Jitřní země je věnována duchovní tématice, jako jóga, witchcraft, kult Bohyně, posvátná sexualita, tantra, mystika, ale tématem je i zdravá výživa, vegetariánství, ekologie, léčivé rostliny.
Jitřní země 
Translate - select language ^
 
  Dnešní datum: 17. 01. 2021     | Mapa stránek | Fórum JZ | Galerie JZ | Na Chvojnici | Galerie Na Chvojnici | Biozahrada |
   
 
kulatý roh  Náhodný citátkulatý roh
A.J. Liebling:
Svoboda tisku patří tomu, kdo jej vlastní.

kulatý roh  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Mapa stránek Jitřní země
Přehled rubrik
Odkazy
Galerie Jitřní země
Ankety
Nejčtenější stovka
Rozšířené vyhledávání
Poslat nové heslo
Upravit čtenářskou registraci
Zrušit svoji registraci čtenáře

kulatý roh  Přehled rubrikkulatý roh

kulatý roh  Nejčtenějšíkulatý roh
Spojení duší
(23. 08. 2018, 2625x)
Co nás provází
(29. 01. 2018, 2487x)
Zaměření se na odpuštění
(15. 02. 2018, 2132x)
Oddělení zrna od plev
(13. 07. 2018, 2096x)
Sto jedna dní
(27. 02. 2018, 2076x)

kulatý roh  Počasí, Slunce, Lunakulatý roh

Solar X-rays:
Status
Geomagnetic Field:
Status
Aktuální snímky Slunce


kulatý roh  O Jitřní zemikulatý roh
Jitřní země
ISSN 1801-0601
Vydavatel: J. Holub, Kralice n. Osl.
Jitřní země byla založena na pod­zim roku 2000. Věnuje se hlavně duchovní tématice, ať už je to jó­ga, witchcraft (wicca), kult Bo­hy­ně, posvátná sexualita a tantra, mys­ti­ka, New Age, ša­ma­nis­mus ale také třeba zdravá výživa, vege­tari­án­ství, lé­čivé rost­liny a eko­logie.

Hudba jinak

* Hudba v kostele


Vlastimil Marek - Hudba jinak - 26. 05. 2006 (6541 přečtení)

Koncem února 2006 se v tisku objevily zprávy o tom, že se v jihlavském kostele svatého Ignáce, kde se každý rok hrála hudba jejich slavného rodáka, Gustav Mahler napříště hrát nebude. Brněnské biskupství totiž nepovažuje jeho symfonie za duchovní hudbu a „světského“ skladatele proto „vykázalo z církevní půdy.“

To se ovšem nelíbilo jihlavskému magistrátu, který pohrozil, že zastaví každoroční příspěvky na opravu kostela. Město za posledních dvanáct let investovalo do oprav církevních památek v Jihlavě desítky milionů korun a „očekávalo, že církev vyjde vstříc a pomůže s každoročním pořádáním Mahlerovských slavností“. Biskup ovšem své rozhodnutí opírá o vatikánskou instrukci „Koncerty v kostelích“ z roku 1987, podle níž mají být kostely „otevřené jen pro liturgickou nebo náboženskou hudbu a pro každý jiný druh hudby naopak zavřené“, napsal V. Drchal v Lidových novinách, a zároveň se podivoval, jak to, že na řadě míst v republice probíhají v různých kostelích různé koncerty světské hudby (za nejpodivnější příklad jiné než liturgické hudby považuje koncert Daniela Landy s písněmi Karla Kryla v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě před dvěma roky).

Mluvčí biskupské konference přiznal, že totiž „záleží na názoru a rozhodnutí toho kterého biskupa nebo ordináře, která hudba je duchovní a která ne. Řídit se musí především citem. Seznamy duchovní hudby samozřejmě neexistují.“

