EUTANAZIE

            Domnívám se, že není třeba zákonné povolení k eutanazii. Není ale ani možné zakazovat – bránit člověku v jeho svobodné osobní volbě. 

            Správné stanovisko by mohlo být (deklarované vládním výnosem nebo jinak), pokud nebude prokázáno, že byl zkrácen život proti výslovnému přání dané osoby, nebude nikdo za příslušnou pomoc stíhán. K tomu by bylo rozumné vydat minimální doporučené podmínky asistence.

            Nedomnívám se, že dobrovolný odchod ze života volí lidé jen z důvodu nesnesitelné fyzické, psychické bolesti. Může jít mnohdy o mnohem hlubší vnitřní důvod, kdy se člověk odhodlá k této oběti, k níž je třeba i kus hrdinné odvahy. Mám na mysli to, že každý člověk je na Zemi pověřen nějakým úkolem, ať už si to uvědomuje nebo ne. Pokud tedy může na základě svých duševních a fyzických sil jít dál na své pouti a konat to, co dle svého přesvědčení musí, je to dobře. Přijde-li však čas, kdy není už žádným přínosem pro společnost (nemůže přispět už ani radou či myšlenkou) a stává se trvalou (drahou) zátěží – břemenem, je od takového jedince vysoce ušlechtilé, když se sám rozhodne, že odlehčí přírodě, opustí svou fyzickou formu a vrátí se tam, odkud přišel. Takovýchto osobností je však velmi málo.

            Podstatné je totiž při svém rozhodování preferovat budoucnost a život v ní, než ulpívat (mnohdy z pseudohumanistických, náboženských, finančních důvodů) na zbytečném prodlužování de facto mrtvé existence. Pojem oběti znali např. Sokrates, Ježíš, Hus …, i když z odlišných důvodů.

            Není náhoda, že eutanazie je uznána jako první v Nizozemí – v civilizované, kulturní, vysoce vzdělané zemi, kde žil i  J. Á. Komenský.

Podívejme se na některé číselné údaje v Nizozemí. 

Např. hustota zalidnění je 378 obyvatel na km² , patří k nejvyšším na světě a na první místo v evropských státech. Lidé jsou prostě namačkání na sobě, postrádají prostor (s tím souvisí i otázka užívání drog).

            Střední délka života je u mužů 75,0 a u žen 80,7. Tyto údaje opět signalizují velmi vysoký stařecký věk přežívání. Nemůže volba eutanazie souviset také s vyšší úrovní vědomí, s podvědomou moudrostí matky přírody v souvislosti s udržením zdravé, kvalitní populace pro budoucnost? Nejde o skutečnou moudrost na rozdíl od dogmat vatikánské církve nebo tzv. etických, humanistických, lékařských odborníků, z nichž mnozí neprožili v praktickém životě souznění s utrpením takto postižených lidí?

                                                                               Jiří Ohnutek