Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 20. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Mark Twain:
Bůh stvořil člověka, poněvadž byl zklamán opicemi. Pak už na další experimenty rezignoval.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2856x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2794x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2783x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2454x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2411x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Šamanismus

* Christophe Bourseiller: Carlos Castaneda - Pravda lži


Převzato (www.putnici.sk) - Šamanismus - 01. 02. 2008 (6781 přečtení)

Kniha, která vyšla v roce 2006 v nakladatelství Volvox Globator stojí za přečtení, i když z ní skalní přívrženci Carlose Castanedy budou mít nejspíš smíšené pocity.



Človek, ktorý neľutuje čas na to, aby sa „prehrýzol“ aspoň opornými knižnými piliermi castanedovskej spisby (Učenie dona Juana; Oddelená realita; Cesta do Ixtlanu; Príbehy sily), sa pravdepodobne nevyhne týmto štádiám poznávania: 1. nadšenie, lebo Castaneda opisuje svoje zážitky tak presvedčivo, tak strhujúco, že don Juan a jeho príbehy nemôžu byť výplodom fantázie; 2. rozčarovanie, ba až hlboké znechutenie, pretože - z iných, omnoho hodnovernejších zdrojov - vysvitá, že Castaneda si to všetko predsa len vymyslel a čo si nevymyslel, to pokradol a skompiloval z antropologických a etnografických kníh univerzitnej knižnice; 3. odmietanie zaoberať sa čímkoľvek, čo súvisí so šamanizmom, mágiou a Castanedovými bludmi; 4. mimovoľná, náhodná konfrontácia reality s tým, čo sa pri prečítaní kníh Carlosa Castanedu akosi predsa len nezmazateľne zachytilo v pamäti a opätovné, čiastočné oživenie záujmu o okolnosti vzniku tohto čudesného, nepochybne eklektického a často chaos-magického diela; 5. návrat k fenoménu Castaneda, lež už nie k jeho knihám, ale k (často aj značne, no oprávnene kritickým) prácam o ňom (A. Wallaceová: Čarodějova učednice - Muj život s Carlosem Castanedou; Daniel C. Noel: Fenomén Castaneda), čo povedie buď k definitívnemu odmietnutiu (pretože Castaneda pod „zväčšovacím sklom“ analytických akademikov a v spomienkach najbližších stúpencov ani najmenej nepôsobí príťažlivo), ale k prebudeniu ďalšej (castanedovsky povedané: druhej?) zvedavosti a chuti vrátiť sa k čítaniu jeho kníh; 6. nadšenie, lebo Castaneda je taký roztomilý, báječný, švihácky klamár: správy o „pavučinách“ každodenných podprahových energetických bojov sa nedajú dramaticky vyjadriť suchým, pravopisne prísnym jazykom exaktnej „pravdy“ - iba cez pôvabné ťarbavé legendy, rozvláčne, nezmyselné rozprávania a úsmevne šarmantné mystifikácie.

Bourseillerova štúdia je teda určená predovšetkým tým, ktorí počas zoznamovania sa s Castanedovým dielom prešli niekoľkými vlnami nadšenia i sklamania a podarilo sa im, aj v ich vlastnom živote, objaviť, že pravda často zavádza, kým mystifikácia oslobodzuje. Pretože, ako hovorí francúzsky spisovateľ Romain Gary, ktorého Bourseiller cituje hneď na samom začiatku knihy: „Této noci jsem měl opět halucinace: spatřil jsem realitu, jež je ze všech halucinogenů nejsilnější. Nemohl jsem to unést.“

