Zápis komunikace (a z ní pramenících poznatků) pomocí zvuku proběhl v historii této poslední „indoevropské“ civilizace ve čtyřech směrech. Shora dolů, zdola nahoru, zprava doleva a zleva doprava. Tím civilizace vyčerpala směrové formy zápisu a čtení poznatků načerpaných kontaktem s okolím.

Kniha popisuje pouze první formu, kde „strunou“ je každá biologická množina jedinců, vybavených určitým stupněm samořiditelnosti (schopnosti se rozhodovat). Pohyb, který vytvořil rozkmit struny (změna prostředí, objevení se predátora či nových způsobů řešení své existence) představuje ta zmíněná dvě procenta vývoje takovéto biologické množiny. Tato procenta představují časový rozměr, kdy struna zní, kmitá až dokmitá. Dokmitání představuje stabilní hodnotu v prostoru.  

Období, kdy dokmitala, ale stále existuje, je přesně obdobím „zmrznutí“, kdy se biologická množina už přizpůsobila novým podmínkám. Po jejich vyčerpání však mohou nastat dvě varianty, vedle postupné „eroze struny“ lze nabídnout i opakování změn podmínek, jde o  mnohonásobně ověřenou skutečnost u ocelové struny i u jevů v přírodě.

A tato druhá možnost, opakovaný pohyb k „rozkmitu struny“ má vždy tři „k sobě opačné“ možnosti vývoje: 

1) Při menší síle pohybu (změně podmínek) se „rezavá“ struna zachová obdobně jako předtím, silné jádro struny je analogií „sobeckého genu“. Toto se může opakovat tak dlouho, dokud nenastane další situace:

2) při velké změně podmínek (anebo oslabení síly jádra množstvím „rzi“) libovolná jiná biologická (a později zjistíme, že i nebiologická) množina strunu přetrhne na menší části. A jejich vývoj se opakuje podle bodu 1.

3) při jiné velké změně ale může dojít k „uvolnění krajních bodů“, které strunu dělají strunou (včetně vytváření potřebného předpětí). Zkrátka se povolí kolíček na „ladění struny“. Tuto možnost kniha J. Flégra předjímá, když se dotýká oblasti, ovládané kreacionisty. Takto uvolněná struna vývoje pak s odpovídající „vrstvou rzi“ může celý vývojový proces (vrstev procesů = řádů) zopakovat, což také stále dělá. Zbývá tedy popsat mechanizmus, kterým se řídí procesy na této planetě (i jinde ve vesmíru) způsobem, pochopitelným oběma táborům.

Ale k pochopení samořiditelnosti mnoha procesů okolo nás se musíme vrátit velmi hluboko do minulosti evoluce, do dob, kdy se „prvky učily svým vlastnostem“. Žijeme v době, kdy se propojují poznatky, získané „zdola“, (zkoumáním hmoty pomocí nástrojů, které lze hmotně realizovat) a zkoumáním „shora“, známým převážně z různých systémů víry, pravidelně mršených těmi, kdo je přizpůsobovali svým potřebám.

Následky vnímáme také stále, naše současnost je modelovaná poslední aplikací varianty „struny“ pod číslem 3. Zdůvodnění, proč jde o poslední variantu této třetí skupiny – a proč bude následovat varianta č. 2 v prostoru, známém jako „Mléčná dráha“, to je úkol na další čtení, pokud máte tu odvahu.

Musíme se vrátit k definicím veličin, které známe jako prostor a čas. Z danosti prostoru a času totiž vychází paradigma Velkého třesku a „3,5 miliardového“ vývoje naší sluneční soustavy.

Také se musíme vrátit k mechanizmům, které v lidském vědomí spojují různé jevy do vytváření asociací a pojmů. 

Jedním předpokladem pro pochopení této doby, která  propojuje poznatky, získané přímo (napojením svého vědomí na informační pole v prostoru) - s poznatky získanými za necelé 2000 let zkoumáním vnitřností hmoty pomocí logiky -  je pochopení vztahu pojmů „nekonečno“ a „klid“. Vyjdeme z poznatku vědy, že vše je v pohybu. A bůh může být tudíž i „v klidu“. Jeho metody jsou popsatelné příběhem o VZNIKU prostoru a času. Definováním „virtuálního informačního bodu prostoru“.

Ve tvrzení, že současná evoluce je strunou ve variantě č. 3 - je tím „kolíčkem, měnícím napětí struny“ právě náš vztah k hodnotám, získaným tzv. duchovní cestou. Zapomeňme na všechny církve a definujme duchovní cestu ze směru od hypnózy k vědomému užívání dalších frekvencí mozkových vln.

