Co mám dělat s pocity viny vůči svojí ženě?

Co mám dělat s pocity viny vůči svojí ženě?

V návaznosti na můj poslední článek PAST NA CHLAPY mi přišel následující dotaz:

„Co mám dělat s pocity viny vůči svojí manželce, se kterou jsem strávil téměř dvacet let života, máme spolu dvě skoro dospělé děti a vybudované slušné materiální zázemí. Poslední dobou ale čím dál víc pociťuji stále silnější pouto k jedné ženě, která mi doslova nedává spát. Připadám si jako mezi dvěma mlýnskými koly. Na jedné straně manželka, ke které mě váže zvyk a na druhé straně cítím tolik života. Nevím, co mám dělat.“
 

Milý příteli, 

naprosto totožnou situaci řeší v současné době až neuvěřitelná spousta mužů.

Situace je totiž taková, že se Vesmír záměrně zapříčiňuje o popsané stavy, neboť je nezbytně nutné, aby právě onen „život“, jak to krásně nazýváte, vstoupil do partnerských vztahů, ale nejen tam, aby doslova naplnil atmosféru naší planety. Po staletí totiž lidé potlačovali svoje skutečné pocity a touhy, které se však nyní derou na povrch.

Evidentně si velice dobře uvědomujete mrtvolnost Vašeho současného stagnujícího manželského vztahu, který je naplněn pouze nucenou povinností, zvykem, strachem a závislostí.

Tyto vlastnosti ovšem měly smrtelný vliv i na Vaši sexuální energii, která se však díky ženě Vašich snů začíná tak citelně hlásit o slovo. A ještě aby ne, když jste jí tak dlouho zašlapával a bránil jí projevovat se.

Pocity viny vůči Vaší ženě však vůbec nejsou na místě. Víte, co je největší vtip? Že z devadesáti procent stejné dilema řeší i druhá polovička. Tedy žena, která se takovou dobu nachází ve Vámi popsaném manželství, většinou plnící jenom svoje povinnosti a ve skutečnosti má v hlavě úplně někoho jiného. S dotyčným chlapem zůstává jen z důvodu finančního zabezpečení. Když ale děláme něco jenom z povinnosti a strachu, ve skutečnosti na sobě pácháme násilí, doslova se znásilňujeme.

Vtip ale spočívá i v tom, že se ve skutečnosti nebojíte svojí ženy, ale svojí maminky v přeneseném slova smyslu. Neboť Vaše matka do Vás vložila kód: „Nesmíš v životě milovat jinou ženu, než mě.“ Tento kód je samozřejmě pouze doslovně nevyřčeným přenosem informace, ale v konečném důsledku způsobuje, že jste ke své současné ženě poután jen díky tomuto faktu, neboť mezi Vámi ve skutečnosti ani nikdy láska neexistovala. Podvědomě jste si vybral ženu, kterou tak jako svou matku milovat nikdy nebudete.

Tudíž nyní se objevila žena, která splňuje všechna kritéria Vašeho ideálu, ale tříská se to s představou Vaší maminky. Nemůžete si přeci namlouvat někoho, o kom víte, že se mamince líbit nebude, protože zákonitě budete cítit, že se bude maminka cítit ohrožena. “Maminka se prostě bude zlobit.“

Co s tím? Uvolněte se, zavřete oči a vstupte do toho, co cítíte. Je to bez nadsázky otázka života a smrti. Když budete ulpívat tam, kde jste, začnete za chvíli hodně rychle stárnout a umírat zaživa, pokud se to ovšem už neděje. Začnou Vám vypadávat vlasy, budete neurotický tak, že s Vámi nebude k vydržení a až překročíte rubikon extrému uvidíte, jakej to pak bude teprve rachot, jak doma začne lítat i to, co peří nemá.

Ona vyvolená je totiž Váš nový život.

Vím, že je těžké nahlížet na situaci mužským, racionálním rozumem, když je do věci zakomponován majetek a určitě značné úsilí k jeho vybudování, ale Vesmír teď bude všem ukazovat pravou podstatu bohatství. Tedy tu, že se z něj budeme moci radovat pouze v okamžiku, budeme-li celiství. A celistvost bude představovat skutečnost, že žijeme to, co doopravdy cítíme.

A pokud máte strach, že by Vám po případném rozvodu nic nezbylo, nemějte obavy, neboť Vesmír sype tam, kde cítí spokojenost. Čím totiž budete naplněn, to posléze naplní i Váš život.

No a pokud Vás už tyhle kecičky unavují tak vězte, že pokud si nezačnete užívat milování plnými doušky podle vlastní chuti, budete se později muset těšit z pěkné prostaty.