Spolu s množícími se mapami a modely lidské psychiky, které pro nás nejsou použitelné, existuje jeden, který převyšuje ty ostatní hloubkou, citlivostí a významem: dualita vědomého a nevědomého.

Existují dimenze, které jsou vědomé – kvality a hodnoty, s nimiž se člověk identifikuje – a dimenze, které jsou nevědomé, částečně kvůli potlačení v dětství, částečně díky společenským očekáváním a tlakům, částečně kvůli chybnému morálnímu přesvědčení, částečně i díky naprosté nevědomosti. Nevědomé, ať už je to cokoliv, jako by mělo svou vlastní moudrost a záměry a svůj vlastní plán náležité režie hry; a tato skrytá inteligence může nebo nemusí souhlasit s naším přesvědčením, čím jsme a co - jak se domníváme - chceme od života. Zdá se také, že vládne silou ženoucí směrem k celistvosti – aby tak bylo možné dosáhnout vlastní integrity hry. Jakýsi nevědomý tlak nebo nutkání, ať už je interpretováno jako pro ego tvořivé, nebo jako destruktivní, dokáže překazit dosažení našich vědomých cílů, často vyvolává pocit, že „něco“ „působí proti“ nám.

Pokud si něčeho nejsme vědomi, najde si to dříve či později cestu, jak nás ovládnout a získat nad námi moc. Nevědomí ale není pouze skladištěm zlého, je i místem zapomnění, ve kterém přebývá mnoho našich nejlepších potencialit. I ty „špatné“ impulzy, tak jako každá postava ve hře, jsou pro zápletku nezbytné – a někdy nejsou „špatné“ kvůli nějakému inherentnímu zlu, ale v důsledku zacházení, kterého se jim dostalo v rukou pokryteckého ega. Spolu s primitivnějšími stránkami lidské povahy, vyvrhovanými civilizovanou společností, nevědomí obsahuje rovněž silné nutkání k transformování sebe sama, k integrování se životem.

Planeta Mars je odjakživa spojována s energií. Bývá srovnávána s planoucím ohněm.

Využívá-li se správným způsobem a na správných místech, je nádherná a užitečná, dává světlo, teplo, srdečnost a sílu; je-li ale používána na nesprávných místech či nesprávným způsobem, znamená pohromu. Je to rozdíl mezi ohněm, kterým planou prkna podlahy uprostřed vašeho obývacího pokoje, v protikladu k ohni v krbu, kde je lépe kontrolován. Samotný oheň není dobrý ani špatný. Stejně ani Mars není dobrý nebo zlý, ale může se stát zlým, používá-li se nesprávně.

Všechny přirozené energie jsou neutrální. Neutrální energie větru, slunce, atomu nebo řeky – buď mohou způsobit katastrofy, nebo jim zabránit. Řeka poskytuje vodu, sílu a zavlažuje, a přece může zaplavit a utopit. Přírodní energie mohou buď zabíjet, nebo pomáhat. Vezmete-li atom a rozštěpíte ho, uvolněnou silou je možné vyhodit nás všechny do vzduchu, nebo může být směrována produktivně a kreativně.

Stejně tak i agresivní energie je přírodní energií. Agresivita je vrozenou složkou našeho biologického uspořádání, je stejně jako sexuální puzení základní složkou našeho lidského instinktivního vybavení. Sex přináší lidstvu zcela očividně pozitivní výsledky: bez něj bychom tu nebyli. Proč by tedy neměla agresivita, která je rovněž přirozenou částí našeho biologického dědictví, rovněž sloužit důležitému evolučnímu cíli?

Kdybychom se pokoušeli redukovat negativní projevy agresivní energie, bylo by zřejmě absurdní a rovněž nemoudré snažit se zbavit se zcela části naší přirozenosti, která je vrozená a chce ovládat život. Pravda, ve svém každodenním životě vidíme všude kolem ošklivější podoby agresivity – lidé jsou zabíjeni, mučeni a podrobováni různým druhům psychologické krutosti. Mars se opravdu může vymknout z rukou. Anebo se agresivita obrátí dovnitř, napadne já a tělo a stane se jednou z příčin srdečních onemocnění, kožních problémů, bolestí zubů nebo sexuálních dysfunkcí. I když si tyto negativní formy agrese ošklivíme, musíme mít na mysli a respektovat druhou stránku agresivity – náš zdravý, přirozený základ agresivity – který je chvályhodný a jehož se nesmíme zříci, máme-li přežít.