Z vlastní zkušenosti ovšem musím rovnou podotknout, že problém se týká výhradně katolické církve a katolických kostelů. Až na dvě tři výjimky jsem za posledních patnáct let hrál v desítkách kostelů - ale jen v těch evangelických a husitských. Podotýkám pro nezasvěcené, že hraji na znějící (tibetské) mísy a zvony svým způsobem tu nejautentičtěji duchovní hudbu jakou dnes může kdo v Evropě slyšet a zažít. V tomtéž duchu, v jakém „duchovní hudbu“ chápe i francouzský pedagog a hudebník Raphaël Passaquet : „Mnohé biblické texty poukazují na duchovní sílu instrumentální hudby explicitně: nejde jen o "preludování" ke zpívaným textům, ale o to dobře podpořit inspiraci, vyprovokovat prorokovo vlastnictví skrze ducha Božího: „Až tam vejdeš do města, narazíš na hlouček proroků sestupujících z posvátného návrší; před nimi harfa, buben, píšťala a citara, a oni budou v prorockém vytržení. V  tom se tě zmocní duch Hospodinův a upadneš do prorockého vytržení s nimi a změníš se v jiného muže." (Sam. 10;1,5-7)

Například v katolickém kostele v Kostelci nad Černými lesy jsem nedávno hrál, pozván tamními nadšenkyněmi, již podruhé. Mladý farář si před třemi lety poslechl ukázku a po tehdejším koncertu byl naprosto nadšen. A v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé straně jsem před lety hrál zcela jistě jen proto, že tamní farář byl mladý, nepředpojatý Španěl. Katolické kostely, „díky“ jejich věkem starým, konzervativním a ke každé „novotě“ zády otočeným farářům a biskupům, jsou ovšem vůči téhle autentické duchovnosti zcela uzavřeny. Vzpomeňme i podobný případ naprostého nepochopení katolické církve co se týče kulturních a hudebních aktivit nadšenců v rámci festivalu Broumovské léto před několika lety: po dvou sezónách, které celá desetiletí nevyužívané prostory málem spadlých kostelů neuvěřitelně oživily a zposvátněly, teď kostely po tehdejším uraženém a trucovitém farářském a biskupském zákazu opět ztichly a nerušeně se rozpadají.

Susan Blackmoreová ve své knize Teorie memů (lze je přirovnat  ke genům, a uplatňují se při přenosu slov, myšlenek, chování, návyků, znalostí, módních trendů… které se kopírují prostřednictvím chování) píše, že memy se šíří podle principů evoluce a že „věda je např. nástroj, který umožňuje oddělovat pravdivé memy od falešných.“ O náboženství píše, že „je pravým opakem vědy: nejdříve se vymyslí teorie a pak se brání před testováním.“

Vypadá to, že konzervativní faráři a biskupové církve katolické si u nás (protože jinde ve světě se v kostelech zpívá, tančí a hraje i hudba současná a jiná) vymysleli teorii, že cokoliv jiného, než varhany a Hej mistře je světské, a tedy do kostela nepatří. A tuto svou „teorii“ a nadvládu nad kostelem de iure urputně brání před testováním novými podněty zvenčí. Nedivím se jim. Jeden koncert na mísy v dokonalé akustice kostela totiž „produchovní“ a přiblíží tak Bohu všechny přítomné bez rozdílu pohlaví, vzdělání a náboženské příslušnosti de facto daleko dokonaleji a hlubinněji, než desetiletí pasivního a poslušného sezení v kostele za obvyklých zvuků obvyklé liturgie.

Proč o tom píši? Koncem května jsem měl hrát v (katolickém) kostele Zvěstování Panny Marie v Pardubicích, ale tamní biskup koncert nepovolil a odvolal se právě na onu vatikánskou směrnici.

A tak jsem si v českém internetovém vyhledávači zadal heslo „koncerty v kostelích“ a mám teď v počítači celou řadu článků i původních dokumentů, ze kterých čerpám a cituji:

„Biskup na to jistě má právo. Možná svůj zásah dokonce pokládá i za povinnost. Pokud se tedy chce řídit literou vatikánských instrukcí více, než jejich smyslem. Výsledkem jeho rozhodnutí je, že obyvatelé Jihlavy by museli jezdit třeba až do katedrály svatého Pavla v Minneapolis, kde kněží Mahlerovu hudbu necenzurují. Což je přirozeně absurdita. Není ovšem o nic menší než skutečnost, že biskup zavádí muzikologickou inkvizici v zemi, kde mnozí lidé i bez toho pokládají příslušníky vysokého kléru za zpátečníky. Dokazovat jim, že tak činí nespravedlivě, bude zas o něco těžší… Umělecký prožitek může člověka přimět k přehodnocení dosavadního způsobu života. Církev se tím ovšem netrápí. Má na to předpis a basta. Což je cesta k pověrečnosti a duchovní vyprahlosti,“ napsal publicista Hynek Glos.

