Nezáleží na tom, zda-li chodíme každý den cvičit a stravujeme se zdravě a lehce, když pak své tělo pohledem do zrcadla nepřijímáme a ubližujeme si tak moc, že se díky tomuto procesu zhoršuje i náš pohled na svět a kvalita našeho života.  

Milujme se, drahé ženy. Milujme se, i když ve svých očích nesplňujeme představy, kterých bychom chtěly se svým tělem dosáhnout. Jedině přijetím a láskou nás samých a našich dokonalých a milujících těl může začít cesta k nápravě všeho kolem. 

To, co je přitažlivé pro jednoho, může býti méně přitažlivé pro druhého a obráceně. Módní časopisy zkreslily podobu ženského těla jen na chlapeckou verzi a nádherné plné ženy – archetypální matky, se tak mohou cítit nevědomky nedostatečné a nezasluhující si pozornost, obdiv a lásku, i když navenek se mnohdy tváří silně a vyrovnaně. To, co si ale zevnitř neumíme dát my samy, nedostaneme ani od okolí, protože vše je naším odrazem, proto začněme.  

Začněme PRÁVĚ TEĎ, v tuto krásnou chvíli, kdy si můžeme plně uvědomit veškerý svůj potenciál, dokonalost svého těla a jeho funkcí – ten ohromný dar, díky kterému zde můžeme zažívat, prožívat, poznávat a tvořit.

TEĎ poděkujme svému tělu za trpělivost a lásku, s jakou snáší veškeré ústrky, obviňování a nedostatečnou péči, kterou mu často dáváme a poprosme ho o odpuštění. Začněme si povídat se svým tělem jako se svým nejlepším přítelem – kamarádkou. Pohlaďme každou jeho část a uvědomujme si ji, prohlížejme, poznávejme a nasávejme do vědomí.

TEĎ je ta chvíle, kdy se z nás a našeho božího daru mohou stát spojenci, parťáci a vzájemní pomocníci na cestě, ať ta cesta vede kamkoli. Naše tělo nám může pomoci se nejen cítit skvěle a nabitě po příjemném fyzickém prožitku, kdy vyplaví do krve spousty radostných hormonů, ale také je naším prostředníkem na cestě tvoření a cestě ducha, neboť skrze něj poznáváme svůj vnitřní svět emocí, prožitků a pocitů. Díky případným nemocem a bolestem nám ukazuje náš odklon z vlastní cesty, který tímto máme možnost pochopit, posunout se ve vědomí a navrátit se zpět do spojení se sebou samou, svojí duší – Bohem v nás a do rovnováhy hmoty a ducha, tedy života na Zemi.

Být krásná, přitažlivá, milující a milovaná není o velikosti našeho těla, ale o lásce a pozornosti, kterou mu dáváme my samy. Ta pak z nás, drahé ženy, září do širokého okolí, zvedá nám naše ženská sebevědomí a budí veškerou mužskou sexualitu a touhu, neboť ne „dokonalé“ bezduché tělo, ale šmrnc a lesk, který mu dodáme z duše, způsobuje rodící se děti, šťastné vztahy a náš krásný život.

Ať jsme matky či nikoli, pěstujme v sobě mateřský pud, který tolik postrádá naše doba i samotná Matka Země.

Stávejme se matkami samy pro sebe, pro své i „cizí“ děti, pro své muže, přítelkyně a vše kolem. Stávejme se skutečnými ženami – matkami – moudrými, milujícími a trpělivými a nám i všem nám se bude krásně žít. Budeme ze svých synů vychovávat skutečné muže a rozvíjet mužství našich mužů, kteří nás tolik potřebují v naší čistotě, jemnosti a síle bohyní, za kterou by šli světa kraj.

Oblékněme se do jemné vůně vody, květin nebo koření, kterou přikryjeme krásnými šaty, šátky nebo sukní, ozdobme se náušnicemi a prstýnky nebo náhrdelníky s náramky, rozpusťme si vlasy nebo si do nich zapleťme kytku, pohlaďme růží své tváře a rty, obejměme se, usmějme a zavlňme v bocích a vyražme dělat ulice, louky a lesy krásnějšími místy k žití svými dary.  

Jedině vědomým ženstvím a jeho oslavou si přivoláme do svých krajin muže, který bude tím skutečným pro nás. Naplněním své podstaty ženy, ovlivníme naplňování jeho podstaty mužské – chránící, zabezpečující, silné, svébytné, odvážné, milující, oddané i pokorné.

Radostí a péčí o vztah se svým ženským tělem a duší si zvědomíme i vztah se svým mužem a celým vesmírem, neboť my samy jsme každá jedním nádherným vesmírem, obsahujícím stejné Boží principy, jako ten kolem.  

Milujme všechny proměny svého těla, všechny fáze měsíce, kterými procházíme, veškerý jemný dialog, kterým k nám naše tělo promlouvá a tím nás učí poznávat sebe samé, zákony příčiny a následku a veškerého propojení.    

Už nikdy nebudeme mladší ani krásnější, TEĎ JE TA CHVÍLE, užijme si jí dokud ji máme a je jedno, jestli nám je 7, 20 nebo 70! Jestli máme velikost XS, L nebo 3XL, jestli máme všechny končetiny, jsme holohlavé, pihaté, ohnuté, s krátkými nehtovými lůžky nebo odstávajícími ušními lalůčky. Stále jsme to my – dárkyně života, víly i šamanky, panny i babičky, krásné Božím stvořením.  

Přeji nám všem jiskřivou záři zevnitř nás samých, třpytící se skrze naši kůži, oči, vlasy, nehty, chloupky, řasy a všechny záhyby těla směrem ven, do ostatních lidí, zvířat, stromů, trávy, bylin, květin, větru, vody, slunce, hvězd a nebe.  

Oslavuji krásu všech nás – žen a tím se stáváme všechny přítelkyněmi – bohyněmi, namísto sokyň – čarodějnic.   

Love ❤ Mia ☮ 

Autor: Mia Weissová