Musíme se smířit s tím, že rozsah našeho vnímání je daný a omezený. 
Z optiky tohoto vnímání máme na jedné straně Boha, Stvořitele, Inteligenci nebo Věčnost. 
Je jedno jak to nazveme, nemá to pro nás žádný význam.
Budu používat slovo Věčnost. 

Věčnost je nekonečnost energie, všeho. 
Na druhé straně máme naše myšlení, ego. Myšlení je dokonalý nástroj který zažité zkušenosti neustále přeskupuje do vysvětlování toho co se děje, co co znamená a má přímý vliv na prožívané emoce. Nové zkušenosti prostě vplynout do toho dříve poznaného. 
Mysl se smrtí rozplyne. Mysl je také struktura, která je naučená a zprostředkovaná našemi smysly. 
Můžeme si představit veškerou energii v latentním stavu, jako energii neprojevenou a projevenou, tak jak jí známe i my. Představte si, že vy jste stále tou latentní energií, a jste jí. Není rozdíl mezi vesmírem a vámi. 
Ukrýváte tak v sobě všechny možnosti, role, které se mohou kdykoliv objevit. Můžete je jako Stvořitel vyvolávat a utvářet. 
A k tomu máte nástroj mysli, kde energie je vůlí konat, tj. přetvářet původně latentní energii na naším vnímáním projevenou. 
Můžete být světcem, zlodějem, samaritánem, matkou, otcem, vrahem, diktátorem. 
Role vytváříte vy svým vědomým rozhodnutím.
Můžete být, byť samozřejmě všechny stavy nakonec nevyvoláte, neprožijete.
A samotná energie, to z čeho je všechno utkáno, je v podstatě neutrální.
Je to to samé jako když máte v rukou modelínu, je tvárná a o tvaru rozhodujete jen vy a můžete vytvářet nespočet forem.
Kvantová fyzika už dávno vědecky dokázala, že hmota neexistuje, existují silová pole, nehmotné částice, kvarky, vlny. 
Takže hmota se nám reálně jen zdá, není hmotou. To je ovšem jedno, protože ve světě našich smyslů je reálná dostatečně. 
Nic není hmotné. To co rozpoznáváme, včetně našich myšlenek a emocí, je fyzicky neexistující. 
Je to inteligentní shluk energie, tvárná modelína. 
To znamená, že kapka v oceánu je oceánem a oceán je kapkou. 
Jen to tak nevnímáme, protože to nemůžeme uchopit našimi omezenými smysly. 
Tak jaký má účel naše pozemská existence? 
Jednoduchý. 
Věčnost nemůže prožít ohraničenou zkušenost ve vědomí, pouze v nevědomí a v omezeném vnímání. 
Přestavte si, že je to podobné jako po požití drogy. 
V netoxickém,čistém stavu, nemůžete tento stav prožít, nemůžete získat zkušenost vyvolanou drogou. Ani nemůžete tuto zkušenost, prožitek předat.
Nemusíme brát drogy, spánek a sen je to samé. 
Nemůžeme zažít zkušenost snu pokud neupadneme do spánku. 
Ráno se probudíme a deklarujeme, že to byl jen sen, že to nebylo skutečné. 
Ale ono to bylo skutečné, ve spánku, jen shluk energie byl jiný, jiný svět.
Pokud bychom se ocitli zpět ve věčnosti, usoudili bychom, že zkušenost člověka lze prožít pouze v těle a v nastavení člověka. Byť to my tam nebude, není totiž žádný on, nebo my, nebo vy, ty. 
Jinak ty zkušenosti jako Věčnost nezískáme. 
Jsme v každém okamžiku zároveň člověkem, bytostí a celou Věčností. 
Obojí existuje paralelně v sobě a obojí se mění zároveň. 
Pohyb motýlých křídel mění celý vesmír kompletně. Každá vaše myšlenka ho okamžitě mění. Protože myšlenka je ... energie. 
My jako bytost fyzicky nevnímáme Věčnost, která je námi, tak jako Věčnost nemůže zažít zkušenost člověka, bytosti, optikou jeho pocitů, mysli (ega). 
Nemůže ji prožít v těle.
Pravdou je, že popisovat Věčnost, to jest nekonečnost, bez začátku a konce, bez času, bez omezení z našeho nastavení nelze. 
Ty věci si neumíme představit, stejně tak si neumíme přestavit kde končí vesmír. 
Poté nemáme jiný výběr než věřit, že to tak s Věčností je (víra) nebo nevěřit nebo to neřešit. 
Všechny tyto stavy jsou naprosto v pořádku a na nic nemají vliv. Stále se to děje.
Velmi mnoho lidí věří v existenci Boha. 
To je pojetí závislé na lidském vnímání, které je dualitní a oddělené od Věčnosti. 
Věřit, že něco existuje mimo nás je nám srozumitelnější našemu stavu, neboť Věčnost hlavou tak jako tak nemůžeme nikdy pobrat. 
Co to pro nás znamená? 
Lidský život, identifikace s myslí, zažívání emocí, jednoho dne zmizí, byť si část sebe vědomí přenášíme kousek za hranici smrti. Poté se staneme opět celou Věčností, vším.
Život jako takový je jako sen, může být hezký a může být nehezký. 
Ale stále je to sen, ohraničená zkušenost. 
Nám jako Věčnosti je v podstatě jedno co prožíváme, všechno jsou to zajímavé zkušenosti, jako obrázky, kino. Je to trip.
Po smrti se nám v mžiku promítne celý život a my se rozhodujeme, co by bylo přínosné ještě prožít abychom vyrovnali pohyb energie mezi plusem a mínusem do neutrálního, latentního stavu (karma). 
Ve svým životech zanecháváme energetické stopy, které přirozeně potřebují být vyrovnány. 
Tak kde toho bylo hodně, přidáme, tam kde málo, ubereme. 
Můžete si sami sebe představit jako nekonečnou entitu, která si vybírá sny jaké si přeje prožít. 
Nemá pro to žádný důvod, jde o zkušenosti, jakékoliv zkušenosti.
Věčnost nepotřebuje nic zdůvodňovat. Nemá ke komu a k čemu. Je sama jediná, všezahrnující. 
Energie je neutrální a inteligence neohraničená. 
Nakonec, je opravdu jedno jak to celé je. 
Existuje nespočet vysvětlení, pojetí, víry, pravd. 
To jsou právě ty odlišné zkušenosti v nastavení vnímání člověka a všechny varianty se do Věčnosti vejdou a všechny jsou pravdivé pro dané dualitní vnímání.
A každý Stvořitel, 
Věčnost má nekonečně možností vyzkoušet si vlastní cestu, mít vlastní vysvětlení a vlastní pravdu. 
Deklarace lži je jen prostý nesouhlas mysli s odlišnou zkušeností.