Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 14. 11. 2019     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Karel Havlíček Borovský
Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Nežijte ve lži
(20. 11. 2016, 2771x)
Hodiny odbíjejí
(30. 12. 2016, 2727x)
Mayský sněm
(07. 01. 2017, 2658x)
Jako v pohádkách…
(07. 12. 2016, 2577x)
Mayská rada
(14. 02. 2017, 2501x)
Upozornění
(28. 11. 2016, 2434x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh
 
Předpověď pro ČR 1.den title= Předpověď pro ČR 2.den Předpověď pro ČR 3.den
 

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Tajemno

* Astrologova story


Převzato (www.eldar.cz) - Tajemno - 25. 10. 2006 (5392 přečtení)

Na začátek tohoto příběhu, bych rád zmínil několik věcí. Je mi samozřejmě jasné, jak moje vyprávění musí působit na lidi, kteří nic podobného nezažili. Jsou chvíle, kdy upřímně těmto lidem závidím, protože nikdy nezažijí totální zpochybnění jejich bezpečného, materiálního světa ohraničeného jen tím, na co lze sáhnout, co lze koupit, sníst a vypít, světa kde virtuální a paralelní světy, minulost a budocnost jsou bezpečně uzamknuty v jejich televizi, či hard disku jejich počítače. Chápu, že pro tyto lidi budu naprostý cvok, který jakousi podivnou náhodou pobíhá mezi nimi.

Zároveň chci tohle vyprávění věnovat Jolle, prvnímu člověku, se kterým jsem byl schopen o těchto věcech otevřeně mluvit. Ona mě vlastně přivedla na myšlenku tyto podivné příhody vystrčit na Inet pro všechny, kteří mají podobné zážitky a nechtějí o nich mluvit z prostého důvodu - nechtějí být za cvoky.

Dalším důvodem tohoto vyprávění jsou ony půvabné okamžiky, když člověk, s kterým jsem až do té chvíle ?normálně? komunikoval, se dozví, že se věnuji astrologii a magii. Po podivných neurčitých úsměvech (úšklebcích?...) většinou padnou otázky ?proč? a ?jak jsi se k tomu dostal, proboha?.

Odpovědí mohou být mé níže popsané zážitky.

Řekl bych že logickým začátkem všeho bude patrně onemocnění meningitidou v dětství. Během tohoto onemocnění jsem měl prožitek blízkosti smrti. Prožil jsem zkrátka klinickou smrt - byla to klasika tak jak popisují i jiní - já neletěl tunelem vypadalo to spíše jako kdybych pomalu stoupal do kupole chrámu sv. Petra v Římě, u mě ale bylo všechno sněhobílé. Slyšel jsem hlasy, které mě volaly, viděl obrovské množství sněhobílých bytostí nad sebou, stoupal vzhůru ke světlu.

Najednou se stoupání zastavilo a já byl zpátky, ve svém těle, se vší tou bolestí a horečkou. Jsem jeden z těch kteří měli při této nemoci štěstí - neochrnul jsem, nezblbnul jsem (tedy ne moc), nezbláznil jsem se (jen trošku, ), nakonec zůstaly jen brýle které od té doby nosím. Bůh mě má rád - jinak to vyjádřit nejde (mám Jupitera v I.domě = dítě štěstěny).

Přes různé peripetie (o tom někdy jindy, Kangaroo říká, že o svých studentských létech bych měl napsat knihu - to jsou šílenosti, když vypravuji, většina lidí si myslí, že si to vymýšlím) jsem se dostal na vojnu. Vedl jsem tam pionýry - celé léto jsme trávili na táboře, s dětmi, v krásném prostředí Žďárských vrchů. Mám tam na to skvělé vzpomínky. Celá ta selanka byla ukončena podivnou příhodou nad kterou jsem potom nepřetržitě myslel mnoho let. Každý večer jsme všichni vedoucí seděli dlouho do noci u ohně, krafali, popíjeli čůčo (pro neznalé - ovocná vína, která se prodávala ještě za bolševika), muzikálnější než já zpívali u kytary, byla to fakt pohoda. Pár dní předtím už mě bolelo na průduškách, dost jsem kašlal, zkrátka slabší zánět průdušek, proto jsem neměl náladu ani popíjet, ani nic jiného. Šel jsem proto spát poměrně časně a značně střízliv. Díky kašli se mnou nikdo nechtěl spát ve stanu a tak jsem brzo usnul jako dudek.

