Rigden: Tady je třeba rozlišovat pojmy. V tomto světě působí síly  Živočišného (Materiálního) rozumu  hmotného světa i síly Duchovního světa.

 Projevy spojené především se silami přírody se řadí k působení Materiálního rozumu. Co se týče sub-osobnosti člověka (která za svého života jako Osobnost v sobě rozvíjela nadpřirozené schopnosti, dosáhla určité úrovně vlivu na lidi), tak může v lidech pouze vyprovokovat projevy Materiální podstaty, zejména když působí skrze jejich podvědomí prostřednictvím informační výměny. Každá sub-osobnost si zachovává Ego, sebeidentifikaci. Má zkušenosti, znalosti, návyky jak působit na materiální svět, ale nemá životní sílu. Nikoli zemřelý šaman působí pohromy, ale víra lidí v tyto pověry. Dochází k tomu díky síle živých. Navíc je třeba nezapomínat na aspekty aktivace síly, na znaky, se kterými šaman během života pracoval, na duchy toho nebo onoho místa, jež jsou také podřízeni jedinému Materiálnímu (Živočišnému) rozumu. 

Anastasia: Znamená to tedy, že sub-osobnosti si pamatují úplně vše.

Rigden: Ano, vždyť jsou to rozumné informační struktury. A velmi je děsí a trápí následná reinkarnace, která na jedné straně prodlužuje jejich trápení, na druhé straně jim přibližuje konečnou smrt. Proto je pro žijící Osobnost velmi důležité, aby v životě udělala všechno možné i nemožné, aby se spojila se svou Duší.  Úkolem Materiální podstaty je za života Osobnosti odvrátit její pozornost od Duchovní podstaty za každou cenu, ať už je to pomoci myšlenek, přání, činů nebo skutků, nezáleží na tom. Podstatné je, aby člověk toužil po hmotném, pozemském a smrtelném.A pro ni je každý prostředek dobrý, včetně podobného projevování sub-osobností. V Materiální podstatě není Dobro! Je smrtelná. Proto její úmysly jsou stejně jakoukaždé rozumnéhmoty - získat moc nad jinou hmotou a využít její životní sílu pro své účely. Materiální podstata dělá všechno možné pro to, aby změnila směr životního vektoru Osobnosti, aby ji odvrátila od Duchovní podstaty. Neštítí se ničeho a používá všechny své „zbraně“. A těmi je v prvé řadě agrese, útok. Hledá v člověku jeho slabé místo, kam je možné ho v myšlenkách „kousnout“, citově„udeřit“ nebo jednoduše navnadit na další „sladkou“ iluzi. Neustále člověku vnucujenové šablonynebo aktivuje staré. Materiální podstata - to je diktatura mrtvoly!

Anastasia: S diktaturou mrtvoly jste to trefil. Jak se říká, pro každého mrtvého je země hrob. Všechno, co si člověk v tomto materiálním světě přeje, je skutečně pomíjivé a smrtelné…  

Rigden: Materiální podstata je ve svých vychytralých trikách vynalézavá. Pokud se člověk sám v sobě nevyzná, tak to má v tomto životě těžké a po něm ještě těžší. A nespočívá to ani ve vnějších podmínkách, ale v lidské volbě. Život plyne velmi rychle. Ta nejhorší věc na lidské existenci není smrt těla. Nejhorší je, když člověk prožil svůj život v iluzorním zapomnění a nic si neuvědomil, když se jeho Osobnost nerozvinula v duchovním smyslu.

Potom pro něho nastává to, co je absolutně nevyhnutelné: tady ses trápil během svého života, ale tam se budeš soužit staletí a přitom už nebudeš moci nic změnit, protože na to nebudeš mít nástroje, na rozdíl od Osobnosti která je v těle. Pro sub-osobnost je taková situace stejná jako pro hladového člověka, který stojí a vidí za sklem obrovské množství nejrůznějšího jídla, ale nemůže se k němu dostat. Zdá se, že je tak blízko, ale překáží mu to sklo. No a potom se začínají jen sypat otázky vycházející od egoizmu sub-osobnosti, které stále dokola opakují: „Za co?! Vždyť jsem byl tak dobrý?“ Je to proto, že sis vybral momentální potěšení, materiální hodnoty místo Věčnosti. Proto, že jsi v myšlenkách tajně chtěl mít moc nad druhými, že jsi uspokojoval svou Materiální podstatu, jednal jsi navzdory svému Svědomí. Proto, že jsi každý den věnoval jak v činech tak i myšlenkách svému egocentrizmu. A takových „proto“ je ve tvém krátkém životě mnoho, ať se podíváš kamkoli…

