Uklidníme se, abychom vychutnali elegantní pohyby, tichou komunikaci, jednoduchost místnosti, krásu každého předmětu, který s čajovým obřadem souvisí. Mysl se vyprázdní a každý pohyb získá na významu. Pozornost zachycená v bezčasovém prostoru se důvěrně ovíjí kolem každé činnosti. 

V čajovně nemá nikdo na ruce hodinky. Soustředíte se na přítomnost a zapomínáte na čas. Neexistuje jiné téma než to, které bezprostředně souvisí s prožitkem čajového obřadu. Není nic než přítomnost. Jste přítomni prostému okamžiku i v případě, že jste mimo čajovnu, v čajové kuchyňce, kde se všechno připravuje a umývá. Tam vás nikdo nevidí, vy si ale přesto udržujete vědomé vnímání, jako kdybyste právě servírovali misku s čajem hostům v čajovně.

Když se tato nadčasová přítomnost rozšíří mimo čajovnu, do běžného života, inspiruje vás k větší vnímavosti. Jsme schopni lépe prožívat každodenní zkušenosti - žijeme přítomností, neutíkáme k okamžiku, který nastává, ani neulpíváme na tom, který pomíjí, prostě jsme bdělí k současnosti.

Když jsem se před několika lety zabývala čajovým obřadem, stále častěji jsem byla svědkem toho, jak se čajová mysl rozlévá z čajovny do běžného každodenního života, a to dokonce i na Manhattanu, kde jsem čajový obřad studovala. Když jsem vycházela ze školy, procházela jsem ulicemi s vědomým vnímáním a uvědomovala si koláž zvuků, obrazů a pachů města. Tyto vjemy jsem dokonale rozlišovala, neútočily už na mou mysl ze všech stran najednou. Každá věc, kterou jsem míjela, se stala způsobem, jak zaměstnat smysly, jeden po druhém, a já v tom nacházela zalíbení, které vycházelo odkudsi z hloubky…

Vědomé vnímání není svázáno očekáváním a návyky, není zatíženo minulostí, a proto nám umožňuje vidět tak, jako by to bylo poprvé. Zen označuje schopnost vnímat staré a známé věci jako nové, ba dokonce překvapující, pojmem „mysl začátečníka“. Mysl začátečníka udržuje vnímání svěží.

Toto svěží vnímání má neurologický základ. Když vidíme nebo slyšíme něco, co už známe - jako například tikot hodin v ložnici, nebo dennodenně se opakující výhled cestou do práce - naše mysl to obvykle zaregistruje a vnímá pár minut, potom „vypne“ a na tento vjem už nereaguje. Našemu mozku nestojí za to investovat energii do vnímání starých známých věcí.

Mozek ale živě zareaguje vždycky, když se objeví něco nového nebo neobvyklého, jeho aktivita se při takovém soustředění vystupňuje jako u znuděného malého dítěte, které náhle zpozoruje něco vzrušujícího, třeba jiné dítě nebo psa. Zrychlení mozkové činnosti se objeví vždycky, když zaregistrujeme něco nového. Tato aktivita se nazývá orientační reakce - je to nervový ekvivalent mysli začátečníka. Zvýšený zájem trvá tak dlouho, dokud se mozek s novou věcí neseznámí. Jakmile ji mozek zařadí do odpovídající kategorie, opět vypne.

Nuda je příznak nízké hladiny pozornosti. Když se nudíme a náš zájem opadá, snižuje se i naše mozková aktivita. Jeden z příjemných rysů změny a novinky naopak spočívá ve zvýšené pozornosti - a vystupňované mozkové aktivitě, kterou přinášejí. V takovém nervovém vzruchu spočívá naše radost z novinek, ať už se jedná o nové oblečení, cestu do exotické země nebo jen jiné postavení nábytku v místnosti.

K tomu, abychom mozek probudili, nemusíme změnit prostředí - stačí, když zbystříme pozornost k tomu, co v našem okolí už je. Dokonalá soustředěnost je antidotem nudy. Vědomé vnímání mozek probudí a nastartuje orientační reakci… vnímání se stává citlivější, barvy se zdají jasnější a vnitřní svět je dosažitelnější... percepční zpracování je přesnější a rychlejší, empatie výraznější, introspekce a intuice dokonalejší.

