Mám ale také neveselou zkušenost s lidmi, kteří sice absolvují nějaké ty kurzy sebepoznávání a "zasvěcení"(nejlépe dvojí za víkend, vyjde to levnějc), ale nic na sobě sami pozitivně nezmění, natož pak kvalitu svých vlastních myšlenek, úmyslů... tedy své vlastní energie. Zůstávají pyšní a negativní, často dokonce závistiví a zlí (zlé) či naopak neznalí, naivně okytičkovaní(é)... a naučí-li je na nějakém kurzu někdo neuváženě toliko pohybovat a manipulovat (svou nebo cizí) energií, může z toho být docela průšvih - zvláště když pak svévolně (a často umíněně a přes nesouhlas dotýkaných) chtějí někoho "vyléčit", ovšem hlavně proto, aby sobě či druhým (u)dokázaly, co všechno už umí. Uklidňuje mne trochu snad jenom fakt zákonitosti, podle níž se jednou každému vrátí, co vyslal do světa... pak jim skutečně není co závidět.

(Ne)jedna taková nově upečená reikistka si stýská, že ji "špatně zasvětili a teď jí to nefunguje", ale naopak zaplať PánuBohu za tuhle pojistku! Kdyby totiž měla třeba právě reiki fungovat každému, kdo prošel kurzem (avšak nedokáže si ani uvědomit nezbytnost pokory, ani zopakovat anatomii, ale přesto se jeho ego hned cítí jako profík a začne "léčit" na potkání), bylo by na světě ještě mnohem víc zmatených a zakublaných zbytečněnemocných. Někdy takoví "léčbou" postižení lidé nebo přímo satelitky přicházejí i ke mně a je to vždy trochu svízel, vykořenit ty naivní, přijatou i vlastní neznalostí pokřivené představy a prográmky. Stejně jako po odfláknutých regresích (kdy postižený trčí jednou nohou v minulosti a současnost mu utíká mezi prsty, prolíná se minulé s přítomným... a mnohdy pak končí v psychiatrické léčebně na sedativech - v lepším případě), je maximální zodpovědnost nezbytná u žáků i lektorů.

Katastrofa vznikne, když se jedinec, nepochopivší základní souvislosti, sám pasuje na lektora (vždyť už je o celou lekci před svými budoucími žáky!) a zmatené nepochopené instrukce pak šíří dál do světa a mate svou lehkovážnou nevědomostí další mozky...

Ještě zde ale existuje další nebezpečný jev, či vlastně trochu protipól; zmíním se o něm hlavně kvůli vyváženosti. Nejvýstižněji by se dal nazvat Syndromem Soutěživého Sobce (SSS). Tento syndrom se naopak projevuje převážně u mužů (a mužsky smýšlejících žen) a projevuje se neustálým, mnohdy až nevědomým soutěžením na všech polích, včetně duchovního růstu. I výše zmíněné satelitky vlastně soutěží, která kterou předhoní v množství oběhnutých seminářů a míře "vzdělání". U mužů se ale SSS projevuje až despotickým trváním na výhře a to za jakoukoli cenu a je pak jedno, zda jeho příčinou je kopaná, motoGP nebo nepochopení principů buddhismu. Když se (přirozeně zdravě soutěžícímu) muži nahromadí více proher za sebou (a když dokonce, nastojte, jeho mysl prohraje se ženou!, která s ním ale navíc soutěžit odmítá), často jeho ego neunese tíhu toho poznání a odskáče to alespoň ponižováním právě ta žena, která je mu nejblíž po ruce...