Shobogenzo mistra Dogena obsahuje kapitolu Daigo.  Dai znamená velký. Já bych to spíš přeložil jako opravdový, nepřehlédnutelný nebo jasně se projevující. Go se většinou překládá jako osvícení, ale protože osvícení je pořád na Západě pojem mnoha nejrůznějších významů, někteří učitelé se přiklánějí k pojmu „uskutečnění“. Tak bychom mohli Daigo přeložit jako „jasně se projevující uskutečnění“. Ale to je jenom můj překlad. Daigo je vlastně něco, co slova nemohou nikdy přesně vystihnout. 

 

Abychom mohli opravdu řešit otázku uskutečnění konkrétního člověka,  musíme si uvědomit, že běžné vnímání člověka je rozděleno na objekt a subjekt. Tady jsem já, toto jsem já, tyto myšlenky, toto tělo a naproti mně je zeď. Já jsem subjekt a zeď je objekt. Pokud nás ale zajímá otázka uskutečnění pravdy, nemůžeme násilím rozdělovat pravdu na dvě poloviny.   To znamená, že když hledáme a nacházíme pravdu, musíme hledat a nacházet za protiklady objektu a subjektu. Pokud nás zajímá Daigo, zajímá nás celistvá pravda, a nikoliv jen její polovina. Proto nemůžeme předměty vylučovat z tohoto hledání a nacházení. Pokud tedy řešíme otázku vlastního, tj. osobního dosažení pravdy, musíme brát v potaz nejen své myšlenky, své tělo, své pocity, ale také předměty kolem nás, musíme brát v potaz tuto zeď, tento vzduch, zvuk větráku atd. Když otázku uskutečnění pravdy bereme jako otázku chápání pravdivosti prostoru, v kterém se pohybujeme, zajímá nás, jestli uskutečnění přichází svrchu, zezdola, zprava nebo zleva. Nebo je snad jako klíčící semínko někde v našem těle? Když otázku uskutečnění bereme jako problém prostoru, musíme si uvědomit, že já a okolní svět jako dvě protikladné kategorie jsou pouze koncepty, nikoliv skutečnost samotná. Pokud se na předměty, které vnímáme jako vnější, čili jako by byly mimo nás, díváme jako na něco, co se netýká naší vlastní zkušenosti, pak těžko můžeme řešit otázku uskutečnění pravdy. Uskutečnění pravdy je něco, co není rozděleno na subjekt a objekt. Proto když hledáme uskutečnění pravdy, měli bychom si dobře prohlédnout předměty v našem okolí. Nevyjadřují snad tyto předměty samy o sobě uskutečnění pravdy? 

 

Při tom hledání nás může napadnout  tato otázka: Jak by asi tyto předměty vypadaly, kdyby byly pravdivé? Jak by asi tyto předměty vypadaly, kdyby byly samy projevením nepřehlédnutelného uskutečnění? Ale na to musíme namítnout – copak je rozdíl mezi polštářem, který uskutečnil pravdu a polštářem, který neuskutečnil pravdu? Je rozdíl mezi zdí, která uskutečnila pravdu, a zdí, která pravdu neuskutečnila? Tak když chápeme, že uskutečnění nemá jen subjektivní stránku, ale také objektivní stránku, zajímá nás, jak se uskutečnění projevuje u každodenních předmětů nebo v přírodě - jak vypadají stromy, které uskutečnily pravdu, jak vypadají hory, které uskutečnily pravdu a podobně.

 

Pokud si uvědomíme, že existence světa, který překonává rozdělení na subjekt a objekt, je něco reálného a že naše osobní existence je neoddělitelně spjata s existencí světa, pak chápeme, že naše vlastní zkušenost je zkušenost reálných vlastností světa.