Podstatu dvanáctera propracoval moudrý psycholog dr. Albert Ellis. Nebyl první. Mnohé z toho již hlásali staří filosofové ze stoické školy.
- Nemusí mne všichni milovat a obdivovat.
- Nemusím své životní role vždy a všechny zvládat na výbornou.
- Není absolutní dobro a zlo. Ani lidé, kteří se dopustili poklesku, nejsou hodni zavržení - i já mám možnost se pokusit napravit svůj poklesek.
- Nedějí-li se věci tak, jak bych si přál, není to ještě katastrofa.
- Moje neštěstí a neúspěch nezavinily zevní síly, kterým se nelze ubránit.
- Není pravda, že se mohu ubránit neštěstí, budu-li se mu předem vyhýbat a obávat se ho. Většina možných shod se nikdy nepřihodí.
- Překážkám není nutno se vyhýbat. Překonám-li je, mé sebevědomí vzroste. Ne-li, zkusím to znovu a lépe.
- Můj vlastní život nikdy, ale opravdu nikdy není závislý na jakékoliv druhé osobě. Jsem schopen postarat se o sebe a žít dál.
- Minulost sice ovlivňuje naše chování, ale dřívější špatné zkušenosti není nutno stejným chováním přivolávat.
- Není nutné ani možné, aby se lidé kolem mně změnili jen podle mých představ a přání. Všichni máme nějaké chyby. Je třeba tolerance a naučit se žít i s chybami našich blízkých.
- Není pravda, že každý problém má jen jedno perfektní řešení. Jsou situace, které mají několik řešení, z nichž každé má své 'plus' a 'mínus'.
- Každý člověk se může naučit ovládat nejen projevy svých citů, ale i tyto city.
Dvanáctero rad proti úzkosti