Uprostřed noci mě vzbudil naprosto příšerný pocit, byl to pocit dlouhého pádu do prázdna, pocit děsivé závratě, byl to pocit tak silný, že i přestože jsem již byl vzhůru, žaludek vyváděl zběsilé tango, a mě bylo jasné, že pokud okamžitě nevypadnu ven, budu mítspacák naplněn poněkud nevábným obsahem. Vylezl jsem značně nejistě ze stanu, a přesto že byla velmi teplá noc dala se domě zima, pocit chladu ještě umocnil mou nevolnost, stáhl se mi žaludek a já zvracel jak o život na všech čtyřech. Po tomto nedůstojném úkonu, jsem zjistil, že místo na kterém provádím tyto prostocviky je mi podivně cizí. Stany vedoucích stály v řadě, po jedné straně louky, uprostřed bylo ohniště. Nyní jsem ale žádné stany neviděl, louka se zcvrkla na miniaturní palouk, kolem hustý les.Uprostřed plápolal oheň, kolem kterého seděli v kruhu bytosti. Úmyslně říkám bytosti, protože zařazení postav, které jsem viděl bylo dosti nesnadné. Některé měly výšku lidské postavy, byly oblečeny do dlouhých splývavých plášťů, ale viděl jsem i postavičky, které bych asi nejspíše popsal, no..., ech..., jako trpaslíky. Jedna z postav seděla na vyřezávaném křesle a na hlavě měla podivně zdobenou přilbu. Celý tento výjev byl nasvícen bledým měsíčním světlem. Zajímavé bylo, že v tuto chvíli, mě veškeré nepříjemné pocity opustily. Naplnil mě pocit absolutního klidu a naprosto nezvládnutelná touha se připojit k těmto bytostem, přisednout do kruhu kolem ohně. Nějak jsem vycítil, že bytosti o mě vědí, dokonce jsem cítil pohledy některých, ale všechno probíhalo v absolutním tichu, nebylo slyšet ani praskání jejich ohně. Nevím jak dlouho jsem tam stál, čas se absolutně zastavil. Potom jsem se konečně rozhodl a vykročil k ohni. Jako když praskne mýdlová bublina všechno zmizelo, stál jsem opět na naší louce a cítil jsem horko červencové noci. Došel jsem do kychyně napil jsem se čaje, ale všechna předešlá nevolnost už zmizela naprosto bez následků. Když jsem se potom podíval na hodinky, byly tři ráno - hodina Býka.

Tahle příhoda zaměstnávala postupem času mé myšlenky téměř nepřetržitě, stále jsem nemohl zapomenout na pocit klidu a sounáležitosti který jsem tam prožil.Ovšem to co jsem začal prožívat později....Celý zážitek v průběhu času neblednul, ale spíše naopak.

Potom přišlo v mém životě období, které se v transpersonální psychologii označuje jako psychospirituální krize. V té době se začaly v mých snech objevovat vize, které byly snadno zapamatovatelné a vztahovaly se k událostem, které měly přijít (a které také přišly), polovina těchto vizí, ukazovala krajně znepokojivé události. Vize nelhaly. Nebudu to rozvádět - zkrátka nic příjemného.

Po tomto extempore mé noční seance vzaly poněkud nečekaný obrat. Představ si neobyčejně živý sen, se zhruba následujícím scénářem. Kolem mne je záře požru, ozývají se výkřiky umírajících. Opírám se zády o dřevěnou, roubenou stěny jakéhosi stavení. V ruce držím dlouhý meč, cítím strašlivou fyzickou i psychickou únavu, přerůstající v pocit marnosti a beznaděje. Náhle se ze šera přede mnou (padá soumrak), vynoří postava s mečem v ruce a s divokým výrazem v zarudlé tváři se na mě vrhá. Vidím mu detailně do hrubé tváře s modrýma očima, lemované vlajícími blonďatými vlasy. Jsem příliš unaven na to, abych se dokázal účinně bránit. Při jednom jeho výpadu se smekám po trávě, zvlhlé večerní rosoua padám na záda. Vidím jeho ruku s mečem napřahující se k ráně. Snažím se z posledních sil ránu vykrýt, ale útok je příliš silný ruka se mi v zápěstí láme dozadu, příšerná bolest, meč mi vypadne ze zchromlé ruky, vidím jak ON se napřahuje znovu k ráně. V ten okamžik jsem se probudil. Ruka zběsile bolela. Tenhle sen se začal opakovat noc co noc.