Kniha Carlos Castaneda - pravda lži nie je nenapadnuteľnou, definitívnou a precíznou biografiou. Autor už v úvode priznáva, že jeho pátranie bolo neúspešné: „Pro mě to byla výzva, jež se mi stala utkvělou myšlenkou. Chtěl jsem rehabilitovat zapomenutého autora a vybojovat nakonec ´návrat ke Castanedovi´. Dočkal jsem se však jen naprostého neúspěchu. Mám přiznat, že tato kniha mě zavedla k neznámým břehům, o jejichž existenci jsem neměl ani tušení? Chtěl jsem bojovat, bránit, bít se, znovu zažehnout oheň… Ale moje životopisné úsilí bylo brzy podkopáno. Neměl jsem z čeho vyjít, nemohl jsem se pohnout z místa, asi jako komik Groucho Marx, který v jedné grotesce šlápne na koberec a nedokáže udělat další krok, protože se na něm nedovede pohybovat. Doufal jsem, že budu sledovat zrod díla stejně tajemného jako hodného zapamatování. Avšak, ačkoli přichystán k obraně, pronikl jsem do přízračné země plné léček a maskovaných pastí. Místa, kam mě má práce zavedla, jsem si na začátku ani neuměl představit. Tento životopis je bezpochyby líčením neúspěšného hledání. Vydal jsem se vstříc záhadnému člověku, jehož obrysy se ztrácejí v mlze. Znamená to, že jsem minul cíl? Naopak. Má vosková křídla roztála, protože jsem se přiblížil slunci.“

Z citovaných viet je jasné nielen to, akým spôsobom autor biografie pristupoval ku skúmanému materiálu, ale aj to, že použil jazyk aspoň taký dynamický, aký nájdeme aj v Castanedových, takpovediac beletristických dielach. Bourseiller si na svojej práci naozaj dal záležať a podarilo sa mu zhromaždiť množstvo rozmanitých, väčšinou hádam aj dôveryhodných faktov, vďaka ktorým sa čitateľ má šancu dozvedieť aspoň čosi o „majstrovej“ mladosti. Nepochybne pikantným zistením je, že čudesná atmosféra Castanedových príbehov má oveľa viac spoločné s európskym literárnym dedičstvom, konkrétne s Bránami vnímania Aldousa Huxleyho a Bratmi Karamazovcami F. M. Dostojevského, než s tajomnou mágiou polozabudnutých Toltékov. Castanedu totiž spočiatku priťahovala väčšmi literárna, než „ezoterická“ kariéra. Ostatne, nikdy sa neprestal považovať za spisovateľa. Mohol on za to, že vplyv niektorých kníh prebúdza v ľuďoch nutkanie spolčovať sa do „duchovne pracujúcich skupín“, ktoré sa časom zmenia na dogmatické sekty? A vlastne: ideológie národov, rás, etnických skupín, duchovne spriaznených spoločenstiev sa zakaždým odvíjajú od nejakej tej „knihy kníh“: židia prisahajú na Mojžišovu Tóru, kresťania na zbierku Evanjelií, moslimovia na Korán, hinduisti na Bhagavad Gítu, marxisti na Manifest komunistickej strany, budhisti by možno radšej na nič neprisahali, ale majú Milaräpove verše, Tripitaku, Dhammapadu, Dógenov Fukanzazendži... Tak prečo by aj postmoderní a chaotickí nadšenci „duchovnej práce“ nemohli uctievať niektorú z Castanedových kníh?

Veľkou a teda užitočnou prednosťou Bourseillerovej štúdie je, že ju možno aplikovať ako stručného sprievodcu pod jednotlivých Castanedových dielach. Čitateľ sa tak dozvedá, že prvá Castanedova kniha - Učenie dona Juana - je hybrid na pomedzí románu, kritickej eseje a básnického manifestu a jej hlavným cieľom je rozbíjať zaužívané schémy. Podľa Bourseillera by však určite bolo chybou chápať ju ako obhajobu drogy... Tak či onak, je to dielo výbušné a protirečivé, v niekom vzbudí nenávisť, v inom nadšenie. Ďalšia próza - Oddelená skutočnosť - sa dá chápať aj ako pokus o napísanie „iniciačného románu“. Castaneda tu donovi Juanovi prideľuje občiansku identitu a zároveň uvádza niektoré z kľúčových pojmov učenia: vidieť, bojovník, svetelné vlákna... Tretie pokračovanie príbehov o indiánskom čarodejníkovi dostalo názov Cesta do Ixtlanu a Castaneda ho napísal v čase, keď začal pôsobiť na univerzite. Text prináša ďalší významný prvok učenia: vymazávanie osobnej histórie. Bourseiller upozorňuje na to, že Castaneda kašle na akúkoľvek chronológiu či logiku: napríklad to, čo sa má týkať roku 1971, súvisí skôr s udalosťami z rokov 1960 alebo 1962. Bourseiller sa pýta: „Dovolí překonání posloupnosti dějů dostat se k podstatě času?“ Zavŕšenie cyklu, ktorý začal knihou Učenie dona Juana, predstavujú Príbehy sily. Zo všetkých Castanedových diel práve toto dielo je považované za najintenzívnejšie, najlyrickejšie a najobsažnejšie.

