Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 30. 10. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
George Bernard Shaw:
Demokracie je posledním trikem tyranie.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2879x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2817x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2805x)
Váš rok
(02. 01. 2018, 2479x)
Mayský sněm promlouvá
(15. 11. 2017, 2434x)
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2396x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Víra

* Franchezzo: Poutník v zemi duchů (2.)


Ukázka z knihy - Víra - 28. 07. 2005 (4626 přečtení)

Další pokračování příběhu poutníka duchovní zemí



II.

 

„Mrtev, mrtev!“ křičel jsem divoce. Ne, to nemohlo být. Mrtví už nic necítí. Promění se v prach a všemu je konec. Vše je pro ně ztraceno. Nemají již vědomí. Nebo byla moje životní filosofie nesprávná a duše zemřelého žije dál, i když se tělo rozpadne?

Kněží naší církve nás to sice učili, ale já jsem se jim vysmíval jako taškářům, kteří pro svůj prospěch tvrdí, že člověk žije dál a že do nebe dojde branou, k níž mají klíče jedině oni. Tyto se dají do pohybu jen na prosbu těch, kteří předem dobře zaplatili. Jen za peníze byli kněží ochotní sloužit mši za zemřelého. Z vylekaných žen a slaboduchých mužů udělali blázny, zastrašené hrůzným vyprávěním o pekle a ti pak dali všechno, aby si získali iluzorní práva na onom světě.

Znal jsem tyto kněze i soukromý život mnohých z nich a nehodlal jsem věřit prázdným slibům o odpuštění, které nemohli zaručit. Říkal jsem, že se smrti, až přijde, podívám do tváře s odvahou těch, kteří předpokládají, že znamená úplné zničení. Byli-li tito kněží nevěrohodní, komu se má věřit? Kdo nám pak mohl říci, je-li po smrti budoucnost, je-li vůbec Bůh? Nikoliv živí, neboť oni jen věří a tuší. Ani mrtví, neboť z nich se nikdo nevrátil, aby přinesl zprávy. A nyní jsem stál vedle vlastního hrobu, viděl, jak moje milovaná naň sype květy a slyšel, jak mne jako mrtvého oplakává.

Když jsem k onomu pahorku přišel blíž, byl pro mne průhledný a spatřil jsem dole rakev s mým jménem a datem úmrtí. V ní ležela tichá postava, kterou jsem poznal.

K mému úděsu jsem zpozoroval, že se tělo již začalo rozkládat a skýtalo odporný pohled. Jeho krása byla ta tam, jeho tahy by brzo nikdo nepoznal. Já jsem tu stál, hledě vědomě naň dolů a pak na sebe. Cítil jsem své údy, přejížděl rukama známé tahy obličeje a přesvědčil se, že žiji, přesto že jsem zemřel. Mrtvý žil, ale kde a v jakém stavu? Byla tato temnota peklo? Pro mne by se nenašlo jiné místo. Byl jsem ztracen, tak mimo klín církve, že ani v očistci by pro mne nebylo místo.

Všechny svazky s církví jsem rozvázal. Církev , která trpěla hanebné a ctižádostivé pletky svých hodnostářů, neměla nárok zvát se duchovní vůdkyní. Kdo pozoroval v mé rodné zemi hrozné zneužívání církevní moci, nebude se divit, že se národ konečně snažil toto jho setřást. Tak i já jsem církví opovrhoval a mohly-li její kletby poslat duši do pekla, pak jsem se v něm jistě nacházel.

Pohlédl jsem na svoji milovanou a napadlo mi, že by nikdy nemohla přijít do pekla ani za tím účelem, aby mne viděla. Připadala mi také jako smrtelná a když klečela na mém hrobě, dlela jistě ještě na Zemi. Neopustí zemřelí vůbec tuto zemi, zůstávají v blízkosti dějiště svého pozemského bytí?

Zatím co mi podobné myšlenky přicházely na mysl, chtěl jsem se své milované přiblížit. Nebylo mi to však možno, neviditelná zábrana jakoby ji obklopovala a mne zadržovala. Na obě strany jsem se mohl pohybovat, jen jí jsem se nesměl dotknout. Mé pokusy byly marné. Pak jsem s ní mluvil a nazýval ji jménem. Říkal jsem jí, že tu jsem, stále při vědomí a týž, i když jsem zemřel. Ona mne však zřejmě ani neviděla, ani neslyšela. Plakala tiše a něžně se dotýkala květin a při tom promlouvala, že jsem měl květy rád a jistě budu vědět, že je tam pro mne položila. Stále jsem k ní co nejhlasitěji mluvil, ale byla hluchá pro můj hlas. Jen zneklidněla a přejela si rukou čelo jako ve snu, pak pomalu a smutně odcházela.

Vší mocí jsem se ji snažil následovat. Marně. Mohl jsem se vzdálit jen několik kroků od svého těla a zpozoroval jsem příčinu. Jakési černé hedvábné vlákno mne drželo pevně u mého těla. Nepodařilo se mi je přetrhnout. Když jsem se pohyboval, natáhlo se jako guma, ale vždy mne přitáhlo zpátky. Co ale bylo nejhorší! Začal jsem cítit, že trouchnivění rozpadajícího se těla napadlo moji duši, jako když otrávenou částí pozemského těla trpí celé moje tělo. Nová hrůza přepadla mou duši.