Probouzel jsem se zpocený a ztuhlý hrůzou. Po 14 dnech ruka už bolela do té míry, že jsem v ní neudržel hrníček s kávou, v zápěstí mi naskákaly ošklivě vypadající boule. Začal jsem se léčit s diagnosou zánět karpálního tunelu. Postupně jsem ve svých snech viděl stále širší úseky událostí předcházejících úvodní scéně. Téměř vždy ale sny touto scénou končily. Ty sny byly tak živé, jak si jen dovedeš představit, nebyly v žádném případě zmatené jak většinou sny bývají. Byla to prostě realita. Nejstrašnější na celé věci bylo sledovat jak mě tyhle události začínají pohlcovat. Postupem času se tyto vize objevovaly prakticky hned po usnutí, když jsem probudil, bál jsem se znovu usnout, protože vize pokračovaly tam kde před tím přestaly. Mezitím jsem svou bolavou packu víceméně neúspěšně léčil.

S tím jak se snové vize vyvíjely a byly stále přesvědčivější, jsem měl stále větší potíže rozlišit to co jsem prožíval v noci od "reality" ve dne. Bude to znít asi komicky, ale třeba do deseti dopoledne jsem si vůbec nebyl jist co je vlastně pravda. Znáš spisovatele Tolkiena ? Jeho "Pána prstenů" (jestli ne vřele doporučuji - nejlepší co jsem v životě četl). Tam hobit Frodo přechází do světa stínů. Mě se dělo něco hodně podobného. Tak jak ten snový svět sílil, tak získával na přesvědčivosti a náš svět postupně blednul, připadal mi jako stín, lidé se stávali pouhými stíny, všechno bylo prázdné a bez obsahu a smyslu. V tom stavu se nedalo existovat moc dlouho, jednoduché úkony se pro mě stávaly naprosto nepřekonatelným problémem. Jenom například donutit se ráno vstát, umýt se a vyčistit si zuby byl naprosto vyčerpávající úkol, který mě zničil na celé dopoledne. Krom toho mi celá dlaň pravé ruky prakticky ochrnula a zánět v zápěstí, přes intenzívní léčbu neustupoval.

Kamarád, který měl možnost sledovat mou postupnou devastaci a kterému jsem částečně naznačil své problémy, mi doporučil lékaře, který se zabýval transterapií (hypnózou, holotropním dýcháním a astrologií).

Při první návštěvě u tohoto doktora jsem už byl tak zdecimovaný, že jsem bez zábran vyprávěl celou story, i s tím, že budu v nejhorším případě prohlášen za úředního cvoka. Jeho přístup mě ale příjemně překvapil. Nejenže projevil až netypický zájem, ale na první pohled bylo jasné, že ho celá věc nijak nešokuje, navrhl mi léčbu hypnózou a zadarmo, čímž šokoval mě.

První sezení byla ob den, toto období trvalo tři neděle a po celou tu dobu jsem byl na neschopence. Doktor mě sice upozorňoval na možné přechodné zhoršení situace, ale první týden byl naprosto šílený. Mezi jednotlivými sezeními jsem byl tak pomordovaný, že jsem prakticky nepřetržitě spal. Dny splývaly v jedinou noční můru. Bylo to jako by mě někdo přemístil do filmu "Noční můra v Elm Street" (jedna, dvě, Fredie jde...). Realita vzala totálně za své, v té době jsem zcela jasně pochopil (a jsem o tom přesvědčen dodnes), že tzv. realita a materiálno jsou jen jedna z masek našeho, jinak docela zajímavého světa. Pochopil jsem, že kauzalita a lineární čas jsou pouhopouhý lidský výmysl a skutečnost vnímáme tak jak ji vnímáme jen proto, že se to učíme odmala (mimochodem se spoustou dalších blbostí). Přesto všechno mě po prvním týdnu zmizely boule na zápěstí, do ruky se vrátil cit a bolest se ozývala pouze občas.

Struktura jednotlivých sezení byla následující. Tématem byly vždy zážitky ze snů, na které jsme se při hypnóze snažili navázat. To samozřejmě vyvolávalo v dalších snech odezvu na hypnózu a tak stále dál jsme se dostávali kupředu. Byly to neuvěřitelné zážitky. Pokusím se Ti jednotlivé vize vyprávět, ale zabrusluji na tenký vypravěčský led, vesměs jsou to věci velmi špatně reprodukovatelné ale budu se snažit...