„Jistě by se mezi čtenáři nenašel nikdo, kdo by se pohoršoval nad tím, že církev nedovoluje v kostele pořádat módní přehlídky či předvánoční trhy. Ale proč ne koncert takzvané vážné hudby? Vždyť ta má svůj nepopiratelný duchovní obsah. Vyjadřuje skutečnosti člověka přesahující a poukazuje na ně. Je snad Má vlast nebo Beethovenova Devátá neduchovní? Když se biskupství postaví proti uvádění symfonického díla v jihlavském kostele v rámci Mahlerova festivalu, zdálo by se, že této hudbě nepopiratelnou duchovnost upírá. To vystupuje zvláště zřetelně ve srovnání s jinými hudebními kousky, které v kostelích občas zaznívají při bohoslužbách i mimo ně a ve kterých je hudební výraz transcendence více než skromný,“ píše zase Jiří Kub, chrámový muzikant a místopředseda Společnosti pro duchovní hudbu.

Historik umění Mojmír Horyna v Revue Prostor na stejné téma smutně poznamenává: „Kolik levné pouťovitosti je v dnešní pražské kulturní nabídce, té, se kterou se turista setkává na každém kroku – povrchní banalita podívané v někdejším kostele sv. Michala, pochybná soukromá muzea (kupř. mučení či kýčovitě pojaté „magičnosti“ města), narychlo secvičené a předražené koncerty v kostelích, výtvarné kýče nabízené na ulicích i ve většině obchodů na hlavních turistických trasách. Dnešní stav a provoz katedrály sv. Víta je jedním slovem hanebný, nevychovanost velké části návštěvníků a netečnost duchovní správy jsou otřesné.“

Výše zmíněný francouzský hudební skladatel, sbormistr, odborný pracovník v oblasti hudby a umění Raphaël Passaquet (*1925) napsal svůj názor na onu pro většinu našich farářů a biskupů tak závaznou směrnici Vatikánu hned v roce 1988: „Jaký je rozdíl mezi písní vinařů zpívanou na koncertě a scénami z vinobraní na hlavici sloupu? Není mešní víno plodem vinné révy a lidské práce? Církev považuje za normální, když je přijímána v místech profánních jako rozhlas, televize, sportovní haly..., aby zde mohla hlásat Boží slovo. Má tedy zavírat dveře před hodnotami typicky duchovními, jež jsou obsaženy v hudbě? Předložená definice duchovní hudby a hudby posvátné je v římské Směrnici jednoduše formální; věci jsou řazeny podle litery, která zabíjí, a ne podle ducha, který oživuje…“

Jiří Černý ve stejném duchu poznamenává v roce 2006: „Nebylo by lepší otevřeně uznat, že vatikánská směrnice Koncerty v kostelích je problematická svým obsahem a vysloveně nešťastná svým armádním jazykem? („Tyto pokyny nesmějí být považovány za projev nedostatku zájmu o hudební umění...“) Že je zralá na opravu?“

Kostely jsou na mých a podobných koncertech vždy plné, návštěvníci a posluchači odcházejí s unikátním zvukovým a duchovním zážitkem, až v jakémsi „prorockém vytržení“ ("Kostel se vznášel..", "Byla jsem v tom...", "Zvuky mi procházely tělem, jen nevím, kde vstupovaly dovnitř a vystupovaly ven..", "zdálo se mi, že se všichni držíme za ruce...") a půlku čistého zisku kostelu vždy věnuji.

