O skutečné duchovní cestě  je sdělení, jež svým přátelům a žákům adresoval k posledním vánočním svátkům  Thich Nhat Hanh zvaný Thây (učitel), vietnamský zen-buddhistický mistr, mírový aktivista, bojovník za lidská práva. Jako politický uprchlík žije ve Francii od roku 1972, kde založil (1982) buddhistické centrum „Vesnice švestek“    

   http://villagedespruniers.net/, www.plumvillage.org .

S  obsahem jeho poselství  „Být u sebe  je cesta“ (Son chez-soi est le chemin) http://villagedespruniers.net/index.php?option=com_content&view=article&id=154&Itemid=110 se mohou čtenáři Jitřní země seznámit v českém výtahu zde.
 

Thich Nhat Hanh: Ostrov v sobě (L'Île du Soi) – část originálu  

„Buddha dobře věděl, že se po jeho odchodu budou mnozí z jeho žáků cítit ztraceni a velmi osamoceni.  Učil je, že existuje  útočiště v nich samých a že je to jediné útočiště, kam se mohou a mají utíkat.

Také   my máme hledat útočiště v tomto domově a nehledat útočiště v nikom jiném a v ničem jiném.  Místo,  kam se máme utíkat, je „ostrov v nás“, to je původní Dharma, tam nacházíme   mír, ochranu, své předky a své kořeny. To je naše skutečné sídlo – náš vnitřní ostrov – kde se nachází  světlo pravé Dharmy. Tam  se vracíme, abychom získali jas, bezpečí, protože tento ostrov není unášen vlnami oceánu. Hledání útočiště v sobě, ve svém vnitřním ostrově, je velmi důležité cvičení.

« Drazí mniši, obraťte se na svůj ostrov jako do útočiště a pamatujte si, jak se tam vracet»  jsou slova Buddhy, než zemřel.

Jestliže se považujeme za sesterské duše Buddhovy, cítíme se  pravými žáky Buddhy a řídíme se jeho učením, měli bychom následovat tuto radu, nalézt  skutečný domov a nehledat jej v prostoru a v čase. Máme jej nalézt v našem vlastním srdci; kde se nachází vše, čeho je nám zapotřebí. Tam se setkáme se všemi svými předky, genetickými a duchovními, tam se začneme dotýkat svých kořenů, svého dědictví. Nalezneme tam mír, bezpečí, světlo moudrosti. Uchylme se do útočiště našeho  vnitřního ostrova, do ostrova Dharmy a do ničeho  a nikoho jiného, včetně Thâye.

Buddha věděl, že se mnozí jeho žáci budou cítit ztraceni a samotni po jeho odchodu a připomenul jim, že tělo není nic trvalého ani věčného. Učil žáky, že nejdůležitější je pro ně nalézt útočiště v jejich vnitřním ostrově. Víme, že je pro nás vždy připraven. Netřeba, abychom použili letadlo, vlak nebo autobus, abychom se tam dostali – díky našemu dýchání při  bdělé pozornosti a našim krokům v bdělé pozornosti tam můžeme být ihned. Náš vnitřní ostrov je naše pravé útočiště. To je naše cvičení Dharmy.

Když si k vánocům koupíte jedličku, abyste vyzdobili svůj domov, vězte, že váš pravý domov není mimo vás, ale uvnitř vašeho srdce. Nemáme zapotřebí nosit něco domů, abychom se tam cítili dobře. Vše, co potřebujeme, máme ve svém srdci. Abychom se tam navrátili, nemáme zapotřebí cvičit mnoho let nebo podnikat daleké cesty. Víme-li, jak na to, víme-li, jak použít energie bdělého vědomí a koncentrace, lze se tam navrátit v každém okamžiku při každém kroku, při každém našem dechu.

Náš skutečný domov není vzdáleným místem, odděleným v čase a v prostoru. Není to něco, co bychom si mohli koupit. Může být  přítomen  v přítomném okamžiku pokud víme, jak to udělat.  Naše „doma“ je cesta. Když učiníme krok na této cestě, cítíme se okamžitě doma, přesně v tom okamžiku. Je to velmi původní, je to praxe „Vesnice švestek“. Neexistuje cesta, která vede ke štěstí, štěstí je cesta. Každý krok, každý dech nás může přivést domů, právě zde a právě teď.

To je poselství, které chce Thây poslat  v tomto vánočním čase všem svým přátelům a žákům. Chcete-li poslat přání svým přátelům/přítelkyním, svým milovaným, můžete poslat toto přání. Jestliže jej můžete opravdově praktikovat, bude mít hluboký význam, ale pokud jej necvičíte, je to přání bezcenné.

Těšme se v tomto svátečním čase z naší praxe návratu domů. Buďme skutečně „u sebe“ a staňme se tak domovem pro naše milované a pro naše přátele/přítelkyně.

     S důvěrou a láskou Thây“.

Pro Jitřní zemi
přeložila Anna Servanská