Jestliže někdo zemřel a byl vzkříšen, mizí pro něho rozdíl mezi "nahoře" a "dole". Kvůli podmínkám bytí na této úrovni však rozlišuje tam, kde je toho potřebí. "A nakonec rozlišováním nerozlišování."

Jako planoucí bhaktovo srdce musí být doplněno světlem jasného rozumu, právě tak bystrý, jasný rozum musí být vyvážen rovnocenně vroucím srdcem. Při správném vyvinutí těchto světel nastává rovnováha a sloučení v jednom bodě.

V tom jediném, bezrozměrném bodě čeká smrt na lidské ego.

Jestliže někdo zemřel a byl vzkříšen, mizí pro něho rozdíl mezi "nahoře" a "dole". Kvůli podmínkám bytí na této úrovni však rozlišuje tam, kde je toho potřebí. "A nakonec rozlišováním nerozlišování."

Na tvoji otázku, je-li určitý podnět "nahoře", či "dole", Ti mohu říci, že pro mne je "dole" jako "nahoře", či lépe řečeno ani dole, ani nahoře, neboť "tam" není prostorovosti.

Uznávám však Tvoje dosavadní rozlišování, proto s Tebou jednám zrovna takovým způsobem, aby ses opravdu naučil "dívat mýma očima", jak Ti bylo ve Tvém snu symbolicky ukázáno, abys dovedl žít i za těžkých podmínek nerozdílnost. 

Toho je možno dosáhnout jen skrze velikou čistotu mysli, jak říká Pradžňápáramitá čili nauka o nadsmyslné moudrosti. Taková moudrost je nad smysly, ale tak, že jí tyto naprosto nevadí a nemusí se jich bát či se od nich vzdalovat. 

Ve chvíli, kdy jsi se ptal, zda nahoře, nebo dole, nebyla jsem ani na jednom z obou míst, a chceš-li, bylo to všude.

Ánanda byla žita proto, že bylo zastavení mysli u podstaty dharmy. Toto "zastavení u dharmy"  je karmické a není v disharmonii s vývojem zániku techto zúčastněných dharm.

Je to vzpomínka dlouhého milování této blízké dharmy, vzpomínka, jejíž vůně dosud nevyprchala. tato "vzpomínka na milování" je ovšem určitým přilnutím k této dharmě potud, než se tato dharma sama též pozná. Toto "pouto" je karmické, je to spojení dvou blízkých myšlenek v mysli. Myšlenky, které jsou nejbližší, souvisejí spolu a rozpouštějí se velmi brzy za sebou, vzdálenější mají aspoň urychlen svůj vývoj, a to podle vztahu k myšlence, která se uvědomila. Je to podobné jako při řetězové nukleární reakci.

Kdyby bývala žita stále ta intenzita vědomí, jež přišla 21.6., nebylo by toto tělesné dlouho vydrželo, ale muselo by se rozpadnout. Vzhledem ke karmickým podmínkám však byla tato intenzita poněkud ztlumena, jako když stáhneme plamen lampy pro přijatelnost očím. Světlo ale nebylo zastaveno. Nebylo odnikud "vypadnuto". Bylo necháno tolik, kolik se právě za daných karmických podmínek může unést. Realizací sebe se zastavilo ústřední kolo, karmické závazky jsou soukolím, jehož zastavení nutně následuje. Dosavadní potřeba spánku je jedním z kol soukolí. Není však tak zlé, jak si někdy myslíš. Je tu možnost "udržet" vědomí též následkem prohloubení bdělosti, ale je k tomu zapotřebí určité vypětí síly, jak bylo poznáno. Tato síla však vzrůstá samočinně i bez této námahy a její naplnění je otázkou určitého času.

Není ve mně ani trochu chtění urychlit násilně zastavení tohoto kolečka, neboť je tu naprostá jistota, že jeho obrátky spějí ke svému konci.

Nebylo ve mně naprosto žádného podnětu ke zkoumání toho, jak to u mě je s tou věcí spánku. V naprosté plnosti a jistotě a plnosti takové otázky nepovstávají. Až na žádost některých bratrů jsem tedy přiložila pozornost k této dharmě a zjistila asi to, co Ti píši.

TO je i ve spánku, ale ke bdění, tj. uvědomění, je potřebí ještě určitého úsilí. Bez tohoto úsilí TO někdy je a někdy "není". (Ve skutečnosti se nedá říci, že to není, ale TO je překrýváno určitou dharmou nevědomí, která ale naprosto není přerušením TOHO, neboť odpočinek tam také patří. Nic není vyjmuto z jednoty, ani spánek. Když se ví, tak se ví, že je to stále, bez přicházení a odcházení.) Starý spánek je i tak mnohem víc pročištěn a projasněn. Prostě TO je stále, snad je potřebí se jen trošku prohloubit, ale pak tu nebudeme.

Byla jsem se dokonce na tuto věc ptát svého učitele (Ty jej neznáš), a to jen proto, že si to onen zvídavý bratr tolik přál.

Když jsem tam přišla, ujasnilo se mi, že bych se ptala na zbytečnosti, na které se mi ani nechce ptát a které jsou mi jasné, a sice ve smyslu pomalého samočinného vyhasínání vasán - "dharmy tiše zaniklé".

Tak jsem se tedy zbytečně neptala. Tu noc a ještě dvakrát ten týden jsem žila nenásilně vědomí i ve spaní jako důkaz správného pochopení vnitřní pravdy.

Píši Ti to proto, že jsi to chtěl vědět, ale jakékoli zkoumání TOHO není mojí sebemenší touhou nebo potřebou. Aum.

Děkuji Ti za jasné perličky čisté mysli,
které jsem zachytila. Budu si je
navlékat na šnůrku náhrdelníku.
Nedopusť, aby se mezi ně vloudilo
něco nepravého - Tvůj dárek by nebyl
dokonale krásný.

Míla Tomášová: Světlo vědomí. Vydalo nakladatelství Avatar