Mnoho škol, směrů, učitelů a spisovatelů dnes šíří spousty nauk a souhrnně je to prezentováno jako duchovní, esoterické a spirituální učení. Díky zaostalosti některých zemí v oblasti duchovní kultury a všeobecného chápání "duchovna" lidé moc nerozlišují a považují za duchovní či osvobozující nauku kde co.......

Proto neuškodí pro přehlednost si v tom udělat trochu pořádek a věci pojmenovat. Nejlepší bude začít esencí duchovního učení. Pokud ji známe, pak je orientace v mnoha a mnoha naukách okamžitě snadnější.....

Ve světě není to, co vlastně svým způsobem všichni hledáme / štěstí, mír, bezpečí, útočiště/ a nejen to. Nikdy to tam ani nebude. Co lidí již položilo životy za mír, svobodu a štěstí ostatních. Dnes máme nové diktátory, nové války, nové nemoci, nová nebezpečí - ale principy na kterých svět funguje jsou pořád ty samé. To samozřejmě neznamená, že by snahy některých lidí o větší míru svobody, o mír  a tak dál byly zbytečné. Ale utrpení, strast ze světa nikdy nevymizí. Pouze její míra je v našich rukou. Takže přítomnost strasti ve světě to je první čeho si upřímný pohled na věci jak jsou ve světě všimne.

A dalším zkoumáním jsou odhaleny příčiny strasti. Tou prvotní příčinou je už samá podstata naší existence ve světě. Jeden požírá druhého, vznik a zánik, stáří, nemoc....to vše jsou strastné záležitosti které jsou ale ovšem se světem pevně spjaty. A je zde také zřejmá souvislost mezi mírou zaslepenosti, nenávisti a chtivosti a mírou strasti. Toto už potom není ta základní strast, které jsme vystaveni bez rozdílu. Tady ještě přikládáme pod kotel.Chtivost , nenávist a zaslepenost různých forem a různé intenzity se významně podílí na zvyšování strasti.

A tady začínáme uvažovat o těchto souvislostech a klademe si otázku zda je možný zánik strasti.Plně si uvědomujeme nedostatečnost a neuspokojivost života ve světě. Sundáváme jak růžové tak černé brýle a snažíme se upřímně vidět vlastní situaci. Jak z toho ven? A tady začíná být rozdíl v tom co je a co není duchovním učením. Ta škála těch všelijakých esoterních nauk se tady jasně dělí na minimálně dva základní směry - ten první je to čemu se dá opravdu říkat duchovní učení. Tady jednoduše pokračujeme čtvrtou vznešenou pravdou a tou je cesta vedoucí k zániku strasti - Duchovní cesta. V budhismu shrnutá do  osmidílné stezky. Cílem je dokonalé osvícení a osvobození od strasti - Nirvána. Školy zaměřené na Boha pak mají namířeno směrem návratu k Bohu, splynutí z absolutnem a nebo universálním Já. V každém případě problém strasti je řešen do hloubky a vytržen i s kořeny. Jako pevný základ který nesmí být opomíjen je mravní pročištění a zušlechtění bytosti. Vnitřní očista a práce z myslí. Přijetí a plné uvědomění si zodpovědnosti za vlastní činy a především snižování připoutanosti ke světu příslušnými metodamy.

Cílem a výsledkem jakékoliv cesty která se dá označit za duchovní učení, nauku je vždy ukončení našeho jistě ne rekreačního pobytu ve světě a jeho sférách a dosažení Osvobození.

No a dá se říct, že všechna ostatní učení ač mohou být do jisté míry prospěšná nejsou duchovními v pravém slova smyslu. Sem patří různé to pozitivní myšlení, učení, která staví Boha do role služebníka našich tužeb, učení o kontaktech s duchy, o různých formách duchovního léčení nemocí, nauky mající za cíl dokonalé zdraví / I když......dokonalým zdravím a zahojením je právě Nirvána.../ učení jak dosáhnout pomocí tzv jogy kvalitního sexu, učení o dosahování světských cílů skrze magii a tak dál...je toho opravdu spousta. Souhrnně  - tohle jsou učení jejichž cílem je maximální zmírnění strasti a dosažení maximálního štěstí tady - ve světě. Pozitivní myšlení přináší příjemnější výsledky než negativní. Některá z těchto učení mají pozitivní vliv na lidi a mnoho lidí nepřipravených pro hlubší chápání může v těchto učeních najít účinný nástroj třeba i ke zlepšení charakteru / což se jim bude jistě později hodit/ takže nejde o to je zavrhnout jako neduchovní, ale jen umět věci takto rozlišit a nezaměnovat je.Tyto záležitosti by neměly být považovány za nějakou tajemnou duchovní cestu, ale prostě za to čím opravdu jsou - za prostředky ke zlepšení naší situace ve světě, ale nikoliv za prostředky k jejímu definitivnímu vyřešení.

A pokud takto pojmenujeme věci pravými jmény pak není důvodu pro rozepře mezi zastánci názoru, že pro duchovní dosažení je třeba občas něco i udělat, že je zde prostě daná cesta jejíž základ je vždy učení od učení stejný/ jedná - li se o učení duchovní/ a mezi lidmi, kteří vidí smysl života spíše v materiálním snažení a jen proto že nějak přičichli k pár knihám a naukám by rádi viděli svůj současný stav ve světě jako ono Já, jako ono Božství či osvícení o kterém si trochu početli.

Jakýmkoliv slovem je možné označit cokoliv, ale když známe jeho pravý význam pak se nedáme snadno zmást.Svět je jako vězení - někdo by rád luxusní celu se skvělými spoluvězni a jiný se dívá o něco hlouběji a spíš by už rád na svobodu.......

A ještě další zase dává přednost před kopáním tunelu a rizikem že ho chytěj raději snění o tom, že je již na svobodě. A já bych jen sám pro sebe dodal - Kopej trpělivě a opatrně si počínej, nevykecej svůj záměr vězení opustit kde komu, nech snílky snít, nech nové vězně, kteří zatím nemají páru kde jsou obdivovat vymoženosti a vězenské zábavy, jen trpělivě kopej a občas koukej taky do mapy co ti tu nechali "utečenci" aby ses neprokopal třeba bachařum do šatny....kopej, hrabej...trpělivě, opatrně.

A z tohoto pohledu je třeba rozlišovat návody typu : Jak být štastnej ve vězení, jak si dobře zařídit celu, jak se vyhnout zbytečným, potížím a tak....

A návody k útěku - nikoliv od reality jak rádi říkají spokojení vězni - mazáci, ale k cestě na svobodu.

Ta samozřejmě také vede přes vzorné chování.