Valpuržina daimonická píseň z Kréty
říjen 2002

Drobounké prsty
Napevno semknuté
Okolo rukojeti dýky
Vyřezávají v éteru hvězdu o pěti cípech
A ona modře září
Ona září
Za mnou
Vedle mne
Přede mnou
Vedle mne
Nade mnou
Pode mnou
Ve mně
Je Ona
Ona je

Cítím, jako bych sem patřila
Vím, můžeš si o tom říkat, co chceš
Ale já cítím, že jsem doma
Vím, že jsem tam, kam patřím
Jsem tam, kam patřím, kde mě kořeny rostou
Hlubší a delší
Tlustší a silnější
Já vím
Já vím
Nechej mě být sebou samou
Nech mě svobodně jít
Jdu domů
Hlubší a silnější
Já vím, kam patřím

Palác je mým domovem
Ale taky vězením
Mé srdce tklivě pláče
Zavřené do svatostánku kamenných zdí
Ony mě chrání
Ale jsou taky tvrdou skořápkou
Kéž se tyhle zdi obměkčí
A já jimi projdu napovrch
Kéž se zase stanou
Srdcem Matky
Které pulsuje a žije
Vyživuje, hřeje
Kéž mě vždycky pojí
S pevným tělem země
Ale nespoutají
Protože já patřím tam
Kam lidská mysl nevkročí
...

Plynu
Tak jako nikdy nikdy nekončící řeka
Skrze veškeré formy a zdi
Pode zdmi nade zdmi
I za zdmi přede zdmi
Kolem zdi uvnitř zdi
Mezi zdmi všemi zdmi
Protože já jsem ta síla, co tvoří ty zdi
A ty jsi ten tvůrce
Co mě kroutí a tlačí a tvaruje do forem zdi

Jsem květina lásky
Jsem Ta, která rozkvetla
Nesu Ti plody
           a ty je trháš
           a ty je saješ
           a ty je jíš
           a ty je piješ
jsem v extázi
ty taky jsi
ty taky jsi
já taky jsem
my taky jsme
ona taky je
on taky je
on taky je
ona taky je
tak tomu je
tak ať to je
tak ať to je
tak ať to je!

To Ty jsi můj Milenec, kdo mě inspiruješ
Kdo mi dáváš tvůrčí extázi
Ty jsi můj Milenec
Kdo mě uchováváš pro mě samu
Kdo mi vracíš můj život zpátky
Nikdys mě o něj nepožádal
Nikdys mě nesvedl, o něj nepřipravil
Ale napil ses jej v rozkoši výměnou za ten Tvůj

To Ty jsi můj Milenec
Kdo mi dáváš svou sílu
Výměnou za mé srdce
Kdo rád dáváš, nebereš
S pokorou přijímáš
Jsi jak květ lotosu
Otevřený jak mé vlastní srdce

Mým Domovem je Země
Co pulsuje Temnotou
Září ozdobená hvězdami
Moje sestra je Had,
Ta, která se třpytí v Temnotě
A já jsem ta Lvice
Která řve z hloubi strašných útrob!!

To Ty jsi můj Milenec
Ty, kdo mě líbáš na víčka
Když jsem je zavřela a vstoupila do sebe
Ty, který mi dýcháš na krk vlahým dechem
Když jsem v pokoře sklonila hlavu
Ty, který mi olizuješ prsty
Stisknuté k sobě v modlitbě
Ty jsi to, kdo piješ šťávu z mých úst
Otevřených ve zbožném údivu

Daimon mých snů
Vypravěč mých tajemství

Čas plyne
Čas plyne tak jako tuhnoucí med
Tak jako právě teď moje mysl
Byla jsem tady více než milión let

Býk s tělem člověka
Snílek
Hopsálek
Který inspiruje

Ty z mého vlastního nitra

Vidím pouze svou ženskou část
Proto jsem Tě potřebovala zmanifestovat
Až poznám
Že jsem Muž
Právě tak jako Ty
Ty odhalíš
Ženu uvnitř sebe
Celek s celkem
Vesmír ve vesmíru

