10. června 1993 proběhlo v Pine Ridge veliké mezinárodní reprezentativní sněmování kanadských a amerických Lakotů, Dakotu a Nakotů s 500 zástupci ze 40 kmenů a skupin, nazvané V. lakotský summit.

Všechny tři tyto názvy etnických celků znamenají Spojenci, ve třech nářečích. Kdysi patřili do konfederace Sedm poradních ohňů. Jim nepřátelští Odžibvejové je nazývali Siouxové a toto slovo ve francouzském zkreslení, vnímané Spojenci samými jako hanlivé, protože značí nepřítel, se obecně vžilo v literatuře. Na tomto summi tu byla přijata deklarace, vyhlašující válku všem vykořisťovatelům lakotské spirituality, bílým i rudým - Declaration of War Against Ex• ploiters of Lakota Spirituality. Deklarace byla zveřejněna v překladu manželů F. a Y. Kožíškových v časopise Wampum Neskenonu, roč. III, č. 2, 1994, na základě informace kanadských woodcrafterů. Z Dekla­race uvádím některá zdůvodnění a závěry:

Vzhledem k tomu, že jsme příliš dlouho snášeli nevýslovnou po­hanu způsobenou znesvěcováním, napodobováním a zneužíváním našich nejdražších lakotských obřadů a duchovních praktik rádo­byindiány, čachráři, sektáři, šmelináři a samozvanými „New Age šamany” a jejich stoupenci;

vzhledem k tomu, že s hrůzou a rozhořčením pozorujeme, že toto hanebné vyvlastňování našich posvátných lakotských tradic dosahuje epidemických rozměrů ve městech po celé zemi; a

vzhledem k tomu, že naše Posvátná dýmka je znesvěcována pro­dejem catlinitových dýmek na bleších trzích, pow-wow a v „New Age” prodejnách;

vzhledem k tomu, že jsou zakládány pseudonáboženské spolky za tím účelem, aby vydělávaly na lidech peníze pořádáním faleš­ných „obřadů potní chýše” a „hledání vizí”;

(...)

vzhledem k trapnému shovívanému postoji veřejnosti k této ostudné sebrance pseudoindiánských šarlatánů, rádobyindiánů, šmelinářů, sektářů a „New Age šamanů”, který tvoří závažnou pře­kážku v zápase lakotského lidu o přiměřené uznání legitimních po­litických, zákonných a duchovních potřeb skutečných Lakotů;

vzhledem k tomu, že toto exponencionálně rostoucí vykořisťová­ní našich lakotských duchovních tradic vyžaduje, abychom podnikli bezodkladnou akci na obranu naší nejdrahocennější lakotské spiritu­ality před dalším poskvrňováním, znesvěcováním a zneužíváním.
Proto jsme rozhodli následovně:

1. Tímto a od této chvíle vyhlašujeme válku všem osobám, které setrvávají ve vykořisťování, zneužívání a zkreslování posvátných tradic a duchovních obřadů Lakotů, Dakotů a Nakotů.

2. Mobilizujeme naše lakotské, dakotské a nakotské bratry a sest­ry z rezervací a tradicionálních komunit ve Spojených státech a Ka­nadě, aby aktivně a hlasitě čelili tomuto děsivému vykrádání a sys­tematické destrukci našich posvátných tradic.

3. Vyzýváme náš lid, aby ve spolupráci se svými soukmenovci žijícími ve městech identifikoval případy znesvěcování našich posvátných tradic a poté kladl odpor tomuto zneužívání, používaje přitom jakýchkoli specifických taktik, které budou nezbytné a účin­né — např. demonstrace, bojkoty, tiskové konference a akce přímé intervence.

(...)

7. Vyzýváme všechny naše indiánské bratry a sestry, aby jednali rozhodně a neohroženě v našem současném tažení za ukončení de­strukce našich posvátných tradic a aby měli stále na mysli, že naší nejvyšší povinností jako indiánů je: uchovat čistotu našich ušlechti­lých tradic pro příští generace tak, aby naše děti a děti našich dětí přežily a prospívaly způsobem, který každému našemu národu ur­čil náš Stvořitel.

Deklarace Lakotů se stala bezděkým prubířským kamenem toho, jak upřímně to různí čeští sympatizanti se svým vztahem k indiá­nům myslí.

František Kožíšek-Biminiji, člen redakce Wampunru Neskenonu, připojil k Deklaraci komentář, v němž mj. napsal: „... A přátelům se nedělá něco, o čem víme, že jim to ubližuje... Ale co teď, když víme, že s tím indiáni (a nejen Lakotové! — k deklaraci se jistě přidají nebo už přidaly další kmeny, o čemž budeme naše čtenáře informovat) nesouhlasí, že je to dokonce těžce zraňuje? ... Až se bude u vás za­hajovat sněm posvátným dýmkovým obřadem, nebude vám trochu úzko? Anebo si řeknete: ,Do toho nám nemají indiáni co mluvit'? Ale to už si přece říkali dávní osadníci, když ,nutně potřebovali' indiánskou půdu...” Tento komentář jehož autor  jej podepsal již ne svým původním lesním jménem ve fiktivní indiánské podobě, ale z respektu k obsahu indiánského protestu překladem jeho smyslu: Ten, který se nebojí jít sám.
 

Poznámka redakce:

Toto vyhlášení je sice již staršího data, ale je stále aktuální. Vykrádání dávných tradic a jejich zapojení do "duchovního podnikání" se dnes děje opravdu ve velkém.