Když se prvně setkáme s něčím, co nás zaujme, naše přirozená pozornost je otevřená a bystrá, naše soustředění absolutní. Vědomým vnímáním se můžeme rozhodnout pohlížet na život se stejně bystrou a stálou pozorností. Vědomé vnímání nám dává schopnost duševně prožívat každý okamžik tak, jako by probíhal prvně.
 

Naše emoční návyky

Vědomé vnímání zdokonaluje schopnost vidět věci takové, jaké jsou, a to od jednoho okamžiku ke druhému. Je to způsob, jak rozšířit možnost uvědomění a zdokonalit jeho přesnost. Umožňuje nám ponořit se hlouběji do podstaty okamžiku, vnímat ji přesněji, než nám umožňuje běžná pozornost…

Vědomé vnímání nás může přivést k porozumění emočním vzorcům a tím nám pomůže najít způsob, jak se oprostit od zakořeněných fixací a destruktivních návyků.

Naše pozornost obvykle divoce přeskakuje z jedné oblasti na druhou vlivem náhodných myšlenek, probleskujících vzpomínek, zajímavých nápadů, záblesků něčeho, co jsme právě viděli, slyšeli nebo vnímali nějakým jiným způsobem. Vědomé vnímání je naopak velmi odolné vůči jakémukoliv rozptylování, je to vytrvalé soustředění na pohyb, který probíhá přímo v mysli. Není zachváceno a uneseno náhlou myšlenkou nebo pocitem, ale vytrvale sleduje myšlenky a pocity v takovém sledu, v jakém přicházejí.

Klíčovým vědeckým objevem, z něhož emoční alchymie vychází, je poznání, že vědomé vnímání přesunuje mozek od rušivých emocí k pozitivním a že mozek je tvárný po celý život, je schopný se změnit, když zpochybníme staré návyky. Neurologie také odhalila, že máme zásadní možnost volby - magickou čtvrtinu vteřiny, během níž můžeme odmítnout sebezničující emoční impuls… Podrobně popíše emoční obrysy např. obavy z opuštění, při níž jsme trvale pronásledováni pocitem, že nás partner opustí, nebo pocitu zranitelnosti, iracionální obavy z toho, že sebemenší neúspěch v práci povede k tomu, že skončíme jako nezaměstnaní bezdomovci.

Existuje deset základních schémat (a bezpočet jejich variant) - většina z nás má jedno nebo dvě z těch základních, ale mnozí z nás mají do určité míry vyjádřena i další. Mezi další často se vyskytující schémata patří: neschopnost být milován - obava z toho, že nás ostatní zavrhnou v okamžiku, kdy nás opravdu poznají; nedůvěra - neustálé podezření, že ti, kteří jsou nám blízcí, nás zradí; sociální vyloučení - pocit, že nikam nepatříme; selhání - přesvědčení, že v ničem, co děláme, nejsme schopni uspět; podmanění - neustálé podvolování se přáním a požadavkům druhých; vyvolenost - pocit, že člověk je vlastně výjimečný, a tudíž se vymyká běžným pravidlům a omezením.

První aplikace vědomého vnímání spočívá v tom, že se naučíme sami v sobě rozpoznat jedno nebo více z těchto schémat - pomůže nám, když si prostě uvědomíme, jak tato schémata v našem životě fungují. Prostý fakt vědomého poznání zmenší vliv, který na nás mají. Pak máme otevřenou cestu k dalšímu oproštění se od těchto destruktivních schémat…

Uvědomění si emočních návyků je první krok; pokud je nezachytíme a nepokusíme se jich zbavit v okamžiku, kdy se spouštějí různými událostmi v našem životě, budou nám určovat, jak tyto události vnímat a jak reagovat. Čím víc nás ovládají, tím víc se nám vracejí, komplikují naše vztahy, naši práci a naši základní představu o sobě samých.

Z knihy Tara Bennett-Goleman: Emoční alchymie, vydalo nakladatelství COLUMBUS

(pokračování)