Anastasie: Prodlužování biologického života člověka za výhledovou hranici, tedy navýšení života na dlouhou dobu?! Aaano, na výsledky Vašich unikátních experimentů nemohu dodnes zapomenout!

Rigden: Ale, o tom jsem teď mluvit nechtěl, ale o možnostech současné medicíny...

Anastasie: Přiznávám se, že mě velmi ohromily Vaše vědecké výzkumy na poli těchto otázek, zejména experimenty týkající se prodlužování života laboratorních zvířat. Přitom mě udivilo i to, že při vytvoření daného preparátu jste použil jednoduché ingredience, které jsou dostupné pro masovou výrobu. Jak to tehdy náš společný známý žertem nazval - chronoprotektor! Jak se říká, v každém vtipu je část vtipu. Váš experimentální preparát, to je skutečně ochrana před časem. Vždyť výsledky Vašeho experimentu v podstatě dokazují, že si dnes může člověk reálně prodloužit svůj život minimálně do 200 let a maximálně, výhledově, s přihlédnutím funkčních možností lidského mozku, až do 1000 let!

Rigden: To je možné, a navíc bez biologického stárnutí. A smysl?! Když je vidět přímá cesta, jaký smysl jet po klikaté.

Anastasie: No, ale jak... Co si pamatuji, laboratorní zvířata byla na počátku experimentu v biologickém věku, který byl vyšší než střední a v přepočítání na lidský věk se rovnal 65 letům. A již za několik měsíců, následkem celkové regenerace organismu, následující po pouhých třech opakovaných aplikacích preparátu, biologický věk laboratorních zvířat odpovídal lidskému věku 35 – 40 let. A co je hlavní, takto se zvíře udrželo až do vyřazení z pokusu.

Rigden: Ano, živočichové byli vyřazeni z pokusu, když jejich reálný věk překonal výhledovou hranici více než dvakrát.. No a co?

Anastasie: To je v převedení na lidský věk více než 200 let! A kdyby zvířata i nadále dostávala, řekněme, ty „chronoprotektory“, mohla by prožít mnohem víc.

Rigden: Zcela určitě... Jestli teď míříš k závěrům o člověku, řeknu ti následující. Pokud by se člověku, který se dožil vysokého věku (a to raději nemluvím o mladickém), začaly aplikovat tyto preparáty, pak by se organismus omladil až na střední věk a přebýval by v takovém stavu dlouhou dobu. Jak ukázal experiment, více než 200 let a navíc bez stárnutí by si během života uchovával střední věk svého těla. Samozřejmě se tu nejedná o nesmrtelnost materiálního těla, veškerá materie je smrtelná. Ale podstatně prodloužit biologický život člověka za výhledovou hranici je plně možné, a to vědeckou cestou. Žádná magie v tom není, pouze obvyklé znalosti. Vždyť v základu použitého preparátu byla mezibuněčná matrix...

Anastasie: To, že jste prakticky dokázal, že mezibuněčná matrix, jako unikátní mezibuněčná hmota, hraje nejdůležitější roli v regeneraci buněk organismu a ovlivňují prodloužení života za výhledovou hranici, to je šokující! Ke dnešnímu dni je vědě již známo, že molekulární poškození struktur mezibuněčné matrix nejenže doprovází stárnutí, ale je také příčinami mnohých těžkých onemocnění.

Rigden: Samozřejmě, dokonce i nepatrné změny ve struktuře mezibuněčné matrix napomáhají rozvoji patologií nejrůznějšího původu! Jedním ze základních důvodů stárnutí je zvyšování se molekulárních změn v organismu, v první řadě ve struktuře mezibuněčné matrix.

Anastasie: Mezibuněčná matrix v lidském organismu je dostatečně rozmanitá a dohromady je celkem dobře prozkoumaná. Ale té různorodosti prvotní formy mezibuněčné matrix, kterou jste uvedl a jež je skryta v embryonální struně, jako takové nikdo ve svých výzkumech zvláštní pozornost nevěnoval!

Rigden: Existuje takové staré moudro: příčina jakéhokoli konce je skryta v počátku.

