V emoční alchymii se skrývá prostý, ale geniální tah: Pojmout veškeré zkušenosti jako součást transformačního procesu a udělat z nich předmět vědomého vnímání. Měli bychom si uvědomit, že místo abychom vnímali chaos a zmatek jako rozptýlení pozornosti, můžeme je chápat jako předmět bedlivého soustředění. „Tím způsobem,“ poznamenává Nyauaponika, „proměníme nepřátele v přátele, protože veškeré rušivé a antagonistické síly se stanou našimi spojenci.“

Naše mysl má sklon zhodnotit celý obraz na první pohled, předpokládá, že tím ho obsáhla beze zbytku a spěchá dál, aniž by se zastavila u podrobností; někdy ale s překvapením zjistí, že při podrobnějším pozorování nachází mnohem víc, než by na první pohled očekávala. Příliš často se necháváme zmást prvním dojmem a závěry učiněné na základě zběžného pohledu považujeme za pravdivý obraz okamžiku.

Když se ale díváme dál a vnímáme to, co vidíme, uvědomíme si mnohé detaily a drobné nuance, které nám odhalí, změny, nové pohledy a ještě mnohem víc. Jsme pak schopni vidět věci takové, jaké jsou, nejen takové, jaké se zdají být. Získáme schopnost některým okamžikům dokonaleji porozumět.

Když se někdy zahledíme dovnitř, náš pohled může odhalit bolest, ukrytou pod maskou, kterou stavíme na odiv. Když pohled neodvrátíme, můžeme přijít na to, jak právě struktura této bolesti pomáhá utvářet naši masku; a při podrobnějším zkoumání odhalíme, jak se její struktura mění a přetváří. Můžeme objevit, jak nás reakce na naše emoce vzdalují od nás samých. Když zahledíme soustředěně a otevřeme se tomu pohledu, naše uvědomění se dostane ještě hlouběji, odhalí povrch a pronikne do hlubin, kam se propracuje vrstvu po vrstvě. Najdeme spojení se skutečnými součástmi sebe sama, i když jsou to zpočátku jen záblesky. Když vydržíme soustředěně hledět dál, najdeme spojení se zdrojem, který naplní každou část našeho bytí uvědoměním…Taková transformace začíná schopností soustředěně pohlížet na věci jako na takové, jaké jsou. Můžete si klást otázku: „Kdo jsem, když se zbavím svých obvyklých premis a vzorců sebeurčení?“ Tuto otázku si můžeme klást z psychologického i spirituálního hlediska - je to proces vnitřního sebeobjevování…

Vědomé vnímání znamená, že vidíme věci takové, jaké jsou, a nesnažíme se je změnit.

Smyslem je pochopit naše vlastní reakce na rušivé emoce, ale dát pozor, abychom nezavrhli emoce jako takové. Vědomé vnímání může změnit způsob, jakým chápeme a interpretujeme své emocionální stavy, ale v žádném případě je nemusí eliminovat.

Teplo slunečního svitu připomíná teplo vědomého vnímání, které vysušuje emoční mračna, halící naši vnitřní podstatu. Působení takových okamžiků jasnozřivosti může být přechodné a pomíjivé - mnohdy trvá jen do té doby, než se vytvoří další emoční mrak. Schopnost vracet se k tomuto uvědomění, používat je k rozehnání našich vnitřních mračen, umožnit mu jimi proniknout a rozpustit mlhy v naší mysli, tato schopnost spočívá v praxi, které se můžeme aktivně učit…

Všichni máme předpoklad stát se vnitřními alchymisty s přirozenou schopností proměnit okamžiky zmatenosti v jasný náhled. Postupem času, když se naučíme takto zacházet s rušivými emocemi, můžeme pochopit jejich příčinu.

Jasný náhled je především psychologická záležitost, zejména při prvních pokusech. Když v tomto procesu budeme pokračovat, získáme náhled na to, jak pracuje naše mysl, a tento náhled je sám o sobě spirituálně osvobozující. Jako by v našem životě existovaly dvě různé roviny reality: jedna, které dominují hluboce zakořeněné emoční vzorce, druhá, která je od takových podmíněných vzorců oproštěná. Vědomé vnímání nám dává možnost oprostit se od těchto podmíněných vzorců. Dává příležitost proměnit chaos a zmatek v průzračnou jasnozřivost. „Téměř v každé obtížné situaci,“ říká buddhistický mnich Nyanaponika Thera, „existuje možnost transformace, jíž se nežádoucí promění v žádoucí.“ V emoční alchymii se skrývá prostý, ale geniální tah: Pojmout veškeré zkušenosti jako součást transformačního procesu a udělat z nich předmět vědomého vnímání. Měli bychom si uvědomit, že místo abychom vnímali chaos a zmatek jako rozptýlení pozornosti, můžeme je chápat jako předmět bedlivého soustředění. „Tím způsobem,“ poznamenává Nyauaponika, „proměníme nepřátele v přátele, protože veškěré rušivé a antagonistické síly se stanou našimi spojenci.“

Fyzikové nám vysvětlují, co se stane, když se nahromadí velké množství tekutiny ve formě páry a vytvoří mraky, které jsou zpočátku tak husté, že jimi sluneční paprsky neproniknou. Zpočátku se doslova odrážejí od jednotlivých kapiček vody, z nichž každá působí jako malé kulovité zrcadlo, které rozptýlí sluneční paprsky do všech směrů. Když ale sluneční paprsky ohřejí vodu, která mraky tvoří, začne se voda pomalu vypařovat. Mraky se časem rozplynou.

Tento proces můžeme použít k popisu emoční alchymie - transformace od emočního stavu, plného matoucích myšlenek, ke stavu průzračnosti a lehkosti bytí. Vědomé vnímání, zdokonalené uvědomění působí v této vnitřní alchymii jako oheň. To jistě neznamená, že vnitřní mlha se rozplyne vždycky, když si ji uvědomíme. Ale co se může změnit, je způsob, jakým vnímáme a interpretujeme různé stavy mysli, které prožíváme.

Z knihy Tara Bennett-Goleman: Emoční alchymie, vydalo nakladatelství COLUMBUS

(pokračování)