Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 06. 07. 2020     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
Honoré de Balzac:
Za každým velkým majetkem se skrývá zločin.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Aktuální stav
(12. 01. 2018, 2494x)
Naslouchejte si každou vteřinou
(02. 11. 2017, 2465x)
Svět se mění
(19. 11. 2017, 2457x)
Nejsme připraveni
(27. 09. 2017, 2356x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Duchovno

* Gyalpove cesty po Indii


Převzato - Duchovno - 28. 04. 2010 (3224 přečtení)

Po roku sa túžba vrátiť do Indie stáva čoraz silnejšou a treba to začať riešiť. Pridá sa aj Aleš, ale zatiaľ je veľa povinností a málo prostriedkov. V januári volá Lukáš, že za pár dní odlieta do Indie, do Bódhgaji, kde budú iniciácie Nyingma Kama (kompletné predanie kánonu školy nyingmapa). To rozhoduje, preto sa púšťam do zháňania leteniek. Nakoniec sme zohnali za skvelých 450 € spiatočnú, let do Dillí s medzipristátím v Moskve. Letíme za tri týždne, 8. februára.



Supí vrch

Dali Monastery, Darjeeling


Malý mních, fotograf

Tentoraz beriem iba fakt nevyhnutné veci, tri tričká, štvoro trenírok, jeden letný spacák, štvoro ponožiek a teplé veci, v ktorých idem. V ruksaku mám ešte dve sedemdecky: absinthe (moje obľúbené pitie) a rožovku (čo mala byť pôvodne čerešňa). Píšem ešte do kláštora Mindrolling v Dehradune, vybavujem taxíka z Dillí do Dehradunu, tak, ako sme mali aj pred rokom a samozrejme ubytko v kláštore. Komunikujem s Ani Džigme (Ani = mníška). Všetko vybavené a ja sa už len modlím za šťastný let.

Dillí: ovalí nás teplo, sú asi štyri hodiny ráno miestneho času. Ideme pomedzi taxikárov a hľadáme ceduľku s mojím menom. Pri východe ešte kupujeme moje najobľúbenejšie pitie v Indii, Slice (mangový džús, www.youtube ) a vyrážame do Dehradúnu, kde budeme asi za päť hodín. Cestu zväčša prespím, Aleš nemôže spať, nie je zvyknutý na neustále trúbenie a hustotu indickej premávky.

Dehradún: konečne „doma“. Ideme vybaviť ubytko, vraj majú plno. Nijakú rezerváciu nevidia. Skúšam volať Zuzane, ktorá mi posielala posledný mail namiesto Ani Džigme, neberie. Odvolávam sa na Ani Džigme. Tých ale môže byť veľa, dokonca by to mohla byť aj sama Khandro Rinpočhe (hádam nemyslím, že by nám to ona vybavovala...). Nevadí, poznám guesthouse kúsok od monastérie, zašli sme tam a dostali celkom v pohode izbu. Poobede volala Zuzka, že či je všetko O.K., vysvetlil som jej, ako sme pochodili, ona mi povedala, že „veď vám to rezervovala sama Rinpočhe!“. Ale neva, začal som robiť Alešovi sprievodcu po okolitých kláštoroch.

Rišikeš (Rishikesh): kedže toto hlavné mesto jógy, preslávené hlavne beatlsákmi, ktorí tu navštevovali svojho guru Mariši Mahéš Yogiho, je vzdialené od nás len 40 km a mám naň pekné spomienky, prenajímame si auto so šoférom a vydávame sa na jednodňový výlet. Rišikeš je akoby teplejší, plno turistov, drzých opíc, množstvo hindu ašramov a chrámov, sadhuov a davy ľudí. Prechádzame po úzkom moste na druhý breh tu ešte čistej Gangy a splývame s pohybujúcim sa davom. Zájdeme na obed do reštiky Little Buddha Caffee, kde to vyzerá ako u nás v čajovni a kde fantasticky varia. Porobíme drobné nákupy a večer sa vraciame do Dehradúnu. Na druhý deň si rezervujeme auto do Čandigarhu (Chandigarh), kde sadneme na autobus do Mandi. Našim ďalším cieľom je Rewalsar. Cesta na autobus trvá asi 4 hodky alebo viac, sadneme do rýchlo sa plniaceho autobusu a ďalších asi sedem hodím sa drkotáme do Mandi, čo je prestupové miesto pod Rewalsarom a vôbec dosť frekventovaná križovatka, odkiaľ sa človek môže dostať na veľa miest. Dorážame tam až okolo šiestej večer, tak sa rozhodneme zájsť tam do nejakého hotela a do Rewalsaru vyraziť na druhý deň. Keďže cesta mi prišla náročná a únavná, rozhodujem, že si zaslúžime nejaký viac nóbl hotel, nebudeme na sebe šetriť. Turistický sprievodca, čo sme kúpili v second hande v Rišikéši (stál 400 rup, čo je 6,70 € a u nás som niečo podobné videl za 30 €), nám pomôže pri výbere a taxík nás odvezie tých pár metrov od autobusu. Večer si dáme na izbe o jeden frťan viac a pustíme si na telke Mr.Beana. Kúpelňa bola oproti Dehradúnu kráľovská, čo využívam a odmietam vyliezť spod sprchy.

