Víra. Věříte? Samozřejmě, že ano. Všichni věří. Slovo víra – i když je úzce spjato s náboženstvím - rozhodně není pouze o tom věřit v Boha, Alláha, Jahve, Buddhu…
I ten nejzapřísáhlejší ateista věří. Věří v sebe, věří v šťastnou budoucnost, věří ve své blízké a v mnohem více věcí. A navíc aniž by si to uvědomovali slaví mnoho náboženských svátků – jasným příkladem jsou Vánoce.
Ovšem zpět k tématu – tudíž k otázce náboženství. To v historii sehrávalo vždy důležitou roli. Z dochovaných památek víme, že již v dávném Starověku lidé věřili ve velké množství bohů, pravidelně se k nim modlili a přinášeli oběti. To se dá vysvětlit tím, že bylo dříve potřeba vysvětlit události, u kterých nebyla známa příčina. Bouřky, pohromy… A velmi často - aspoň se mi zdá - využívali náboženství k vyvolání sporů, válek, nebo k získání moci. Kolik lidí už kvůli svému vyznání zemřelo? Nejdříve pohané vraždili křesťany, pak se to obrátilo, poté se křesťanství rozvrstvilo a bili se mezi sebou nebo s Turky. Mezi židy a muslimy to také vždy vřelo… A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Církevní hodnostáři využívali náboženství k získání majetku a nesmíme zapomenout, že kněží měli ve všech kulturách vždy jednu z hlavních rolí a velkou moc.
Dalo by se říci, že nyní jsme civilizace vyspělá, veskrze moderní, plná vědeckých objevů a průzkumů. Dokážeme si vysvětlit většinu událostí. Tak jak je možné, že z celkové světové populace stále více než 80% vyznává nějaké náboženství? Je zde pouze okolo 15ti% osob, kteří žádné náboženství nevyznávají. Myslím, že lidé se zkrátka potřebují na něco upnout. Věřit v něco, co jim zajistí jak lepší zítřky, tak třeba i posmrtný život. Že lidé potřebují záminku, když nemají na co svést své činy a také si myslím, že to jak náboženství vzniklo, kdo první přišel s touto myšlenkou, se nikdy nedozvíme.
Náboženství samo o sobě špatné není, věřit, uctívat, modlit se. Ovšem všeho s mírou. Lidé jsou tak vynalézaví, že si zásady náboženství vždy utváří obrazu svému – většinou čistě ze sobeckých důvodů.
Já osobně, i když jsem pokřtěná, se nemůžu považovat za věřícího. Do kostela pravidelně na bohoslužby rozhodně nechodím, pravidelně se nemodlím, ani nic takového. Myslím, že každé náboženství má své mouchy a světlé i stinné stránky (v některých případech bohužel převažují ty stinné). A že by se nic nemělo přehánět.
Náboženství vedlo a vždy bude vést ke sporům (i když je to jistý paradox, připustíte-li si, že všechna náboženství jsou si velice podobná). Vraždilo se kvůli němu dříve a bohužel předpokládám, že se bude vraždit dál (a nemusí to být pouze teroristická organizace).
Myslím, že lidé se potřebují naučit toleranci. Uvědomit si, že věřit neznamená pouze řídit se všemi pevně postavenými pravidly. A také doufám, že se lidé naučí nebrat odlišná náboženství jako důvod k vyvolání sporu.
Bohužel ale myslím, že k tomuto stavu má lidstvo pořád hodně daleko.
Zulu