V životě se vám vyskytly okamžiky, kdy jste byli čistým uvědoměním. Žádné představy, žádné myšlenky jako „Jsem bdělý“, nebo „To je strom“, nebo „Nyní medituji.“ Jen čisté uvědomění. Vnímavost. Jakási prostorová kvalita vlastní existence. Možná se to stalo, když jste seděli na břehu řeky a nechali jste se prostoupit jejím zvukem. Nebo když jste se procházeli na pláži, zatímco znění vln oceánu smylo činnost mysli tak, že zůstala jen chůze, pocit doteku nohou s pískem, zvuk příboje, teplo slunečních paprsků, zalévajících vám hlavu a ramena, vánek na lících, vzdálený křik racka. 

V tom okamžiku, v jeho celistvosti, v jeho totalitě se vytratila představa o vás samých. Ničeho jste se nedrželi, na ničem jste nelpěli. Nesnažili jste se zážitek udržet. Prostě proplouval skrze vás, kolem vás, s vámi, ve vás. V tom okamžiku jste byli tím zážitkem. Byli jste proudem. Mezi já-slunce-oceán-písek nebyla žádná hranice. Překročili jste oddělování, které vytváří myšlení. Byli jste tím okamžikem v celé jeho plnosti.  

Každý prožil takový zážitek. To jsou ty okamžiky, ve kterých „ztrácíme sami sebe, neztotožňujeme se s já, nebo na sebe zapomínáme.“ Jsou to okamžiky plynutí, proudu.  

Právě v těchto okamžicích neexistuje žádné oddělování. Je v nich mír, harmonie, klid, radost z toho, že je člověk částí toho proudu. V takových okamžicích se zdá, že je vesmír nový; je spatřen nevinnýma očima. Všechno začíná znovu…

Jak usilovně se snažíme překonat oddělování! Být důvěrnější. Víc se dotýkat těly. Víc si vyměňovat myšlenky. Jako byste křičeli ze svého pokoje a já jako bych vám stejným způsobem odpovídal ze svého. Ale jen pokus dostat se z pokoje ven ho oděje do hávu skutečnosti. Kdo jsem? Komnata, kterou vystavěla mysl.

Vyvíjíme ohromné úsilí, abychom se dostali ven z něčeho, co neexistovalo, dokud jsme to nevytvořili. Z něčeho, co odumírá v jediném okamžiku. Všichni jsme zažili ten okamžik, kdy žádná komnata neexistuje. Ale začali jsme šílet. Nebo jsme jej ztratili vysvětlováním. Nebo jsme mu nevěnovali pozornost a nechali jsme ho odejít.

Okamžik. Okamžik orgasmu. Okamžik oceánu, jen běžící vlna. Okamžik lásky. Okamžik bytí. Kritický okamžik, kdy zapomínáme na sebe a děláme prostě to, co je třeba.

Každý z nás znovu a znovu vychází. Obrátíme se, ohlédneme se a zjišťujeme, že jsme venku – a podléháme panice. Běžíme zpět mezi stěny a těžce oddechujíce zavíráme dveře. Teď vím, kde jsem. Opět doma. V bezpečí. Nezáleží na tom, jak je místnost zanedbaná, jak je postel rozházená, nezáleží na tom, kolik brouků leze v kuchyni. Zde je bezpečí.

Tyto okamžiky se nám v životě znovu a znovu objevují. Mnohým lidem se nejprve přihodí jako záblesky jiných stavů vědomí, které jsou vyvolány citovým otřesem, drogami, sexem, přírodou, nebo milostnou aférou. Tyto záblesky člověku odhalují, že existuje cosi víc. Že ona nebo on nejsou přesně tím, čím se domnívají být.

Takové okamžiky patrně spojíte s podmínkami, ze kterých vzešly. Možná, že ten váš okamžik, kdy překonáváte sebe-uvědomění, nastává při sexuálním orgasmu. Možná „na sebe zapomínáte“ při nějakém traumatickém zážitku, kdy se objevuje extrémní nebezpečí. Možná k němu dojde, když jste venku v lese daleko od lidí a necháváte padnout svoje obranné valy, uvolňujete hranice svého sebe-vědomí. Nebo když si hovíte u nějakého potoka. Nebo třeba když tiše sedíte s přáteli, kterým věříte a milujete je.

Pro jezdce na příbojových vlnách je to okamžik, kdy se dostávají do souladu s neuvěřitelnou silou vlny. Pro lyžaře nastává, když je jejich jízda a rovnováha dokonalá. Když se naše dovednosti dokonale kryjí s požadavkem, nevzniká žádná úzkost a starost. Potom jsme se osvědčili. Nezůstalo nic, co by se ještě mělo vykonat. V takovém okamžiku se naše uvědomění rozpíná.

Tyto okamžiky přinášejí představu ryzosti, úplné dokonalosti, bytí v celistvosti, jasu, v pocitu důvěrného spříznění se vším, co člověka obklopuje, osvobození od napětí sebe-vědomí, které přináší myšlení. Ale stane se, že tento okamžik chybně ztotožníte s prostředky, které ho navodily. Lpíte na té situaci; stále se snažíte napodobit podmínky, abyste ty okamžiky znovu vyvolali. Ale na situacích, které je v minulosti spustily, není třeba lpět. Tyto okamžiky mohou nastat kdekoli a kdykoli. Jsou prchavé. A právě takové okamžiky jsou esencí meditace.

V této knize se budeme zajímat o postupy, které v životě navozují a nechávají vyrůst meditativní okamžiky tak, že se nakonec celý život stává meditací v akci. Potom jsou všechny vaše činy částí proudu vesmíru. Proč meditovat? Pro žití v okamžiku. Pro prodlévání v harmonii dění. Pro probuzení. 

Ukázka z knihy
Ram Dass: „Cesta uvědomění“, vydalo nakladatelství CESTA