Celý ten svět, kde se story odehrávalo, získával zcela konkrétní obrysy. Bylo to hradiště vypínající se na vrcholku vysokého kopce nad hlubokým údolím z jedné strany, s velkou řekou ze strany druhé. Opevnění celého kopce bylo nesmírně impozantní a táhlo se zdánlivě donekonečna. Dole v údolí žilo velké množství lidí. Vrcholek kopce byl korunován dalším pásem opevnění. Stojím uvnitř tohoto pásu, před sebou mám uměle srovnanou plochu vysypanou jemným štěrkem s kamenným oltářem vpředu. Za ním vidím tvrz která se tyčí na konci náhorní plošiny, mimo tuto plochu. Vím zcela bezpečně,že toto není můj domov, přišel jsem abych se zde s někým setkal... Nevím momentálně s kým a proč a hrozně mě to trápí ...snad příště...Pak se mi vybavují procházky podél břehů řeky...Srpnové slunce už tolik nepálí, nad vodu se sklání vrby...řeka je příjemně tichá, ale nemám klid, ti, na které čekám, nepřicházejí (už vím že to není jeden člověk) a já mám pocit že ubývá čas, něco hrozného se blíží...

Musím říci že, díry v příbězích byly nesmírně mučivé, ale sezení od sezení jsme skládali střípek po střípku.

Po určité době se v mých vizích začal objevovat nový prvek. Scény přestávaly být vypjatě dramatické, častěji se objevovaly obrazy všedního života na tom místě. Mé pocity z toho byly poněkud zmatené, chvílemi mi dokonce vize připadaly až idylické. Z té doby mám v jednu krásnou vizi, která úžasně pomáhala a kterou si ještě dnes rád navozuji. Je krásný teplý večer, slunce právě zapadlo na obloze vyskakují první hvězdy. Je absolutní ticho, úplné bezvětří. Ležím na znak ve voděa pomalu splývám s mírným proudem řeky. Voda je vlahá, byl horký den. Nad hladinou se tiše sklánějí větve vrb, nad kterými spíše tuším první netopýry vyletující z úkrytů s nastupující tmou...Cítím absolutní klid.

Další podivná věc byla jedna zvláštní postava, která se tam objevovala velmi často.

Byl to muž v dlouhém splývavém obleku a dlouhém plášti s kapucí, opásaný koženým opaskem na kterém visel dlouhý meč v pochvě. Byl velmi neurčitého vzhledu a věku, stále vypadal odtažitě a zamyšleně a vždy postával jakoby mimo děj. Působil velmi studeně. Jednou jsem ho ale přistihl mezi tlupou dětí, hrál si s nimi a potom se posadil mezi ně do trávy a vyprávěl jim podivné příběhy. Začali jsme mu říkat čaroděj - vypadal tak.

S čarodějem to nebylo tak jednoduché, posupně totiž začal, nejprve velmi nenápadně, ovlivňovat můj způsob uvažování, můj pohled na celé to zázrcadlí, i moje emoce. Tohle ovlivňování, nebylo ve formě dialogu, rozhovoru s ním, nebo něčeho podobného. Prostě byl to jen pocit, tušení, že se dívám jeho očima. Vznikaly z toho zajímavě schizoidní stavy. Vybavuji si například příhodu, která, ač velmi morbidní mě naplnila pocitem klidu.

Sestupuji úzkou lesní cestou, spolu s dalšími lidmi, tvořícími celý průvod, z kopce. Cesta se vine stále dolů, je lemována tlustými kmeny prastarých stromů. Je časné jaro, barvy jsou ostře zelené, sluníčko prosvěcuje větvemi věkovitého lesa, pokrytými rozvíjejícími se listy.

