná nezávislost a nejvyšším stupněm je vzájemná spolupráce (konsensus, souhlas všech, prospěch pro všechny zúčastněné, synergie). Jednotlivé stupně následují po sobě, žádný nemůže být přeskočen.

Můj kocour je můj velký učitel. Kočky stejně jako všechna divoká zvířata učí druhému stupni: nezávislosti.

Vždy je tady a teď. Bez výjimky. Nezabývá se minulostí a budoucnost ho zajímá jen jako cíl, pokud je na něj zaměřen. I když číhá na myš, žije plně v přítomnosti. Když myš nechytí, nehroutí se pod tíhou neúspěchu, protože ví, že se to stává a jde si sednout k jiné díře. Nenechá se zatáhnout do záležitostí, které se mu nezamlouvají a které mu nic nepřinášejí – prostě se jen sebere a jde pryč. Nestěžuje si na déšť, schová se nebo se smíří s tím, že je mokrý. Nikdy si nebere nic osobně, netrpí z ničeho žádnými negativními pocity, prostě vezme na vědomí, že věci se mají tak jak se mají a zařídí se podle toho. Nic neočekává a proto ho nemohou žádná očekávání zablokovat: na jakoukoliv změnu podmínek reaguje okamžitě a přiměřeně. Nikdy nedělá nic proto, aby ho měl někdo rád nebo aby se někomu zalíbil, vždy dělá jen to, co sám chce. Když dostane žrádlo, je to fajn. Když žrádlo nedostane, je to taky fajn, prostě jde a vyřeší to jinak – myší je dost. Dokáže úžasným způsobem udržovat rovnováhu a když se stane, že přece jen odněkud spadne, vždycky dopadne na zem tím nejlepším možným způsobem: na všechny čtyři. Nikoho neobviňuje ze svého pádu, poučí se a příště se tomu vyhne. Všechny překážky řeší okamžitě, s plným nasazením a tak jak nejlíp umí. Když cítí z někoho touhu ovládat a manipulovat, odchází. Když cítí agresivitu, vzdaluje se okamžitě a velmi rychle. Když cítí respekt a ocenění své jedinečnosti, přichází blíž.

Plně přijímá sám sebe. Netrpí nízkým sebevědomím nebo komplexy méněcennosti ani se nenafukuje nadřazeností. Nezabývá se tím, jestli ho jeho matka kočka měla ráda ani neřeší otázku, jestli jeho otec kocour nebyl náhodou despotický mizera. Stejně tak jde zcela mimo něj srovnávat se s někým jiným nebo se zabývat tím, co si o něm myslí jiní kocouři anebo lidi. Je vyvázán z těchto věcí, nic z toho mu neubírá energii, žije úplně v jiné hladině – on je on, tady a teď. Vždy a za jakýchkoliv okolností je sám sebou, vždy nese odpovědnost sám za sebe a nikdy se nevzdává. Je volný, svobodný a nezávislý. Žije plně v přítomnosti a žije plně ve své vlastní síle.

Kdo z nás je tak svobodný? Pro koho z nás platí: Všechny překážky řeším okamžitě, s plným nasazením a tak jak nejlíp umím. Nejsem na nikom závislý, nemám negativní pocity, ze všeho se učím. Přijímám věci tak, jak jsou. Nic dopředu neočekávám a nic mě nemůže zablokovat. Plně přijímám sám sebe, jsem vyvázán z věcí, které mi ubírají energii. Dělám to co chci, dělám to tak jak chci a dělám to kdy to chci. Vždy a za jakýchkoliv okolností jsem sám sebou, vždy nesu odpovědnost sám za sebe a nikdy se nevzdávám. Žiji plně v přítomnosti a žiji plně ve své vlastní síle. Já jsem já, tady a teď.