"Je-li duch popírán, musí téci krev", měl říct Rudolf Steiner už r. 1919. Potvrzuje se to stále více.
Tam, kde je řeč o duchu, ale jde o holou moc nad ovečkami, teče krev v náboženských válkách a škvaří se maso kacířů. Kde nad duchem vítězí kupčíci, jako ve francouzské revoluci na konci 18. století, tam propuká bezuzdný teror. Kde ducha nahradí suché abstrakce jako osvícenství, neteče snad tolik krve, ale vše zmrazí byrokratická tyranie.
Kde dnes není duch v péči o zemi, vodu a vzduch, v tvorbě a výrobě, v obchodě a politice, tam nastává třeskutá nuda a jako reakce na ní anticivilizační extremní násilí.
Duch není tam, kde je popírána příroda a nahrazována betonovou džunglí, tam, kde je popírána živoucí krása těla a je nahrazována suchou, prázdnou, vyspekulovanou papírovou (a elektronickou) pseudoerotikou bez skutečné slasti.
Duch je tam, kde jde o pravdu, kde jsme ochotni ve věcech číst jejich poselství a ne jen registrovat jejich holý výskyt, tam, kde ještě záleží na svobodě, tam, kde je zřejmé, že člověk není prostředek a nástroj. Duch je tam, kde se neprodukuje, nýbrž tvoří. Duch je tam, kde život není na obtíž, ale kde život dýchá, kvete a je plodný.
Ivan Odilo Štampach
Absence ducha