Co nám Mars tedy dává? Vybavuje nás vůlí rozvinout víc, než je to, čím jsme, nebo čím se můžeme stát. Když tato touha růst, postupovat a pohybovat se kupředu je zablokována (buď jinými částmi naší vlastní přirozenosti, nebo druhými lidmi), obrátí se v hněv. Chceme se pohybovat kupředu a když se nám v tom brání, jsme frustrováni. Hněv lze chápat jako zablokovaný pohyb.

Martovský princip je nanejvýš paradoxní. Mars nás nutí jednat způsobem, který potvrzuje naši identitu a cíl, a přesto dokáže vyvolat nízké způsoby chování. Toto protikladné vyjadřování energie agresivity se zcela jasně projevuje v mytologii, když analyzujete, jak byl bůh Mars zobrazován v řecké a římské mytologii.

Řecký Arés

Bůh války se v řecké mytologii jmenuje Arés. O mocném Areovi uvažovali Řekové velmi málo. Ve skutečnosti ho nenáviděli. Jejich pohled na něho byl směsicí sebelítosti, hrůzy a despektu, jeho role byla velmi omezená – byl prostě bohem války a ničím jiným. Znamenal totéž co slepá odvaha, krvavé běsnění a masakr, byl považován za surovce a za velmi brutálního. A přes všechnu jeho krvežíznivou prudkost byl obvykle zobrazován jako ten, kdo většinu svých bitev prohrál, byl zachycován, jak se belhá pryč z bitevního pole, poražený a ponížený. Ubohý Arés neustále klopýtá o své vlastní nohy a je zaujatý svými vlastními způsoby. Kdyby Řekové byli mluvili jidiš, říkali by mu klutz. Nejsem si jistá, jak přesně vyjádřit klutz: je to typ neohrabaného trouby, který často něco porazí, nebo si polije polévkou kalhoty…

V řecké mytologii měl Mars dva průvodce, kteří ho doprovázeli v bitvách a všude, kamkoliv šel. Jedním byl Deimos (Strach) a druhým Phobos (Hrůza). Tak byly pojmenovány Martovy měsíce. Area doprovázely ještě Eris (Svár) a Enyó (Ničitelka měst) a skupina zvaná Kéres, která měla požitek z pití černé krve umírajících – skutečně velmi podařená parta průvodců, opravdu! To jsou řecké asociace s martovským principem.

Stojí za to porovnat Area s jeho sestrou Athénou. Jsou zapleteni do jistého druhu archetypální sourozenecké rivality. Athéna je spíše principem Vah a představuje chladnou inteligenci. Arés a Athéna spolu hodně bojovali. V jedné legendě vášnivý a násilnický Arés vzplane, když s ní bojuje. Athéna naopak nenuceně odpočívá a čte si nějakou knihu nebo si upravuje nehty. Když se Arés k ní přiřítí, letmo na něj pohlédne, lhostejně zvedne velký kámen a zasáhne ho. Pak se vrátí ke své manikúře. Ohromený Arés se zhroutí na zem, zaplní oblast velkou sedm akrů a řve jako deset tisíc mužů – leží na zádech, rukama a nohama mlátí ve vzduchu a ječí jako velké nemluvně. Druh hněvu, spojovaný v Řecku s Areem, je velmi „uncool“ a s tak nespoutanou zuřivostí sotva kdy dosáhnete svého cíle. Je to ten druh hněvu, který cítíte, když jste prostě tak rozlícení, že se skoro chvějete, úplně mimo realitu – křičíte a vřeštíte a explodujete, děláte ze sebe pitomce a neustále prohráváte.

Řeckého Area je opravdu snadné přelstít. Prostě není příliš chytrý. Tak snadno se pozná, po čem jde, že každý s trochou bystrosti najde způsob, jak si s ním poradit.