Katolická církev se ale předem (slovy Passaqueta), „místo toho, aby byla hrdá na to, že může opět sehrát úlohu pouta a shromáždění lidí, uzavřela do chladného a zimomřivého rozlišování mezi místem sakrálním a profánním.“

Naše současná hudba přitom kdysi z kostela fakticky vzešla a do akusticky dokonalých kostelů patří. Právě tak tam patří i zpěv (mám na mysli i ten alikvotní, kterého se u nás klérus bojí jako čert kříže). Naopak, je to právě hudba, která by mohla dnes chátrající a duchovně skomírající kostely opět vzkřísit. Jen by to musela být hudba jiná, současná, skutečně „vytrhující“ z šedi současné pragmatické reality. Tedy ne ta, o které si čeští biskupové myslí, že je liturgická a náboženská a kterou jedinou do „svých“ kostelů vpustí.

 „Nezdá se mi důstojné donekonečna kličkovat mezi výrazy duchovní a náboženský, mezi tím, co je ´jen´ kavárensky využitelná střecha svatopetrského chrámu a co už sakrální prostor, mezi nařízením, pokynem a výjimkou,“ píše ve svém článku Hudba, chrám a rozum Jiří Černý.

Souhlasím. A tak stejně jako naprostá většina katolických kostelů u nás, i kostel Zvěstování Panny Marie v Pardubicích bude dál rezonovat jen profánním hlukem okolních ulic a čekat na osvícenější faráře a biskupy.

P. S.: Pozitivní zvěst: koncert na znějící mísy a steel drum v Pardubicích se, tak jako obvykle velmi důstojně, odehraje na podzim (11. listopadu 2006, od 16ti hodin) v Husově sboru, tamní farář Československé církve husitské Rokyta se velmi těší, a výtěžek z jako obvykle dobrovolného vstupného pošleme nějakým těm potřebným.

 

 

Pokud se vám tento článek líbil, přidejte jej na

 

