Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 27. 05. 2024     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Fareed Zakaria:
Katastrofální problém současného lékařství je v tom, že Hippokratova přísaha nic neříká o fakturaci.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Základní kámen budoucnosti
(17. 06. 2021, 2165x)
Důležitý mezník
(27. 05. 2021, 1677x)
Cesta za duhou
(09. 06. 2021, 1548x)
Co se po nás chce?
(01. 07. 2021, 1377x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Sebepoznání

* Co je smyslem života... ?


Od čtenáře (e-mail) - Sebepoznání - 26. 01. 2007 (5638 přečtení)

Došlo mi do e-mailové schránky. Užijte si to také...



Co je smyslem života?

Z toho se dá "vybruslit" jednoduchou frází: Smyslem života je život sám.

Ale to je - do jisté doby - opravdu jen fráze, a jako taková, je neuspokojivá.

Ono je velmi složité jakkoli zdůvodňovat, jakkoli argumentovat - dokud není přirozeně jasné, co vlastně život je.

Jako lidé si většinou za pojem život vkládáme naši soukromou existenci. Rádi bychom, aby náš život obhájil nás samotné. Ať už ve formě toho, že nějak vynikneme nad své okolí, anebo tak, že po nás zůstane v okolí dlouhou dobu zřetelná stopa.

Jenže má to háček - k tomu, abychom sebe jakkoli povýšili, nutně musíme své okolí ponížit, aby po nás zůstala zřetelná stopa, musíme zahladit stopy svého okolí.

Od určité chvíle ale cítíme, že se těmito činnostmi jaksi "prohřešujeme". Není podstatné, jak k tomuto bodu dospějeme, většinou ale je prvotní impulz zcela mimo rozumovou a intelektuální složku - prostě - neumíme si to nijak zdůvodnit: najednou to jednoduše začneme cítit. Zpočátku se mysl snaží udržet svou pozici "vládce" a snaží se hledat něco, jakýsi objektivní prvek, vůči kterému by mohla ono "prohřešování" uchopit. Vytváří si jakési "univerzální" prvky - Boha, Nebe, Peklo, Mistra, Morálku, Absolutno atd. Pokud k takové projekci mysl dospěje, začne ihned provádět své "tanečky" - snaží se onen (veskrze imaginární, bohužel) prvek ovlivňovat, sliby, intenzivní askezí, umělou pokorou, propagací tohoto "objektivního" prvku ve svém okolí. To vše s cílem ujednodušit si získání vlastního povýšení a zanechat stopu - pokud možno tak, aby se zároveň neobjevovalo to "prohřešování se".

Po nějaké době mysl projde mnoha variantami takové činnosti, a je nucena připustit, že ona není tím "vládcem". Pro někoho je takové poznání vysvobozením, pro jiného je to veskrze horrorový prožitek. Mnoho lidí, ze strachu, couvne a vrátí se zpět do koloběhu projekcí a představ mysli. Tito se dají jednoduše rozpoznat - i když navenek působí velmi sebejistě a dokáží přesvědčovat davy, jsou vevnitř velice smutní. Pečlivě svůj smutek ukrývají, protože znají příčinu, kterou je právě onen strach z opuštení právě těch vztahových konstruktů mysli. Většinou se přirovnávají k lidem, stojícím na břehu moře, toužícími se vřadit do toho klubka jiných lidí, kteří v moři radostně plavou, avšak nedostatek důvěry v to, že je moře ponese stejně jako ty ostatní, a zároveň také přemrštěná připoutanost k jejich soukromé existenci, jim zabraňuje do moře vůbec vstoupit.

Ta mysl, která připustí, že není vládcem, a že dokonce ani není onoho "vládce" schopna ovlivňovat pro své osobní cíle, ta mysl se zklidní a stane se harmonickou složkou něčeho, co zde objektivně je a neustále si to samo o sobě plyne. Někdy je to zobrazováno jako oceán, který je ve své podstatě zcela klidný a v neustálém souladu - i když na něm lze pozorovat jakýsi vnější neklid ve formě pohybu hladiny a proudů pod hladinou. To většinou tehdy, zaostříme-li se na nějaký malý výsek, kterým chceme onen oceán abstrahovat a uchopit. Pokud ale svůj pohled odostříme, uvidíme obrovskou sílu neochvějného klidu.