Vpředu kráčí trubači, v pravidelných intervalech vyluzující na své vzhůru vztyčené esovitě prohnuté trouby, lehce denervující zvuky, které dodávají celému výjevu slavnostně tragický ráz. Zprvu poměrně strmě klesající cesta se postupně narovnává, pomalu se blížíme k úpatí. Les zřídl a najednou se stromy rozestupují a tvoří palouk. Zem je pokryta řídkou světle zelenou travou, písečnými oblázky, vzduch ostře vlhce voní. Na palouku přede mnou se rozkládá tůně, nebo spíše prameniště z kterého na jedné straně odtéká potůček, klikatící se dál do lesa močálovitou půdou. Teď zblízka je vidět, že v tůni převládá hned pod hladinou rašelinovité, bahnité dno. Průvod pomalu obstupuje tůni, trubači, zesilují své snažení. Až k samotnému kraji tůně opatrně sestupují dva muži, oblečení v sněhobílém. Cítím jejich pohled na sobě. Kývám hlavou na souhlas, a jeden z nich dá znamení rukou směrem k davu. Lidé zaplňující břeh se rozestupují, vytvoří uličku, kterou k vodě procházejí tři osoby. Jsou to dvě dívky oblečené v bílém, které mezi sebou vedou, každá za jednu ruku, mladého muže. Muž je krátce ostříhán, oblečen v koženou kazajku s krátkými rukávy, na krku má navlečenou oprátku spletenou z kožených řemínků. V obličeji má rozostřený nic nechápající úsměv. Mezi tím se muž u tůně shýbá a nabírá do zlatého poháru vodu z tůně. Dívky přivedly svého zajatce na břeh tůně, kde si ho přebírají oba kněží (začínám v této chvíli výjev detailně chápat). Muž s pohárem mu nejprve dává napít, a pak pohár vhazuje do tůně. Potom ho jeden chytá za ramena, druhý za volný konec oprátky. V okamžiku kdy prudkým trhnutím utáhl oprátku a nebožákovy ruce prudce vystřelily ke krku, druhý do něho prudce strčil a srazil ho do bahnité tůně. Pomalu centimetr za centimetrem klesá muž do bahna tůně. Bezedné bahno ho pohlcuje poměrně potichu, díky utažené smyčce nemůže křičet, vydává jen tiché chroptění, ruce drásají jeho krk do krve. V okamžiku, kdy z vody kouká už jen hlava, přestává bojovat a jeho tvář dostává klidný, smířený výraz. Za chvíli je po všem. Jsem spokojený, každoroční obřad proběhl důstojně a úspěšně, mám radost z krásného dne, tváře kolem mne ztrácejí slavnostní výraz, všichni jsou spokojeni z hladce přijaté oběti. Zažívám krásný pocit sounáležitosti s těmi všemi lidmi kolem, cítím klid a mír.

Zhruba v té době, bylo to v létě, jsem se jednou vracel z Berounska. V okamžiku kdy jsem přejížděl Zbraslavský most jsem zdvihl hlavu a .... Bylo to jako by mě někdo vzal klackem přes hlavu. Okamžitě jsem ten pohled poznal. Byl to kopec z mých vizí. Naprosto neschopen ničeho jiného, jsem dojel do Břežanského údolí, auto nechal stát na parkovišti a začal jsem šplhat nahoru. Nevím jestli jsi o tom místě někdy slyšel. Jmenuje se Závist a kdysi tam bylo keltské hradiště. To jsem samozřejmě věděl už předtím, ale v životě jsem tam nebyl. Když jsem se dostal nahoru bylo to naprosto fantaskní. Viděl jsem zbytky valů, které já znal jako hrdé hradby s příkopy, našel jsem velmi snadno zbytky hlavní brány, nyní dva esovité kopečky. Věděl jsem naprosto přesně kudy jít, váhal jsem jen chvílemi, protože dnes je všechno zarostlé stromy. Moje pocity se absolutně nedají popsat, nevím co k tomu říct. Došel jsem až na plošinu kde dříve stával oltář a malá dřevěná svatyně, nyní byla plošina rozrytá archeology a za ní nebyla pevnost, ale hradba stromů. Bylo dílem deseti minut najít to místo kde mé vize začaly. Bylo to šílené - našel jsem místo kde jsem zemřel ! V tu chvíli jsem pocítil obrovskou úlevu a klid. Potom jsem snadno našel místo odkud jsem se dívával ze skály na řeku, ještě dnes je to fantastický výhled.

Když jsem se vrátil domů začal jsem číst všechny dostupné věci o hradišti. Tím že je známá doba jeho zničení, bylo už snadné celou story datovat. Hradiště bylo vypáleno pár let či desetiletí před zlomem letopočtu, při invazi germánských kmenů do naší země.

V jednu dobu byly mé sny i regresní vize obohaceny ještě o jednu výraznou postavu. Dá se říci, že do jisté míry byla tato postava svým významem a místem, které zaujímala v mých vizích podobně svérázně životná jako čaroděj.

Byla to žena, dívka, už teď, když se pokouším popsat její identitu špatně nacházím slova. Poměrně přesně si pamatuji její příchod. Procházel jsem se na břehu řeky, tam kde skály sestupovaly téměř až k vodě a zanechávaly na břehu jen dvou až třímetrový travnatý pruh podél řeky. Vystoupila ze stínu vrb, a směřovala přímo ke mně. Pár metrů ode mě se rozběhla a skočila mi do náručí. Věděl jsem, že ji důvěrně znám, věděl jsem, že ke mně patří jako nic jiného v tomto světě. Díval jsem se jí zblízka do tváře, do očí - do nejpodivnějších očí jaké jsem kdy viděl - hrály snad všemi barvami. Nebyla podobná nikomu koho jsem znal.

Po probuzení jsem se pokoušel najít nějaké vodítko k těm pocitům jistoty o tom, že neznámou tak dobře znám. Neúspěšně.