Film „Duch doby“ http://video.google.com/videoplay?docid=-686108267122535204 ) ve zkratce nabízí přehled opakování modelu č.1 = „vývoje moci“ (varianta sobeckého genu) v této civilizaci opakované několikrát, ale tento opakovaný vývoj je  součástí modelu č.2, kde polovinami „přetržené struny“ je období našich cca 12 000 let vývoje navázáno na civilizaci Atlantskou, která díky způsobu získávání technologií opačným způsobem (zkoumáním možností vědomí) skončila destrukcí povrchu, známou jako potopa (důkazy nemám, přijdou později, toto puzzle skládáme postupně a všichni).

Zdůvodnění, proč je i tento rámec (č.2) součástí ještě většího celku, popsaného  modelem č.3 je v další příloze

( o evoluci jazyků ). Navázání gregoriánského kalendáře na mayský souvisí se znalostí cyklů, které nelze získat prostřednictvím zkoumání živé či neživé hmoty tak, jak ji zkoumá cca 400 let vědy. Stále platí, že každá funkční biologická i nebiologická množina (teplo, světlo, bakterie, mouchy nebo globální vědomí lidské civilizace) má nástroje (frekvence a struktury), kterými ovlivňuje sebe i své okolí. Hledání společných jmenovatelů pro kontakt rozdílných množin vytváří další množinu uvnitř sebe nebo vně, odštěpením.

Vztah rzi ke struně je nabídkou k reorganizaci vašich asociací na funkci rzi.  Asociace (četnost opakování) nám velí rez považovat za negativní činitel, napadající jádro „struny“ (genofond této planety). Rez je zde ale obdobou duchovního světa. Ona je společným jmenovatelem rozsáhlých vlivů okolního prostředí, pro které věda nemá zřetelné nástroje. Ale nástroje existují, měly a mají souběžný vývoj k hmotným formám existence.

Pokud je společnou základnou samořiditelných živých organizmů (schopných sebereprodukce) voda, má obdobnou základnu i svět nehmotných struktur, tou je ozvěna (dopad) zvuku do vědomí.  Evoluce živých organizmů je propojena s ukončenou evolucí „neživé“ hmoty, ta je propojena s ukončenou evolucí sil v prostoru, dosud chápaných jako „temná hmota“.  Cílem této etapy evoluce je zajistit rotaci (rytmus) živých organizmů bez „pomlky“, kterou známe pod slovem smrt. Tento cíl je dosažitelný právě díky propojení poznatků „zdola a shora“ díky konstrukci a úloze latiny, češtiny a té matematiky, která je postavená na „principu součtu“, řadového (postupného) vnímání symetrií. (viz text Abeceda, ale i film „Šifra mistra Leoparda“ 38:11)

Příběh o novém paradigmatu se rodí z absolutní návaznosti významu pořadí pojmů, kde každý pojem je podstatě axiomem, který netřeba dokazovat (klid, pohyb, směr, prostor, čas, rytmus, tlak, teplo, hustota..) = 9 prvků, kde součtovým je desátý = struktura. Zároveň je třeba dokazovat absolutní návaznosti v příběhu nejméně dvěma odlišnými způsoby, vlastnostmi prvků, ze kterých jsou pojmy složeny.  Písmena i číslice mají své vlastnosti podobně jako prvky hmoty. „Abeceda lidštiny“ je opačnou, „polaritní“ obdobou tabulky chemických prvků, (kde prvky jsou zápisem „stavu určitých pohybů“). V „abecedě“ je význam číslice a písmene zápisem dynamiky myšlení, návodem pro navazování asociačních řad při tzv. „symetrickém čtení slov“.

Přirozeným následkem objevu nástroje pro opravy „dat v prostoru“ je formulace opačné „teorie“ o vzniku života i vesmíru, která je ověřitelná denní praxí. Opakovaný kontakt dvou polarit a následný vznik společného jmenovatele lze jinými slovy popsat jako proces učení.

POHYB INFORMACE je společným jmenovatelem libovolné formy evoluce.

A pokud chcete vědět, jak z NIC vzniklo VŠECHNO a proč je tahle civilizace v této „laboratoři Mléčné dráhy“ nastavená na dynamické propojení dvou z mnoha tzv. absolutních polarit, tak si o tom někdy popovídáme.

Jsme nevyhnutelným následkem definice „informačního bodu prostoru“

Ve Vlašimi 17.1.2008, 01:55 Jan Koňas

Revize 18.1.2008