Rewalsar: malé mestečko v Himalájach známe svojim „Lotosovým jazerom“ (Tso Pema) a jaskyňami Padmasabhavu a jeho družky Mandaravy. Po asi troch hodinách jazdy vystupujeme v Rewalsare a bežíme do Nyingma Monastery (Padmasambhava Monastery), kde som býval aj minulý rok. Majú plno, ale možno zajtra. O.K., po dlhšom behaní s ruksakmi na chrbtoch sa ubytujeme v jednom hoteli za 600 rup/izba/noc (10 €). Máme tam tri postele a nájomca pred nami bol očividne (nosocitne) fajčiar. Je to na treťom poschodí a sme rovno na streche. Hneď, ako sme sa zložili a najedli v mojej obľúbenej tibetskej reštike, zamierime k obrovskej soche Padmasambhavu kúsok nad mestom. K jeho jaskyniam pôjdeme až zajtra. Aleš z nejakého dôvodu hľadá v každej reštike, či nepodávajú aj jazveca. V indických nemajú žiadne mäso, alebo ak, tak baraninu a kuracinu. V tibetských človek nájde aj bravčové a niekde aj hovädzie. Rewalsarská „chees thukpa“ je pre mňa doteraz neprekonateľná. Pri jednom obede si k nám prisadá starší láma so sestrou. Keďže bolo plno, čakali sme na jedlo vyše hodiny a láma sa dal s nami do reči. Odkiaľ sme, z kade ideme a kam máme namierené, či sme buddhisti, k akej škole patríme a tak. On bol nyingma/kagyu. Informuje nás o pobyte 17. Karmapu vo Varanasí, pýtam sa, ktorý z nich, on že „ten Tibetský, Orgyen Trinley Dordže“. Bavíme sa o Trungpa Rinpočhem, že to bol jogín bláznivej múdrosti a že nás nyingmapákov často volajú „drunken lamas“ (opitý lámovia) a smejeme sa. Konečne donesú jedlo a ja sa ho pýtam, či pozná krátku ganapúdžu Džigme Lingpu a či by sme ju spolu nespravili. Že pozná a môžeme, ale mám to viesť ja. Navštevujeme jaskyňu Padmasambhavu. Keďže je v ten deň aj významný deň na ganapúdžu (ganaakrapda-tantricka-oslava), dúfame, že v jaskyni si ju spravíme. Bohužiaľ, tá možnosť sa nenaskytla. Po návšteve jaskýň ideme teda na vrchol kopca, do „lesíka modlitebných vlajočiek“, kde si nájdeme flek a urobíme púdžu. Sem- tam poza nás niekto prejde, ale nemáme s tým problém, tu je duchovná prax normálna a nikto ju nemusí skrývať. V iný deň poprosíme mníšky, ktoré tu žijú na ústraní, aby nám otvorili gompu (chrám/meditačka, niekedy aj kláštor), ktorá je vlastne tiež takou jaskyňou, trochu domurovanou a má lavice na sedenie a stolíky na texty. Na kopci je množstvo jaskýň, pustovní, kde sú tibetskí buddhisti na ústraniach. Miesto je veľmi silné a my zostávame sami v gompe a robíme asi dvojhodinovú prax gurujógy a kontemplácie. Medzi tým sem tam vojde najprv nejaký mních, urobí pár poklôn a potichu odchádza, potom nejaká menšia skupina zložená z Indov a mnícha, čo ich sprevádza. Keď vidia, že robíme prax, ostávajú potichu, prezrú si gompu a odídu. Medzitým sme sa už presťahovali do kláštora. Práve tam prirábajú ďalšie poschodie. Chceme navštíviť Ontul Rinpočheho, ale bohužiaľ pred dvomi dňami odišiel do Dehradúnu, do Mindrolling Monastery(!). Tak sme sa minuli. Na tretí deň začína tibetský nový rok, losar, ale moc sa neoslavuje, lebo umrel nejaký dôležitý láma. Ale aj tak počuť delobuchy niekoľko dní. Nakoniec odchádzame do Dharamsaly.