Anastasie: To je fakt! To, k čemu dnes dochází ve vědeckém světě, vyvolává z menší míry rozpaky. Vždyť vědci, kteří studují problémy gerontologie, se zasekli na tom, že má každý druh, včetně člověka, délku života geneticky předurčenou, a dnes je vědecky dokázáno, že potenciál člověka je stanoven pouze na 100 – 120 let života. Proto soustředí vědci své výzkumy na prodloužení aktivního období života starého člověka a nevychází za rámec těchto výzkumů. Motají se kolem kmenových buněk organismu, soustředí se na produkci a prodej peptidových preparátů. Ale dál nejdou.

Rigden: No tak, podle mě je odpověď patrná - proč v dnešní společnosti s jejími mocnými současnými technologiemi a světovým vědeckým potenciálem dále nejdou.

Anastasie: Ne, chápu, že v dnešním světě, bohužel, stále častěji dominuje v hlavách lidí spotřebitelský vztah k životu a sám formát společenského vnímání světa nás nechává, abychom si přáli něco lepšího... Ale Vaše znalosti a práce, to jsou přímo epochální senzace! Jsou v nich unikátní informace o mezibuněčné matrix, o nezbytných podmínkách pro regeneraci organismu... o zvláštnostech vytvoření umělé gravitace. To jsou cenné údaje o člověku, dokonce i pro takové obory, jako je gravitační fyziologie a biologie! Vždyť daná oblast poznání je ve vědě prakticky nepopsaná tabule! Vliv gravitačního pole, v němž žijeme, není dostatečně prostudovaný. A co potom bychom měli říci o vesmíru? Do vesmíru jsme se zatím nedostali za hranice gravitačního pole Země, a to vůbec nemluvím o studiu gravitace a jejím vlivu na člověka na jiných planetách. Kdy se lidé dostanou experimentální cestou k číselným charakteristikám vlivu různých úrovní gravitace, k pochopení, že v lidském organismu existuje celý systém, reagující na změny gravitace, a to ani nemluvím o jeho ovládání? Kolik století na to bude ještě potřeba?!

Rigden: A co se změní v člověku samotném? Jiná doba, jiné břemeno. A budou lidé tu dobu mít?

Anastasie: No tak, jak se říká, lepší pozdě než nikdy! Vždyť dnes již vědci chápou, nakolik silně záleží fungování živého organismu na velikosti gravitačních sil, jak organismus operativně reaguje na snížení síly přitažlivosti a zmenšuje přitom objem proslulé vněbuněčné tekutiny. Ano, ale o to se tady nejedná. Vždyť Vaše znalosti a výsledky studií – to jsou faktické důkazy, že planeta Země a její gravitační podmínky není rodným domem lidstva! Dá se říct, že my všichni jsme přistěhovalci!.. Vaše údaje poskytnou základnu pro teoretické výpočty gravitačních podmínek, při nichž v organismu dochází k samoregeneraci a doba života se zvyšuje desetkrát, než je dnes... Jaký to bude průlom ve vnímání světa lidmi!

Rigden: Při současné dominanci spotřebitelského myšlení ve společnosti, ať už si lidé raději myslí, že se vyvinuli na Zemi z opice. A ty znalosti, o nichž mluvíš, jsou užitečné pouze tehdy, když celá světová společnost nebo alespoň její podstatná většina půjde směrem duchovního rozvoje, vládnutí Duchovního principu v lidech. V opačném případu budou všechny ty znalosti nesmyslné! Pokud bude ve vědomí většiny lidí dominovat Živočišný princip, jejich život bude tak trpký, jako rozteklá svíčka: ani světlo, ani teplo.

Současné společnosti tyto znalosti prozatím nepřinesou žádný užitek. Navíc, řekl bych, budou zhoubné, a to z toho důvodu, že prodloužení doby života lidí (i třeba o dvacet let) zvýší počet obyvatel planety. A to bude mít nevyhnutelně za následek krize, a to jak potravinové, tak ekonomické, částečně vytvořené politiky a kněžími. O to víc je v daném procesu zapotřebí přihlížet k narůstající negativní dynamice aktivity nejrůznějších přírodních procesů na Zemi. Pro to, abychom se vyhnuli všem těmto peripetiím v takové době a prodloužili život lidem, je především zapotřebí změnit vektor rozvoje společnosti ze spotřebitelského na duchovně tvořivé, aby mezi lidmi po celém světě panovali obecně lidské morální duchovně-mravní zákony, ale ne na papíru, ale ve skutečnosti.

