Nedávno jsem na jednu tantricky zaměřenou šla a nelitovala.

Ženský kolektiv když se zbaví potřeby soupeřit mě nepřestává překvapovat. I ve smíšených skupinách při rituálech kde ženy vystupují jako skupina vystrkuje růžky ohromný ženský potenciál, který běžně zůstává nevyužitý. Ženy se v tomhle chráněném prostředí, kde se nebojí zranění, dokáží fantasticky otevřít, rozkvést. Objeví se síla vzájemné podpory, pochopení a sounáležitosti. V ženách je skryto hodne krásy a lásky, kterou by chtěli dát někomu opačného pohlaví, ale jako magnet nás často přitahují právě ti chladní, nespolehliví a naprosto nevhodní jedinci (naši učitelé, zrcadla?). 

Asi nejúžasnější moment byl pro mě závěrečný rituál Odkládání. S každou odloženou ozdobou, šátkem, částí oblečení žena odhalovala svoje slabosti, strachy, nedostatky.

Pro nás to není lehké, když jsme pořád masírovány umělou mediální dokonalostí, najednou být nahé po všech stránkách.

Důležité bylo skutečně věnovat celou pozornost té která nám dávala důvěru. Je úžasný pocit, když vnímáte, že vás skutečně ostatní poslouchají (tím myslím skutečně, nikoliv proto aby splnily úkol) a dávají vám najevo pochopení bez posuzování. Najednou se otevřela stavidla

skrytých bolestí a slabostí. A jak byly všechny nádherné!  Byla to síla!!!

Škoda, že se tolik necháme zahánět ve skutečném životě do rolí konkurentek.

A kdyby muži víc dokázali ocenit a využít (pozor nikoliv zneužít) co v té jejich ženské dřímá, možná by byli překvapeni. A možná o to ani mnozí nestojí,  vždyt ta nová kolegyně  v kanceláři má tak úúúžasný prsa. Zkuste se někdy večer kouknout na svoji přítelkyni jakoby cizíma očima.

No nemá i po těch dětech docela sexi zadeček?