Související články:
Proč ženy (24.01.2009)
Nezvládnuté hormony (19.01.2009)
Změny (14.01.2009)
V pytli (11.01.2009)
Emancipovaná (21.12.2008)
Otázky (16.12.2008)
Čtyři pravdy (pro pokročilé) (14.12.2008)
Čas se zrychluje (12.12.2008)
Duchovní probuzení (ve čtyřech minutách) (10.12.2008)
Čtení o koláči (07.12.2008)
Black-out (04.12.2008)
Indie aneb Šivanandovo dvacatero (20.11.2008)
Syndrom seminářové bohyně (16.11.2008)
Nedorozumění (08.11.2008)
Shoda (01.11.2008)
Být sama (sebou) (29.10.2008)
Mysl je potvůrka (25.10.2008)
Skvrny na Slunci a vztazích (22.10.2008)
Rozhovor s Henry Marshallem (28.09.2008)
Případ Hykes (27.09.2008)
Šetři (ČEZky) (16.09.2008)
Vtípky? (13.09.2008)
Omleté pokrytecké moudrosti (11.09.2008)
Žolík (09.09.2008)
Omega-3 (31.08.2008)
Pro člověka (28.08.2008)
Psychopatologie na internetu (25.08.2008)
Děti vědí (18.08.2008)
Z penze nevyžiju (15.08.2008)
Rané Extempore (z let 1974 a 1975) (11.08.2008)
Pochvala (08.08.2008)
Radost z blogování (06.08.2008)
Vypustit (01.08.2008)
Já tomu moc nevěřím (27.07.2008)
Pocit vítězství (22.07.2008)
Agnihotra (20.07.2008)
Tajemství (18.07.2008)
Lepší časy (15.07.2008)
Zesilovač (08.07.2008)
Proč znovu? (04.07.2008)
Litera nebo literatura? (25.06.2008)
Cesta ženy ze Západu za osvícením (20.06.2008)
Kulhající muž (15.06.2008)
Na větvi (14.06.2008)
2012 jinak (13.06.2008)
Svobodná a volná (09.06.2008)
Užívejme si života, dokud to ještě jde (07.06.2008)
Násilí v médiích (28.05.2008)
Zvedám ruku (23.05.2008)
Trhlina v realitě (20.05.2008)
Bohyně se dvěma obličeji (19.05.2008)
Co (píp) my jen víme? (15.05.2008)
Bludné balvany (14.05.2008)
Zázrak jménem voda (12.05.2008)
Good for you (07.05.2008)
Emil Pospíšil a sítár (04.05.2008)
Letěl? Neletěl? (25.04.2008)
Kostely bez Boha (22.04.2008)
Bez komentáře (19.04.2008)
Demagogie (16.04.2008)
Bigoti a šatnářka (14.04.2008)
Vrabci a dravci (09.04.2008)
Nebijme své děti (02.04.2008)
Obchodníci s žumpou (31.03.2008)
Kostel (29.03.2008)
Rozpaky (26.03.2008)
Kde končí svoboda a začíná žumpa (22.03.2008)
Proč funguje proutek (19.03.2008)
Háj moudrosti 2008 (13.03.2008)
Respekt (12.03.2008)
Líbí, nelíbí (08.03.2008)
To jsem si dal (06.03.2008)
Stranovláda (04.03.2008)
Tanečnice z Filipín (01.03.2008)
Teplý únor (28.02.2008)
Zkreslený pohled na zázrak zrození (25.02.2008)
Zázrak (23.02.2008)
Chvála dočasnosti (09.02.2008)
Hovořit s anděly (04.02.2008)
Dudy techna (24.01.2008)
Noblem (20.01.2008)
Muška jenom zlatá (16.01.2008)
Něha, ne sex (13.01.2008)
Nedomazlení (08.01.2008)
Nepasuje (06.01.2008)
Burdychova sauna (03.01.2008)
Hudba buněk a tkání (01.01.2008)
Dalajlama (28.12.2007)
Přijetí (25.12.2007)
Mozek nás šálí (23.12.2007)
Těžké odbourávání (21.12.2007)
Ani písničkáři už nejsou, co bývali (19.12.2007)
Prostřený stůl (17.12.2007)
I guru je jen člověk (13.12.2007)
Kvalita (na které záleží) (04.12.2007)
Druhé strany mincí (01.12.2007)
Lež jako norma (29.11.2007)
Zvuky (27.11.2007)
Mozek dítěte, obliny a pokleslá prsa (22.11.2007)
Bůh je sloveso (20.11.2007)
Podzim v Hudlicích (17.11.2007)
Slepé střevo a ovulace (14.11.2007)
Gejts a stěhování (08.11.2007)
Skryté důvody (15.10.2007)
Pasteur kontra Bechamp (13.10.2007)
Zužitkování náhod (09.10.2007)
Slyšet tvary (06.10.2007)
Pleš a bomba (04.10.2007)
Ani rouru (22.09.2007)
Koncept kontinua (20.09.2007)
Tuňák v olivovém oleji (18.09.2007)
Vystrčit hlavu (16.09.2007)
Homo sapiens emocionalis stupidus (politicus) (14.09.2007)