Postupně jsem se s ní setkával častěji. Po každém setkání, ale moje nejistota spíše stoupla. Byl problém ji i popsat - měla tmavé vlasy nad ramena, ale tvář měla podobnou tekoucí vodě, naprosto nezařaditelnou - jednou spíše dětskou, podruhé se v ní odrážely snad celé věky. V každém případě všem setkáním dominoval hlavně pocit. Pocit silného pouta k ní, pouta tak silného, až mi to působilo bolest. Vybavuji si náš pobyt (z jiné doby) na břehu horského jezera, břeh porostlý travou na kterém jsme seděli, v hladině jezera se odrážely strmé horské štíty, když jsem zvedl hlavu v sedlech hor ležel sníh, závany chladného větru, který si hrál s jejími vlasy... Útržky vzpomínek ... ? Jiné místo jiný čas, lesní cesta pokrytá pískem, lemovaná skalami, prach na našich botách, sucho v krku, sluncem rozpálené skály žhnou...Další střih skalnaté pobřeží s úzkou zátokou, v které leží malé čluny obrácené dnem vzhůru, její dlouhá sukně vlaje ve větru, otáčí se mě, cosi říká, v rachotu příboje ale nerozumím, vítr žene do očí slanou vodní tříšť, na jazyku se usazuje pachuť soli...Dlouhá řada dojmů pocitů.

Poslední setkání bylo opět u řeky. Nad krajinou leží hustá mlha koukám na řeku, jejíž druhý břeh se ztrácí v mlze, která vytváří tichou kulisu ohraničeného a zároveň nekonečného prostoru, u břehu se lehce pohupuje loďka. V loďce stojí muž v šedém plášti, s kápí zakrývající obličej (čaroděj?) ona se ke mě naklání, cítím letmý polibek na rtech, nasedá do člunu. Za pár vteřin vše halí mlha, zůstává jen klidná hladina řeky.

Byla to jedna z nejhorších regresí, kterou jsem měl, probral jsem se z hrozným pocitem prázdna, bylo to jako by někdo odstřihl část mého já. K této vizi jsem už nikdy nedostal žádné vysvětlení. Byla skutečnou vzpomínkou z mého předešlého života ? Nebo to byl archetyp věčného hledání a míjení, touha po harmonii - naleznutí svého druhého já. Nevím.

Změna, která po těchto zážitcích nastala byla obrovská. Spousta věcí, které mi dříve připadaly strašně důležité, ztratily význam. Dříve jsem všechno moc prožíval. Teď vidím všechno podstatně jednodušší. "Velké" emoce nějak vyšuměly, jsou věci a lidi, které mám rád a věci které nemám rád. Pochopil jsem, že většina velkých ideí a pravd jsou bláboly, fráze, předsudky, či jiné produkty lidského davu. V okamžiku kdy stojíš mimo hodnotový systém tzv. normálních lidí (slovo normální, je jen ekvivalent slova průměrný) je život docela hezký a jednoduchý. Lidé si vymysleli "své" zákony, morálku, svá tabu, ale je svět lepší než před tisíci lety ? Řekl bych že naopak. V magii jsou tyto principy podstatně jednodušší - existuje dobro a zlo - nic mezi tím. Ale, ani zlo ani dobro, nemá v této oblasti, nic společného se společností. Jsou to jen dva opačné póly jedné pravdy, jedno bez druhého nemůže být a občas nejdou rozlišit. Pro příklad, myslíš si, že by byl lepší společník dejme tomu sv. Pavel,nebo Rudovous? Těžké rozhodnutí, myslím, že setkání s oběma bych si klidně odpustil. Pokud používáš pro své cíle temnotu, později musíš tvrdě zaplatit. V magii neexistuje desatero a jiné tabu, je pouze jeden hřích, protivit se bohu (přírodě, vesmírnému řádu, jak chceš). Řekl bych velmi osvobozující.

Sám pro sebe jsem si už základní otázky zodpověděl. Existuje život před životem - život po životě ? Pro mě určitě ANO a není to víra - pro mě je to, co jsem tady popsal, DŮKAZ.

Svět není tak jednoznačný jak by se mohlo zdát v bezpečí našich teplých králikáren v přízračném modravém svitu BEDNY. Pravda je někde tam venku...