Tu ke mně v temnotě promluvil hlas jakési vznešené bytosti: „Miluješ toto tělo více než svou duši. Dávej pozor, jak se v prach obrací a poznej, o co jsi se tolik staral a na čem jsi tolik lpěl. Pochop, jak bylo pomíjivé, jak se stalo bezcenným. Pak pohleď na svoje duševní tělo, jak je zanedbané a vyhladovělé díky požitkům těla pozemského. Jak ubohou, odpuzující a znetvořenou se stala tvým pozemským životem tvoje duše, která je nesmrtelná a věčná.

Nyní jsem se sám pozoroval. Viděl jsem se jako by mi bylo přidrženo zrcadlo. Ó hrůzo! Nebylo pochyby, byl jsem to já. Ale jak hrozně změněn, hrubý a plný nízkosti a odpuzující v každém rysu. I má postava byla znetvořena. Odvrátil jsem se zděšen od svého zjevu a přál si, aby se země pod mýma nohama otevřela a skryla mne pro vždy před všemi zraky. Už nikdy nechci volat svou lásku a přáti si, aby mne viděla. Je lépe, když na mne myslí jako na mrtvého, který od ní pro vždy odešel, když mne podrží v paměti, jaký jsem byl v pozemském životě, než aby se dozvěděla o mé hrozné proměně, jak ohavné je mé pravé já.

Moje zoufalství, moje útrapy byly nepopsatelné. Křičel jsem divoce, bil jsem se a rval si vlasy v prudkém zděšení. Pak jsem se vyčerpal a klesl v bezvědomí.

Zase jsem procitl a zas to byla přítomnost mé lásky, která mne probudila. Mluvila ke mně něžně a tiše, když kladla květy na můj hrob. Nyní jsem se jí nesnažil ukázat, nýbrž se skrýt. Moje srdce se zatvrdilo vůči ní. Řekl jsem si: „Nechť raději oplakává toho, který odešel, než aby věděla, že žije.“ Tak jsem ji nechal odejít. Jakmile se však vzdálila, volal jsem ji jako šílený. Kéž by se přece nějak dozvěděla o mém hrozném stavu a nenechala mne zde samotného. Neslyšela mne, ale cítila mé volání, v jisté vzdálenosti se zastavila a obrátila se jakoby k návratu. Potom šla dále a opustila mne.

Ještě dvakrát nebo třikrát mne navštívila. Pokaždé jsem v její blízkosti pocítil stejnou hrůzu a při jejím odchodu stejnou opuštěnost, pokoušel jsem se ji zadržet ve své blízkosti. Ale již jsem nevolal. Věděl jsem nyní, že mrtví marně volají. Byl jsem pro celý život mrtev, jen pro sebe a pro můj strašlivý osud jsem žil dále. Již jsem to věděl: smrt není nekonečný spánek, není klidné zapomnění. Ve svém zoufalství jsem se modlil, aby mi úplné zapomnění bylo dopřáno. Ale věděl jsem, že to nemůže být, neboť člověk je žijící duše a žije k dobru nebo zlu, k blahu nebo bolesti věčně dále. Jeho pozemský obal se mění v prach, ale duch, který je pravým člověkem, nepozná rozpadu ani zapomnění.

Den za dnem – cítil jsem totiž, jak dny přecházejí – se můj duch probouzel a viděl jsem stále jasněji defilovat před sebou v dlouhé řadě události svého života. Nejprve matně, pak stále zřetelněji a v úzkostné beznaději a hrůze sem sklonil hlavu. Cítil jsem, že je pozdě na odčinění i jen jediného činu.

(Pokračování)

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...


26. 10. 2020:

Zdeněk Troška: "...budou dělat haury do chvíle, než jim zemře (na covid pozn.red.) někdo blízký, někdo, koho měli rádi. Mám pocit, že snad nesledují televizi a nevidí záběry ze všech států světa, kde je to stejné, ne-li horší. Musím chránit sebe a své blízké, to je přece moje povinnost a nějaké frajerské pózy nejsou namístě. Stejně mi vadí to věčné fňukání, že nebudou mít na nájem, na jídlo, na toto a tamto, že jsou finančně úplně na dně – ale hned jak se v červenci rozvolnilo, na 105 tisíc Čechů vyrazilo do Chorvatska k moři. A na to peníze najednou měli?..."

Celý článek...


25. 10. 2020:

Exsenátor Jan Veleba: " V nadcházejícím týdnu jde v podstatě o všechno a pokud se nezklidní situace ve společnosti a na postu ministra zdravotnictví se rychle neobjeví kvalitní osobnost, pak opoziční demoblok a mediotelevizní žumpa ČT využijí všech prostředků k likvidaci vládnoucího hnutí, speciálně premiéra Andreje Babiše. Pokud by se jim to podařilo, tak tato společnost končí...
Naše společnost je nemocná, ztratila se slušnost, ztratila se elementární úcta k jakýmkoliv hodnotám, ztratil se stud. Nenajdete normální slušnou diskusi, názor proti názoru, najdete jenom urážky, zesměšňování a útoky...
"

Celý článek...


25. 10. 2020:

Sociolog Petr Hampl: "Epidemii si nemůže řešit každý sám. Výsledek je závislý na spolupráci. Jenže jsme v situaci, kdy se lidem lže téměř neustále a téměř o všem. O migraci, dluzích, Evropské unii, školství, mezi- národních smlouvách a čemkoliv jiném vás napadne...
Být ekonomickou celebritou – to dnes znamená, že dobře vypadáte, máte kontakty v médiích, a dokolečka opakujete, že řešením všeho je snížení daní pro bohaté, snížení státních výdajů a deregulace. To se naučíte za dvě minuty. K tomu nepotřebujete číst složité studie v cizích jazycích...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!