Pro jsou Židé nejchytřejší? (12.09.2007)
Muži ještě netuší (09.09.2007)
Hugo (06.09.2007)
Kouzlo (04.09.2007)
Hlásím se o Nobelovu cenu (27.08.2007)
Kde končí hudba? (25.08.2007)
Hloupost (23.08.2007)
Ach ti vědci (07.08.2007)
Oka mžik (03.08.2007)
Jistota (29.07.2007)
Nocebo skeptiků (26.07.2007)
Nirvána z walkmana (23.07.2007)
Děti a ekologie (12.07.2007)
Plácnutí (10.07.2007)
"Duševní" práce (07.07.2007)
Proletářem (02.07.2007)
Pod nos (23.06.2007)
Požitek z násilí (10.06.2007)
Magické obřady (08.06.2007)
Akce s Tamarou a Vlastimilem Markovými v létě 2007 (05.06.2007)
Korálky zadostiučinění (31.05.2007)
Středověk trvá (30.05.2007)
Milovice (27.05.2007)
Stojící ženy (26.05.2007)
Štafle (23.05.2007)
Zamrzlí vědci (19.05.2007)
Zpomalit (18.04.2007)
Poučení (17.04.2007)
Štěstí (15.04.2007)
Mantry III. kategorie (14.04.2007)
Události před narozením a jejich důsledky (04.04.2007)
Šmouhy na nebi a IQ (02.04.2007)
Temné proudy (31.03.2007)
Prohrou k vítězství (26.03.2007)
Povolání: žena v domácnosti (24.03.2007)
Lékař léčí, příroda uzdravuje (22.03.2007)
Žáci nenávidí matematiku (20.03.2007)
Obřízka na rádiu Jerevan (19.03.2007)
Bubliny (18.03.2007)
Porod a jeho důsledky (17.03.2007)
Po porodu se změnil? (16.03.2007)
Interpretace (15.03.2007)
Kdo řídí? (14.03.2007)
Sjíždět (13.03.2007)
Bohužel, bohudík (20.02.2007)
První vztahy (15.02.2007)
Á (11.02.2007)
Odpočinek (31.01.2007)
Velké matení pojmů (18.01.2007)
V pubertě (15.01.2007)
Holotropní terapie (13.01.2007)
Chůze přes oheň (11.01.2007)
Alkohol nemůže za alkoholismus? (20.12.2006)
Může (17.12.2006)
Flop a horečka omladnic (15.12.2006)
Hlas jako zázrak (05.12.2006)
Ladění (29.11.2006)
Chybějící dialog (27.11.2006)
Sedm let (24.11.2006)
Lucidní snění (22.11.2006)
Osvícení (28.10.2006)
Nelehké téma (20.10.2006)
Nepožehnal (18.10.2006)
Vakcína (31.08.2006)
Vypadá to (aneb nepřekážejme svým dětem) (29.08.2006)
Pasti tantry (16.08.2006)
Nemoc je jen špatná písnička (14.08.2006)
Kde domov můj (06.08.2006)
Něco navíc (31.07.2006)
Cesta muže a ženy: žebřík a kruh (24.07.2006)
Podfuk (23.07.2006)
Prkýnko (20.07.2006)
Trénink (06.07.2006)
Posun (02.07.2006)
Fotbal i politika (25.06.2006)
Vědecké nocebo (22.06.2006)
Století bez lásky (18.06.2006)
Respekt (15.06.2006)
Příště zvolte ženy (06.06.2006)
Změňme zadání (03.06.2006)
Kroužkování a preference (29.05.2006)
Kouzlo žen (24.05.2006)
Nezodpovědnost (20.05.2006)
Špína na síti (11.05.2006)
Což takhle pozitivní lobbing? (11.05.2006)
Nepoučitelní (07.05.2006)
Souvislost (04.05.2006)
Žena in (02.05.2006)
Mluvené a psané (30.04.2006)
Recenze na amatérský způsob (25.04.2006)
Zaplatí za sex (23.04.2006)
Zatím dobrý? (20.04.2006)
Hlavní podezřelý (17.04.2006)
Příčiny a následky (14.04.2006)
Holčičky (11.04.2006)
Mužské (po)hnutí (09.04.2006)
Ženské časopisy škodí (06.04.2006)
Nemůžeš mít všechno (02.04.2006)
Není cesta k duchovnosti, duchovnost je Cesta (31.03.2006)
Pindy o nádherných zážitcích (29.03.2006)
Duchovní puberta (27.03.2006)
Hladina mysli (25.03.2006)
Vy v něco věříte? (22.03.2006)
Chvála kóanů (19.03.2006)
Makyo a Ježíš (17.03.2006)
Chybějící obliny a HNP (15.03.2006)
Volte ženy (06.03.2006)
Marek vysílá na Vltavě (18.09.2005)
Kdo s čím zachází (26.05.2005)
Pětiminutová a půlvteřinová mája (22.05.2005)
Holka z Playboye (13.05.2005)
Menstruace (09.05.2005)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Zpět | Komentářů: 49 | Informační e-mailVytisknout článek


