Na toto téma samozřejmě existuje tisíce variant, ale vždy nové kulisy. Základní vzorec je však vždycky stejný: jedná se o zaobírání se tím druhem moci, která chce poznat a ovládat duši člověka. 

Magie v užším slova smyslu

To je rovina, kde se používají masti, po kterých se létá, a nápoje lásky, rovina černých mší a bílé magie. Kulty čarodějnic, voodoo, nadpřirozené schopnosti a podvod – to všechno se s tím spojuje. Kriticky, samozřejmě, jak to patří době, která oficiálně považuje magii za středověký hokus-pokus, nebo v nejlepším případě to asociuje se subkulturou New-Age. Přitom náš přístup k magii, charakterizovaný pochybnostmi a skepsí, podle něhož „nemůže být, protože být nesmí“, je teprve přibližně dvě stě let starý. Do té doby se všechno, co nám dnes připadá jako hokus-pokus, považovalo za úplně normální. 

Definujeme-li pojem „magie“ úplně jednoduše jako zacházení s jemnohmotnou energií za účelem ovlivňování bohů, lidí, věcí a situací podle vlastních představ, můžeme říci, že vždycky patřila k všednímu dni. Žádná společnost, žádná světová kultura se bez ní neobešla. Magie se používala pro navázání kontaktu s transcendentními mocemi, s pohanskými božstvími nebo s přírodními duchy, aby se pomocí toho mohl řídit vývoj věcí potřebným směrem. Pomocí rituálů a zaklínadla se mělo podařit odvrátit údery osudu nebo přivolat neštěstí na nepřítele, nemocné uzdravit, zdravé udělat nemocnými, lhostejné nechat vzplanout láskou a zamilované udělat lhostejnými. To všechno byly známé fenomény. Byly do nejmenších podrobností popsány v právnických knihách té doby (procesy s čarodějnicemi), a ačkoliv nikdo přesně nevěděl, proč a jak fungovaly (copak to víme o naší dnešní technice?), až do začátku přírodovědecké doby se o nich nikdy nepochybovalo – ani tehdy, když se rituál případně nezdařil. Neúspěšný magický rituál mluvil proti magii stejně jako dnes porouchaná pračka proti fyzice. Teprve moderní vědě se podařilo prohlásit magii za humbuk, vymazat ji (zatím) z etablovaného obrazu světa a nechat ji zaniknout v okultních vědách – aniž by se vážně zabývala jejími fenomény.

C.G.Jung vytvořil nakonec základ pro nové a hlubší pochopení magických fenoménů, a to na pozadí mytologie a dějin vývoje národů. Všichni terapeuti následují Jungův příklad:

„Jeden z nejdůležitějších a nejznepokojivějších poznatků hlubinné psychologie je“, píše známá astroložka a psychoanalytička Liz Greene, „že k dějinám již nepatří mýtické a nediferencované vědomí našich předků, které bylo obydleno přírodním světem s obrazy bohů a démonů. Stejným způsobem patří i k psychice moderního člověka a vytváří vrstvu, která nehledě na to, že byla zanesena rostoucím vědomím a hyperracionalitou posledních dvou století, nepozbyla své dvě – nebo dokonce i deset – tisíciletí staré síly. Možná, že je proto dokonce mocnější, jelikož se může vyjádřit pouze v zanedbaném světě snů dětství a v hrůzách a strašidelných přízracích noci.“

Zrovna u skeptických klientů je Jungův model archetypů neocenitelnou pomocí. Připravuje totiž pojmový přístup k obrazům vlastní duše i takovým lidem, kterým metafyzické představy o onom světě, andělech, čertech, démonech, čarodějnicích a magicích kolektivního nevědomí způsobují silné žaludeční bolesti. Rovinu archetypů jako obsahů kolektivního nevědomí mohou oproti tomu bezproblémově akceptovat i ti, kdo si nade vše cení svůj racionální rozum – dokonce i tehdy, kdy je příčinou problémů, které již bez psychoterapie nemohou řešit.

Magie v širším slova smyslu

Samozřejmě jsou i takoví klienti, kteří se nechtějí spokojit s vysvětlením magie jako s použitím jemnohmotné energie a know-how na psychologické rovině a vůbec pochybují o tom, že takovéto energie existují. Nedůvěru mají napsanou na čele.

Když se pak ještě zajímají, jestli je pravda, že jsem diplomovaný fyzik (je to pravda), nabízím jim modernější, „techničtější“ smyslovou rovinu: zacházíme dnes přednostně s jinými formami jemnohmotné energie, než je ta duševní. Energii, která je blíž hmotné rovině než psychické, která ale pochází ze stejné základní energie nebo praenergie, dostáváme ze zásuvky a označujeme ji jako elektřinu. To ale ještě vůbec neznamená, že víme, co vlastně elektřina je. Fyzikové si nad touto otázkou lámou hlavu již po dobu několika generací a nakonec nemohou říci nic jiného, než že vedle gravitace a silného a slabého vzájemného působení patří elektromagnetismus ke čtyřem základním fyzikálním silám světa.