V každej ďalšej knihe dominuje nový prvok: v Druhom kruhu sily Toltékovia a ženský element; v Dare orla do deja vstupuje kolektív, skupina čarodejníckych adeptov a Castaneda sa necháva oslovovať ako nagual, čo je termín nielen pre to, čo je mimo racionálnej úvahy, ale aj označenie toho, kto má prístup k „vyšším“ veciam. Nasledujúca kniha - Vnútorný oheň - svedčí o pokračujúcom Castanedovom príklone k ezoterickej literatúre. Píše sa rok 1984, Castaneda je vyhlásený za „patróna“ new age a vo svojom najnovšom zväzku hovorí o skoku do priepasti (do neznáma) a o tom, ako prostredníctvom posunutia spojovacieho bodu dosiahnuť stav rozšíreného vedomia. O tri roky neskôr vyšla Sila ticha, o ktorej Castanedov životopisec hovorí ako jednej z najsilnejších. V texte dominuje snaha ujasniť si niektoré pojmy, a tak hádam sa nemožno diviť tomu, že indiánsky čarodejník miestami hovorí ako univerzitný vzdelanec. Tento nečakane vzdelaný šaman však vysloví v tejto knihe jeden dôležitý poznatok: „Psaní by pro tebe nemělo být cvičením v literatuře, nýbrž v čarodějnictví“. A Bourseiller dodáva: „Psaní jako čarodějnictví není nic jiného než manipulace s vědomím“.

Predposledná Castanedova kniha - Umenie snívať - tematicky „ulieta“ do vesmíru, zameriava sa na prúdy energie, na energetickú povahu vecí, na možnosť prejsť prostredníctvom sna do paralelného vesmíru. Čarodejník don Juan sa opäť prejavuje ako vzdelanec, keď používa citáty z poézie Svätého Jána z Kríža, Cesara Valleja či dokonca Dylana Thomasa. Hoci ďalšie zväzky ako Koleso času a Magické pohyby nesú značku Carlos Castaneda, za posledné „autentické“ dielo, ktoré v roku 1998 ťažko chorý Castaneda pravdepodobne nadiktoval Caren Mahoneyovej, sa považuje Aktívna tvár nekonečna. Má ísť o akúsi autobiografiu, v ktorej spisovateľ dáva „fakty“ svojho života na pravú mieru: „Tato kniha je sbírkou událostí mého života, které jsou hodny zapamatování“. Samozrejme, opäť nejde o nič iné, ako o ďalší „kruh“ mystifikácií a legiend.

Christophe Bourseiller vo svojom pôsobivom, ale stále len približnom literárno-faktografickom „portréte“ enigmatického Carlosa Castanedu nemá problém objekt svojho skúmania charakterizovať ako nenapraviteľného luhára, patentovaného mystifikátora, adepta ruskej rulety, ale i ako básnika, ktorý pretváral svoju osobnú históriu... Že aký bol a je prínos takéhoto napohľad jarmočného kaukliara pre duchovné dejiny ľudstva, sa už hádam ani nemusí rozoberať. Čísla a stopy vo svetovom umení hovoria jasnou rečou. A isté je, že vplyv Castanedovho literárno-magického diela určite neuvrhol masy do osídiel tmárskej obmedzenosti, ale skôr podnecoval k riskantným letom a skokom do neznáma. Castaneda, hoci luhal, nikdy nepatril k autorom, ktorý sa tvária ako nejakí svätci - napríklad sladkastý Paulo Coelho. Bourseiller sa v knihe na viacerých miestach znovu a znovu vracia k upresňujúcim charakteristikám osobnosti Carlosa Castanedu, aby potom v závere predložil takýto sumár: „Svůdník a rebel. To je tvář, kterou Carlos Castaneda nabízí. Po vzoru literární postavy dona Juana překročil platná pravidla i zákony, takže jeho dílo nelze nikam zařadit. Nedostal snad doktorát z antropologie za románové a poetické vyprávění o iniciaci? Podlehla mu americká univerzita. Sváděl celý svět. Pronásledoval ženy. Lhal, až se mu od huby prášilo. Prodal miliony knih, které vydával za ´reportáže´. Máme ho proto pokládat za podvodníka nebo za mýtomana velkého formátu?... Plnil roli průzkumníka, objevitele. Co z něj přetrvalo, to jsou slova, ukazatelé cesty, odmlky, označení místa v krajině: ´Všechny cesty se podobají. Nevedou nikam.

