Moje zkušenosti s alikvótním zpíváním

Chtěl jsem napsat nějaký opravdu fundovaný a poutavý článek, který by ve zkratce popisoval alikvótní hudbu a zpěv, který by v kostce vysvětlil, oč tu vlastně jde, ale nakonec jsem zjistil, že píšu jen to, co jsem zažil a co zažívám, což může být možná i stejně poučné, než pouhý technický výčet a popis něčeho bez toho, aniž bych k tomu měl vnitřní vztah. Takže tento článek neberte jako další z několika popisů "co to jsou alikvóty a jak je zpívat", spíš to berte jako jakousi kroniku osudů jednoho člověka a jedné skupinky lidí.


Můj vztah k hudbě je prakticky celoživotní. S alikvótní hudbou jsem se setkal ale až poměrně nedávno. Respektive - bylo to již před nějakou dobou, ale tehdy jsem ani neměl pojem o tom, že vůbec nějaké alikvóty existují. Když jsem poprvé uslyšel hrdelní zpěv Tuvinců, byl jsem jím naprosto unešen. Pořád jsem ovšem nevěděl, že se jedná o alikvótní zpěv.
Na internetu jsem se snažil získat nejrůznější informace, poslouchal jsem různé nahrávky a byl jsem takový samouk, až jednoho dne jsem narazil na zmínku o tom, že v Praze funguje Alikvótní sbor. A od ledna 2003 jsem začal do Alikv. sboru chodit. Poprvé v životě jsem věděl, že to, co dělám, má smysl. Trochu mě zarazilo, že neprobíráme alikvóty i z hlediska vnitřního působení na člověka, spíš si jen tak hrajeme a pilujeme zvuk, ale ještě jsem to nijak zvláště neřešil. Teprve návštěva alikvótního zpěváka Chrise Amrheina v Praze mi ukázala to, že se to dá dělat i jinak.
Někteří lidé okolo Alikvótního sboru se scházeli ještě zvlášť, bez sbormistra, aby si jen tak zazpívali a zažili alikvóty trochu jinak, ale až do prázdnin 2003 fungovalo vše tak nějak souběžně. Po soustředění s Alikvótním sborem ve Sloupu však již bylo jasné, že se naše cesty rozejdou a další akce, tentokrát s Chrisem Amrheinem napověděla, kam se bude (staro)nově vzniknuvší skupina ubírat. Tashi Deley, jak jsme se nazvali, se rozhodla jít cestou vnitřní proměny skrze hudbu.
O tom, jaký na nás měl a má vliv Chris Amrhein a že to byl převážně on, který nám pomohl uvědomit si, co od hudby čekáme a co chceme, o tom snad ani není třeba mluvit. Je ale dobré vědět, že Tashi Deley nejsou jen doprovodná skupina Chrise Amrheina, i když to tak občas vypadá. Když se to vezme tak a tak, tak vedle tak zářivé osobnosti, jakou Chris je, by byl téměř každý automaticky tak trochu v pozadí.
Do naší skupiny přicházejí i odcházejí různí lidé, někteří měli svoji představu, která jim byla zbořena, někteří čekali jen krásné tóny. Tato forma hudby je ale především tvrdá řehole. Já osobně jsem toho názoru, že nejpřímější - a také nejnáročnější - Cesta (k sobě, k Bohu, k osvícení....) je právě cesta zvuku. Uvědomme si prosím: hudba tu není pro nás, my tu jsme pro hudbu. Jinak řečeno, nezpíváme, ale "jsme zpíváni". Kdo si toto neuvědomí, ten ono křehké kouzlo hudby a zpěvu, zejména toho alikvótního, nepochopí.
Pro velké množství lidí je setkání s tímto druhem muziky jak překrásné a povznášející, tak i divné až traumatizující. Protože alikvótní zpívání člověka ovlivňuje hned na několika úrovních. Sám z vlastní zkušenosti vím to, že kromě neopakovatelných pocitů má tato hudba schopnost vyplavit na povrch opravdu hluboké a zasunuté zážitky a bloky. Otevírá čakry, harmonizuje především tu srdeční a co se týče spravování emocí, neznám dokonalejší lék. Je dobré si uvědomit, že zpívání opravdu funguje a že působí velmi velmi silně. Není to samozřejmě o tom, že vás osvítí duch svatý a dostane se vám extáze. Jde to po kapkách...
Další věc - v této hudbě neexistují žádné "stars", kdo se zajímá o alikvóty jen z důvodu, aby pak někoho oslnil, ten poměrně rychle zjistí, že je vedle. Víc, než cokoliv jiného, je zpívání alikvót spjato se stavem vědomí a s duševním rozpoložením. Pokud v sobě někdo nemá pokoru a není v pohodě, pak se může snažit, jak chce, ale nebude zpívat...lépe řečeno, nestane se písní, nesplyne s ní. Bude možná hezky znít, ale to je tak všechno.
Je několik druhů hudby. Technicky dokonalá, s krásnými harmoniemi a bezchybným zvukem, ale když tu hudbu slyšíte, je to, jako byste poslouchali zprávy. Další hudba může být i trochu falešná, nemusí se v ní nic složitého dít, a přesto vás posadí na zadek. V čem je asi tak rozdíl?
Zažil jsem toho za ten alikvótní rok poměrně dost, ono s naší skupinou a s Chrisem se toho nedá nezažít dost, nicméně teprve budoucnost ukáže, jestli cesta, po které nyní jdeme, je ta správná. Kdo by chtěl vědět víc, ať už o alikvótech samotných nebo o naší skupině, popřípadě kdo má zájem navštěvovat naše "setkání se zvukem" (nechceme tomu říkat koncert), tak zpíváme a hrajeme (si) zhruba jednou za měsíc v neděli okolo úplňku, občas se vyskytne i mimořádnější akce, většinou s Chrisem Amrheinem. Letos na podzim se také chystá jedna poměrně zásadní akce, a to První Český Alikvótní Festival (máme přislíbenu účast od cca dvaceti alikvótních zpěváků zvučných jmen, např.Wolfgang Saus, Christian Bollmann, Christian Zender atd.). Bližší informace se můžete dozvědět ZDE .
Přeji Vám, ať vás zvuk provází a ať srdce odpovídá.
Štěpán Tušják.