Přitom aniž bychom věděli, co je podstatou této jemnohmotné síly, která se jmenuje elektřina, umíme s ní tak báječně zacházet, že dokážeme zkonstruovat a obsluhovat počítač, žehličku, televizi. Připadá nám to úplně normální. Ve skutečnosti ale zcela rutinovaně zacházíme s velkým mystériem – stejně tak, jako mágové a čarodějnice minulých dob zacházeli se svou magií, orientovanou více duševně. Naši televizní technici a hardwaroví odborníci jsou tím, čím byli za starých časů mágové: jsou odborníky, ovládajícími určitý druh jemnohmotné energie. Přitom mezi tehdy a dneškem existuje jen jeden jediný rozdíl: dnešní odborníci si myslí, že pomocí materiální, fyzikálně-tělesné jemné hmoty ovládnou svět lépe než lidé dřívějších dob (jako předtím příslušníci starých kultur a moderní čarodějnice), kteří se soustřeďovali na duševně-duchovní aspekt energie, aby změnili svět podle svých představ.

Ve srovnání s dnes akceptovanou formou magie, slavící triumfy s fyzikálně-jemnohmotným, klasická magie pracující s duševně-jemnohmotným ztratila na významu. Avšak obrat je už v dohledu, protože magie, které dnes říkáme technologie a která atomovou energií a zničením okolního prostředí přivádí Zemi až na okraj zkázy, dosáhla svých hranic.

Z mála odborníků naší doby, zabývajících se používáním magie zaměřené na duši, k nim patří kromě psychoterapeutů i odborníci oblasti reklamy. Ti i oni manipulují v duševní oblasti jiných lidí. Jeden se snaží nepatrným způsobem ovlivnit city a probudit povrchní potřeby: dříve by byl označen za černého mága. Jiný se snaží docílit, aby se potlačené stalo vědomým, pracuje se samostatností a svobodou člověka (vycházejme z optimistické varianty) a byl by považován za bílého mága. Hranice jsou nestálé a jak již víme, protiklady patří k sobě a stále mění svůj pól…

Funguje magie ještě dnes?

Každá doba, stejně jako ta naše, má odvahu si myslet, že dosáhla vrcholu veškerého vývoje, zatím se ale každá z nich mýlila. Budoucí generace se budou stejně přezíravě dívat na naše technologie, stejně jako my dnes na středověkou magii.

Navíc si ještě také myslím, že je vždy zapotřebí nosného okolního pole, aby mohla začít působit magie. Toto pole například existuje, když lidé určité kultury s úplnou samozřejmostí věří tomu, že je to možné. Potom vzniká takzvané morfické pole, které tyto věci skutečně nechá působit.

Takže tolik k magii, která konec konců fascinuje i klienty, kteří tomu nevěří. Pro terapii to není vůbec důležité. Tady se nejedná o to, jestli jsou obrazy historicky věrné nebo alespoň věrohodné a jestli magické rituály stále fungují, nebo ne. Nehraje také – pro vývoj klienta – žádnou roli, pojednávají-li jeho obrazy více o bílé nebo o černé magii. Když na sezení zjistíme, že v obrazech se daleko častěji objevuje černá magie, která se zabývá zlem, než magie bílá, která chce stále dobro (a přitom možná přesto způsobuje zlo), nezajímají mne tolik rituály, často na rozdíl od klientů, a už vůbec ne morálka, nýbrž daleko víc výpověď, která se za tím skrývá: při pohledu zvnějšku se zdá, že černé, „zlo“, směřuje stále k prohloubení stávající propasti, většímu rozhraničení, k většímu egu, hlubšímu chaosu. Bílé nebo „dobro“ vede zdánlivě směrem k překonávání protikladů, vzdávání se ega, k jednotě a pořádku. Tak to ale vypadá jen zvnějšku.

Když se podíváme za kulisy světa lépe, uvidíme, že oboje je stejně nezbytné a stejně důležité. Smysl života spočívá právě v tom, abychom se vypořádali s černým, hmotným. To je nezbytý předpoklad pro to, aby jednou došlo ke sblížení mezi nebem a peklem. Každá cesta ke světlu začíná potmě.

Ukázka z knihy o reinkarnační terapii 

Mathias Wendel, Ute York: „Maškarní bál duše“, vydala VOTOBIA 1997