Ano. Mnoho z Vás už dokáže žít v přítomnosti a užívat si jí, mnoho už pochopilo, že pro to, abychom byli šťastní, není třeba nějaké extrémní snahy "něco dělat", ale naopak užívat si všeho, co je a vše ostatní pustit. Ale jak to, že to nevidí a hlavně nechtějí vidět ti druzí? Proč nás mají za ulítlé blázny, když vidí, jak jsme pozitivně naladěni? Proč celý ten nádherný proces tak zarputile blokují?

Jsem přesvědčena, že za to můžeme právě my! My, co si říkáme "duchovní a esoterici"! Zkuste se někdy podívat objektivně třeba na nějaké ty "duchovní" webovky nebo na FB, kde si o těchto věcech povídáte. Každé druhé slovo je "veliké". Všude je "Láska" (Pokud možno s velkým L), samé "děkuji ti, odpouštím ti...miluji tě…" samé filozofické a hluboké myšlenky. Tohle když spatří jakýkoli realista, minimálně se vyděsí. Dokonce si myslím, že mu to celou jeho snahu po pochopení těchto věcí dokáže pěkně znechutit. Ne proto, že by byl málo citlivý, ale on žije ve světě, kde se tahle slova říkají, až když je opravdu cítí a až pak pro něj mají hodnotu. Můžete namítnout, že i vy to tak skutečně cítíte, ale pak není třeba o tom mluvit. Stačí vnímat, no ne? Proč to stále vykřikovat? Pokud se někdo cítí být tím vším opravdu naplněný, může to přece prostě žít! Nemusí o tom mluvit nebo psát na FB! Mám naopak zkušenost, že dokud o něčem člověk pořád mluví, dělá to proto, aby si to ještě sám v sobě porovnal. Mám-li něco jasné, nemluvím o tom, žiju to. A k tomu už nepotřebuju veliká slova.

Nedávno jsem sledovala televizní diskuzi dvou vědců. Astronoma a jaderného fyzika. Protože rozhovor s nimi vedl "obyčejný" moderátor, byli nuceni své výrazivo poněkud uzpůsobit, aby jim vůbec rozuměl. A povídali o tom, k čemu jejich obor za dobu své existence došel. Na dotaz, co považují za největší pokrok v jejich oborech, oba shodně odpověděli: "To, že i když jsme šli pouze tou cestou svého oboru, tedy úplně jinou, než přítomný kolega a po desítkách let práce jsme došli k podstatě svého oboru, překvapivě jsme došli ke stejným závěrům. My vlastně říkáme totéž! Jen jsme doteď ty druhé obory podceňovali, protože oni používali jiné termíny a jiné cesty, jak k tomu dospět." Ten rozhovor těchto vědců mně opravdu dostal, protože jsem s překvapením zjistila, že došli také ke stejné podstatě fungování vesmíru, jako ji vnímají esoterici. Jen pro ty své myšlenky prstě měli jiné výrazivo. Pokud by zůstali s klapkami na očích a zahledění jen do svého oboru, nikdy by si nevšimli, že ten druhý to má vlastně ve výsledku stejně! A pokud by tam nebyl ten moderátor, díky kterému museli mluvit, tak nějak pro "obyčejného posluchače", nikdy by běžný člověk nerozuměl tomu, co říkají a jejich obor by pro něj byl nesrozumitený a profesionálně "ulítlý.

Myslím, že celý problém toho, že většina lidí pořád "nechápe", je v tom, že esoterici se sami izolují. Svými výrazy, svými velikými slovy a možná i svým pocitem, že na rozdíl od většiny, oni již "pochopili". A protože ten pocit mají, mají potřebu ty druhé stále měnit a dávat rady, ale používají na to postupy a výrazy, které ti ostatní prost přijmout nemůžou! Kdybych na vás teď vybalila teorii černých děr s přesným fyzikálním popisem včetně vzorečků, asi by si o mně většina z vás taky myslela své.
Proč tedy chcete po lidech, aby přijali výrazy jako je "bezpodmínečná láska, duchovní vývoj, vibrační úroveň, pránická výživa, smysl odpuštění druhému, nebo podstatu našeho bytí"?