Poezie nelže.
Carlos Castaneda čili pravda lži.“

Peter Macsovszky
převzato z www.putnici.sk

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 3,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
07. 10. 2020:

Ladislav Petráš: " Vůbec se nedivím USA, SRN VB a dalším zemím, že mají z Ruska strach. Vždyť žádný jejich občan by asi neustál to, co občané Ruska: Skripal a jeho dcera a jako poslední (zatím) případ Navalnyj. Ten prý odolal dokonce zdokonalenému Novičoku. To je opravdu hrozba zejména pro členské země NATO. Představte si, že takto chemicky odolný Rus přijede třeba do ČR a začne tady okolo sebe sypat Novičok (jako kdyby nestačil ten zpropadený ricin v kufru). No hrůza jen pomyslet... "

Celý článek...

Pozn. red.:  U všech afér, dezinformací i "informací" je vždy na místě stará otázka: Kdo z toho má prospěch?


26. 09. 2020:

Vytvoření koalice proti dokončení výstavby Nord Stream 2 vedené Spojenými státy naznačuje, že Washington nastoupil na cestu „hospodářského lupičství“, píše bulharský deník Duma. Jak si je jistý autor bulharského vydání, USA se tímto způsobem snaží nejen eliminovat konkurenta, ale také nadále udržovat Evropu na krátkém vodítku.

Celý článek...


18. 09. 2020:

Jan Schneider: "Tak nám zase někoho otrávili. Jegora Gajdara v Irsku (2006), Skripalovy ve Velké Británii (2018), a teď Navalného v Německu? Kdyby ho ale opravdu otrávili nervovým jedem na bázi organofosfátů v Rusku, byl by dávno nebožtík a kolem něj by bylo mnoho dalších. Kdyby ho otrávili toutéž látkou v Německu, dopadlo by to stejně. To je moc divných věcí najednou. Ti novodobí Goebbelsové ale tvrdí, že se tak opravdu stalo, a že na odebraných vzorcích tu shodu potvrdilo několik laboratoří. Má to jen jeden háček. Ty vzorky nebyly odebrány forenzně průkazným způsobem. Neobstály by před jakýmkoliv soudem jako důkaz ani v případě ukradené koloběžky..."

Celý článek...


11. 09. 2020:

Jan Keller: Novičok patří spolu s ricinem do skupiny vysoce toxických chemických látek, které Rusko používá ve třech jasně definovaných případech.

  • Za prvé tehdy, když má pocit, že minulé sankce, které proti němu byly přijaty, jsou příliš slabé, ztrácejí svoji účinnost a potřebovaly by zdůraznit.
  • Za druhé Rusové k některé z těchto látek sahají, když mají dojem, že jejich diplomatické vztahy s jinou zemí jsou jakžtakž uspokojivé, takže je nutno je náležitě vyostřit a zdramatizovat. Za tímto účelem se někdy spokojují pouze s fingovanou hrozbou, kterou se snaží široce medializovat s pomocí těch nejvěrohodnějších mediálních kanálů.
  • Nejběžnější je třetí případ, kdy sahají k novičoku proto, aby zhatili některý z projektů, na němž s partnerskou stranou léta spolupracovali a od něhož si slibují velký ekonomický přínos. V posledním případě šlo o to, že Rusové potřebovali, aby v Německu vznikl odpor proti plynovodu Nord Stream 2, který je právě před dokončením. Protože Německo zůstávalo hluché vůči americkým výhradám proti tomuto energetickému projektu, museli Rusové sáhnout k novičoku, aby měli odpůrci rusko-německé spolupráce v oblasti energetiky silnější argumenty.

Celý článek...


10. 09. 2020:

„Díky sankcím zavedeným v roce 2014 je dnes Rusko mnohem méně závislé na přílivu zahraničního kapitálu, takže pandemie způsobila jeho ekonomice menší škody," vysvětlila v rozhovoru pro agenturu Bloomberg Elina Ribakova, zástupkyně hlavní ekonomky z Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!