Příčiny rakoviny - proč nám to tají

ZAPOMENUTÝ OBJEV NĚMECKÉHO DRŽITELE NOBELOVY CENY
Příčinu rakoviny objevil již v roce 1923
Základní příčina rakoviny byla oficiálně objevena před rokem 1923 a její objevitel za to dostal Nobelovu cenu za medicínu. Ví o tom jenom malý počet lidí na světě, protože tato pravda je před veřejností, bohužel, skrývána.
V roce 1931, německý vědec Otto Heinrich Warburg (1883-1970) obdržel Nobelovu cenu za objevení základní příčiny vzniku rakoviny. MUDr. Warburg objevil, že rakovina je výsledkem nefyziologického způsobu života.
Držitel Nobelovy ceny Otto Heinrich Warburg (1883-1970)
Nefyziologickým způsobem stravování (jíme převážně stravu, která organizmus okyseluje) a fyzickou neaktivitou se v těle vytváří kyselé prostředí slabě zásobované kyslíkem.
Kyselost z buněk vytlačuje kyslík a nedostatek kyslíku v buňkách zase vytváří kyselé prostředí.
MUDr. Warburg řekl: „Nedostatek kyslíku a zakyselení jsou dvě strany téže mince: má-li někdo jedno, má i to druhé“.
Jste-li hodně zakyselení, automaticky vašemu organizmu chybí kyslík; a když vám chybí kyslík, tak máte zakyselený organizmus. Kyselé prostředí je prostředí bez kyslíku.
„Odeberete-li zdravé buňce 35% jejího kyslíku, dokážete z ní udělat rakovinovou buňku za pouhé dva dny“, tvrdil MUDr. Warburg.
„Všechny normální buňky mají maximální potřebu kyslíku, avšak nádorové buňky mohou žít bez něj. To je pravidlo bez výjimky“.
Tkáně s nádorem jsou kyselé, zatímco ty zdravé jsou zásadité
Ve svém díle „Metabolismus nádoru“ MUDr. Warburg uvádí, že všechny karcinogenní formy splňují dvě základní podmínky:
kyselost krve a hypoxii (nedostatek kyslíku pro metabolismus buňky).
Objevil, že nádorové buňky jsou anaerobní (nevdechují kyslík) a že nemohou přežít v přítomnosti vysokých koncentrací kyslíku. A že mohou přežít jenom s pomocí glukózy a v prostředí bez kyslíku.
Proto nádor není nic jiného, než obranný mechanizmus, kterého naše buňky používají, aby přežily v kyselém prostředí, v němž je nedostatek kyslíku.
Zdravé buňky žijí v zásaditém prostředí bohatém na kyslík, které umožňuje, aby mohly normálně fungovat. Nádorové buňky žijí v kyselém prostředí chudém na kyslík.
Kyselost a zásaditost organizmu je výsledkem stravy
Poté, co je dokončen proces trávení, vytváří potrava (dle svého nutričního profilu) podmínky pro kyselost či zásaditost v těle.
Jednodušeji řečeno, zásaditost organizmu závisí na tom, co jíme.
Kyselé nebo zásadité prostředí se měří pomocí pH stupnice od 0 do 14, kde 7 je neutrální zónou. Od 0 do 7 jde o prostředí kyselé, od 7 do 14 zásadité.
Aby naše buńky mohly dobře fungovat, potřebují lehce zásadité pH, malinko nad 7.
U zdravého člověka dosahuje pH v krvi 7,40 – 7,45.
Krev se neustále sama reguluje, aby neupadla do metabolické kyselosti.
Avšak některé potraviny krev okyselují a znečišťují organizmus.
Kyselinotvorné potraviny:
 Rafinovaný cukr a jeho deriváty. Je ze všech potravin nejhorší, protože neobsahuje bílkoviny, tuky, vitamíny ani minerály, nýbrž pouze uhlovodany, které škodí slinivce břišní. Jeho pH je 2,1 (velmi kyselé).