Komentovat článek     

Pro přidávání komentářů musíte být čtenář registrovaný a přihláąený a mít nastavený odběr info-mailů.


 

NAHORU | Hlavní stránka

kulatý roh  Přihlášený čtenářkulatý roh

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!


kulatý roh  Aktualitykulatý roh
16. 11. 2020:

Profesor dr. Ivo Budil: "Bylo by nespravedlivé popírat obrovské vzepětí emocí v listopadu 1989 spjatých právě s osobou Václava Havla. Ocitl se zkrátka ve správný čas na pravém místě...
Bylo to skutečné národní společenství, naplněné pozitivní energií a historickým optimismem. Zrodila se mobilizující a osvobozující vize, která mohla dát českému národu obrovský rozvojový impulz. To, že k tomu nedošlo, mělo několik příčin. Především jsme byli navzdory různým vzletným frázím západních státníků řazeni do mocenského bloku, který objektivně prohrál čtyřicetiletý konflikt. A jak prozíravě prohlásil keltský náčelník Brennus v roce 387 před Kristem po vítězství nad Římany: „Běda poraženým.“ Česká republika byla do nového evropského ekonomického systému začleněna jako závislá a využívaná periférie, jejíž produktivita, pracovní síly a potenciál měly primárně pomoci posílit zhoršující se výkonnost západoevropského hospodářství. Významná část místní politické elity, a to v čele s Václavem Havlem, si tuto skutečnost buď vůbec neuvědomovala, nebo zmíněné kolonizaci přímo napomáhala...
"

Celý článek...


03. 11. 2020:

Publicista a spisovatel Benjamin Kuras: "Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou, nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí."

Celý článek...


01. 11. 2020:

Blesk ty fotografie nepořídil, Blesk ty fotografie koupil. Víte, co to znamená? Ministr zdravotnictví padl na politickou provokaci,“ řekl ve studiu ČT24 komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček.

Celý článek...


27. 10. 2020:

Profesor Ivo Budil: "Přiznám se, že neznám žádného novináře z Blesku, ale domnívám se, že nejde o poeticky naladěné a citlivé osoby chodící o půlnoci o samotě rozjímat na opuštěné hradby Vyšehradu o smyslu českých dějin. Ten člověk tam bezpochyby šel za určitým cílem, který splnil. Nenazýval bych ho jednoduše udavačem, protože prostě dělal svoji práci. Pan profesor Prymula náležel mezi mocné muže, kteří mají vlivné nepřátele. Podobné praktiky jsme v české politice zažili již mnohokrát, a to včetně svržení předsedy vlády. Pan profesor Prymula není prvním a ani zdaleka posledním, komu se něco podobného přihodilo...
Problém České republiky spočívá v tom, že mocenské jádro Evropské unie má zájem na tom, udržovat ji v polokoloniálním či periferním postavení, k čemuž slouží liberálně levicové a aktivistické politické strany, mainstreamová média a akademické kruhy. Jakýkoliv náznak lidového vůdce, který by české společnosti umožnil plně využít její potenciál, tedy musí být zničen či diskreditován.
"

Celý článek...


27. 10. 2020:

Jaroslav Štefec: Něco tady smrdí. A hodně. Akce, jejímž cílem byla likvidace Romana Prymuly a jeho odstavení z postu ministra zdravotnictví má všechny atributy klasické operace bezpečnostních služeb. Prolhané, plné podivností a postavené na písku. Takže kdybych si mohl tipnout, směřovaly by moje úvahy spíše než oblíbeným „směrem Moskva“ (případně Peking) daleko pravděpodobnější českou cestou, případně směrem k našim „spojencům“. Podivností typu „agenta s kufrem plným ricinu“ je víc než dost. Počínaje otázkou, kdo poslal fotografa bulvárního plátku v daný čas na dané místo, až po „podivné“ znalosti jistého Moravce, takto naduté a arogantní hlásné trouby antibabišovské tak zvaně „veřejnoprávní“ televize...
Ten, kdo celou akci připravil a naplánoval, rozhodně počítal s reakcí „antirouškařů“ a dalších obhájců „práva na vymření půlky národa“, samozřejmě té, v níž nebudou oni...

Celý článek...




WebArchiv - archiv českého webu        optimalizace PageRank.cz       Bělehrad.Cz      Výrobky z konopí a bio bavlny - URBANSHOP     

Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS v2.8.3a - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Aby bylo legislativě EU učiněno zadost, vezměte na vědomí, že tento web využívá cookies, jako naprostá většina všech stránek na internetu. Dalším používáním webu s jejich využitím souhlasíte.

Redakce neodpovídá za obsah článků, komentářů ke článkům a diskusí ve Fóru,
které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce.
Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků z Jitřní země!