Dharamsala: prichádzame večer, okolo siedmej, chytro berieme taxi a hajde hore do časti McLoud Gandž, medzi Tibeťanov. Je tu chladno, sme 1700 m.n.m. V noci asi tak 10 stupňov, cez deň okolo 20. Loseling Guest House nám opäť poskytne prístrešie. Bohužiaľ, izba je chladná, slnko sem vkročí len ráno, keď je ešte zubaté, aj to len na dve hodky. V Dharamsale spravíme dosť veľa nákupov, kupujeme aj thanky pre seba a kamaráta, beháme po okolí a užívame si. V predposledný deň stretáme na ulici našich priateľov z Andoviec (tibet.sk), na naše prekvapenie sa ubytovali hneď vedľa nášho guesthousu. Na večer si dohodneme spoločnú večeru. Príjemne pokecáme a na ďalší deň nás čaká predlhý presun do Varanasi. Najpr autobusom do Chikki Bank, kde čakáme na vlak. Máme tretiu triedu bez klimatizácie, lôžka máme na samom vrchu. V noci sa vlak mení na prevoz prasiat, všade sa chrápe, ako na povel a hlasno. Ešte že vlak robí hluk. Ráno sa z prasiat stávajú tuberáci a všetci neskutočne chrchlú. V sprievodcovi si nájdeme možnosti ubytovania a po skoro 30-tich hodinách cesty vystupujeme vo Varanasi.

Varanasi: nami vyhliadnutý hotel je plný, hovorím rikšákovi, že nech nám nájde iný, s výhľadom na Gangu a teplou vodou. Našiel. Idem pozrieť na izbu s personálom, či bude vyhovovať. Idem na balkónik, pred nami Ganga a pod nami...smašan, kremačný ghát, akurát horia asi tri mŕtvolky! Bomba! Berieme! Hneď sa ideme najesť na strechu nášho hotela a večer vyrážame ku ghátom na breh Gangy. Vyjdeme aj do mesta, kde je po večernej púdži Gange a Šivovi neskutočne veľa ľudí. Je horúco, vyše dvadsať večer, okolo tridsať cez deň, konečne uplatňujeme repelent a kupujeme aj Raid na izbu, aby sme ju vystriekali od komárov. To sa vie, že keď bývate pri Gange, nechcete žiadneho komára a jeho uštipnutie riskovať. Na ďalší deň si robíme výlet do Sarnathu, miesta, kde Buddha prvý raz učil. Prechádzame ruinami chrámov, dotýkame sa miesta, kde pravdepodobne zvykol Buddha sedávať v meditácii, obchádzame Dhamekh stúpu, ktorá v sebe nesie Buddhove relikvie, predstavujeme si, ako to tam muselo vyzerať za Buddhových čias. Kúsok od stúpy si sadáme a robíme prax. Okolo nás v parku sú rôzne buddhistiké skupiny, ktoré tiež niečo robia. Miesto sa tiež nazýva „Jelení park“ a my tam jelenčeky kŕmime mrkvou. Navštívime hlavný chrám a večer sa vraciame na hotel. Posledný večer sa zamotáme do starých, úzkych uličiek tohto starobylého mesta. Rozmýšľam, či mám cítiť nejaké obavy, alebo nie, ale nakoniec sa rozhodnem, že nie. Míňame rôzne obchodíky a internetové kaviarne. Pred nami idú mladí šikmookí a predavač sa im zdraví po japonsky, oni s prekvapením odzdravujú. Priblížime sa my a on na nás „dobrý večer“ (s trochu ruským prízvukom). Rovnako prekvapene sa odzdravujeme. Cestou k hotelu sa ešte pristavíme pri horiacich pohrebných hraniciach pod naším hotelom, dívame sa na scenériu v tme a ja si hovorím „takto to celé končí“.

