Druhá část rozhovoru s Ludmilou Karaoolovnou Ojun.
Mají rituály, které děláte, něco společného?
Jsou to ohňové rituály. Oheň je život. Tuvinci se odpradávna klaněli ohni, duchu ohně. Velkou roli v nich také hraje číslo devět. Tolik je například světových stran, které se uctívají. Proto se také jmenuje jedno z šamanských center v Kyzylu – Tos deer (Devět nebes).
Devět světových stran? My známe čtyři: sever, jih, východ a západ.
Ale pak je ještě severovýchod, severozápad, jihovýchod a jihozápad. To je osm. A deváté je nebe. Ty všechny je třeba uctít. Mlékem a čajem. Proto je rozstřikuji vždy před obřadem speciální lžící, která je sestavena z devíti malých naběraček. V překladu se jí říká „devítiočka“.
Viděla jsem několik vámi vedených rituálů a všimla jsem si velkého množství atributů. Bylo asi náročné je z Tuvy přivézt…
Šamanský plášť je dost těžký, ale je to účinná ochrana šamana proti duchům. Čepice s orlími pery, buben. A pak řada drobností, bez nichž se neobejdu. Ale snad o tohle všechno by šaman mohl přijít, vše je nahraditelné. Jen o jednu věc přijít nesmí. O kyzingu – magické zrcadlo. To se dědí po dlouhá pokolení.
K čemu slouží?
K věštění. Některá zrcadla, která u nás nosí šamani jsou velmi stará. Jejich původ sahá až do doby, kdy na našem území žili Skytové. Našla se zřejmě v jejich hrobech-kurganech a dostala se mezi lidi.
Na seminářích, které děláte v Čechách, učíte vyrábět figurky ochranných duchů. Jak se dělají?
K tomu jsou zapotřebí stuhy v pěti základních barvách: bílé, červené, žluté, zelené a modré. Eerena je rovněž zapotřebí oživit; na semináři ukazuji způsob, jakým to lze udělat. Ale když ochranného ducha uděláte, musíte se o něj dobře starat, jinak by mohl škodit. Je to vlastně oživlá figurka – ať má podobu figurky, nebo barevného copánku – živá bytost, chcete-li probuzená energie… U nás, když se někdo chce z různých důvodů eerena zbavit, odnese ho do tajgy k potůčku, kde je mu dobře.
Kam se ochranné figurky umísťují?
Do bytů, domů, ale také do automobilů. Před šamanskými centry v Kyzylu často postávají auta, která jejich majitelé chtějí nejprve očistit a potom žádají šamana, aby do nich umístil ochranné eereny. Je to kvůli bezpečí na cestách a taky proto, aby je nikdo neukradl.
Chcete říci, že auto s eerenem nelze odcizit?
Duch se zloději pomstí. Stejně tak, když někdo vykrade dům nebo byt, kde je eeren. Zloděj onemocní, může i zemřít. Záleží, jak silný je ochranný duch.
Léčí šamani pomocí bylin? Na jižní Sibiři roste spousta silných léčivých rostlin, které se k nám začínají dovážet. Mám na mysli zlatý kořen, maralí kořen…
Tuvinský šamanismus je spíš rituální. Šamani vidí nemoc jako zlého ducha, který člověka napadne. A ničí ho tak, že ho pozřou a pak se ho zbaví. Někteří šamani znají byliny, ale většinou léčí zpěvem, bubnováním a ničením nemoci vlastní silou. Byliny sbírají bylináři a léčitelé.
Jaké jsou mezi šamany vztahy? V centrech je jich, pokud vím, po deseti, ale i více.
Někdy je cítit napětí. Už podle legend se šamani neměli navzájem v lásce a válčili spolu. Jsou to silné osobnosti. Mnozí proto z center odešli a začali působit samostatně.
Kolik stojí v Kyzylu například čištění domu?
Dva tisíce rublů (to je jako 2 000 Kč – pozn. autorky). Ceny jsou u všech šamanů stejné.
Když jdete očistit dům, tak si tyto peníze můžete všechny nechat?
Ne, jen tisíc rublů. Polovinu odevzdávám centru. Vedoucímu centra. Ten pak dává část Keninu Monguši, který vydal povolení na vytvoření center. Přestože je to už dávno, stále od nich peníze požaduje. Není možné mu je nedat. Je naší živou tuvinskou legendou. Má v místním muzeu vyhraněnu svou místnost a kdo chce, může se na něj přijít podívat. Ale musí mu přinést dárek. Obecně si ho lidé váží – dostal čestný doktorát Akademie věd v New Yorku.
Kenin Monguš Lobsan má také šamanské schopnosti nebo je to spíš vědec?
Obojí. Dobře věští, jeho věštby se splňují, alespoň pokud vím. Teď už je však velmi starý, přes osmdesát let. A jako se starým člověkem, není to s ním vždy jednoduché. Velmi špatně slyší.
(Konec druhé části)
Připravila Pavlína BRZÁKOVÁ
Autorka je etnoložka a šéfredaktorka časopisu Regenerace
Foto Pavlína Brzáková