Podřízení mysli tomuto "něčemu" vyústí okamžitě v počátku v "rozprostření se" v tomto "něčem", a později v "rozplynutí se" v tom.

To "něco", to lze pojmenovat slovem život.

Pomocí výše napsaného by možná mohla být odstraněna ta frázovitost počáteční věty: Smysl života je život sám. Ve svém důsledku je to však totální přehodnocení významu slova život - z formy, kterou vnímá mysl orienovaná na vlastní soukromou existenci (a tedy i k takové existenci i bytostně připoutaná a nesnášející jakékoliv informace, že tato připoutanost je vlastně jen slepá ulička), na formu podřízení se této všezahrnující harmonii.

Smyslem života by mohla být právě tato cesta, ale není tomu tak. Tato cesta je již ze svého principu silně soukromá a její povýšení na nějaký smysl by nakonec vlastně zabránilo onomu podřízení se všudypřítomné harmonii. Smyslem života by mohlo být ono podřízení se, ale také není - zase by se jen akcentovala ona soukromá složka na úkor všeprostupující harmonie.

Smyslem života je jen život sám. Život ve svém neochvějném klidu a zároveň i ve svém nepřestávajícím pohybu. Lidská mysl a tedy potažmo člověk, v tomto nemá jiného smyslu, než se jen na chvíli stát zosobnění určitého pohybu a následně se zase rozplynout v tom klidu a harmonii.

Tak nějak předpokládám, že tohle není ta očekávaná odpověď na tvou otázku - protože v harmonii s otázkou okamžitě vyvstává i odpověď - a ty se stále jen ptáš. Zkusím se tedy zaostřit na nějaký ten konkrétní bod.

Lidská mysl vnitřně ví, že ve své podstatě je jen velmi dočasným odleskem. Právě proto chce tu dočasnost co nejvíce prodloužit, chce obhájit svou privátní suverenitu, svou neodvislost. Proto se snaží, seč může, nalézat zdůvodnění, že vlastně existuje nezávisle (myslím, tedy jsem), hledá důkazy své viditelnosti reflexí od jiných individualit (v komunikaci, v touze soupeřit a vynikat, v touze vydělit se). Ty se jí stávají na nějakou dobu smyslem její existence. V duchu tohoto smyslu se snaží překračovat své vlastní hranice, hranice svého okolí - jen aby dosáhla kýžené objektivizace své soukromé existence.

Teprve nenaplněním těchto tužeb - po vyzkoušení všelijakých možných variant a způsobů a většinou nakonec jen z čirého zoufalství - nachází smysl v onom podřízení se, zařazení se, a konečně, i následném rozplynutí se. Teprve tento smysl jakoby naplní onu vnitřní rozervanost - vlastně jen prostou touhu po oné harmonii. Teprve takto mysl dosáhne vnitřního klidu a možnosti se rozplynout.

Možná by se tedy dalo říci, že pro soukromou existenci lze nalézt smysl v tom, vysvobodit se z této omezenosti, vysvobodit se z té soukromosti, osvobodit se z oné zuby-nehty udržované představy individuální existence. Pokud přistoupím k tomuto vyjádření, dá se říci, že jakákoli forma rozpoznávání záblesků klidu a harmonie - opravdových, ne jen předstíraných myslí s cílem zachovat si svou individualitu a zdání role "vládce" - naplnění tohoto smyslu velmi napomáhá. Rozpoznání oné soukromé role v tom zosobnění určitého pohybu onoho klidu a harmonie je také velmi nápomocné. Většinou jde o jakási vyjádření (hudba, text, obraz, tanec, atd.), takže individuální pokusy vyjádřit, jak onu roli v pohybu, tak i onen klid harmonie, vytvořit onu výjimečnou stopu v běhu života, a na podkladě jejích odlesků se stát funkční součástí celku a následně se nesnažit bránit v okamžiku, kdy pohyb utichá, to by mohlo být skutečným smyslem existence v pohledu z oné soukromé mysli.

Přeji krásný den.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Jak se nezbláznit (15.11.2007)
Vyvrácení existence skleníkové vrstvy (30.04.2007)
O naplnění smyslu života (06.02.2007)
[Akt. známka: 1,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 11 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Sdružení za obnovu národní suverenitykulatý roh

Kudy z krize


kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
Vzhledem současné situaci pozastaveno


Aischylos:
„První obětí každé války je pravda.“


WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.2RC8 - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!