Poznal jsem z rozhovorů žen se kterými si dopisuji, že chtějí mít skvělou rodinu která se skládá z milujícího, věrného a oddaného manžela, báječných a zdravých dětí, bytelného domova a finančního dostatku. Nakonec tato motivace je pro celou planetu naprosto dominující a týká se i říše zvířat. Je na tom něco špatného ? Určitě není, naprosto to koresponduje s naší pudovou potřebou se množit a být v relativním bezpečí. Problémem je trochu fakt, že se to buď povede a nebo nepovede, přičemž v tzv. civilizovaném světě se to často právě nepovede a tato skutečnost za sebou nechává zástupy poničených a osudu vydaných žen. Jak jsem řekl v minulém článku, nevyhnutelnost změn je stále přítomná.

Vše se odvíjí od toho že ochránit tento sen je prostě nemožné. Pokud právě on je smyslem našeho života tak si zakládáme na malér, kdy nebudeme v okamžiku, kdy se to stane, vědět co máme dělat. Svět se nám zhroutí na prach. Jen ty děti nám zůstanou s veškerou starostí je uživit a ochránit. Říkáme, ty děti jsou smyslem našeho života, pro ně žijeme a dýcháme. Ano, je to jistě pravdivé do doby než nás nebudou potřebovat a začnou žít vlastní život. Potom o nich už příliš neuslyšíme a pokud si rozumně a věcně přehrajeme svůj minulý život zjistíme, že jsme byli v podstatě zneužiti. Motivací mužů je zřejmě sex, vzrušení, někde ho zasunout a vychutnat si svůj, opět pudový, okamžik slávy. Celé toto konání se nese ve znamení zavěšeného Damoklova meče budoucího závazku věnovat značnou část své energie budoucí rodině. Samozřejmě to přeháním protože je zajisté velké množství spokojených dvojic. Ale muž je stále pobízen zasévat své sémě do dalších a dalších klínů, taková příroda prostě je.

Je velmi odvážné tvrdit že nic není důležitějšího než jsme my, my pro sebe. Ani děti, ani manželství, už vůbec ne kariéra která nás obírá o veškerou energii, ani domek, který jsme si postavili. Zapomínat na sebe se nám dříve nebo později vymstí a my zůstaneme pohozeni někde v plačtivém moři zoufalství prožívající záchvaty sebelítosti, naspravedlnosti a vzteku. Proč ? Protože jsme zapomněli na to, že se rodíme sami a umíráme sami a proto také žijeme sami.

Potkávám lidi kteří jsou nesmírně nedůvěřiví. Nedůvěřiví, ale na druhou stranu toužící po blízkosti druhého člověka. Možná si říkají teď neudělám stejnou chybu a budu opatrný, opatrná, budu mrcha. To je jistě velmi účelné při pečlivém, prvotním výběru potencionálních partnerů, ale stejně se dříve nebo později opět beznadějně zamilujeme. Proč ? Protože máme přece ten sen o rodině. Měli bychom mít sen o sobě, o tom co chceme prožívat, jak se cítit a čemu se vyhnout a druhý člověk k tomu by měl být jen doplňkem, ať dlouhodobým nebo krátkodobým. To se nakonec ukáže i samo.

Věřím tomu, že je čím dál tím více lidí kteří už partnera na celý život nechtějí. Nechtějí se zase „zbytečně zamilovat a prožít si pekelnou bolest rozchodu Je to extrém, opačný pól jejich snu. Chtějí se spolehnout jen na sebe, na své schopnosti, nechtějí k sobě nikoho pustit. Je to velmi účinné chování být schován na tlustými zdmi a uvnitř na malém nádvoříčku mít zakopáno své hnijící srdce. Cynismus se stává životní filozofií. Přesto existuje i třetí cesta která nám umožní obojí. To být s někým a horoucně ho milovat a zároveň si uchovat bezpečí postavené v hlubokém, vnitřním zakotvení kdy nám nikdo a nic ublížit nemůže. Protože obojí je správné a obojí je i chutné. Být s někým nebo být nějaký čas sám. Ta cesta je charakterizována vnitřní, osobní svobodou a chápáním že každý, včetně nás, má právo se chovat tak jak cítí že se chovat v daný čas musí. Samozřejmě to hodně lidí stále nedovede. Budou vám vyznávat lásku, plazit se před vámi na kolenou, kupovat prsteny, plakat a budou chtít mít miminko. Aby v určitý okamžik poslali sms že už nás nemilují, že se stal asi omyl a nedokážou vám to říct ani do očí.

Proč se to stává ? Protože ti lidé jsou jako zavoskovaná, vyschlá amfora chaoticky plující na hladině širého moře. Touží po vláze ale nedokážou otevřít víko vlastní nádoby. To co vám říkají myslí i vážně a upřímně, v danou minutu jejich blinkání, ale vy spíše fungujete jako kulisa jejich melodramatu. Jako když onanujete se slečnou na obrázku v pornočasopisu. Má tam své důležité místo a ani o tom nemusí vědět.

Je prostě naší zvířecí přirozeností, nás mužů, že první milování s ženou je to nejkrásnější a nejúžasnější, první rozhovory a schůzky jsou nejbáječnější. Hodně mužů se časem rozhodne že opustí svou fungující rodinu a děti a hledají své jistě zasloužené štěstí u nové partnerky, která je učiní tak šťastnými. Ta žena má samozřejmě sen, nic nového a překvapujícího pod sluncem. Minimálně do té doby než se trochu okouká a soužití sklouzne do běžného stereotypu velmi podobnému tomu minulému. Miláčka, lásku nahradí upřímnější stará, starej. Také věřím tomu že ten muž s hrůzou zjistí že si ani moc nepomohl, spíše pohoršil. Ale bude se bránit si to přiznat a tak raději ve vztahu zůstane aby se emotivně zruinoval. Na další sen už nemá energii.

Podvědomě vyhledávám lidi kteří jsou upřímní a je mně jedno jací jsou. Mám raději oplzlé prase které mně se zaujetím řekne že je prase a že chce být ke mně oplzlý. Protože dává alespoň možnost si vybrat jen ze dvou variant. Ano nebo ne. Někteří lidé nám dávají tisíce variant a žádná není nakonec pravdivá. Celý život se vášnivě prodáváme. Když potkáme nového, pro nás zajímavého člověka, tak si oba okamžitě rozprostřeme celý svůj obchodní arsenál sestávající se z mnoha úžasných a skvělých věcí. Nabízíme báječný charakter, úspěšnost v získávání peněz, spolehlivost, sexuální výkonnost, pravdomluvnost a mnoho dalších zákusků. No možná to tak má být že si vybíráme nejkrásnější samičku a nejschopnějšího samečka. Ale přesto je velmi úlevné když lidé zapomenou na tyto blbiny, protože o svých démonech stejně neřeknou, a mluví s námi jako ti nejobyčejnější lidé. kteří se nebojí odkrýt všechno a bez zábran. Ano, ctím tě jako člověka, ctím tvou osobnost, vidím tvou praštěnost v celém rozsahu a přijímám tě takovou jaká jsi teď, ale i jaká budeš později až ti polezu šíleně na nervy. Netoužíte po člověku u kterého se nikdy, nikdy nemusíte přetvařovat, nemusíte se hlídat a nemusíte nic prodávat ? Po tom toužíme podvědomě všichni.

Měli bychom umět říct včera jsem tě milovala, dnes jsi mně lhostejný tak utíkej protože zítra tě budu nenávidět.