Jestliže jsi se prokousal mým vyprávěním až sem a neklepeš si na čelo, jsi náš člověk. Pokud máš vlastní zážitky tohoto typu, napiš : rádi to zveřejníme na těchto stránkách. A pokud se ti cokoliv nezdá napiš taky, rád si o jakémkoliv názoru promluvím.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Jeden z příběhů "života po životě" (31.03.2011)
Rozdíly, které si neodporují (04.10.2008)
O znovuzrození Božského mužství (01.05.2007)
Rada budúcim rodičom: Výchova detí začína už pred narodením (28.03.2007)
Proč tolik neštěstí? (10.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (5.) (02.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (4.) (01.03.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (3.) (28.02.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (2.) (27.02.2007)
Nebezpečí od východních "mistrů" (1.) (26.02.2007)
Mezináboženské zážitky a reflexe (06.02.2007)
Veril Buddha v Boha? (02.01.2007)
Vánoce starého velblouda (22.12.2006)
Tau Malachi: Tajné evanjelium Márie Magdalény, Ikar, 2006 (07.12.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (3.) (16.11.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (2.) (15.11.2006)
Historické pozadí „kódu da Vinci“ (1.) (12.11.2006)
Život před životem, život po životě? (23.10.2006)
Mezináboženské vztahy (09.07.2006)
Miriam ze zahrady (2. část) (14.05.2006)
Miriam ze zahrady (1. část) (08.05.2006)
Jidáš: hvězda budoucích dní II. (27.04.2006)
Jidáš: hvězda budoucích dní I. (21.04.2006)
Modlení nepomáhá nebo je na škodu (12.04.2006)
O autorovi textu "Sen jednoho Božího přítele" (09.03.2006)
Sen jednoho Božího přítele (08.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (3.) (05.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (2.) (03.03.2006)
BARDO THEDOL - Tibetská kniha mrtvých (1.) (01.03.2006)
Bible a reinkarnace (24.02.2006)
Církve jsou si rovny. Jedna si je rovnější? (13.02.2006)
O dialogu "In principio" a jeho autorovi (02.02.2006)
Dialog In principio (Rozmluva druhá) (01.02.2006)
Dialog In principio (Rozmluva první) (31.01.2006)
Dialog In principio (Prolog) (30.01.2006)
Rozbor Výkladu Otčenáše „Náš nejmilejší Pán Ježíš“ (25.01.2006)
Výklad Otčenáše „Náš nejmilejší Pán Ježíš“ (23.01.2006)
Urvaný kříž (21.01.2006)
Kázání na Boží hod vánoční o trojím zrození (24.12.2005)
Světla v předlouhé noci - obrazy 20. století (09.12.2005)
Duchovní naučení (05.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (4.) (05.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (3.) (03.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (2.) (02.12.2005)
Traktát „Sestra Katrei“ (1.) (01.12.2005)
Sestra Katrei - úvod k textu (29.11.2005)
Jóga a církev - odpověď panu Štampachovi (08.11.2005)
Haile Selassie - král nebo Bůh? (05.11.2005)
Jóga a církev (03.11.2005)
Výklad Knihy moudrosti (30.10.2005)
Kto bol Ježišovým „Milovaným učeníkom“? (22.10.2005)
O vznešeném člověku (19.10.2005)
Traktát „O odloučenosti“ (16.10.2005)
Kázání (14.10.2005)
Mistr Eckhart (10.10.2005)
Sekty (20.09.2005)
Bratr Roger zavražděn (25.08.2005)
Pojednání o reinkarnaci (19.08.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (5.) (21.07.2005)
Krátká historie Bible (19.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (4.) (18.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (3.) (16.07.2005)
Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (2.) (14.07.2005)
Duševní porucha lidského rodu (13.07.2005)
Anatomie falešného proroctví (10.07.2005)
Desatero, bible, poselství Opravdového života v Bohu (04.07.2005)
Zaznamenali jste ten paradox? (29.06.2005)
Karma a reinkarnace (24.06.2005)
Modlitba Siouxů (16.05.2005)
Aramejský Otčenáš (06.05.2005)
Ratzingerova éra (28.04.2005)
Duše Indiána (13.04.2005)
Jsme všichni věřící? (04.02.2005)
Opravdový život v Bohu. (25.01.2005)
Vánoční poselství (24.12.2004)
Nenechám se strašit morálkou :-) (13.11.2004)
Mystéria a křesťanství (15.10.2004)
O hledání Podstaty (10.10.2004)
Buddhistická meditace a křesťanská modlitba (07.10.2004)
Co je co? (22.11.2003)
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 5 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihlášený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
13. 11. 2019:

Tereza Spencerová: "Moralesova demise přišla pouhý týden poté, co zamítl německému koncernu těžbu lithia s tím, že lithium „patří bolivijskému lidu“… západní a prozápadní mainstream mezitím dál odmítá nazývat puč pučem, očividně podle pravidla, že co je dobré pro Západ, nikdy pučem nemůže být…"

Celý článek...