Bodhgaja: buddhistický Jeruzalém, Mekka. Tu sa to stalo, Buddha precitol a rozhodol sa roztočiť koleso náuky. Ubytujeme sa tam, kde som spal aj posledne, Happy Guest House. Pekná izba s veľkou terasou vhodnou na večerné popíjanie piva. Zložíme sa, ideme sa najesť a potom nájsť Nyingma Gompu (kláštor), aby sme sa stretli s Lukášom. Iniciácie akurát končia a za pár minút sa s Lukášom zvítame. Je tu množstvo ľudí a veľa významných učiteľov. Iniciácie dáva Togden Rinpočhe (www.youtube.com, 3:47), čo je jedinečná možnosť sa s ním stretnúť a ustanoviť s ním dharmické spojenie tým, že prijmeme od neho náuky. Lukáš nás zoznamuje aj s Ogyan Tanzin Rinpočhem (www.nyingma.com/ogyan-cho-khor-ling/tanzinrinpoche), ktorého pozývame na Slovensko. Pozvanie prijal. Chodíme robiť praxe aj k Maha Bodhi Templu, medzi ostatných buddhistov hádam všetkých smerov. V jeden večer, deň Padmasambhavu, nás Ogyan Rinpočhe pozýva, či sa k nim nechceme pripojiť na ganapúdžu. Sme veľmi radi a večer sa stretávame na malom cintoríne, pre Maha Bodhi Temple. Prišiel s ním aj Gyalse Rinpočhe, hlavný prijímateľ iniciácií, tiež ngakpa (jogín). Je nás asi desať.
Jedeň deň dostávam ľahký úpal a ostávam ležať na izbe. Najprv som sa bál, že je to niečo horšie, ale za necelý deň to prechádza. Robíme si výlet na Supí Vrch, kde Buddha prvý raz učil náuky o prázdnote, potom do Nálandy, najstaršej univerzity na svete, kde pôsobil Nagardžuna, Naropa, Padmasambhava, Saraha a mnohí ďalší. Je strašne sparno. Ráno nás budí kláštor vedľa nás, kde vždy okolo piatej púšťajú do ampliónov „Buddham saranam gačchámi...“, formulu budhistického útočiska v pálijštine. Po asi týždni pobytu sa vydávame na poslednú štáciu nášho výletu, do Dárdžilingu.

Dárdžiling: preslávený hlavne čajom, ktorý je považovaný za šampanské medzi čajmi. Stúpame taxíkom asi tri hodiny do výšky 2200 m.n.m. Noríme sa do oblakov a tešíme sa na východné Himaláje. Je tu príjemne chladnejšie, než dolu. Briti si tu postavili sanatórium, kvôli dobrému vzduchu, nečudujem sa im. Príroda je subtropická, cez deň teplo, cez dvadsať stupňov, večer okolo 15. Vzduch fantastický, okolo nás Tibeťania a Nepálčania (a krásne Nepálčanky, zatiaľ asi najkrajšie ženy). Množstvo čajových plantáží, na hoteli nám varia skvelý čaj. Skvelé miesto na záver cesty. Oddych, leňošenie, prezeranie okolia, posledné nákupy. Návšteva čajovej fabriky a koštovanie prvého zberu tohto roku. Stretávame Čechov a večer s nimi ideme na pivo. Po Rewalsare asi to najkrajšie prostredie v Indii. Náš pobyt sa blíži ku koncu. Ruksaky sú preplnené, máme 7 kg nadváhu, ktorú si prevažne obliekame na seba. Rozprávka končí a ja sa celkom teším na Európu.
Dovidenia, India, zas o rok, dúfam.....

Karma Gyalpo Dondrub, foto: autor
Převzato z www.putnici.sk

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 0 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
24. 06. 2020:

Ekonomka Ilona Švihlíková: "Debata o euru se vede u nás velice povrchně. Jako kdyby jediným výsledkem eura bylo, že nemusíte do směnárny. Nebo nastupuje ‚ideologická úderka‘, kdo je proti euru, je čínský nebo ruský agent. Zcela se přitom ignoruje, jaké makroekonomické nerovnováhy euro vytváří – v EU dneska vlastně máme dvojí periférii, jižní a východní. Nehovoří se o tom, že euro zesiluje rozdíly mezi zeměmi, místo souladu přispívá k nárůstu šovinismu...
Část společnosti obsedantně nenávidí Rusko (a Čínu) a mají to jako svůj, často jediný, politický program. Tato mccarthyovská politika plní mnoho účelů – umožňuje vám útočit na každého, kdo má jiný názor, a pokusit se ho tímto způsobem umlčet, odstranit z politické konkurence...
Stupňování nelze vyloučit, protože je to karta, se kterou rády hrají veřejnoprávní média, takže se daným politikům pak zaručuje dostatečná mediální pozornost. Kromě nenávisti, kterou někteří prostě potřebují k životu, je potřeba vnímat i ekonomické zájmy. Jedním z hlavních cílů je bezesporu vyloučit ruské (a čínské) firmy ze zakázek, Dukovany počínaje, a uvolnit prostor pro jiné zahraniční ekonomické zájmy.
"

Celý článek...