Anastasia: Ano, to je smutné… Vždyť mnozí si ani neumí představit, jak je možné žít jinak, jinak než se starat o materiálno. Ačkoli lidé v podstatě nejsou špatní a trápí se stále kvůli stejným okovům Materiální podstaty, připisují ale toto utrpení stereotypním „příčinám“ a „odpovědím“, které jsou společnosti vnuceny: „všichni tak žijí“, „žijeme v takové době“, „to už je můj osud“, „před svým osudem se neschováš“.  To znamená, že ve vztahu ke změně sebe sama a svého osudu se chovají pasivně. A jiní naopak aktivně, ale ne správným směrem. Setkala jsem se s lidmi, kteří ze své podstaty mají, můžeme říci, vrozené vůdčí vlastnosti. Prakticky od dětství v sobě cítí sílu, díky které mohou ovlivňovat lidi a předvídat určité události. Jak je možné vysvětlit tuto vrozenou sílu člověka? Může to být nějak spojeno s minulým životem?

 Rigden: Případy bývají samozřejmě různé. Ale pokud mluvíme o vrozeném daru člověka, tak to znamená, že v předchozím vtělení dané Duše se Osobnost duchovně rozvíjela, dosáhla určitých výsledků v práci na sobě samé a v chápání tohoto světa. V duchovním rozvoji tedy došlo k velkému pokroku, ale ukázalo se, že nebyl dost velký na to, aby mohla Duše opustit systému Ahrimana a vymanit se z kruhu reinkarnací.  Nicméně má taková Duše v novém životě s novou Osobností oproti jiným lidem některé výhody. Člověk se narodí s velkým energetickým potenciálem, který při správném použití napomáhá rychlejšímu duchovnímu růstu Osobnosti a dává ji reálnou šanci splynout s Duší a dostat se ven z kruhu reinkarnací.

Takových obdařených lidí je mnoho. Tito lidé cítí, že nejsou jako ostatní. Jsou od dětství společenští, mají vůdčí schopnosti, díky vrozenému daru mají vliv na lidi, jsou zvláštním způsobem vnímaví k událostem, projevům jemných energií a tak dále. Je pravda, že je i druhá kategorie lidí s velkým potenciálem. V důsledku podmínek, do nichž se dostali, jsou od dětství uzavření sami do sebe, uzavírají se před okolním světem. A teprve až později, když jsou dospělí, odhalují svůj potenciál v celé jeho síle. 

Anastasia: Je zřejmé, že takový dar je velká zodpovědnost, že?

Rigden: Ano, v prvé řadě pro samotného člověka. Ti, kdo se narodili s velkým duchovním potenciálem, musí mít na paměti, že stejně silný odpor bude ze strany Materiální podstaty, která se bude snažit udělat všechno proto, aby využila tuto sílu ve svůj prospěch. Pokud ve společnosti chybí znalosti, které tyto momenty vysvětlují, a pokud jsou v ní jako pasti rozestaveny  stereotypy myšlení Materiální podstaty, pak tito obdaření lidé ve snaze řídit se prioritami společnosti začínají vynakládat svou unikátní sílu na realizaci plánů Materiální podstaty.

Pozorují si, že některé, zdálo by se složité, otázky umí řešit snadno. Chápou, že mají schopnost působit na lidi, je pro ně snadné být lídrem kolektivu. Ale bez odpovídajících znalosti o sobě samých začínají obvykle využívat tento dar buď za zištnými účely k realizaci své Materiální podstaty anebo obecně pro systém, který existuje v rámci programu Materiálního rozumu. Tím se tedy nechávají unést hmotou, častěji činí volbu v její prospěch a rozvíjejí ve svém životě tento směr. Tak je Materiální rozum podvádí. V člověku dochází k aktivaci Materiální podstaty, k jemné záměně duchovního směru za materiální s vynaložením této vrozené síly ve prospěch Materiálního rozumu. Velmi zřídka se takoví obdaření lidé, během překonávání silného odporu své Materiální podstaty, stávají například duchovními vůdci (nemají se tím na mysli ti, kdo mají náboženskou moc nad lidmi, ale ti, kdo opravdu jdou po duchovní cestě, reálně pomáhají druhým v duchovním rozvoji, v osvobození jejich vědomí ze zajetí hmoty).  Tento dar tedy využívají především pro to, aby vybudovali kariéru, získali moc, nahromadili materiální hodnoty a tak dále.

