Je vypozorováno, že Američané mají rádi jednoznačné odpovědi. Ať ano znamená ano a ne znamená ne. Tak neb onak. Nic mezi tím, prosím.
V Indonézii běžně používají slovo, které krásně obchází naši potřebu černé a bílé. Belum je to slovo a znamená „ještě ne docela“. Krásné slovo, které v sobě zahrnuje neustálou možnost. „Mluvíte anglicky?“ „Belum“. Ještě ne docela. „Máte děti?“ Belum. Víte, co je smyslem života? „Belum“.
Říci rovnou ne je považováno za nezdvořilé a cynické. Někdy to vede ke komickým situacím. „Hoří ten taxík?“ „Belum“. Ještě ne docela.
Je to přístup jako v tom starém estrádním vtipu: „Hrajete na housle?“ „Já nevím, nikdy jsem to nezkusil.“
Snad. Možná. Třeba. Ani ano, ani ne, zato v říši možného. Jemné hrany jsou žádány na této parádní jízdě lidského dobrodružství.
Je tohle ten nejlepší ze všech možných světů? Belum.
Blíží se konec světa? Belum.
Obejdeme se beze zbraní?
Nevím, nikdy jsme to nezkusili.
Je beznadějné si myslet, že bychom mohli?
Belum. Ještě ne.
Z knihy Roberta Fulghuma „Už hořela, když jsem si do ní lehal“
Vydalo nakladatelství ODEON 1991
Ne docela
