8. Skalní nápis

Během uplynulé dlouhé doby bohům milí králové vyjížděli na zábavní vyjížďky. Zde bývaly lovy a jiná podobná povyražení. Když byl bohům milý král Prijardaršin pomazán 10 let, odešel ke stromu Probuzení. Odtud ony nábožné pouti.

Zde pak (král) navštěvuje a obdarovává bráhmany a askety, navštěvuje staré lidi a obdarovává je zlatem, navštěvuje lidi provincie a poučuje je o dharmě a dotazuje se na dharmu. Tímto způsobem vznikne veliká zábava a pro bohům milého krále Prijadaršina jiný úděl.

9. Skalní nápis

Lidé konají vysoké i nízké (protikladné) obřady. V neštěstí, při vdávání a ženění, při narození syna nebo když vyrážejí na cestu, při těchto a jiných podobných příležitostech konají lidé mnoho různých obřadů. Matky a ženy pak konají řadu rozličných nízkých a zbytečných obřadů. Obřady je vskutku třeba konat, takovéto obřady jsou však neplodné.

Ale velice užitečné jsou takové ( obřady), které jsou obřady dharmy. Totiž laskavost vůči otrokům a sluhům, úcta k učitelům, sebeovládání vůči živým bytostem, štědrost vůči asketům a bráhmanům. Tyto a jiné podobné jsou obřady dharmy. Otec, syn, bratr, učitel i přítel nebo známý, ba i soused, musí říkat - to je dobré, to je obřad, který je třeba konat, aby se dosáhlo (onoho) cíle.

a)      ŠAHBÁZGARHÍ, MÁNSÉHRA, KÁLSÍ

Když se to podaří, opět to vykonám, neboť jakékoli jiné (světské, zdejšího světa?) obřady jsou pochybné. Buď je onen cíl dosažen, nebo také nikoli, ten patří tomuto světu. Naproti tomu jsou obřady dharmy nadčasové. Jestliže onen cíl není dosažen zde a na onom světě se zrodí nekonečná zásluha z onoho obřadu dharmy.

b)      GIRNÁR, DHAULÍ, DŽAUGADA

A říká se – dary jsou dobré. Není však takových darů nebo služby jako je štědrost (při šíření) dharmy nebo služba (poskytnutí) dharmy. K tomu ale je třeba, aby i přítel, druh, příbuzný nebo společník při těch i oněch příležitostech nabádal: toto je třeba dělat, to je dobré, tímto (způsobem) je možné dosáhnout nebe.A co je důležitější než dosažení nebe?

10. Skalní nápis

Bohům milý král Prijardaršin se domnívá, že sláva proslulost nepřinášejí velký prospěch, kromě případu kdy si přeje slávu a proslulost, aby jeho lidé v přítomnosti i v budoucnosti poslouchali z poslušnosti k dharmě a jednali podle povinností dharmy. A pro toto si bohům milý král Prijardaršin přeje slávu a proslulost. O cokoli se však bohům milý král Prijadaršin snaží, to vše (je) kvůli plodům na onom světě, aby všichni měli méně nebezpečí. Oním nebezpečím je neřest. To je obtížné pro nízkého, jakož i pro vysokého člověka, jen s nejvyšším úsilím a když vše opustí. Toto však je obtížné především pro vysokého člověka.

11. Skalní nápis

Bohům milý král Prijadaršin takto praví: není takového daru, který by byl jako štědrost (při šíření) dharmy, sdílení dharmy, přátelství (na základě ) dharmy, příbuzenství )na základě) dharmy. Toto pak jsou: laskavost vůči otrokům a sluhům, poslušnost vůči rodičům, štědrost k přátelům, známým a příbuzným a k asketům a bráhmanům, nezabíjení živých tvorů. Otec, syn, bratr, učitel i přítel nebo známý, ba i soused musí říkat, že toto je dobré, to se má dělat. Když (člověk) takto jedná, získá tento svět a na onom světě se (pro něho) zrodí nekonečná zásluha.

12. Skalní nápis

Bohům milý král Prijadaršin ctí všechny sekty, askety i hospodáře dary a různými poctami. Avšak bohům milý nemyslí tolik na dary a pocty jako na to, aby se rozvíjely zásady všech sekt. Zásady se však mohou rozvíjet rozličným způsobem. Ale základem toho je zdrženlivá mluva, (totiž) aby nedocházelo k chválení vlastní víry nebo hanění cizí víry bez důvodu a je-li ten či onen důvod, jen umírněně.

