Postupně tak v sobě budujeme mnohem více důvěry, důvěry v to, že se už nikdy nemusíme nikoho bát. Naopak, se vzrůstající důvěrou, která se přetaví do důvěry absolutní, začneme i my vnímat lidi s větším pochopením pro jejich slabosti a démony. Byť stále budeme razantně chránit naše teritorium, pokud po nás někdo bude chtít něco, co my určitě nechceme. Ale také budeme tyto jeho přání, touhy, očekávání mnohem snadněji chápat jakou součást jeho osobnosti, bez valného zájmu něco měnit nebo vyvracet. Budeme vědět, že nejsme nikomu povinování splnit jakékoliv přání. Možná mu právě naší tolerancí, která vyrůstá v naší důvěře a vnitřní síle, pomůžeme k lepšímu pochopení, jak by i on mohl vykročit na svobodnější cestu.

Mně osobně nikdy neurazí, pokud mně někdo vymezí jak daleko mohu dojít, jak blízko se mohu přiblížit. A upřímně, ve své zvědavosti jdu tak daleko jak mohu, dokud nedojdu k pomyslné zdi o které vím, že dál jít nemám. A nejdu. Nejsem zde od toho, abych někomu nakládal další bolestivou várku do podvědomí.

Tak se může stát, že mohu ublížit. Tím že jdu dál a dál, překročím pomyslnou čáru a nenarazím na odpor. Na ten odpor, na který jsem měl narazit. A to razantně a bez podmínek.

Má důvěra je prostě obrovská a to mně samozřejmě dává i mnohem větší odvahu prozkoumávat nepoznané. Má důvěra je postavena na neočekávání. Na respektu, na pochopení toho, že jsme odlišní a že na svou originalitu máme nedotknutelné právo. Svět kolem nás je tak jako tak už teď vystaven tendencemi ničit v lidech svobodu vlastní volby, rozhodnutí kráčet vlastní cestou, myslet samostatně a konat svobodně. K čemu je ta záplava vzorů, idolů, nařízení, konvencí? To vše je monotónní, uniformní a neživé.

Bojíme se sami sebe, bojíme se svých citů a tak je raději utlumíme a žijeme v určité pro nás bezpečné a komfortní zóně plné kompromisů. To nás pomalu zabíjí, dělá to z nás necitlivé lidi, šroubky v soukolí systému kariéry a peněz. Neustálého strachu, že přijdeme i o tyto „jistoty“. A co hůře, lpíme na těch pár lidech, které považujeme právě za ty, kteří nám neublíží. To je ovšem chyméra, protože jestli máme v něčem opravdovou jistotu tak v tom, že je tu neustále přítomná změna a každý se může změnit, a mění. Náš nejlepší přítel se stane nepřítelem, naše láska se změní nenávist, ale i nepřítel se změní v přítele.

Pokud někdo ke mně zaujme přátelský vztah s pocitem důvěry, riskuje zklamání v okamžiku mé změny. Pokud je tato důvěra postavena na předpokladech, podmínkách.

Naopak neriskuje, je-li tato důvěra postavena na očekávaném respektu z mé strany, na důvěře, že nepřekročím hranice tam kde jsou opravdu postaveny. Na víře, že budu konzistentní a nebudu ničit přátelství jen protože právě teď není po mém..

Má důvěra vyvěrá zevnitř a nebrání se změnám. Nepřijme toho kdo je manipulátorem,jedná podle skryté motivace. Snaží se získat ze vztahu pro sebe neoprávněnou výhodu, proti komfortnosti toho druhého.