 Maso (všechny druhy)
 Výrobky živočišného původu – mléko, sýry, smetana, jogurty atd.
 Rafinovaná sůl
 Rafinovaná mouka a všechny její deriváty, jako jsou těstoviny, dorty, sušenky apod.
 Chleba
 Margaríny
 Kofein
 Alkohol
 Tabák
 Veškeré průmyslové a konzervované potraviny, které obsahují konzervanty, umělá barviva a aromata, stabilizátory atd.
 Antibiotika a obecně všechny léky
Zásadotvorné potraviny:
 Veškerá syrová zelenina. Některá má sice kyselou chuť, ale v těle se změní a stane se zásaditou.
 Ovoce. Například citron dosahuje v těle velmi vysokého stupně zásaditosti (nenechte
se zmást jeho velmi kyselou chutí).
 Mandle. Jsou velmi zásadité.
 Celozrnné obiloviny: jedinou zásadotvornou obilovinou je proso. Všechny astatní obiloviny jsou lehce kyselé, ale ideální strava musí obsahovat i určité procento kyselin, takže je dobré jíst i trochu obilovin. Veškeré obiloviny se musí jíst uvařené.
 Med. Má velmi vysokou zásaditost.
 Chlorofyl. Zelené rostliny obsahují chlorofyl, který je velice zásaditý.
 Voda. Je důležitá pro tvorbu kyslíku. Buďte pořád dobře zavodnění, pijte vodu po malých doušcích po celý den.
 Cvičení. Cvičení pomáhá udržovat zásaditost organizmu, protože rozvádí kyslík po celém těle. Sedavý způsob života ničí život.
Chemoterapie ne léčí, nýbrž zhoršuje kyselost organizmu
Chemoterapie okyseluje tělo do té míry, že tělo musí sáhnout do svých zásaditých rezerv, aby neutralizovalo kyselost. Přitom musí obětovat minerály (vápník, hořčík, draslík), které se nacházejí v kostech, zubech, končetinách, nehtech a vlasech. Proto vidíme změny na osobách, které dostávají chemoterapii, mimo jiné i padání vlasů. Ostatní léky rovněž zhoršují kyselost organizmu, takže je třeba se jim vyhýbat jak jen je to možné.
Správná míra pH
Jak již bylo řečeno, je zcela nemožné, aby rakovinu dostal člověk, který se stravuje zdravě, pije hodně čisté vody a cvičí.
Chcete-li se správně stravovat, zajistěte svému tělu 60% zásadotvorné stravy a vyhýbejte se výrobkům, které jsou z větší části kyselinotvorné, jako jsou sycené nápoje, sladkosti a produkty rychlého stravování.
Nepřehánějte to se solí a používejte ji co možná nejméně.
Když jste nemocní, postarejte se, aby vaše strava byla zásadotvorná alespoň z 80%.
Máte-li nádor, tak se snažte vytvořit ve svém těle co možná nejvíce zásadité prostředí. Toho můžete dosáhnout pomocí stravy, cvičení, vyhýbání se stresu a doplňováním chlorofilu.
Názor odborníků
„Veškerá tak zvaná přirozená úmrtí nejsou nic jiného, než konečná míra zasycenosti těla kyselostí“, řekl George Crile z Clewelandu, jeden z nejuznávanějších chirurgů na světě.
„Nesčetné názvy nemocí nejsou důležité – důležitá je skutečnost, že všechny ty nemoci mají stejnou základní příčinu: přemíru kyselosti v těle.“ - MUDr. Theodore A. Baroody, v knize “Zvyšuj zásaditost nebo zemři” (“Alcalize or Die”).
„Zvýšená kyselost organizmu je příčinou všech degenerativních nemocí. Když dojde k porušení rovnováhy a organizmus začne ukládat kyselost a texické látky ve vyšší míře, než dokáže vyloučit, pak se objevují nemoci“ - MUDr. Robert O. Young.