Nalejme si čistého vína. Halasně vytrubované protidrogové kampaně jsou reakcí na ohrožení, ale současně výrazem akční impotence a pokryteckého ronění krokodýlích slz. Prevence je nutná, ale známe vše, co z mládeže dělá toxikomany? Často se smršťuje na osvětu slov a nácvik odmítacích scének. Nezlehčuji. Buďme však v očekávání výsledků daleko skromnější. Vyléčený toxikoman je spíš výjimka než pravidlo. Jak se měří účinnost prevence? Megalomanie je nákladná a na nic. Známe to přeci z minula. Zveličujeme, abychom navýšili rozpočet.

Toxik se prý musí léčit. Budiž. Když však droga devastuje psychosoma a tedy vůli, je takové tvrzení pitomost. Musí dojít na do dna, uznat debakl. pak někdy mobilizuje pud sebezáchovy. Bude-li se ode dna odrážet jako naše ekonomika, pak ho kecy nezachrání. Když "nechce", máme alibi. Postavíme ho na pranýř jako ve středověku. Rozhořčeně prohlásíme: "Už ani korunu na něho. Zavinil si to sám." Trestáme jen naše vlastní výchovné zmetky.

Drogy sloužily v tzv. primitivních společnostech rituálně náboženskému účelu, spojení s přírodou, Bohem, tedy očistě jedince i pospolitosti. Dnes slouží komerci a staly se pandemickou malignitou. Původní jev toho, co dnes nazýváme civilizací, globalizujícího neoliberalismu, zisku a praní špinavých peněz.

Svět lidí se řídí rovnicí: maligní reprodukce zisku kontra maligní reprodukce života. Příroda drží jakoukoliv inflaci v rovnováze. Když je tomu dočasně jinak, trh jistě vyřeší vše, ale v neprospěch života. Jihoamerický bezzemek líbá ruce narkomafiánu. Jeho dítě má dvakrát týdně co do úst. Sacrum se změnilo na profanum - posvátné zprofanovalo. Stejně jako se z intimity staly hity.

Profesor Vondráček, významný odborník v psychiatrii, interně a farmakologii, říkával, že léčit závislost na droze znamená nahradit ji jinou, méně škodlivou.Doplnil jsem to: Nejlepší obrana proti neřestem je rozumně jim podlehnout. Ale lze něčemu podlehnout rozumně? Vondráček myslel chemii. Já rozmýšlím ideologii.

Lidé závislí na droze (a vlastně na čemkoliv) mají psychologii popínavého vína. Nedovedou být sami se sebou, natož sami sebou, nechtějí převzít odpovědnost. Chtějí si od života odpočinout v toxické blaženosti nebo aktivitě (heroin, pervitin). Halucinogeny nejsou příliš v oblibě - působí "úlety, halušky". Pohled do Psychomacochy za plného vědomí je na blití a dělá závratě. Na předloktích mají vytetováno "freedom-svoboda", ale jsou těmi nejubožejšími otroky.

Proč toto prahnutí po otroctví nevyužít? - Místo drogy ideologie. Každá ideologie je svým způsobem zcestná, a dá se fetovat. Má to totiž v "popisu práce". Přešupajdit závislost na perníku na závislost na Boží Trojici. Někdy je to skutečně jediná záchrana - překonat karmu charismatem. Toxik může být i užitečný třeba charitou či prací v ulici. Platí to jen pro jedince a malou skupinu. Ve velkém každá ideologie ničí stejně jako drogy. Jedince usmrtí sebeobětování pro ideál (syndrom kamikaze) nebo "zlatým šlehem" či toxickým komatem jater. Dealer je prostředníkem zisku vyšších. Když splní službu, nekompromisně hyne. Války se vedou vždy pod fanglemi ideologií.

Setkal jsem se s úspěšnými náhradami drogy ideologií - třeba v Amsterodamu. Bydlel jsem tam v průběhu kongresu v jedné evangelické komunitě. Život zde sestával z modlení, výkladu bible, práce a modlení. Dáma v nejlepších letech, opakovaně neúspěšně léčená alkoholička, totálně abstinuje, protože "fetuje" Ježíše Krista. Žije charitou, manžel průmyslník je spokojen a komunita se drží nad jeho sponsoringem.

Stopl jsem si auto - v něm dva katoličtí faráři, co provozují protitoxikomanickou faru. Jedna jejich ovečka jela s nimi - vlasy až do pasu. Co s nimi děláte, pane faráři? Pracují a modlí se! - Nic nového. "Ora et labora" je už v bibli. Civilní komunity dělají totéž. Jen ta jejich ideologie je možná méně přesvědčivá. "Přeléčený" (záměrně užívám tohle odporné slovo z naší hantýrky) mi připomíná cínový odlitek Panenky Marie na klopě. Přesvědčuje mě o zázraku v Medžugorije. Nenabízí ale psaníčka héráku nebo lajny perníku. Upustil jsem od záměru vyprávět jim o mých zkušenostech s terapií LSD. Byl by to hřích kazit jim nadšení rozumem a skepsí.

Podobně se vyjádřil toxikoman ve strážské věznici: "Znám hodně toxiků, kteří se stali stoprocentními abstinenty, když začali věřit - stejně fanaticky, jako brali drogy. Náboženství, to je ta nejtěžší droga v životě. Mám kámoše - je to perníkář a heroinista. Dostal se v perníku do tak těžkého stavu, že byl furt v psychóze a vážil 40 kilo. Když se z toho na detoxu dostal, převrátil se, zavrhl drogy a začal věřit. Dnes je z něho sektář.

Karel Marx řekl, že náboženství je opium lidstva. Nenávidí ho za to jako antikrista. Nemohl znát celou pravdu. Opium jako droga je zároveň lékem i jedem - analgetikum i návyková látka. Tělo si ho dokonce samo vyrábí ve formě endorfinů. Podle sociologa W. C. Wilsona jsou náboženské fenomény a víra universálním prostředkem pro přežití druhu "člověk". Frekvence lidských genů se v průběhu mnoha životů může měnit nejen výběrem genetickým, ale i ekologickým a církevním. Takový výklad náboženského fenoménu by mohl být, myslím, přijatelný pro ateisty, právě tak jako pro rozumné věřící.

MUDr. Milan Hausner (1928 - 2000) učinil z naší republiky světovou velmoc, když v šedesátých a sedmdesátých letech působil na klinice Sadská, kde jako její primář vedl unikátní terapeutický výzkum LSD, nejvýznamějšího al-chemického (al - alternativního) objevu pro výzkum rozšířeného vědomí. V posledních letech se stáhl do Stráže pod Ralskem, kde měl k dispozici ordinaci na místní poliklinice, rozsáhlý archív na místní faře a podnikal terapeutické návštěvy do místního kriminálu. Čest jeho památce.