Máte strach, dobře, strach mají všichni, do jednoho

Máte strach, dobře, strach mají všichni, do jednoho, fakt nejste výjimkou, prostě se s tím smiřte
Možná si myslíte, že někdo strach nemá, ano, strach nemají idioti, ale ti nevědí, co se s nimi děje. 
Vy nejste idioti, proto máte strach. 
Mají ho všichni. 
Máte málo? 
Máte málo, protože jste líní jak vši, všichni jsme líní, není to nic zvláštního.
Kdo se rád nenatáhne na kanape? 

Ti, co mají hodně, líní nejsou, protože dokázali vykouzlit to, co vy ne, motivaci, a když máte motivaci, cíl, tak je zde i předpoklad, ne jistota, že dokážete víc než ti, co nevědí co chtějí. 
Jen o tom fantazírují, mluví o sobě, předstírají, že jsou něco, co fakt nejsou a oni to vědí.
Myslíte si, že bohatí, úspěšní, nemají strach?
Mají sakramentský strach. 
Proč? 
Protože na rozdíl od vás mají o co přijít, o co přijdete vy?
O nic, vždyť téměř nic nemáte.
Jste duchovní, víte víc než ostatní? 
Dobře, a v čem vám to pomáhá? 
Máte něčeho víc, nebo si to jen namlouváte? 
Máte kulový, to, co máte vy, mají všichni. 
Možná ne teď, ale po smrti mezi vámi nebude rozdíl. 
Jste kráčejícím dobrem? 
Jste snad dobrým člověkem?
Tak se na to vykašlete a buďte hlavně dobří k sobě. 
Protože jinak budete dostávat falešné pseudo přátelství od podobně postižených jako jste vy.
Okolí vám stále bude říkat, co máte dělat, jací jste, kdo jste. 
Víte co? 
Okolí o vás nic neví, nezná vás.
Co jste, víte jen vy, tak se za sebe konečně postavte, bojujte, zbavte se nánosů všech těch očekávání, které vám smrdí a nic vám tady nepřínašejí.
Není to vaše, je to jejich představa. 
Můžou si to nacpat do krku.
Chcete skvělého partnera, partnerku? 
No dobře, a jste skvělý i vy? 
Nebo jste jen nezajímavým prosebníčkem, někým, o koho je tak dobré si otřít boty? 
Buďte skvělí, svoji, svobodní, buďte někým, kdo kašle na všechny okolo, kdo zná hlavně sebe a přitáhnete NĚKOHO, kdo se právě VÁM podobá. 
Ne trotla, co vše boří a je povahou anarchista, narcista, co s ním. 
Někoho, kdo se ani neumí vyžvíknout co vlastně cítí a kým je.
Ale někoho, kdo umí hrát strunu života, kdo se dokáže prosadit a vás usadit na trůn, princeznu, na heboučký polštář výjimečnosti a osobní posedlosti.
Proč? 
Protože právě vy jste výjimeční a přitažliví, pokud je to vaše přesvědčení. 
Ne tělem, ale tím co vyzařujete.  
Kašlete na své učitele, na ty, kteří předstírají něco, co vy ještě nemáte nebo nejste.
Oni vegetují z vašich poplatků, žijí z vás, opravdu, nejsou zadarmo.
Je to jejich zaměstnání a věřte, často velmi lukrativní.
Ale oni si to zaslouží, protože mají vás a mohou vás dojit.
Jste jejich stádo, oni jsou jen hospodářem a vy jste to chtěli, ne?
Nebo jsou zadarmo?
Budou vám krmit uši svými nesmysly, tím co se vám teď líbí, co toužíte slyšet, věci, které vám v tomto životě opravdu nepomůžou. 
Váš učitel jste vy sami a život, který žijete, když ho budete žít blbě, vám to omlátí o držku, víc nepotřebujete.
On to umí, ale to už dobře víte a pracuje pro vás zadarmo. 
Nemusíte za ním jezdit, žádat o daršen, život je vždy s vámi.
Ráno otevřete oči, a to je právě ta vaše pozemská realita, každý den se bude opakovat a život před vámi natěšeně sedí s vyplazeným jazykem a je dychtivý co budete dnes dělat.
Nemůžete prožít svůj život skrze nějakého učení, poučky, víry. 
To vám vaší stávající existenci neosladí, neulehčí, pokud žijete skvěle, jste sám sobě skvělým učitelem. 
To je váš důkaz, jiný nepotřebujete, váš život vaším jediným důkazem.
Pokud se máte blbě, najděte si někoho reálného, kdo vás kopne do zadku a řekne vám, co děláte blbě. 
O tom je život, není o fantazírování, je to tom, co ho prostě žijete. 
Chcete žít život někoho jiného? 
Dobře, něco pro to udělejte, aktivita se cení, minimálně ve vaší někde ztracené sebeúctě. 
Nasávejte zkušenosti, i ty blbé, to vás uvádí do obrazu.
Potkal jsem mnoho dobroserů, lidí posedlých dobrem, rozdáváním dobra na každému na počkání. 
Kéž by se starali sami o sebe. 
Svět by byl normálnější a věrohodnější
Protože, lidé chtějí být dobří, když někde nějak ztratili sami sebe. 
Prosím, budu na tebe dobrý, mohl bys i ty být na mně dobrý? 
Ne, nemohl, nasrat.
Proč? 
Protože tvá dobrota je slizká jako ty, slizoune.
Nevěřím ti to, ani ty tomu sám nevěříš. 
Mluví z tebe jen tvůj strach, že stojíš za prd, ale ty stojíš za prd. 
Žebrák žebráka nikdy ničím neobdaruje, možná tě obejme a zároveň ti prošacuje kapsy, zda tam nezbyl kousek dobra pro něho. 
On musí přežít, nic nemá, musí si brát. 
Stejně jako bereš ty. 
Když do tebe trochu zle šťouchnu, tvůj svět dobra se rozpadne na kusy.
Budu já ten zlý?
A ty?
Teď už i ty budeš zlý?
Jsi nasraný, nespokojený, nedostal jsi nazpátek svoji očekávanou dávku dobra?
Hurá, tvá zlá povaha je totiž více autentická než tvé předstírané dobro. 
Buď zlý, pomůžeš sobě i světu a možná při tom objevíš sám sebe.