Jsem žena a jsem rozzlobená žena.
Pořád někde čtu, za co všechno ženy můžou. Mizerné vztahy mezi partnery, následně hodně opuštěných nebo single lidí, kteří raději neriskují a žádný vztah si nehledají.
Muži (v jejich čele pan Marek) mají jasno, co by se mělo změnit, aby se konečně vztahy změnily k lepšímu – ať se hezky změní ženy a zase bude všechno v pořádku.
Nebude.
Ano, ženy vychovávají syny, ženy se víc dokáží o sebe postarat, ženy se hodně změnily. Jenže všechno jing má svoje jang a naopak. Všechno se vzájemně ovlivňuje – to není nic nového. I kdyby se jedna strana rozkrájela, tak je všechno marné, pokud pro to zlepšení neudělá také něco strana druhá.
Chápu, že je velice pohodlné všechno hodit na ženy – snažte se, změňte svět a my vám u toho budeme ze svého pohodlíčka (které jak doufáme se nám touto změnou vrátí) upřímně fandit. A vidíte, tohle je přesně to, co nám ženám chybí. Pomoc, podaná ruka. Ženy nemají v touze po změnách oporu, není se o co opřít, chybí mužská energie – pevnost.
Proč se raději místo neustálého kritizování a házení viny na druhou stranu, nezamyslet co by pro to zlepšení mohly udělat OBĚ strany. Protože, nezlobte se na mě, ve vztahu jsou vždycky dvě osoby MUŽ a ŽENA. Tedy odpovědnost za to, co vznikne a jak to bude vypadat mají oba dva. Možná tady je velká možnost pro muže, čím můžou přispět – naučit se být zodpovědnější a mužnější, dát ženě podporu a spolehlivost, prostě podpořit tradiční mužské vlastnosti, když už chcete po ženách podpořit jejich tradiční ženské vlastnosti.
Změna nevychází z toho, že se budu tvářit víc žensky, budu nosit sukně a dlouhé vlasy, nebudu se malovat a budu se snažit ze sebe dělat hospodyňku – kutilku i když to tak necítím, ale od duchovně založené, změněné ženy se to očekává. To je jen druhý extrém – opak ženy barbínky, falešná póza. Jen když se uvnitř cítím jako ženská, dokonce i divoká ženská, se vším všudy: samostatná, ale i slabá a něžná, pak je to pravdivé. Silných žen se často muži bojí, protože sami si nejsou jistí sami sebou a snaží se je shazovat a urážet, viděla jsem to mockrát. Jenže kdyby byli silní, tak si s tou silou poradí a bude jim prospěšná, ne nepřátelská.
Myslím, že jediné řešení, které by mohlo konečně pohnout tím začarovaným kruhem je podívat se vzájemně do očí a domluvit se. Spojit síly ne si vzájemně podrážet nohy a číhat odkud přijde další podraz a kdy konečně začne ta druhá strana něco se sebou dělat.
Protože pořád dokola platí, že:
ZAČÍT SE MUSÍ U SEBE!!!
Javaho