21. 06. 2020:

Akce D.O.S.T.: Dost bylo Bruselu! Před 11 lety stála Akce D.O.S.T. v čele veřejných protestů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Varovali jsme před společenskými důsledky eroze naší státní svrchovanosti a zesíleného útoku na naše tradice a občanské svobody. Nemýlili jsme se.
Dnes se nacházíme na dalším důležitém rozcestí.
Blížící se hospodářská krize, zesílená bezprecedentním „vypnutím“ globální ekonomiky na jaře letošního roku, má sloužit jako záminka k další centralizaci moci na úrovni EU. „Fond obnovy“ a projekt „EU nové generace“ zavádějí společné dluhy a unijní daně. Evropská unie se v případě uskutečnění této vize stane plnokrevným státem a její členské státy pouhými regionálními útvary. Význam voleb do národních parlamentů klesne na úroveň voleb do krajských zastupitelstev a politická svrchovanost České republiky se stane minulostí.
Je alarmující, že se o takto závažné věci nevede důkladná veřejná diskuse. Proto mnoho občanů naší republiky ani neví, co všechno je ve hře. Vyzýváme vládu České republiky a jejího premiéra, aby využili svého práva veta a projekt „EU nové generace“ důrazně odmítli.
V Praze dne 17. června 2020

Celá výzva...


21. 06. 2020:

Petr Žantovský: " Ve čtvrtek jsem se v iDnes dočetl, že tahle dvě veřejnoprávní média (Česká televize a Český rozhlas) společně iniciovala průzkum veřejného mínění, který se měl týkat existence a výše koncesionářských poplatků. A vítězně na nás z titulku křičí, že ‚Češi jsou pro zachování ´koncesionářský´ poplatků, výše je přiměřená‘. Už v titulku je chyba, chybí tam písmeno ch, nu ale dobrá, to se stane při rychlé práci. Nechme však titulek a pojďme na obsah...
Nešlo jen o zvýšení samotné, tedy generálním ředitelem
(ČT) opakovaně vyžadovanou nějakou další valorizaci. „Ale šlo i o rozšíření poplatků na jiné nosiče televizního kanálu, včetně telefonů, tabletů, počítačů a tak dále. Za všechno, čím můžete sledovat Českou televizi, byste měli platit. To by bylo opravdu úžasné. Vznikla by tu Česká televizní republika, velmi by to připomínalo středověkou daň z hlavy... "

Celý článek...


14. 06. 2020:

Zastupitel MČ Praha 8 Martin Cibulka: "V principu podobné věci (jako v USA) , byť s menší intenzitou, se v posledních letech dějí napříč naším bohatým a kulturním světem! Moje babička by řekla, že blbnou z nadbytku. Stačí se podívat do historie, a uvidíme, že podobné chování přichází cyklicky ve vlnách. Salonní levičáci ponoukají lůzu a vedou svůj spravedlivý boj za lepší svět. Kulisy se v čase mění, ale princip zůstává stejný. A vlastně i výsledek...
Následuje ztráta svobod, chudnutí, neúcta k soukromému majetku, neúcta k tomu, co nás předcházelo. Nedělejme si iluze, že podhoubí, které stojí za nepořádky v USA, tady nemáme! Těch dobrodějů je i tady dost, rozdíl je v tom, že jim u nás chybí odvaha. Zatím! Bohužel chybí i odvaha politiků se podobným tendencím dopředu postavit...
Přicházejí budovatelé nového světa a systém, který se evolučně vyvíjel stovky let, rozkopou, protože to udělají lépe a svět bude růžový. Nebude, pouze přibude stínů mezi hořícími požáry...
"

Celý článek...


11. 06. 2020:

Mnislav Zelený-Atapana: "Naivně jsme si mysleli, že Západ sem přichází proto, aby nás osvobodil a aby nám pomáhal. Ale od začátku mi to bylo podezřelé, protože obchodník nikam nepřichází, aby pomohl. Obchodník chce vždy vydělat, za každou cenu, i kdyby to mělo být až za pár let. Naše náruč byla otevřená až příliš. To, že jsme ztratili soběstačnost ve všem, je tragické. A zvláště ve strategických záležitostech, jako je voda, jídlo, léky a podobně...
V devětaosmdesátém jsem se smál, když se u nás říkalo, jaké máme špatné výrobky, potraviny, salámy jak jsou hnusné... Ale jak se otevřely hranice, tak Rakušáci jezdili na jižní Moravu a skupovali je v obrovském množství...
"

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!