Takoví lidé se ve společnosti obvykle stávají lídry: někdo je veřejným činitelem, někdo byznysmenem, někdo vysokou kriminální autoritou a tak dále. Někdy prostě překvapují lidi ve svém okolí a ti se diví, jak a proč je to v životě možné, že podle jejich názoru zjevně „intelektuálně slabý“ člověk, který ani nemá vzdělání, může vybudovat celé finanční „impérium“ s obrovským vlivem? A ve skutečnosti je to tak, že má takový člověk velký vnitřní potenciál a zúžené vědomí zaměřené na materiální priority kvůli tomu, že v něm neustále převládá Materiální podstata. Pokud by takový člověk rozšířil své obzory a vybral si v životě duchovní priority, kdyby tedy kardinálně změnil své vnitřní směrování pohybu ze znaménka mínus na plus, mohl by ve svém duchovním rozvoji dosáhnout mnohého.

Kdyby se vědomě změnil ve prospěch své lepší duchovní stránky, měl by víc než reálnou šanci dosáhnout ještě během tohoto života duchovního osvobození, vystoupit z kruhu reinkarnací. Ale je třeba podotknout, že takovou šanci má každý živý člověk. Rozhodující roli zde hraje zejména osobní volba člověka, jeho cílevědomost, práce na sobě samém a jeho neústupnost v dosažení duchovního cíle. Zdůrazňuji, že takové přeměny jsou spojeny výhradně s přeměnou vnitřního světa člověka. Pokud se člověk snaží změnit své vnější podmínky a vnitřní nemění, nebude to mít žádný význam.

Anastasia: Je to pravda, takoví lidé stejně jako většina, když zůstanou sami, tak čas od času také cítí, že je tíží hmota a každodenní starosti. Očividně chápou, že to, čeho dosáhli na svém životním poli, není opravdu to pravé, není to ten výsledek, který „Duše chtěla“, že všechno je to všední a cizí… A stává se, že moc nad podobnými obdařenými lidmi zcela získá Materiální podstata? 

Rigden: Stává. Ale v takových případech se z těchto lidí stávají opravdoví egoističtí, agresivní mutanti, jinak takové bytosti prostě nazvat nelze… Ale toto všechno pouze dokazuje, že sub-osobnosti prakticky nemají vliv na volbu nové Osobnosti, když si vybírá vektor svého rozvoje v životě. Řekněme to takhle, i když sub-osobnost ve své době dosáhla velkých duchovních výšek a chyběl ji jediný krok k Nirváně (vystoupit z cyklu znovuzrození), není zaručeno, že tento krok udělá následná Osobnost.

 V životě bývá obvykle všechno úplně naopak. Je to proto, že takové Osobnosti (s duchovně rozvinutou sub-osobností) jsou ještě v raném dětství více podrobeny soustředěné pozornosti Materiálního rozumu. Vede to k tomu, že tito lidé místo toho, aby pokračovali ve svém vývoji duchovním směrem a dosáhli konečného splynutí s Duší, duchovního osvobození (odchodu do Nirvány), vynakládají tento dar, tuto cennou po předešlé Osobnosti „zděděnou“ sílu na dosažení iluze, kterou jim vnutila Materiální podstata. Výsledek je ten, že místo předpokládaného skoku vpřed v duchovním smyslu spadne tento člověk zpět a zatěžuje tím svou Osobnost, svou Duši. Samozřejmě se tedy znovu dostává do kruhu reinkarnací, jenže za mnohem horších podmínek. A realita je taková, že tato Osobnost přežije smrt, stane se sub-osobností a potom se bude ještě velmi dlouho trápit a týrat v nových tělech kvůli své „osudové chybě“.

Anastasia: Znamená to, že tuto svoji sílu vydávají ne na to, aby poskočili vpřed směrem k Věčnosti, ale aby získali moc nad sobě podobnými v tomto „smrtelném okamžiku“, který velmi rychle uplyne.