Oni ti "ostatní" nejsou hloupější než vy. Mají třeba jen jiné výrazivo, jiné vnímání, jinak přijímají myšlenky. Nezajímá je nějaké esoterické plácání o smyslu života nebo smyslu meditačních technik. (Takhle můžete pokecat zase jenom ezoterikem. Ten to vezme.)

Ale oni si rádi o věcech promluví normálně, tak, jak jim zobák narostl. A místo " Miluji tě a cítím se být v přítomném okamžiku v harmonii", daleko líp uděláte, když jim řeknete třeba: "Hele, vole, je mi tady s tebou fajn." A stejně tak když cítíte, že potřebují pomoc nebo radu, nemusíte na ně vybalit všechny teorie o smyslu života, ale stačí s nimi prostě zajít na kafe nebo na pivo, popovídat o všem, co řeší, s pochopením a jako s kámošem a tím jim řeknete, jak vám na nich záleží. To všechno, co jste zažili v meditacích a k čemu jste dospěli už ve vás je. Není třeba o tom mluvit. A oni to ucítí a to jim pomůže i bez toho, abyste jim popisovali, jak mají sami zažít nějaké transcendentální stavy. Pak to, co ve vás je, okolí nebude odmítat, ale přijme to za své. Protože kdo by si nechtěl jen tak sem tam pokecat s kámošem, ze kterého cítí, že ho nic nerozhodí, že to, co u toho kafe mezi svými vtípky říká, taky žije a že to má v sobě srovnané? Kdo by pak nechtěl být jako on?

To my ezoterici jsme ta brzda celé té slavné transformace! To my ze sebe děláme odborníky na život! Myslíme si, že máme patent na to, jak žít a ti druzí nás nechápou. Právě tím se od nich izolujeme. To my nechápeme je! S tím vším, co už teď o životě víme, je před námi teď ten nejtěžší úkol. Uvědomit si, že tím, že jsme něco o životě pochopili, nejsme víc, než někdo jiný. Prostě jsme jen díky svým zájmům vystudovali určitý specifický obor, který je teď potřeba pro ostatní přeložit do lidštiny, pokud vnímáme jako důležité, aby ostatní přijali, k čemu jsme došli.

Začněte se na to dívat z jejich pohledu a zahoďte fráze, prostě žijte to, co jste se naučili a bez zbytečných velikých slov a řečí se radujte ze života. Ostatně osobní příklad byla vždycky ta nejlepší učební technika. Pokud to "duchovní" uvnitř máte, neztratíte to tím, že zajdete na pivo, nebo použijete peprnější výraz. Proč pořád utíkáme před tím reálným a pozemským a lidským? Není to snad hodno toho vašeho Boha? Nejsou ho hodni ti, co mluví jiným jazykem než my? Mám někdy pocit, že máme tendenci odcházet někam do "vyšších vibrací" a tam pro sebe nacházíme smysl a podstatu a děsně se divíme, že tam s námi nejdou ostatní. A co takhle přijmout to, v čem skutečně žijem? Co takhle si udělat nebe tady na zemi?

Nemám patent na pravdu a možná se i pletu. Ale odmítám už se účastnit jakýchkoli her na "duchovní osvícence". Teď jsem tady a jsem člověk. To, kým jsem uvnitř, mi nikdo nevezme a nezmění to ani to, když tento článek ukončím tvrzením, že sebegeniálnější myšlenka, kterou neumíme sdělit tak, aby jí druhý rozuměl, stojí za hovno.

Vaše Kateřina

15.5. 2013
www.tetakaterina.cz

Článek je možné šířit.