Netaháme se, ani netlačíme
Pohybujem se spolu v ladném tanci

Ach, tancuj
Tancuj
Můj Býků
Odhal svou vnitřní ženu
A dovol mi
Abych se Ti stala něžným milencem

Jestlipak někdy vůbec najdu
Pořádek a zákon
V lásce?
Láska nevládne zákony
Ona jen říká - miluj -
A pak
nepotřebuješ zákon
už nikdy víc

Slova prýští a plynou
A moje srdce
Přetéká radostí
Jak to
Vždyť jsem si vždycky myslela
Že musím dávat dobrý pozor
Na to, kolik se rozdávám
Protože tolik
Si toho musím zase vzít
Ale teď, teď se
Utápím
Ve svém vlastním bohatství
Které donekonečna rozdávám.....

Pamatuji si, že jako dívka jsem četla knihy a závistivě si přála jednou taky knihy psát - proto, abych je mohla veřejně věnovat svým milým a blízkým. Teď se mi to tak trochu plní:
Chtěla bych tuhle báseň (kterou jsem napsala anglicky a teď ji přeložila, pokud vám připadá neohrabaná) věnovat jedné ženě, která se dotkla mého srdce, když mi jako mladé dívce ukázala své drahé deníčky, plně vášnivé (řekla bych daimonické) milostné poezie -
mojí mamince!
Děkuji Ti za inspiraci, mami, a za způsob, jakým jsi mi zase o něco víc
odhalila, kdo skutečně jsi! Mám Tě ráda.

Objevil se z čista jasna.
Neptal se mě, nic nepřinesl.
Neznám dokonce ani jeho jméno.
Jediné, co vím, je, že mě chce.
Protože si prostě lehl do mé postele
a nazval mě Ženou.
Objevil se tady z čistého nebe
A než jsem měla čas říci ne
Obsadil a přivlastnil si
Moje vlastní srdce.

(píseň od Francisco Buarque de Holanda)

Cvičení:

Které mýty, knihy, filmy nebo jiné příběhy jsou příkladem vašeho daimona? Jakou pomoc nebo vhled jste z nich získaly?

Se kterými hrdinkami příběhu se silné ztotožňujete? Jaké vlastnosti vám ukazují? Které vlastnosti jim v příběhu chybí nebo se je pokoušejí získat? Mají tyto vlastnosti nebo jejich nedostatek obdobu ve vašem vlastním životě?

Mluvte se svým daimonem. Požádejte jej, ať se vám ukáže ve formách, kterým porozumíte. Zeptejte se ho, jaké jsou podmínky a okolností vašeho vztahu.

Uvažujte nad těmito slovy básníka Rumiho:

'Milenci se nikde nakonec nesetkávají
Celou dobu byli uvnitř jeden druhého'

Meditace: Setkání s Daimonem

Zavři oči a vizualizuj si před sebou dveře. Když je představa zřetelná, požádej svého daimona, aby vstoupil do dveří a setkal se s tebou. Dívej se, jak se dveře otevírají a v nich stojí postava. Neboj se a nenech se rozrušit prvním dojmem, jenom jej zaznamenej - může se to dříve nebo později změnit.

Zeptej se té postavy: "Jsi můj daimon?" Vnímejte pozorně odpověď; může přijít ve slovech, v kontaktu vašich srdcí, nebo možná ucítíš, že v sobě máš nějaký pocit. Ať je to cokoli, jen to zaznamenej a později si to zapiš.

Pokud se vám bude dařit rozhovor, povídej si s daimonem.

Pokud je hovor problémem, spokoj se s prvním setkáním. V dalších schůzkách se vaše komunikace vyvine.

Na závěr se s daimonem rozluč, vizualizuj si, jak se obrací a zavírá za sebou dveře.