Rigden: Ano. Když je člověk krůček od duchovní Věčnosti, je hloupé dát přednost smrtelné hmotě. Tělo stejně umře, ale co zůstane tobě?! Strach rozumné hmotné struktury z nevyhnutelného zničení je pravým důvodem, kvůli kterému u člověka vzniká základní odpor vůči Bohu a jeho světu, který vychází z Materiální podstaty.

Podobný odpor se objevuje tam, kde se setkávají nebo kříží duchovní a materiální svět. Tento jev v některých náboženstvích popisují jako bitvu archandělů s padlými anděly. Ve skutečnosti jsou to všechno asociace.  Neznamená to, že někdo někde vede nebeskou válku o Duši člověka. Všechno se to odehrává tady a teď v každém člověku a bitevním polem je jeho vědomí, jeho myšlenky, emoce a přání. Jejich převaha ve prospěch duchovní nebo materiální stránky znamená vítězství nebo porážku Osobnosti v momentální bitvě o Duši, ale celkově je to boj o právo splynout s Duší a přejít na Věčnost. Je strašné prohrát bitvu, ale zhoubné prohrát celou válku.

Proč se člověk bojí Boha, jednou Ho miluje, podruhé nenávidí?

Protože každý díky mnoha reinkarnacím své Duše podvědomě ví, že existuje duchovní svět, že existuje Bůh a duchovní bytosti, které Bohu slouží. Tyto bytosti lidé v různých legendách nazývají „anděly“. Jenom nevypadají tak, jak si je lidé v asociativních kategoriích náboženství představují. Jsou to Bytosti, které se od trojrozměrného světa liší. Tuto realitu přece slovy popsat nejde. Jakýkoli podobný pokus zprostředkovat tento svět bude asociativně myšlenkami spojovat člověka s tímto světem, takže to bude skutečnost zkreslovat. A pokud navíc dojde k následnému předání této informace skrze dominující Materiální podstatu, už ses s tím sama nejednou setkala a viděla, jak potom vypadají takové „legendy“ a jaké podrobnosti jsou k nim přidány. Vezměme například vyprávění „o božím soudu“. Vždyť ve skutečnosti je to všechno jednoduché: pokaždé po smrti hmotného těla, má člověk (přesněji Osobnost a Duše spolu se sub-osobnostmi) "setkání" s představiteli duchovního světa, a tak říkajíc nese Zodpovědnost za prožitý život, podle kterého se určuje další osud tohoto člověka.

 Z toho tedy u různých národů vznikly legendy o božím soudu, o posmrtném osudu člověka a tak dále. Ale jak se to všechno překrucuje a předkládá v  náboženstvích a různých vírách?!

K celému nedorozumění dochází také proto, že během života nemá Osobnost přístup ke vzpomínkám a zkušenostem sub-osobností, a člověk o sobě nezná všechnu pravdu. Pokud by život člověka (Osobnosti) nezačínal pokaždé jako čistý nepopsaný list, kdy jsou blokovány vzpomínky na předešlé životy, nebyly by podmínky pro osobní Volbu. Pokud by si lidé vědomě pamatovali všechna převtělení své Duše a také obrovské utrpení, které do té doby zakoušejí jejich sub-osobnosti, tak vás ujišťuji, že už by se ze všech lidí stali andělé. Vzpomínky na minulé životy jsou však bohužel blokovány. Pokaždé je člověk nucen se opět ponořit do tohoto světa kvůli samostatnému, vědomému duchovnímu zrání jeho Osobnosti.

A čím je takový „čistý list“ vědomí nové Osobnosti přece jen dobrý? V prvé řadě tím, že se v něm znovu stanovují priority, které určují převládající Volbu člověka během života a nezávisle na předchozích „zásluhách“ sub-osobností.  To znamená, že pokud člověk kardinálně změní život směrem k Duchovní podstatě, převede převládající myšlenky do duchovní sféry a dá svému vědomí disciplínu, tak získá on (Osobnost) reálnou šanci zachránit sebe a svou Duší ve svém životě. Vždyť se při tom začne kvalitativně měnit k lepšímu a žít duchovním světem. Ale pokud se člověku (Osobnosti) opět zachce být zaangažovaným v okovech materiálního myšlení a budou v něm trvale převládat myšlenky Materiální podstaty, pak bude u takové Osobnosti jen jedna cesta – stát se sub-osobností. Sílu určenou pro osvobození Duše bude totiž spotřebovávat na nekonečná přání materiálního světa…

Úryvek z knihy AllatRa A.Novych