Řecké pojmenování Arés pochází ze slova, které znamená „být něčím stržen“ nebo „ničit.“ Arés je obojím – nechává se strhnout a je velmi destruktivní. Roberto Assaglioli, zakladatel psychosyntézy, jednou definoval agresi v duchu podobnému této stránce Areovy povahy:

Agrese je slepý impulz potvrdit sám sebe, vyjádřit všechny prvky vlastní bytosti, bez jakéhokoliv rozlišování nebo volby, bez jakéhokoliv zřetele na následky, bez jakéhokoliv ohledu k druhým.

Assaglioli říká, že agrese je „slepý impulz potvrdit sám sebe“. A tak přestože je slepý, je to jistý prvek sebepotvrzení prostřednictvím agrese. Říká, že to je „vyjádření všech prvků vlastní bytosti.“ Jinak řečeno je to nediferencované a nekontrolované, zahrnuje to současně tělo, pocity i mysl. Je to „bez rozlišování nebo volby“ – chybí tu cit pro pravou chvíli, místo nebo míru. Může se to stát v restauraci nebo při sledování představení, bez jakéhokoliv ohledu na to, jestli je pro to vhodná doba a prostředí. Stane se to „bez jakéhokoliv zřetele na následky“: když vyvstane tento hněv, chybí cit pro úměrnost a zřetel na škodu, kterou to může způsobit druhým. Je „bez jakéhokoliv ohledu k druhým“: může propuknout vůči přátelům nebo milovaným lidem nebo těm, kteří byli jindy velmi milí, loajální a nápomocní.

Římský Mars

Porovnejme teď povahu řeckého Area s jeho římským ekvivalentem, Martem. Římané byli toho názoru, že má v sobě něco daleko pozitivnějšího, než jen projevy slepého, výbušného a nevybíravého vzteku. Vedle ostatních jeho funkcí byla Martova role coby boha války v jejich mýtech druhotná. Nebyl pouze bohem války, byl uctíván také jako bůh zemědělství a často byl zobrazován na poli, zcela spokojený se svým dobytkem. Byl také bohem jara a bohem vegetace. Pro Římany je Mars spojený s úrodností, s růstem a pěstováním, se stáváním se něčím.

O původu pojmenování Mars se diskutuje, může ale pocházet z kořene mas, což znamená „plodivá síla“, nebo z kořene mar, což znamená „zářit.“ Nazývali ho také Mars gradivus, to je odvozeno ze slova grandiri, což znamená „narůstat“ a „zvětšovat se.“ Porovnejme tyto konotace s řeckým kořenem pojmenování Arés, znamenajícím prostě „nechat se unést“ nebo „ničit.“

Řeckými průvodci Area byli Strach a Hrůza, ale římský Mars měl dva zcela jiné společníky: Honos (Čest) a Virtus (Statečnost). Římský Mars byl spojován s čestností a statečností. Je úctyhodné, stojíte-li si na svém, vážíte-li si toho, čím jste, dorůstáte-li do toho, čím se chcete stát. Když uskutečňujete své předurčení, je to ctnostné. Římané věřili, že jejich předurčením a pravým cílem bylo vládnout světu a přinášet mu své zákony, aby byly dodržovány. Prosazovat se bylo pro ně úctyhodné a ctnostné: znamenalo to být věrný tomu, o čem věřili, že je jejich předurčením. Římský Mars mohl být přirozeně využíván negativně k utětí hlavy nepřítele, pokud stál v cestě jejich záměru. Ale martovský princip znamenal pro Římany něco daleko pozitivnějšího, schopnost postavit se za to, jaký jste, a mít odvahu rozvinout a ocenit svou vlastní přirozenost.

Vidíte tedy, jak různě je chápána Martova povaha. Může představovat destruktivní, slepou agresi (řecký Arés), nebo může být cestou k přitakání vaší individuální existenci a sledováním pravdy vašeho vlastního přirozeného bytí (římský Mars). 
 

Z knihy Liz Greene & Howard Sasportas: Dynamics of the Unconscious