Znalost, to je především zodpovědnost. Kdyby se tyto práce dostaly do rukou ohraničeného kroužku, povede to k závažnějším následkům pro celé lidstvo, než kdyby jimi disponovala většina lidí. Jen si představ, že by se těch prací zmocnili nějací kněží nebo politici. Ti jsou vždycky první, kdo se zajímá o podobné „průlomy“ ve vědě, a to proto, aby učinili „nesmrtelnými“ sebe, moc svého Živočišného principu. Stačí pohlédnout do historie, představitelé tajných spolku odedávna hledali elixír nesmrtelnosti. Jenže nesmrtelnost v těle, to je rozhodně mýtus, všechna hmota je smrtelná a konečná. Ale prodloužit život o určitou dobu je zcela reálné. Budeme-li z toho vycházet, jen si představ, co bude, jestli budou lidé, jejich děti, jejich vnoučata a jejich pravnoučata 200 let trpět na svých bedrech a krmit jakousi skupinu kněží a politiků, kteří navíc nebudou stárnout tehdy, bude-li v lidu umírat jedno pokolení za druhým? Ano, nevyhnutelně to bude mít za důsledek války a krveprolití. Opět bude vládnout Živočišný rozum skrze lidské slabosti, jedna materie bude hubit jinou. A v čem je smysl?

Doba života je pomíjivá a utíká velmi rychle, ať už sto let, dvě stě let, tisíc let. Ale copak kvůli tomu lidské utrpení a duševní strádání ustane? Potom se bude muset zodpovídat za všechny ty prožité roky, za všechno, co v sobě za ty okamžiky vytvořil. Ten, kdo se reálně hloubkou svých citů dotkl duchovního světa Boha, chápe nakolik je celý tento iluzorní, materiální svět pomíjivý a krátkodobý. Osobně bych si neprodloužil ani o minutu dobu mé existence v materiálním světě, která mi byla předurčena, v tom dočasném těle s jeho věčnými problémy a přáními.

Anastasie: To ano. Ale to chápou ti, kteří mají osobní duchovní zkušenosti. Ve většině se lidé nemohou opanovat, převzít kontrolu nad svým Živočišným principem. Zdá se mi, že když bude život lidé delší, bude tu i větší možnost, aby se vyznali sami v sobě. Nebudou tak pospíchat jako dnes, když prolétnou životem a vykonají přitom mnoho chyb, jelikož žijí podle šablon stejně jako všichni a teprve na konci svého života chápou, že to všechno bylo prázdné a nezasluhovalo to jejich pozornost. Budou mít čas na to, aby prostudovali, pochopili, osvojili si Znalosti, duchovně se vědomě rozvinuli, vzhledem ke zkušenostem s vlastními chybami v minulosti. Vždyť je na to také možné pohlížet jako na šanci pro duchovní rozvoj, dosažení spojení Osobnosti a Duše, vystoupení za hranice materiálního světa!

Rigden: Ano, pro člověka to může být šance, ale pouze tehdy, když změní společnost své šablony, své spotřebitelské vnímání světa. Na tom nic složitého není. Jednoduše je zapotřebí, aby člověk pochopil svou skutečnou, duchovní podstatu. Tehdy bude moci vnést reálné změny do života společnosti, probudit okolní lidi. V tomto ohledu může dokonce i jeden člověk na bojišti – jeden Vojín vykonat mnoho užitečného! Vždyť každý má ve svém životě mnoho „rolí“, které mu poskytují možnost komunikace s různými lidmi: rodiči, příbuznými, sousedy, přáteli, specialisty, sportovci, studenty, pracovníky, vedoucími, veřejnými činiteli, „obyvateli“ internetu a tak dál. A s kolika lidmi se ve svém životě již setkal: přátelé z dětství, spolužáci, přátelé z vysoké školy, spolupracovníci, společníci, partneři v obecných záležitostech, vzdálení příbuzní, náhodní známí. To je již úplná minispolečnost, lidé, s nimiž se seznámil ve své minulosti i ti, s nimiž se druží v současnosti. To znamená, že změny může zavést všude – jak v práci, tak doma, mezi známé, i mezi neznámé lidi, nezávisle na jejich národním, sociálním statutu, víře. Všechny tyto, zdálo by se, různé Osobnosti mají ve skutečnosti mnoho společného. Všichni jsme lidé, všichni stejně trpíme kvůli projevům Živočišného principu, stejně se radujeme ze skutečných duchovních projevů, neboť my všichni tady, v materiálním světě jsem dočasně, „na návštěvě“.