13. 11. 2019:

Advokát Jaroslav Ortman: "Jestli odkazem listopadu 89 má být, že neuznáváme svobodné volby, že neuznáváme vítěze voleb a že mají odstoupit pod tlakem ulice, tak potom organizátorům nejde o listopad. Pak jim jde v podstatě o revoluční únor 1948, kdy ulice diktovala a vytvářela akční výbory Národní fronty, zavírala lidi, svrhávala je z funkcí, advokáty vyhazovala z Advokátní komory. To je pro mě naprosto nepřijatelné a tyhle metody neuznávám. A tvrdím, že je to faleš, faleš, faleš, a pokud někdo vyzývá k takovým krokům, tak patří buď do blázince, nebo by se nad jeho výzvami měly zamyslet orgány činné v trestním řízení."

Celý článek...


05. 11. 2019:

Nekorektní blog Petra Kubáče: "klimatický summit" se stěhuje potřetí, tentokrát do Madridu. Ve Španělsku protesty nehrozí, protože v tomto "demokratickém" státě dostanete za pořádání referenda víc než v Jižní Americe za terorismus a vraždy. Takže letecké palivo přece jen bude spáleno. Pozoruhodná je situace Grety Thurnbergové, protože plout na plachetinici (i miliardářské kevlarové) Atlantikem do Evropy v listopadu je poukázka na smrt v bouři. Proto bude zlý skřítek šetřit CO2 tak, že přijme španělskou pomoc a pojede jejich velkou, železnou (patrně vojenskou) lodí s táákhle velkým naftovým motorem běžícím nepřetžitě během celé (více než) týden trvající cesty...

Celý článek...


01. 11. 2019:

Neviditelný pes: Pirátka Krausová se schází s trestně stíhaným šéfem reklamky JCDecaux Tenzerem, přičemž pirát Michálek se snaží svoji přítelkyni z maléru vytáhnout, což je zcela pochopitelné, důvody jsou zcela jasné, a odskákat to má z důvodů ne zcela pochopitelných Mikuláš Ferjenčík. Takto je to řečeno jazykem prostým.
Akutní případy Piráti zpravidla řeší bonzováním v Bruselu, ale v tomto případě to nepůjde. Musí si to vyřešit sami. Na to mají transparentní celopirátskou diskusi. Božínku… oni mají štěstí, že takové blbosti jsou mimo rozlišovací schopnost lidí, kteří chodí do práce, mají rodinu, řeší děti a složenky a na luštění ptydepe nemají čas. Aférku Krausové a Michálka a Tenzera nebudou voliči vnímat. Tu vnímají ti, kdo je nevolí, stejně to fungue s Babišem...

Celý článek...


31. 10. 2019:

Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček: "Co dříve řekl učitel, nebo jiná obecně vážená osobnost, bylo bráno jako jisté měřítko hodnot, obecného vkusu a morálky. Kdo je dnes takovou osobností? Považuje se za ni každý a nazývá se to svobodou. Jsem vždy spíše pobaven, kolik ústavních právníků a politologů se objeví na sociálních sítích v souvislosti s jakýmkoliv právním nebo politickým problémem. Oni neříkají svůj názor, což by jistě bylo možné a vhodné, ale soudí jiné za to, že nesdílejí jejich představu o věci...
...poněkud přehlížíme tu část nenávistných projevů, které signalizují vážnější problémy ve společnosti. Sociální rozdíly nás mohou více ohrozit než nějaké výkřiky omezených hlupáků... Stovky milionů lidí žijí v naprosté chudobě, zatímco pár desítek miliardářů neví, kam s penězi...
"

Celý článek...


28. 10. 2019:

Hudebník Petr Štěpánek: "Bé bé bé, nepozvali nás na Hrad. Bů bů, to se řekneee! Jeden by i zaplakal. Už ale nedodávají, že kdyby je pozvali, pozvání by teatrálně odmítali, případně by zase ze slavnostního aktu demonstrativně odcházeli. Že, Mirko Stojedničko?" ...

Celý článek...


19. 10. 2019:

Komentátor Tomáš Vyoral: "Když se neznámá paní vyjádří na internetu vůči ilegálním imigrantům, nejvyšší státní zůstupce Pavel Zeman je pobouřen a angažuje se. Zatímco když starosta Řeporyjí Pavel Novotný opakovaně na internetu i jinde vyzývá a volá po smrti svých politických oponentů – konkrétních lidí, k močení na jejich hroby a bůhví k čemu, tak soudruh Zeman mlčí. Není hate speech jako hate speech..."

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!