Je totiž třeba vzdávat úctu všem ostatním sektám takovým či onakým způsobem. Když bude )člověk) takto jednat, vlastní sektu velice povznese a i cizí sektě prospěje. Když bude jednat jinak, způsobí újmu vlastní sektě a i cizí sektě ublíží. Kdokoli vlastní sektu (po-) chválí nebo cizí sektu (po-) haní, a to vše z oddanosti k vlastní sektě, nebo aby postavil vlastní sektu do dobrého světla, ten tímto způsobem zcela jistě svou sektu (za-) hubí. Právě svornost je dobrá, aby každý naslouchal zákonu druhého a ochotně jej plnil.

Toto právě je přáním bohům milého , aby všechny sekty byly hodně slyšeny a konaly dobré skutky. A ti, kteří patří do té nebo oné sekty, musí říci, že bohům milý nemyslí tolik na dary a pocty jako na to, aby rostly zásady všech sekt a (aby) rostly hojně. K tomu jsou činní dharma-mahámátrové, mahámátrové chránící ženy, inspektoři stád a jiné útvary )úředníků). Plodem toho je právě růst vlastní sekty a osvětlení dharmy.

13. Skalní nápis

Když byl bohům milý král Prijadaršin pomazán 8 let, byla dobita KALINGA. Půl druhého sta tisíce lidí bylo odvlečeno, statisíce tam byly zabity a mnohokrát víc (jich) zahynulo. Nyní, po tom, co byla dobita Kalinga, se bohům milý horlivě snaží o provozování dharmy, lásku k dharmě a vyučování dharmy. Tak bohům milý lituje, že dobil Kalingu. Neboť bohům milý považuje zabíjení, smrt nebo odvlékání lidí při dobývání nezávislé (země) za velice bolestné a politováníhodné.

Toto pak považuje bohům milý za ještě více politováníhodné. Totiž těm, kdož tam bydlí – bráhmani, asketi nebo jiná sekta nebo hospodář, kteří uskutečňují poslušnost ke starším, poslušnost k rodičům, poslušnost k učiteli, laskavost k přátelům, známým, společníkům a příbuzným a k otrokům a sluhům a pevnou oddanost, je zde ubližováno, jsou zabíjeni a odloučeni od (svých) milých. I když někteří jsou dobře chráněni a jejich cit je nezmenšen, postihne neštěstí jejich přátelé, známé, společníky nebo příbuzné. I toto jim pak ublíží.

A bohům milý považuje za politováníhodný tento úděl všech lidí. A není takové země, kde není těchto skupin, totiž bráhmani a asketové, kromě u Řeků, a není nikde (místo) na této zemi, kde lidé nejsou alespoň v jedné sektě nebo kde není ani jméno sekta. A i kdyby to byla jen setina nebo tisícina z těch tvorů, kteří byli tehdy při dobývání Kalingy zabiti, zemřeli nebo byli odvlečeni, dnes to bohům milý považuje za politováníhodné.

A bohům milý se domnívá, že je třeba snášet, co je možné snésti, ať (mu) ubližuje kdokoli. A bohům milý pohlíží laskavě na obyvatele lesů, kteří jsou v jeho říši, napomíná (snaží se je povzbudit nebo vytlačuje je??) je i když má moc je týrat (i když je mu líto??). Říká jim, aby litovali a nebyli zabiti. Neboť bohům milý si přeje, aby všichni tvorové byli v bezpečí, ovládali se a byli vyrovnaní a ušlechtilí. Za hlavní považuje bohům milý jen to vítězství, které je vítězstvím dharmy. To bohům milý získal zde )v této zemi), jakož i u všech sousedů na šest set jodžan, kde je král Řeků Antiochos a ještě dále, než Antiochos čtyři králové Ptolemaios, Antigonos, Magas, Alexandr, na jihu Čólové a Pándjové až po samý Cejlon a všude zde na území (králů) Kambodžů a Gandhárů, Nábhaků a Nábhapanktinů, Bhódžhů a Pitimiků, Ándhrů a Půlindů, všude následují učení dharmy bohům milého.

Když uslyšeli o předpisech dharmy, zásadách a učení dharmy bohům milého i tam, kam nechodí jeho vyslanci, podřizují se dharmě a budou se jí podřizovat. A to, co se tím získá, je vždy vítězstvím, všude pak je to vítězství příjemné (naplněné láskou?). A tuto radost lze získat ve vítězství dharmy.

Avšak tato radost je malá. Bohům milý považuje za veliké plody jen ty (které jsou) na onom světě.

A za tím účelem byl tento nápis vytesán, aby synové a vnuci, které budu mít, se nedomnívali, že je třeba vybojovat nová vítězství. A ve svých vítězstvích aby si libovali v mírnosti a jemnosti a aby považovali za vítězství jen vítězství dharmy. To je pro tento i pro onen svět. A veškerá radost nechť je radostí z dharmy. Neboť to je pro tento i onen svět.